Greenfluencerka Nováčková: Nejsem perfektní, ale chci ukázat, že věci jde dělat lépe
Každý kosmetický přípravek, který svým sledujícím Jitka Nováčková doporučuje, sama také i tři měsíce testuje. Podporuje také recyklaci, swapování i veganství.
Kristýna Čermáková
6. 1. 2025
„Nejsem perfektní a ani to nepředstírám. Jen se snažím ukázat, že jdou věci dělat jinak a lépe,“ říká Jitka Nováčková, která si z udržitelného životního stylu vybudovala osobní i profesní téma. Přesto dodává, že její přístup k ekologii nespočívá v absolutním odmítání kompromisů: „Ani udržitelnost by neměla být o všem, nebo ničem. Společnost by se nikam neposunula, pokud by většina lidí měla pocit, že jakákoli snaha je zbytečná.“
Jitka Nováčková, známá modelka, influencerka a maminka, se ve svých aktivitách zaměřuje na udržitelnost, kterou přibližuje svým sledujícím prostřednictvím autentických příspěvků. Od tipů na veganské recepty po podporu zálohování lahví – její přístup kombinuje reálný život s inspirací k malým změnám. V rozhovoru pro Obnovitelně.cz také vysvětluje, že chce přinášet debatu o ekologii, která staví na upřímnosti a postupném hledání lepších řešení.
Snažíte se žít ohleduplně, ráda prezentujete udržitelné příklady ze života a propagujete výrobky, které vám dávají smysl a jsou ekologické. Ráda ale také ukazujete, že nejste dokonalá a perfektní. Vnímáte velký tlak na dokonalost?
Žiji ve své vlastní online i offline sociální bublině, ze které nerada vystupuji právě proto, že by mi nebylo příjemné tomu tlaku čelit. Proto své myšlenky na udržitelnost komunikuji jen se svými sledujícími a nesnažím se z té bubliny vystupovat. Když už se to ale občas stane, tak většinou až pár dní po zveřejnění kontroverzního příspěvku, kdy se některé příspěvky dostanou i za hranici mých fanoušků. Stává se to u témat, která se týkají širší veřejnosti, například u zálohování, které se týká každého.
Konfliktům se vyhýbám, a tak jich mívám málo, o to víc si jich ale všímám. Nejsem perfektní, proto perfektnost po nikom nevyžaduji a ani ji nepředstírám. Jen ráda ukazuji, že jdou věci dělat jinak a lépe. Se svými sledujícími se spíše podporujeme a nesoudíme, když se něco nepovede.
Jak se pak stavíte ke kontroverzním tématům udržitelnosti, například cestování a létání?
Ani udržitelnost by podle mě neměla být o tom, že buď všechno, nebo nic. To bychom se jako celá společnost nikam neposunuli, mít pár perfektních jedinců a sedm miliard lidí, kteří by se při jakékoliv snaze cítili demotivováni. Mě můj přístup baví, protože mě těší každý krok lepším směrem, ale zároveň mě neomezuje.
Obecně, když jde na místo jet vlakem, jedu vlakem, pokud by to pro mě bylo příliš komplikované, nemám problém letět. Ráda inspiruji ostatní malými kroky. Tu nedokonalost máme s mými sledujícími koneckonců společnou. Aktivisté, kteří žijí svůj život dokonale, mohou být lidem často vzdálení. Pak se musí bát každého slova, aby je za něj někdo nechytil. Nemohou si dovolit udělat chybu. Proto bychom neměli nikoho pranýřovat za nesprávné kroky a volby. Lidé by se pak báli zkoušet nové věci a nikam bychom se neposouvali.
S podobným tlakem se tedy nesetkávám. Možná by ho bylo více, kdybych vystupovala častěji na veřejnosti, třeba v televizi. To pak vystupujete i mimo svoji cílovou skupinu. Když už se objeví nějaký hejt, tak obvykle když dávám tipy na rostlinnou stravu.
Čím to je, že veganské či vegetariánské recepty provokují?
