Vědci, ekoložka či fotograf: České osobnosti roku 2024, na které můžeme být právem hrdí
Redakce Obnovitelně.cz už popáté vybírala mezi českými vědci, ochránci přírody a dalšími environmentálními odborníky aspoň některé osobnosti, které se zasloužily o výjimečné počiny uplynulého roku.
Pavel Baroch
31. 12. 2024
Zakladatel unikátní rezervace velkých kopytníků, vědci hledající možnosti, jak by plodiny mohly lépe odolávat dopadům postupující klimatické změny, ekoložka oceněná prezidentem, ale třeba také starosta nebo nedávno zesnulý fotograf severních Čech. To jsou aspoň některé významné české osobnosti roku 2024, na něž můžeme být hrdí.
Už pátý rok v řadě vybírá redakce Obnovitelně.cz osobnosti, které se v daném roce výrazně zapsaly do české ochrany přírody nebo výzkumu a popularizace klimatické změny.
Yvonna Gaillyová
Jedna z předních osobností českého ekologického hnutí, převzala 28. října od prezidenta republiky Petra Pavla Medaili za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy, a to za svou dlouholetou práci a neúnavné úsilí v oblasti ochrany životního prostředí. „Beru to jako ocenění pro celou občanskou společnost,“ konstatovala Gaillyová v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.
V 90. letech například pomáhala s rozjezdem ekologického poradenství v Česku, je spoluzakladatelkou a dlouholetou ředitelkou Ekologického institutu Veronica, iniciovala také zákaz fosfátových pracích prášků nebo se podílela na unikátních modelových projektech v Hostětíně, kde se v roce 2010 osobně setkala s tehdejším princem Charlesem a současným britským králem Karlem III., na něhož dnes už legendární environmentální obec silně zapůsobila.
Gaillyová později vzpomínala, jak se jí Charles chlubil svými botami, které byly vyrobeny z hovězí kůže z potopené lodi u Gibraltaru. „Přišlo mu asi důležité ukázat, že to je sice kůže, ale že se kvůli tomu nemusela zabíjet kráva. Čili že je také uvědomělý spotřebitel. Ale to nebylo to hlavní. Pro nás byla jeho návštěva, jako člověka známého podporou ochrany přírody i ochrany klimatu, ohromným potvrzením toho, že jdeme dobrou cestou,“ řekla ekoložka.
Nyní se zaměřuje na rozvoj větrné energetiky. „Dala jsem si závazek, že o nich budu mluvit při jakékoli příležitosti, i když se třeba dotyčná akce týká úplně něčeho jiného. A dost to schytávám, dokonce i od lidí, kterých si vážím. Tvrdí například, jak stožáry zhyzdí naši krajinu, a ukazují na svou zkušenost z Rakouska či Německa. Jeden známý mi ale poslal grafiku, která ukazuje, kolik území Německa co zabírá – a větrné elektrárny tam zabírají méně plochy než golfová hřiště, i když se některým lidem zdá a říkají, že jsou větrníky všude. Pro mě jsou větrné elektrárny symbolem svobody. Protože nás zachraňují před klimatickou změnou.“
Dalibor Dostál
Prestižní ocenění E.ON Energy Globe, kterému se také říká ekologický Oscar, získala za rok 2024 rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Před deseti lety ji za pomoci různých vědeckých pracovišť založil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.
„Zvýšení biologické rozmanitosti krajiny i její schopnosti přizpůsobit se změnám klimatu – to jsou hlavní přínosy inovativního projektu rezervace velkých kopytníků, za kterým stojí společnost Česká krajina. Základní myšlenka je přitom jednoduchá: Aby byla péče o krajinu co nejlevnější a současně měla co nejlepší výsledky, je nutné obnovit přirozené přírodní procesy. A to pro ochranu otevřené krajiny s loukami znamená navrátit do ní původní kopytníky – zubry, koně a pratury. Tito velcí býložravci spásají divoce rostoucí traviny, a tím uvolňují místo dalším rostlinám a živočichům,“ konstatuje se v odůvodnění ocenění.
Podle Dostála tato významná cena dál pomůže propagovat přirozenou pastvu velkých býložravců v Česku. „Toto řešení je přírodě blízké a finančně efektivní. V současné době ho využívá na patnáct rezervací po celém Česku od Aše až po Znojmo. Potenciál je však výrazně větší, v České republice je zhruba 150 lokalit, kde by podle certifikované metodiky Ministerstva životního prostředí mohli velcí kopytníci pomáhat,“ zmínil Dalibor Dostál.
