Nenechte se zmást vánočními teplotami kolem nuly. Rok 2024 se zapíše do klimatické historie jako rekordně teplý
Rok ještě neskončil, ale už delší dobu je jisté, že letošek je opět nejteplejším rokem v historii měření. Česko navíc poprvé překoná teplotní průměr deseti stupňů Celsia.
Předpovědi meteorologů o tom, že vánoční svátky doprovodí takřka jarní počasí, nakonec nevyšly. Aktuální teploty kolem nuly ale nic nemění na tom, že dlouhodobý trend potvrzuje měnící se klima. Celosvětově se rok 2024 zapíše do historie jako nejteplejší rok v historii měření. Jak jsme na Obnovitelně.cz referovali několikrát, většina měsíců také překonávala rekordy. Jediný listopad byl „pouze“ druhým nejteplejším měsícem v historii. A rekordy padají i v Česku.
„Přestože prosinec ještě nedošel svému konci, můžeme na základě současných dat prohlásit, že se rok 2024 oficiálně zapíše jako nejteplejší rok v historii Česka. A začíná se ukazovat, že velmi pravděpodobně bude průměrná teplota v Česku poprvé nad deset stupňů Celsia,“ uvádí Milan Vítek z Fakta o klimatu.
Aby se tak nestalo, musel by být prosinec 2024 o 2,03 °C chladnější, než je průměr let 1991 až 2020, což se stalo od roku 1961 jedenáctkrát, naposledy v roce 2010. Jinými slovy, jen v případě, že bude průměrná teplota v prosinci 2024 nižší než -2,43 stupňů Celsia, nedosáhne roční průměrná teplota ČR deseti stupňů Celsia. S ohledem na aktuální poměrně vysoké teploty je tak skutečně téměř jisté, že již zima teplotní průměr nedožene.
„Mezi lety 1961–2023 rostla průměrná teplota ČR o +0,35 stupně Celsia za dekádu. Rychlost růstu dává dle mého dobrý přehled o budoucím vývoji klimatu v Česku a jeho možné důsledky na českou krajinu. Například pro lesy, které nyní sázíme, to znamená, že za dobu jejich života (cca 80 let) se oteplí o dalších +2,8 stupňů Celsia,“ dodává Vítek.
To znamená, pokud bychom posun průměrné teploty spojili s atmosférickým teplotním gradientem (tedy že teplota v troposféře klesá o 0,65 °C na každých +100 metrů nadmořské výšky), jako by stromy za svůj život „sestoupily“ o 430 metrů nadmořské výšky níže, což znamená zásadní změnu klimatických podmínek, kterým budou vystaveny.
„Rekordní rok symbolizuje významný posun v trendu oteplování, který Česko zažívá, a představuje jasný signál, že současné oteplování má zásadní dopady na životní prostředí, zemědělství a každodenní život. Pokud se současná situace nezmění, z pohledu dalších 100 let bude tento rok patřit mezi ty chladnější,“ dodává Vítek.
Z výše uvedeného grafu je navíc patrné, že některé roky sice jsou chladnější a některé teplejší, ale jednotlivé výkyvy nic nemění na dlouhodobém trendu, který je výrazně rostoucí. Klimatická změna znamená posun průměrných teplot, tedy stále může na Vánoce nasněžit, ale pravděpodobnost Vánoc jak od Lady se postupně snižuje. Naopak roste šance, že zatímco budeme zdobit vánoční stromeček nebo chladit šampaňské na oslavu Nového roku, za okny bude teplé, takřka jarní počasí.
Celosvětový rekord
Letošní rok byl historicky nejteplejší, s průměrnou globální teplotou o 1,5 stupňů Celsia vyšší oproti předindustriální éře. Srpen 2024 se stal nejteplejším měsícem, jaký kdy byl zaznamenán, s průměrnou globální teplotou povrchu oceánu 20,91 stupňů Celsia. Tyto hodnoty potvrzuje zpráva Copernicus Climate Change Service (C3S), která upozorňuje, že letošní anomálie jsou důsledkem kombinace přirozeného jevu El Niño a dlouhodobých emisí skleníkových plynů.
„Extrémní události související s teplotou, kterých jsme byli svědky letos v létě, přinesou intenzivnější a ničivé důsledky pro lidi a planetu, pokud nepřijmeme naléhavá opatření ke snížení emisí skleníkových plynů,“ uvedla Samantha Burges, zástupkyně ředitele služby Copernicus Climate Change Service.
Problémem je také již zmíněná teplota oceánů, která letos začátkem roku překonala již tak výrazně nadprůměrně teplé hodnoty z loňského roku. A teplejší voda v mořích a oceánech znamená rychlejší odpařování, tedy více dešťových mraků a více srážek. Kvůli tomu zažil svět rekordně velké hurikány, staleté povodně a další projevy extrémního počasí.
Důsledky a celosvětový konsenzus
Průměrná globální koncentrace oxidu uhličitého dosáhla v roce 2024 hodnoty 420 ppm, což je nejvyšší hodnota za poslední 2 miliony let. Roční tempo nárůstu atmosférického oxidu uhličitého za posledních 60 let je asi 100krát rychlejší než předchozí přirozené přírůstky, jako například ty, ke kterým došlo na konci poslední doby ledové před 11–17 tisíci lety.
Jak jsme avizovali v předchozím článku o klimatické změně, následky klimatického oteplování citelně dopadají také na Arktidu i Antarktidu. Rychlost tání ledovců v Grónsku a Antarktidě se zvýšila o 50 procent ve srovnání s předchozím desetiletím. V listopadu Antarktida zaznamenala historicky největší úbytek ledu.
Ačkoliv se tedy stále ještě objevují názory, že klimatická změna neexistuje nebo ji nezavinil člověk, na světě panuje výjimečně velký vědecký konsenzus o tom, že za to skutečně mohou antropogenní činnosti v čele se spalováním fosilních paliv a vytvářením skleníkových plynů. Podle NASA se na tom shodne 97 procent světových vědců a 18 velkých vědeckých asociací.
Abychom ale článek nekončili depresivně, oběžník univerzity MIT poukazuje na to, že letošní rok přinesl i mnoho nových inovací v sektoru obnovitelných zdrojů i akumulace energie, a také postupné uzavírání uhelných provozů. Například Velká Británie v září uzavřela poslední uhelnou elektrárnu a v USA se podařilo snížit podíl fosilní elektřiny na 16 procent.
Už tedy začínáme být na dobré cestě, je ale potřeba přidat. Podle dat a odhadů emise uhlí, ropy a zemního plynu vzrostly v roce 2024 „pouze“ o 0,8 procent. Těsně se blížíme alespoň neutrálním číslům. Ale abychom udrželi průměrné teploty do pařížské hranice 1,5 stupně Celsia (která sice byla letos překročena, ale pořád ještě se mohlo jednat o výjimku), musely by emise klesnout do roku 2030 o 43 procent. Proto je třeba stále podporovat šetření teplem a elektřinou, veškerá úsporná opatření i obnovitelné a nízkoemisní zdroje energií.
Úvodní foto: Freepik