Mě překvapilo, že nejvíce hejtů pochází od mužů. Asi je v Česku pořád zažité, že v mase je síla, je to chlapské. Když jsem žila v zahraničí, ve Finsku, tak tam to takhle nevnímají. Spousta lidí je vegetariány, je to běžná rutina. A všichni si uvědomují, že je dobře, když si zařadí veganské jídlo do jídelníčku, ačkoliv normálně jedí i maso. To u nás stále běžné není.
I moje dcera už za mnou přišla s tím, že si chce dát maso, aby byla silná. Já jí to přitom nikdy neřekla, ačkoliv sama jednou za čas maso do jídelníčku také zařadím, takže to musela někde slyšet. Možná v pohádce, možná ve školce, ale doma určitě ne.
Baví vás všechna udržitelná témata, nebo se někdy k práci musíte i nutit?
Řídím se vlastními pocity. Musím pro to mít zápal, to je pak snadné. Případně mi pomáhají deadliny, například když se bude projednávat zálohování lahví, musím s tímto tématem, které jinak odkládám, zrychlit.
Vždycky dělám jen to, co mě baví. Ale často je nad moje síly najít si na některé složitější věci čas. Například už dva roky plánuji více vysvětlit, proč je důležité třídit bioodpad, o kterém jsem už občas mluvila.
Přála bych si k tomu sednout na déle, připravit dvouminutové a dobře ozdrojované video. Není to ale snadné, musíte vymyslet, jak zachytit pozornost již na začátku, jak rychle a srozumitelně sdělit informace, které člověka zajímají, jak to zajímavě uzavřít. To nepřipravíte za deset minut. Jenže protože k bioodpadu nemám žádný deadline, protahuji to a omezuji se akorát na storýčka, která jsou vytvořená rychle.
Testování kosmetiky je pokus-omyl
Odborná témata konzultujete s odborníky, jak je hledáte?
Mou nejčastější spojkou je Soňa Jonášová z Institutu Cirkulární Ekonomiky, se kterou se znám již dlouho. Je pro mě pak jednoduché jí napsat, že plánuji sdílet určité téma, a ona mi řekne, komu se mám ozvat. Případně to řeším přímo s Institutem samotným.
Ale jsou témata, kde jsem ještě ideálního odborníka nenašla, třeba u kosmetiky. To je někdy složitá alchymie, která vyžaduje plno testování.
Takže ji testujete sama?
Ano. Každý den v ženském cyklu je jiný, nemohu s čistým svědomím říct, že jsem měla po čtrnácti dnech s tímto přípravkem krásnou a svěží pleť, protože nevím, jakou roli v tom hrály mé hormony. Každý přípravek proto testuji třeba i tři měsíce, než si jsem jistá.
Kosmetika na pleť je navíc tak individuální, že své pokusy téměř nesdílím. Čekám, jak bude fungovat, a současně mi chybí odborníci, kteří by posoudili její dopad. Protože já sama se bojím o nějaké složce v kosmetice říct, že je blahodárná, když nevím, nakolik jde skutečně o tuhle jednu složku nebo o kombinaci více chemických reakcí. Zkrátka alchymie, kterou si příliš často prezentovat netroufám.
Je pravda, že u kosmetiky musíte asi hledět na veganství, na testování na zvířatech, na vliv na lidské zdraví… Co z toho vnímáte jako nejkomplikovanější?
Nezmínila jste to hlavní, a to je funkčnost. Například některé poctivé veganské produkty, které nejsou testované na zvířatech, jsou přírodní a mají nízkou ekologickou stopu, vlastně příliš dobře nefungují. Vy od těch přípravků ale chcete, aby plnily podobnou funkci, jako ty chemické.
Proto je to nakonec o kompromisech, někdy musím zůstat u chemické kosmetiky, když potřebuji silný výkon, abych věděla, že mi na tváři vydrží dvanáct hodin. Ráda bych pochopitelně měla přírodní alternativu, ale ne vždy jsem ji už objevila, takže pořád zkouším.