Před časem v rozhovoru pro Obnovitelně.cz hovořil také o tom, jakým tlakům musí odolávat včetně nevybíravých výhružek. „Je to plocha kousek od dálnice, kousek od Prahy, takže jsou tam celou dobu různé developerské záměry. Případně zájmy různých spekulantů s pozemky. A plocha se ne úplně překrývá s chráněnými územími, tedy s evropsky významnou lokalitou a národní přírodní památkou. Nicméně tlaky se nevyhýbají ani formálně chráněným plochám, protože tím, jak velcí kopytníci dokázali daná území zkultivovat, místo začalo být atraktivní i pro komerční zemědělce. Tlaky nejenže neklesají, spolu s jeho stoupající atraktivitou naopak rostou,“ řekl Dostál.
Petra Kolínská
Zatím poslední držitelkou v kategorii Výjimečný počin prestižní Ceny Josefa Vavrouška se v roce 2024 stala Petra Kolínská, ředitelka asociace ekologických organizací Zelený kruh, kde se věnuje koordinaci projektů se zaměřením na ochranu klimatu.
„Její profesní dráha je pevně spojena s otázkami ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Aktuálně studuje také Právnickou fakultu UK, kterou začala studovat již v průběhu své profesní praxe, aby mohla témata udržitelného rozvoje efektivněji změnit v rámci systému,“ konstatovala porota.
„Kolínská se zasazuje o transparentnost veřejné správy a férové zapojení všech stran do rozhodovacích procesů. Rovněž aktivně přispívá k diskusím o budoucnosti energetiky a klimatické politice, kde zdůrazňuje potřebu rychlejšího přechodu na obnovitelné zdroje energie a spravedlivé transformace energetického sektoru,“ dodali porotci.
Jako její výjimečný počin vyzdvihli několikaletý projekt Měníme klima v legislativě, jehož cílem bylo upravit vybrané předpisy tak, aby byla adaptace sídel na klimatickou změnu efektivní, spravedlivá a rychlejší. Petra Kolínská projekt, na němž se podílely rovněž další instituce, vedla z pozice projektové manažerky a následně ředitelky organizace Zelený kruh. Například ve stavebním zákoně je tak nově jako součást veřejných investic zakotvena také zelená infrastruktura.
„Naše společnost čelí projevům způsobeným změnami klimatu. Projekt Zeleného kruhu a jeho partnerů chce proto přispět k úspěšné adaptaci v rámci České republiky. Chceme napomoci tomu, aby reakce na změny klimatu byly účinné, hospodárné, sociálně spravedlivé a realizovatelné v potřebném čase,“ konstatovala Kolínská.
Petr Halada
Prestižní ocenění v soutěži Zelená obec roku, kterou organizuje ČSOB spolu s Hospodářskými novinami, v kategorii do 1 tisíce obyvatel získal v roce 2024 středočeský Kamýk nad Vltavou s dlouholetým starostou Petrem Haladou (STAN).
Porotu obec zaujala především využíváním obnovitelných zdrojů: fotovoltaické panely jsou na střeše místní radnice, na základní i mateřské škole nebo na čistírně odpadních vod. Dohromady mají instalovaný výkon 84 kWp. Do budoucna chce obec přidávat další fotovoltaické elektrárny, v podstatě všude, kde to půjde. A jakmile to bude možné, chce se zapojit i do komunitní energetiky.
„Elektřinu bychom si posílali mezi obecními objekty, jak by to bylo potřeba, využít bychom ji mohli také na veřejné osvětlení a případně i prodávat lidem. Celkem bychom se mohli dostat na instalovaný výkon 1,8 megawattu,“ řekl pro HN starosta obce, která provozuje i jeden vlastní elektromobil.
„Soutěž Zelená obec roku se už při své loňské premiéře setkala s velkým ohlasem. O to víc nás potěšilo, že letošní počet přihlášek byl v porovnání s prvním ročníkem dokonce dvojnásobný. Z toho je patrné, jak obcím a městům záleží na tom, aby jejich rozvoj byl dlouhodobě udržitelný a aby svým obyvatelům nabízely prostředí pro kvalitní život,“ řekl Ján Lučan, člen představenstva ČSOB zodpovědný za vztahové bankovnictví.
Kamýk nad Vltavou provozuje také potravinovou a oděvní banku a pomáhá seniorům, samoživitelům a občanům ohroženým sociálním vyloučením. „Zelené obce jsou pro mě obcemi budoucnosti. Mají neuvěřitelný potenciál měnit svět kolem nás, dělat ho lepším nejen pro nás, ale i pro další generace. Takové obce mají skvělé vedení a mohou být inspirací pro ostatní,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). V kategorii nad tisíc obyvatel zvítězily Černovice u Pelhřimova.
