Důležité je dobře komunikovat s občany, stavaři i opozicí, říká starostka a laureátka ceny Josefa Vavrouška

Získala jste cenu Josefa Vavrouška v kategorii výjimečný počin, co to pro vás znamená a co konkrétně porota ocenila?

Cena Josefa Vavrouška pro mě znamená hodně. Znala jsem ho sice jenom krátce, ale jeho úžasný rozhled a podíl na celosvětové ochraně životního prostředí a biodiverzity na planetě pro nás v environmentálních neziskovkách strašně moc znamenal A vlastně to, na co již tenkrát upozorňoval, nebezpečí oteplování planety i dopady změn klimatu, kterým každodenně čelíme, je nyní vědecky jednoznačně prokázáno. Já vlastně při své práci pořád vycházím z toho, že každý máme povinnost podle svých možností planetu chránit, a to se projevilo i v mé práci starosty městské části, která je z 90 % tvořena panelovým sídlištěm na kraji Brna.

V brněnské městské části Nový Lískovec působíte jako oblíbená starostka již mnoho let. Proč podle vás porota ocenila až teď? Může to být tím, že se mění význam šetrného a pasivního bydlení pro společnost?

Porota podle mě ocenila hlavně komplexnost a důslednost všech opatření. Paneláky jsme jen nezateplovali, ale komplexně modernizovali a během těch deseti let jsme se snažili využívat stále novější postupy a technologie. Takže když jsme v roce 2001 začínali, byla tloušťka izolace 16 cm, ale u posledních zateplovaných domů už to bylo 20 cm s trojskly v oknech. Podstatné ale je, že jsme se podrobně zabývali technickými detaily, jako je důsledné odstranění tepelných mostů, správné osazení oken, způsob větrání bytů a podobně. I po dvaceti letech domy pouze s drobnými opravami domy stále dobře fungují.

Se stejným principem jsme přistupovali k úpravám veřejných prostranství, obnovili jsme jeden starý lesní park s funkcionalistickými stavbami, jeden nový park jsme vybudovali na brownfieldu v sídlišti a třetí park nyní tvoříme. Děláme také spoustu drobných opatření, které nestojí moc peněz, ale ve výsledku udělají hodně užitku. To je například ozeleňování všech možných ploch popínavými rostlinami, které potom brání v přehřívání těchto betonových ploch a chladí sídliště. Věřím, že právě tento celostní přístup k revitalizaci sídliště porota ocenila nejvíc.

Když se řekne nízkoenergetické, pasivní nebo ekologické bydlení, málokdo si asi představí život v paneláku. Přesto se ti podařilo brněnské sídliště postupně energeticky renovovat. Kde tato myšlenka vznikla a jak těžké bylo ji v rámci městské čtvrti prosadit? S čím vším ses musela potýkat?

Když jsem se stala v roce 1998 radní v Novém Lískovci, bylo jasné, že s obecními panelovými domy musíme něco udělat. Byty dostalo po roce 90 město od státu docela zdevastované, energeticky neefektivní, a hlavně bez peněz. Nájemné bylo regulované a opravit potřebovalo vše, na co jsem se podívala. A právě v té době začaly docela prudce růst ceny energií, což lidi hodně zatěžovalo. Začali jsme se tím na radnici zabývat a zřídili pracovní skupinu pro úspory energie.

Zhruba rok jsme, i s některými nájemníky, pracovali na koncepčním řešení. I díky tomu, že jsem měla možnost spolupracovat s odborníky z Ekologické poradny Veronica a čerpat tak také ze zahraničních zkušeností, například rakouských ekologických poradců, kteří se úsporami energií v bydlení zabývali už dávno, jsme navrhli modernizaci domů do nízkoenergetického standardu. Tehdy to znamenalo nejen bezprecedentní tloušťku zateplení, mimořádně kvalitní okna a podobně, ale i spoustu prvků, které tehdy nikdo neřešil, jako například zateplení suterénu domu až pod zem do nezámrzné hloubky. Problém byl najít projektanty, kteří byli ochotni se nové věci učit, energetické auditory, kteří byli ochotni a schopni spočítat navržené úspory.

Jak to bylo s financováním modernizace bytovek?