Moje hledání a testování je tedy i o kompromisech. Někdy je to pokus-omyl. I chyby a špatná zjištění sdílím se svými sledujícími. Jsem na to náročná a je to pro ně tím pádem přínosné, protože skutečně pečlivě zkouším to, co doporučuji. Ale pochopitelně když není potřebné, aby mi make-up vydržel dvanáct hodin v kuse, tak raději zvolím tu přírodní alternativu.
Mám za sebou už dlouhou cestu i s mými vysokými nároky. Těžké bylo třeba zkoušet deodoranty, tam jsem postupně spotřebovávala asi 20 přírodních, než jsem našla dva, které mi vyhovovaly. Ten zbytek pro mě nebyl použitelný. Ale ty dva, které mám, jsou skvělé.
Tenhle testovací přístup ale skutečně trvá a nemůžete to dělat u všeho a permanentně.
Je nějaký udržitelný přístup, který se vám neosvědčil?
Nejčastěji jsem podezíravá, když mi někdo slíbí, že našel jednoduché řešení. To nemůže být funkční. Tak udržitelnost nefunguje (směje se).
Prošla jsem si třeba tím, že jsem sháněla plastové pytlíky z bioplastu, ze škrobu… A nakonec jsem zjistila, že je nejjednodušší a nejefektivnější všechny pytlíky, které z různých důvodů mám, zkrátka využívat opětovně a znovu.
O recyklaci jste na talkshow Pro moderní Česko v Olomouci mluvila i v souvislosti s vaší dcerou, že oblečení pro ni měníte nebo nakupujete v secondhandech. Skutečně všechno, nebo i něco nakupujete nové?
Dítě je naprosto nenáročné, co se týká oblečení. Neřeší, jestli má cedulku nebo značku, zajímá ho, jestli je na obrázku opička, barvy nebo motiv Frozen. A to všechno skutečně seženete v secondhandech nebo vyswapujete. Je to skutečně jednoduché. Jediné, co kupuji nové, jsou boty, protože chci, aby si je vyšlapávala sama.
A vidí už čtyřleté dítě vzor v udržitelném chování, nebo je ještě brzy?
Vůbec (směje se). Ale je hezké, že rozumí, jak věci doma děláme. Řeknu jí, ať něco vyhodí, a ona jde rovnou k bioodpadu, když jde třeba o rostlinné zbytky. Tomu rozumí, chápe to. To mě potěšilo, že už to má zažité, že se bioodpad dává zvlášť. Ale jinak nad věcmi zatím nepřemýšlí do té míry, zda to bylo udržitelné.
Jak se k vašemu přístupu staví vaši sledující? Mateřství bývá také předmětem různorodých názorů…
Spousta lidí si stěžuje, že jsou matky zlá sociální skupina, která chce nevyžádaně radit. Je pravda, že jen co porodíte dítě, za vteřinu už děláte něco špatně. Komentující navíc neznají kontext, neví, co se děje, jak stará je fotografie.
Ale mě to nevadí. Když vám 300 lidí napíše víceméně podobný názor, alespoň se skutečně zamyslíte, zda to děláte správně. A někdy zjistím, že ne, že mají pravdu. Jak jsem říkala, nejsem dokonalá a jsem ráda, když mě někdo upozorní, že dělám něco špatně a že to můžu takhle změnit. Ale je to i tou sociální bublinou, moji sledující se mi většinou snaží radit dobře a s dobrým úmyslem, jsem za to ráda.
Na závěr, co byste nejen svým sledujícím poradila, že právě oni mohou změnit? Nějaký ten malý krůček ke změně?
Určitě založit bioodpad a používat zelené energie. To je jednoduché a nenáročné. A pak chodit do secondhandů nebo se koukat do swapovacích skupin. Vždy, když něco potřebuji, podívám se první na to, zda to neseženu z druhé ruky. A až když zjistím, že ne, jdu do obchodu. Nejde jen o oblečení, stejně lze řešit také třeba nádobí nebo vybavení domácnosti. To je jednoduché a skvělé současně.
Úvodní foto: archiv Jitka Nováčková