Netopýři padají z nebe a mizí celé ptačí populace. Vlny veder devastují přírodu
K vlnám veder dochází stále častěji a netrpí kvůli nim pouze lidé. Někdy až tragický dopad mohou mít nadprůměrné teploty i na dříve rozsáhlé populace zvířat.
Kristýna Čermáková
2. 1. 2025
Rok 2024 byl nejteplejším rokem v historii vůbec a překonal tak předchozí rekord – navíc takový, který pochází „pouze“ z roku 2023. Posledních několik dekád se teploty zkrátka stále zvyšují. Na začátku se jim zvířata dokázala přizpůsobit, nyní se zdá, že už je to někdy nad jejich adaptační schopnosti.
Pojďme si ukázat důsledky vln veder během posledních deset let. Některé se odehrávají tak pomalu, že si jich všimneme pozdě, jiné jsou ale naopak až křiklavě alarmující. Například v roce 2018 doslova padali netopýři z nebe kvůli vysokým teplotám dosahujícím až 45 stupňů Celsia. Stalo se tak v Austrálii, kde umíraly stovky až tisíce jedinců druhu kaloně australského.
Dobrovolníci se je sice snažili sbírat, a několik desítek z nich díky včasnému podání tekutin a přenesení do chladu zachránili, přesto uhynulo přinejmenším 500 posbíraných zvířat.
Kdyby ale šlo jen o „nějakého netopýra“. Kaloň australský je jedním z největších druhů létajících savců a je nezbytnou součástí tamního ekosystému. Jeho potravou jsou totiž ovocné plody a patří mezi základní rozptylovače semen.
Ke snižování jejich populace bude vedrem docházet stále častěji. Jaký vliv to bude mít na ekosystémy, které jsou závislé na rozptylování semen rostlin touto cestou, se můžeme zatím pouze domnívat, pozitivní ale určitě nebude.
Ptáci se nezvládají přizpůsobit
Klimatická změna dopadá výrazně na malá zvířata. Jejich organismy se nedokáží tak moc aklimatizovat a přizpůsobit, a to ani v lidských chovech. V roce 2015 například zabila vlna veder v Indii 17 milionů kuřat a v roce 2021 zemřelo v Britské Kolumbii přes 650 tisíc kusů zvířat různých druhů, povětšinou také ptáků, jako jsou kachny či slepice.
Jsou ale místa, kde je vedro celý rok a zvířata by teoreticky měla být adaptována. I tak ale změna teploty ovlivňuje i místní floru a faunu. Vědci zkoumali rozdílný vliv vlny veder na savce a ptáky v pouštních oblastech. Savci se vlnám vedra dokázali přizpůsobit, jejich organismus obvykle nepohodlí přetrpěl, a zvířata se často stihla schovat a období přečkat. Ptáci ale podobnou odolnost neprokázali.
Studie probíhala na mohavské poušti v Kalifornii a mapovala úbytky druhů za posledních sto let. Zvířata tak měla po celou dobu stejný zdroj vody i potravy a stejné podmínky k přežívání. A také se jednalo o lokalitu, kterou člověk svou civilizací zasáhl zcela minimálně – zato na ni však dopadají projevy antropogenní klimatické změny.
Populace savců zůstala víceméně stabilní, množství ptáků se ale snížilo o 43 procent. Autoři studie si to vysvětlují tím, že pouštní savci mívají možnost schovat se pod zem a pohybovat se v noci, když je chladněji. Ptáci oproti tomu fungují pouze za dne a pod přímým sluncem, které se rozpaluje čím dál více.
Od těch nejmenších
Nedávná studie popsala také například nárazové vymírání velkých populací mořských ptáků alkounů úzkozobých. Za tři roky zemřely čtyři miliony jedinců a některé jejich dříve rozlehlé kolonie utichly. Podle vědců za vše mohla vlna veder v roce 2014, která prudce oteplila Tichý oceán. Ptáci jí tehdy relativně bez problémů odolali, jejich potrava ale ne.
Většinu života v oceánech netvoří ryby a žraloci, jak by se někdy mohlo zdát. Na zhruba pětině mořské plochy se nachází ekosystém drobných řas a dalších mikroorganismů, takzvaný fytoplankton. Ten nedokáže odolat prudké změně teploty a v roce 2014 v oblastech, kde žily alkouní kolonie, odumřel.