Velký problém bylo také právě financování. Při tak komplexní modernizaci, kdy se dělala i bytová jádra, stoupačky a elektřina v bytech, byly náklady na jeden byt kolem půl milionu korun. Když jsme zastupitelů předložili koncept financování, který spočíval v tom, že městská část využije úvěry programu Panel a v podstatě se na 25 let dopředu zadluží, vypadalo to, že se nic dělat nebude. Padaly i návrhy na privatizaci celého bytového fondu a problému se zanedbanými domy se tak zbavit. Zastupitele se mi nakonec podařilo i díky nájemníkům přesvědčit. Musela jsem si ale vzít celou odpovědnost na sebe. Pověřili mě tím možná také proto, že si mysleli, že si na takové výzvě vylámu zuby a přestanu prudit. Dnes po dvaceti letech je jasné, že úvěry byla jediná možnost, jak poměrně rychle opravit celý bytový fond. Dnes máme úvěry splacené a můžeme si dovolit na domech další vylepšení, nové výtahy, nové lodžie a plánujeme i zelené střechy a soláry.

Co můžete poradit ostatním starostům, kteří by ve svých městských částech rádi realizovali obdobné projekty? Na co se mají připravit a co jim to přinese?

Každá městská část má jiné specifické podmínky, ale co je společné při prosazování takových projektů, je potřeba dobré komunikace. Musíte být pořád v obraze a koordinovat tým techniků, jako je projektant, dozor, investiční technik úřadu. A také musíte být připraven vysvětlovat všechny kroky v rámci zastupitelstva, a to i opozici. Strašně důležitá je potom také přímá a osobní komunikace s lidmi, kterých se projekty týkají a neschovávat se za úředníky. Musíte být prostě aktivní lídrem celého procesu. Jen tak máte jistotu, že věci běží tak, jak mají a můžete za ně nést odpovědnost.

A jaké přináší energetická renovace výhody pro samotné obyvatele těchto bytů?

Když jsme začínali první dva domy modernizovat, bylo to díky tomu, že jejich nájemníci s námi aktivně spolupracovali a modernizaci chtěli. Podle výpočtů měli ušetřit za energie až 65 procent nákladů, ale nikdo tomu nevěřil. Proto se lidé v ostatních domech báli, že se jim bydlení zdraží tím, že jim cenu modernizace promítneme do nájemného. Udělala jsme s lidmi takovou nepsanou dohodu, vlastně cosi jako veřejný příslib, že jim nájemné nezdražíme o víc, než ušetří za energie. Takže budou mít modernizovaný opravený dům a byt a přitom stejné náklady na bydlení. Hned po první zimě ušetřili nájemníci těch dvou domů 8-10 tisíc korun za teplo. A to byla cena za 1 GJ 270 Kč. Dnes je to 650 Kč. Kdyby domy nebyly tak dobře zateplené, platili by lidé dnes skoro o 20 tisíc víc za teplo ročně. To už je v peněžence poznat. Nájemné jsme posléze také zvyšovali, ale méně, než umožňovalo tehdejší nařízení vlády. Když si to dnes přepočítat, vychází to přibližně tak, že úspory a zvýšení nájemného jsou přibližně stejné. Další důležitá věc je, že dokud nebyly všechny byty domy opraveny, výnosy z nájemného jsme používali výhradně zpět do těchto oprav, nepoužívali jsme je jako některé jiné obce na lepení děr v rozpočtu.

Co je podle vás základní pro spokojený a zdravý život lidí na sídlišti a obecně v městském prostředí?

Sídliště vznikla jako architektonický koncept kompaktního bydlení, kde má být všechno blízko a zároveň mezi domy dostatek zeleně. Naše sídliště mělo tu smůlu, že přišla revoluce a ta infrastruktura se už nedobudovala. Takže většinu doby se věnuji právě tomu, aby naše městská část fungovala jako normální středně velké město. Bohužel na jediném místě, kde mohlo vzniknout normální náměstí, nechal předchozí starosta vybudovat supermarket. Takže je tam budova obchodu a parkoviště. Nedostatek parkovacích míst je dnes problémem všech měst, a podle mě v podstatě neřešitelný, pokud nezměníme svůj životní styl. Další parkovací místa ani nemáme kde vybudovat. Takže jsem se zaměřila na to, co na sídlišti může lidem zpříjemnit život. Jsou to dětská hřiště, sportoviště, lépe přístupná pošta, větší a moderní pobočka knihovny Jiřího Mahena, parky, dostupné služby, podpora komunitního života, spolků a sportovních organizací, které pracují s mládeží. Podařilo se nám předejít nedostatku míst v mateřských školách tím, že jsme v předstihu další třídy vybudovali. Nezaměřujeme se jenom na velké projekty, ale i drobnosti. Zpevňujeme pěšiny tam, kde si je lidé vychodí, zřizujeme nové přechody pro chodce, cyklopruhy, vysazujeme kvetoucí keře a jarní cibuloviny do trávníků, proměňujeme trávníky na květinové louky, zdobíme živé vánoční stromky, pomáháme kosit louky v přírodní rezervaci Kamenný vrch, kam každé jaro přicházejí lidé pozorovat kvetoucí koniklece.

