Oblíbená adaptační strategie proti oteplování se může obrátit proti lidem

Je nezpochybnitelné, že Země se otepluje. Lidé se pokoušejí změnám přizpůsobit, ale jak ukazuje nový výzkum, mohou tím mnohdy společenské dopady ještě výrazně zhoršit.

Tomáš Vondra

17. 12. 2024

Odborně se jedné z nejlevnějších a nejrozšířenějších adaptačních strategií říká „Land radiative management“. V překladu „správa vyzařování krajiny“. Zní to sice složitě, ale ve skutečnosti jde o prosté natírání věcí na bílo. Vychází to z jednoduchého fyzikálního zákona: světlé a jasné střechy, silnice nebo chodníky totiž odrážejí světlo lépe, než kdyby byly tmavé. Díky tomu nepohlcují tolik tepla a prokazatelně tak ochlazují místa, kde se využívají.

Velmi časté je cílené použití této taktiky v moderní době na Pyrenejském poloostrově a v jižnách částech USA, ale už dříve se intuitivně využívala v severní Africe, na řeckých ostrovech a na Arabském poloostrově. Typické bělostné domečky poblíž azurového moře jsou oblíbeným cílem turistů a dávají krajině její typický ráz – a navíc prokazatelně fungují.

Jenže teď popsala skupina vědců v odborném časopisu Geophysical Research Letters, že vedlejší účinky jsou nečekaně velké.

Akce a reakce

V čem je problém? Když se nějaké místo výrazně natře na bílo, tak to ovlivní nejen klima přímo v této oblasti, ale i v jejím okolí. Podle nové studie je hlavním dopadem intenzivní ubývání srážek, a to jak přímo v nabílených lokalitách, tak i v okolí. Zejména v okolí.

Je to tím, že vlhkost, která dopadá se srážkami na zem, výrazně ochlazuje danou lokalitu. Při odpařování dešťových kapiček se dané místo zchlazuje podobně jako člověk pocením. Nižší srážky tedy znamenají vyšší teploty.

Tento efekt samozřejmě nefunguje v malých měřítcích: několik domů s bílými střechami nic nezmění, ale kdyby se tak upravily například všechny paneláky a cesty v nějakém sídlišti se čtyřiceti tisíci obyvateli, už by to dopad mělo.

Mohlo by se zdát, že ochlazení v jednom místě toto oteplení v místě vedlejším vykompenzuje. Ale to je podle autorů práce bohužel omyl. Efekt zahřívání bývá totiž přibližně 1-4krát větší než efekt ochlazování v nabílené zóně.

Pod proudem: Výkon světové fotovoltaiky překonal 2 terawatty. Solární panely dobývají globální energetiku

Klimatická chudoba

Vědci se obávají typického jevu, který je s klimatickou změnou nutně spojený – s klimatickou chudobou. Chudší části světa, které jsou za oteplování světa méně zodpovědné, musejí snášet mnohem horší dopady než oblasti bohatější, jež přitom produkují více skleníkových plynů.

Příkladem mohou být například místa ve Spojených státech amerických, která se od sebe liší bohatstvím. Pokud by se například nějaký okrsek v Kalifornii nebo na Floridě obývaný bohatými rozhodl přejít na bílou, doplatily by na to hlavně chudší okrsky, jež na takovou adaptaci nemají peníze.

Nelakovat věci na bílo

Autoři studie ale rovnou přišli i s návrhem řešení. Jejich model totiž ukazuje, že zásadně záleží na měřítku. Pokud se „bělení“ používá na plochách menších než zhruba jeden kilometr, je velmi nepravděpodobné, že by tak mohlo ovlivnil srážky a způsobilo nechtěné oteplení. Díky tomu třeba starověká sídla ve Středozemním moři nijak zásadně neovlivňovaly okolí.

Naopak největší problémy by mohly nastat, kdyby se začaly zesvětlovat opravdu rozsáhlé plochy nad deset kilometrů. V takovém případě hrozí, že by rozdíl mezi ochlazenou a naopak zahřátou oblastí byl dramatický.

Autoři také zdůrazňují, že je důležité, aby se o těchto dopadech vědělo; politici totiž mnohdy slibují změny k lepšímu, aniž by znali jejich důsledky. Teď už zbývá jen doufat, že se doporučeními vědců budou řídit i lidé, kteří o adaptačních opatřeních rozhodují…

Úvodní foto: Pixabay (Santorini)