Blíž k energii, blíž k úsporám: Rakouský recept na distribuční sazby by pomohl i Česku
Velké obnovitelné zdroje energie mohou obyvatelům v blízkých obcích přinést levnější elektřinu nebo teplo. V Rakousku navíc spadají do nižší distribuční sazby.
Kristýna Čermáková
15. 12. 2024
Distribuční poplatky za energie by se měly platit podle toho, jak daleko stojí zdroj elektřiny od spotřebitele, uvedl na talkshow Pro moderní Česko v Jihlavě ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Když má někdo za domem například větrnou elektrárnu a vyrobená elektřina k němu putuje doslova jen pár stovek metrů, měl by mít výrazně nižší ceny za distribuci, než když je k němu elektřina přiváděna z centrálního velkého zdroje na druhém konci Česka.
To by mohlo motivovat lidi k podpoře obnovitelných zdrojů, navíc by to dávalo technologický i ekonomický smysl. Podobný systém zavedlo například Rakousko, které za posledních deset let své obnovitelné zdroje zšestinásobilo. Rozdílné poplatky za distribuci pak podporují decentralizaci zdrojů, a tím zajišťují určitou míru energetické bezpečnosti a soběstačnosti.
Podle Hladíka by se to mohlo týkat například samostatně stojících decentralizovaných zdrojů, například větrných parků. Pokud by obec souhlasila s výstavbou, kromě výhod, které by jí nabídl investor, by tak mohla získat nižší distribuční sazbu za elektřinu. Na rozdíl od Rakouska jsme ale v instalaci větrných parků i v nastavení systému distribučních poplatků trochu pozadu. O rozvoji OZE a boji s klimatickou změnou hovořili hosté talkshow Pro moderní Česko, která se konala v Jihlavě 12. prosince. Akci organizoval Svaz moderní energetiky ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR a pod záštitou Ministerstva životního prostředí. Obnovitelně.cz bylo mediálním partnerem akce.
K rakouskému vzoru rozvoje hlavně větrné energie se kloní i Yvonna Gaillyová, ředitelka Ekologického institutu Veronica. Na talkshow dodala, že Rakousko bylo obnovitelným zdrojům nakloněné vždy. „Mám ráda, když se lidé inspirují fungujícími projekty, proto jsem již na začátku vozila lidi do rakouských vesnic, kde šel vývoj úplně jinou cestou. Mluví o obnovitelných zdrojích jinak, s láskou a pochopením. Mají radost z toho, že se jim na kopci točí větrná elektrárna,“ sdílí své zkušenosti.
Lidé si podle ní musí propojit, že větrná elektrárna je prevencí před následky klimatické krize. Pokud někdo vnímá obnovitelné zdroje tak, že díky nim ušetří, je to také dobrý přístup, primární je ale vědět, že bez nich to už dál nepůjde.
Obavy z větrníků klesají
„My jsme stále do značné míry uhelný technologický skanzen,“ komentoval ministr Hladík. Česko je průmyslovou zemí s velkými energetickými nároky, pokud ale chce i nadále zůstat technologicky vyspělé, potřebuje modernizaci. „Zpoždění, které jsme měli, jsme dohnali a nyní se už dostáváme i k novým technologiím, jakými je biometan, solární a větrná energie, vodík či moderní systémy na výrobu tepla,“ dodal Hladík.
Fotovoltaiky už se lidé přestali bát, dokládá to její boom z posledních dvou let. K větrným turbínám ale dlouho panoval nejistý postoj jak ze strany veřejnosti, tak ze strany starostů a místních samospráv. To se postupně mění.
Podle průzkumů Češi k výstavbě větrníků přistupují opatrně, ale rozhodně ne tak negativně jako dříve. S instalací větrné turbíny 500 metrů a dále od domu souhlasí 40 procent lidí. Pokud by její realizace znamenala příspěvek do obecní kasy či jiné finanční příspěvky nebo úlevy, souhlasilo by s ní 60 procent občanů.
Ačkoliv tedy mají větrníky „zelenou“ ze strany mnoha obcí i investorů, překážkou jsou ještě zdlouhavé povolovací procesy, od zahájení projektu do jeho dokončení to na některých lokalitách trvá i deset let. Je proto potřeba změna byrokratického řízení.
Na urychlení povolovacích procesů se budou podílet takzvané akcelerační zóny, které kromě výstavby samotných turbín usnadní také výstavbu potřebné infrastruktury, jako jsou trafostanice, kabely, sloupy elektrického vedení. O tom, v jaké fázi je zákon o akceleračních zónách a jak přesně budou fungovat, hovořili v rámci konference Pro moderní Česko další odborní hosté. Článek na toto samostatné téma připravujeme na následující dny.
O výstavbě větrných parků rozhodují občané obvykle v referendech. Často ale končí negativním výsledkem, ačkoliv se jedná o ideální lokalitu. Na rozhodování místních obyvatel totiž dopadá tlak dezinformací a nepravd. A také špatných zkušeností s prvními větrníky.
„Na začátku se chybovalo, větrníky se stavěly do migračních tras ptáků, ale nyní tyto chyby slouží jako varování,“ vysvětlila Gaillyová. Dnes již větrné turbíny ptákům téměř neškodí a většina kolujících informací také není přesná – ostatně tomuto tématu jsme se na Obnovitelně.cz věnovali v několika různých článcích (zde, zde a zde).
Technologie stále postupují, Gaillyová vyzdvihla například nové radarové systémy, které jsou povinné v každém větrném parku. Díky nim do větrníků nenabourají letadla či vrtulníky a současně již není nutné, aby blikaly rudým světlem celou noc. Rozsvítí se, pouze když v blízkosti detekují pohyb. Mohou tak relativně snadno pomoci dokonce i ptákům k tomu, aby se správně zorientovali a pohybujícím se lopatkám vyhnuli.
Klimatická krize nepočká
Není to ale pouze energetika, na kterou je nutné se zaměřit. Postupující klimatická změna má silnou setrvačnost a i při těch nejoptimističtějších scénářích nás čekají doslova desítky horkých let. Projeví se to nejen na suchu, erozi a častých jevech extrémního počasí, s největší pravděpodobností se brzy ocitneme bez ledovců, alespoň přes letní období.
„Roční období nám zůstanou, nebudou ale taková, jaká je známe. Budou jiná pro naše děti a již nyní jsou jiná, než jaká je zažívali naši rodiče,“ komentovala polární bioložka Marie Šabacká, výzkumná pracovnice Centra polární ekologie Jihočeské univerzity.
Zima se v průměru otepluje, ubývá chladných dní, za každou dekádu jich je o 2,6 méně. To neznamená, že čas od času nedorazí pořádná sněhová bouře, pravděpodobnost ale postupně klesá. „Uprostřed Evropy a v mírném pásmu jsme dlouho klimatickou změnu nevnímali, byla nám vzdálená. Dnes už je ale evidentní, že se děje a dopadá i na nás,“ dodává.
Debaty se účastnila také greenfluencerka a youtuberka Eliška Víravová, laureátka ceny Josefa Vavrouška v kategorii Ekozásek. Podle ní je důležité, aby lidé znali a měli rádi přírodu. Protože to, co milujeme, také chráníme. „Snažím se například dostat své vrstevníky od technologií do přírody, a to právě skrze technologie,“ vysvětluje osmnáctiletá greenfluencerka, která na mobil natáčí krátké spoty o přírodě a vysvětluje úskalí klimatické změny i opatření, jak lze žít udržitelněji, a přesto spokojeně.
Úvodní foto: Svaz moderní energetiky