Jenže právě fytoplankton je hlavním zdrojem potravy pro mnoho živočichů včetně ryb. Některé populace ryb proto také vyhynuly, jiné se přesunuly do lepších lokalit. Alkouni ale nejsou velcí letci, aby se za potravou mohli přestěhovat, a jejich hlavní kořistí jsou právě tyto ryby, pro které se ptáci potápějí. Když se proto mořský život přesunul jinam, alkouní kolonie zůstaly bez zdroje potravy. To způsobilo masivní hladomor, který trval následující dva roky.
V některých oblastech „pouhá“ ztráta fytoplanktonu způsobila 75procentní úhyn alkounů, jinde vymřela kolonie úplně celá. Celosvětově se jejich populace snížila na polovinu. A to jen během tří let a důsledkem jedné silné vlně veder.
Případ uhynulých ptáků dokládá důležitost hmyzu a drobných organismů pro planetu, který si často ani neuvědomujeme. Potravinové řetězce jsou ale pevně dané a ne každý druh se dokáže přizpůsobit, když někde nastane výpadek. Týká se to velmi často také hmyzu. Stromy na jaře rozkvetou v jiné časové období, než se hmyz stihne vylíhnout, případně mu chybí jiná forma potravy právě následkem extrémně teplého počasí. A nebo se zkrátka nevylíhne do dalšího vývojového stádia.
Hmyz totiž odolává rychlým změnám teplot velmi špatně. „Tepelný stres ovlivňuje aspekty reprodukce včetně úspěšnosti oplodnění, rodičovské péče a přežití potomků,“ komentují autoři studie, která se věnovala přežití hmyzu ve vysokých teplotách.
Vlny veder mají podle zjištění jen malý vliv na reprodukci, pokud k nim došlo před nebo po páření. Pokud ale vlna veder přerušila páření, výrazně klesá pravděpodobnost, že bylo rozmnožování úspěšné, nebo že potomci přežijí do dospělosti.
Fytoplankton, případně i zooplankton, který je složený z drobných živočichů, je přitom nezměrně důležitý právě pro populace velkých zvířat. Když žijí pod mořskou hladinou, nemusíme se o velikých tragédiích a vymírání celých populací vůbec dozvědět.
Dopady vln veder v zimě
Vlna veder v zimě může znít jako jakýsi oxymóron, přesto se tak děje. Vlna veder je totiž označení nadprůměrně vysokých teplot pro dané období. Pokud je to v létě více než 30 stupňů Celsia více dní v řadě, v zimě se tak může jednat o třeba deset stupňů Celsia uprostřed ledna. Ačkoliv to může působit nevinně, i to má silný dopad na přírodu.
Například v tom, že chybí sníh, který při svém tání zásoboval půdu podzemní vodou. Nebo tím, že se mnoho divokých druhů stovky let přizpůsobovalo na letní a zimní sezónu barvou své srsti. Divoké lišky či zajíci se sněhově bílou barvou nyní na suché a vyprahlé zemi působí naopak jako pěst na oko.
Ptáci, kteří jsou závislí na migrací, mění své chování. Mírnější zima je totiž nedonutí odletět, současně ale v původní lokalitě nemají potravu. Parazité, kteří přes zimu vždy vymřeli, jsou nyní aktivní po celý rok. Sníh navíc poskytoval pro mnoho druhů izolační vrstvu pro přežití, a to právě dokonce i ptákům.
Některé zvířecí druhy pak mají problém s tím, že naopak vyžadují zimu, které se jim nedostává a musí tak migrovat do lokalit, kde jsou stále nízké teploty. Tím se oblast pro jejich možné přežití zmenšuje a navíc svým přesunem mnohdy vyhubí původní druhy. Paradoxně, zimní vlny veder možná ovlivňují právě i námi vnímaná zvířata výrazněji, než letní extrémně vysoké teploty.
Medvědi přestávají hibernovat a objevují se i v průběhu zimy, jak dokládá například Rumunsko, kde ještě stále ke konci prosince turisté sdílí nahrávky medvědů škemrajících na krajnicích. V lednu se přitom začínají rodit medvíďata, a to ve vyhřáté noře během zimní přestávky.
U medvědů navíc můžeme zůstat, symboličtí lední medvědi nemají potravu, protože druhy tuleňů, které lovili, se přesouvají na chladnější stanoviště do hlubších vod, případně také postupně vymírají. Lední medvědi jsou zkrátka na arktickém ledovém ekosystému závislí, jak jsme psali v předchozím článku. Na to, aby ulovili býložravce žijícího na souši, totiž nejsou dostatečně rychlí a pružní. Svět se mění a pokud s emisemi skleníkových plynů nezatočíme dostatečně rychle, budeme jen těžko hledat cestu zpátky.
Úvodní foto: Unsplash, Ian Parker