Černý scénář je na spadnutí: Arktida bude brzy bez ledového příkrovu
Ledová plocha uprostřed oceánu se pomalu rozpadá a do několika let nebude držet pohromadě. Tím změní ekosystém celé planety.
Kristýna Čermáková
18. 12. 2024
Letošní rok je rekordně teplý, což je logickým a nepřekvapivým důsledkem stále viditelněji přicházející klimatické změny. Tající ledovce jsou od počátku globálního oteplování jeho symbolem a na vlastní kůži je nejvíce můžeme pocítit například při lyžování, kdy i spolehlivá zahraniční střediska stále více zkracují své sezóny.
Nyní tým výzkumníků přišel s pesimistickou zprávou. Severní ledový oceán, respektive jeho stabilní část Arktida, se brzy ocitne zcela bez ledovců a to možná již v roce 2030, v tom lepším případě v roce 2035. Tání postupuje rychleji než předpovídaly původní odhady. Arktida je tvořená především ledem, nejedná se o kontinent, protože nemá pevné podloží.
„Celá Arktida je vlastně zamrzlý oceán. Nyní ztrácíme zhruba třináct procent arktického ledovce za dekádu. V dnešní době jsme zhruba na polovině jeho velikosti ze 70. let,“ popisuje pro Obnovitelně.cz Marie Šabacká, polární bioložka, výzkumná pracovnice Centra polární ekologie Jihočeské univerzity, která problematiku tání ledovců a vliv působení klimatické změny na planetu vysvětlovala během talkshow Pro Moderní Česko v Jihlavě. Událost organizoval Svaz moderní energetiky ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR a pod záštitou Ministerstva životního prostředí. Obnovitelně.cz je mediálním partnerem akce.
Důležité je pochopit, že se rozloha souvislé ledové plochy neustále mění, zmenšuje i zvětšuje s ohledem na aktuální počasí a sezonu. Spoluautorka výzkumu publikovaného v časopise Nature Alexandra Jahn vysvětluje, že je to podobné, jako s povodněmi. Pravděpodobnost na tisíciletou vodu je skutečně nízká, s postupující klimatickou změnou se ale pravděpodobnost na její výskyt zvyšuje.
S arktickým ledem to je stejné. Pravděpodobnost, že zcela roztaje, je tu vždy. S tím, jak se ale klima otepluje každým rokem je téměř statisticky jisté, že se to stane brzy, v nejbližších několika letech. S nejbližší zimou se pak led opět vrátí, postupně se ale bude ledová plocha stále zmenšovat.
Většina ledu se dnes v oblasti Arktidy vyskytuje především na severu Grónska a poblíž Kanady. Již v roce 2012 bylo stanoveno rekordní minimum mořské ledové pokrývky, kdy se plocha ledovců zmenšila na plochu 3,4 milionů kilometrů čtverečních, polovinu průměru z let 1981-2010. Letošní rok bylo ledového minima dosaženo 11. září a to rozlohou 4,28 milionů kilometrů čtverečních, což je sedmá nejnižší plocha v historii měření.
Jak to bude vypadat v nejbližších letech je ale těžké odhadnout. „V jakékoliv klimatické projekci je většina scénářů nejistá, jednoduše kvůli přirozeným změnám počasí,“ popisuje Walter Meier, vědecký pracovník amerického Národního střediska pro údaje o sněhu a ledu. Kdy přesně led v oblasti Severního ledového oceánu roztaje zcela, bude záviset na sezónních podmínkách. Zcela jistě to ale bude během léta. Přes zimu totiž ledovec opět narůstá – to ovšem neznamená, že narůstá stejně silně, jako dříve a nestačí tak vyrovnávat letní prudké tání.
Ničivý albedo efekt
Když ale vědci již kalkulují i s modelem, že arktický ledovec roztaje do roku 2030, dokazuje to, k jak velkým změnám v lokalitě dochází, vysvětluje dále Meier. Kromě toho, že led postupně taje, protože se otepluje stále dříve a výrazněji, má vliv také opožděný podzimní mráz. Jen začátkem prosince chybělo 1,5 milionu kilometrů čtverečních mořského ledu ve srovnání s předchozími zimními sezónami.
Tím, jak ledovce postupně odkrývají půdu pod nimi či mořskou a oceánskou hladinu, navíc podporují albedo efekt, neboli takzvanou míru odrazivosti. Sníh či led má svou bílou barvou schopnost odrážet sluneční paprsky a tím se částečně chránit před táním. Když roztaje, plocha pod ním je tmavší barvy a naopak sluneční paprsky přitahuje a ohřívá se daleko rychleji a podporuje tím tání zbytku sněhu či ledu.
Právě pro různorodé podmínky všude na planetě je vždy při popisu jednotlivých projevů klimatické změny třeba říci, že ačkoliv daná země nepociťuje její následky tak moc, jinde jsou na tom hůře. Právě Arktida se totiž otepluje až čtyřikrát rychleji než zbytek planety.
Zabránit roztání ledovců již nejde, klimatická změna vlivem množství emisí skleníkových plynů postoupila už příliš daleko. „I ve scénářích s nejnižšími emisemi bychom pouze snižovali globální emise, ale nedosáhli bychom záporných čísel. Atmosférický oxidu uhličitý se proto bude i nadále zvyšovat a s ním globální teploty,“ dodává Jahn.
Alpské ledovce zmizí a polární medvědi přežijí jen v zoo
Dopady tání ledovců ale trpí také fauna a flora. Některé druhy vyhynou, jiné se adaptují. Typickým příkladem je lední medvěd, zvíře, které se stalo symbolem globálního oteplování. Kvůli tajícím ledovcům se zmenšila plocha, na které dokáže lovit a přežívat. Jeho počty navíc dlouho snižoval masový lov.
Nakonec lidé začali největší druh medvěda chránit a loví ho jen vzácně. Díky tomu jeho počty opět stoupají. Ani silná druhová ochrana ale nevyřeší ubývající plochu, kde by mohl žít a lovit svou přirozenou potravu. Do budoucna se proto začne stahovat čím dál tím víc do vnitrozemí, kde ale nejspíše nebude schopen adekvátně prosperovat, a nakonec přesto vyhyne.
Klimatická změna zkrátka neznamená jen to, že se změní vizuál Arktidy, ale pohne s celým ledovým ekosystémem. Změní se slanost vody, roztátý led naředí oceány, některé druhy se vzdálí do chladnějších hlubin, jiné se naopak přiblíží mělčině, protože pro své přežití potřebují i pevninu a možnost se na suchu například rozmnožit či vychovat mláďata.
Češi dlouho změnu klimatu nevnímali, protože žijí uprostřed Evropy v mírném pásmu, byla jim vzdálená. „Už nyní je ale evidentní, že se změny dějí i tady a teď a dopadají na nás. Polovinu ledovců v Alpách ztratíme pravděpodobně do roku 2050,“ dodává Šabacká.
Lidé se s tím nechtějí vyrovnat, na některých místech zahalují ledovec bílou plachtou, aby zabránily jeho tání. To je ale do jisté míry kontraproduktivní. Šabacká vysvětluje, že ačkoliv plachta nejspíše prodlouží ledovci „život“ o několik let, emise produkované při její výrobě a dopravě na místo jen uspíší tání zbytku světa. Je to tak jen marnou snahu o záchranu předem prohraného boje.
Úvodní foto: Andreas Weith, CC BY-SA 4.0