Na co jste během svého působení na pozici starostky nejvíce pyšná?

Nejvíc jsme pyšná na lidi v Novém Lískovci. Poznala jsem takovou spoustu skvělých obětavých lidí, kteří se věnují nejrůznějším činnostem, dětem, mládeži, v nejrůznějších spolcích a církvích nebo i zcela neorganizovaně. Původně byl Nový Lískovec tvořen zástavbou rodinných domů, které se u nás říká stará zástavby. Tam fungovaly tradiční rodinné i sousedské vztahy, spousta tradic a spolků. To dost narušila éra komunismu, ale v rodinách se ta tradice stále pamatuje. Sídliště vzniklo nově od roku 1983 až do roku 1995 a všichni lidé se sem nově přistěhovali a moc se mezi sebou neznali. Takže to, že dnes žijeme jako obec a fungujeme jako normální komunita s obrovskou pestrostí je vlastně malý zázrak. Máme dokonce už i fotbalové hřiště. Za důkaz fungující komunity považuji i to, že se nám podařilo tři roky po sobě získat hlasy lidí v participativním rozpočtu Brna na projekt z Nového Lískovce. Získali jsme tak peníze na grilovací místo, hřiště pro větší děti a nový park. A to si vlastně Lískováci vyhráli sami.

A je tady něco, co byste udělala zpětně jinak?

Asi bych ještě víc času věnovala komunikaci se všemi zúčastněnými partnery a občany. To se projevilo zejména před posledními komunálními volbami, kdy město Brno ne úplně dobře zahájilo komunikaci a vysvětlování projektu výstavby městských bytů u nás v Novém Lískovci. Opozice toho, že se lidé přirozeně nové výstavby bojí, využila, vyvolala referendum o výstavbě a potom se již ta špatně zahájená komunikace nedala zcela napravit. Mezi lidmi se navíc šířila spousta fám. Díky průzkumu mínění, které město nakonec objednalo, jsme se nicméně dozvěděli, co lidí v Lískovci nejvíc trápí a na to se můžeme nyní víc zaměřit. Je to například hluk z dopravy.

Vidíte před sebou z pozice starostky ještě nějaké další výzvy? Dá se v Lískovci ještě něco zlepšovat?

Největšími výzvou pro nyní je dokončit a dobře rozběhnout komunitní centrum, aby fungovalo pro co nejvíc našich lidí. Plánujeme akce pro seniory, děti i rodiny, plánujeme zde pořádat vánoční a farmářské trhy, pěstitelský a včelařský kroužek, besedy, přednášky, prostě co nejvíce akcí, na které nám zatím prostory chyběly. Těšíme se na to všichni. Další plány samozřejmě máme, v novém parku Kamenný vrch chceme vysadit vinohrad a postavit kapličku. Park leží v místě bývalých klášterních vinohradů a je z něj krásný výhled do krajiny. Takže bychom zde chtěli takový kousek moravské krajiny znovu vytvořit. Plánujeme i výstavbu nádrže na dešťovou vodu tak, abychom v parných dnech mohli zalévat stromy s stříkat chodníky. Na to se nyní pořizujeme elektrické komunální vozidlo. Na střeše základní školy Svážná připravujeme fotovoltaickou elektrárnu, která nám pokryje 40% roční spotřeby školy. A tak bych mohla ještě dost dlouho pokračovat.

---

Ing. Jana Drápalová

Vystudovala Agronomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, obor zootechnický. Vedla Regionální sdružení Českého svazu ochránců příroda a od roku 2002 je starostkou brněnské městské části Nový Lískovec. Je také dlouholetou zastupitelkou města Brna a od roku 2014 první místopředsedkyně a následně v letech 2015 až 2016 předsedkyní Strany zelených.