Miroslava Karafiátová
Čirok je zemědělská plodina, kterou mnozí lidé nejspíš ani neznají. Ve světě ale jde o poměrně oblíbenou obilovinu, která je relativně levná a nenáročná. Ročně se jí vypěstují desítky milionů tun, přičemž hlavními producenty jsou Afrika, Severní Amerika a Asie, už se ale objevuje i na českých polích. Podle výzkumníků České zemědělské univerzity v Praze by se čirok mohl stát plodinou budoucnosti, protože vyžaduje méně vody než hojně rozšířená kukuřice.
Vědcům z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR se ve spolupráci s německými kolegy z Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research nyní podařil mimořádný objev, který význam čiroku ještě zvýrazňuje. Identifikovali u něj pyl s unikátními vlastnostmi, které by mohly pomoci dalším zemědělským plodinám lépe odolávat extrémním výkyvům počasí v důsledku změn klimatu. O objevu už informoval prestižní časopis The New Phytologist.
Vědci se zaměřili na výzkum B chromozomů, které se vyskytují u mnohých druhů rostlin a živočichů. „Zjistili jsme, že B chromozom významně ovlivňuje vývoj pylu. Překvapilo nás, že tento pyl může mít více než tři standardní jádra, je životaschopný a rychleji klíčí. Je to skutečně mimořádné zjištění, protože zatím nevíme o žádné jiné rostlině, která by měla vitální pyl s více jádry,“ řekla rostlinná genetička Miroslava Karafiátová z Ústavu experimentální botaniky, která stojí za převratným výzkumem.
Šlechtitelům, kteří se snaží získat odolnější a výnosnější plodiny, by mohl nejnovější objev z Olomouce v budoucnu pomoci. Extrémní výkyvy počasí totiž způsobují rostlinám stres. Kvůli tomu pak neprodukují životaschopný pyl a jsou do jisté míry sterilní. To se projeví menším počtem semen, a tedy nižším výnosem. Nové poznatky by mohly pomoci vyšlechtit odrůdy, které by si lépe poradily se změnou klimatu.
Ibra Ibrahimovič
Poslední jméno je spíše vzpomínkou na výjimečného fotografa. Ibra Ibrahimovič totiž patrně nejpůsobivěji zdokumentoval likvidaci severočeských Libkovic, které jako poslední obec musely počátkem 90. let ustoupit hnědému uhlí – byť se na jejím území nikdy netěžilo. Připomínka přichází proto, neboť výborný fotograf počátkem prosince 2024 v pouhých sedmapadesáti letech zemřel.
„Ibra Ibrahimovič byl skvělý fotograf, ale především otec, syn, bratr a kamarád. Miloval přírodu a život ve všech jeho rozmanitostech. Své poslední chvíle strávil obklopen rodinou a nejbližšími přáteli,“ napsala na Ibrův profil na Facebooku jeho dcera Marie s rodinou.
Právě severní Čechy se rodákovi z Mostu staly jeho profesním i životním osudem, což dokládá Ibrův dlouholetý projekt Střepy severních Čech. Proměny krajiny, obcí i lidí fotil od roku 1991. „Toto nádherné území od Krušných hor až po České středohoří navždy poznamenalo komunistické drancování bohatých nalezišť hnědého uhlí,“ napsal Ibra na svém webu.
Za černobílý snímek severočeského sedláka Jana Rajtera, který se postavil nadnárodní firmě, získal Ibrahimovič v roce 2003 hlavní cenu prestižní soutěže Czech Press Photo. „Tato fotografie je symbolem opravdového štěstí. Porota byla potěšena, že tentokrát mohla vybrat fotografii, která se vymyká ze záplavy snímků zobrazujících lidské utrpení,“ zdůvodnila svůj výběr mezinárodní porota soutěže.
Ibra Ibrahimovič byl symbolicky pohřben do země v Horním Jiřetíně, kterým dlouhé roky hrozil stejný osud jako zbouraným Libkovicím. Poslední rozloučení se konalo 21. prosince 2024 v tamním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Přehledy osobností z předchozích let si můžete přečíst zde:
Vědci, profesorka nebo ekolog: české osobnosti roku 2023, na které můžeme být hrdí
České osobnosti roku 2022, na které můžeme být právem hrdí
České osobnosti roku 2021, na které můžeme být právem hrdí
České osobnosti roku 2020, na které můžeme být právem hrdí
Úvodní foto: Yvonna Gaillyová, Zdroj: Jana Dúbravčíková