Vědci oživili vyhynulé pravlky, příští rok se chystají na mamuťátko

Po více než 10 tisících letech světem opět zaznělo vytí pravlků obrovských. Nyní téměř půlroční vlčata sice nejsou stoprocentně čistokrevnými již dávno vyhynulými pravlky, protože vědci museli při rekonstrukci a vytváření jejich DNA mírně improvizovat a upravit genetické informace od vlka obecného. Přesto jsou pravděpodobně věrnými kopiemi původního druhu.

Jak informoval časopis Time, jedná se o významný průlom v oblasti návratu vyhynulých druhů. Prvním veřejným úspěchem byla modifikace genetického profilu myši tak, aby měla „mamutí“ vlnitou srst. Pokus s roztomilou chlupatou srstí dosvědčil, že je možné pomocí zkamenělin získat dostatečné množství DNA a upravit ho tak, aby bylo schopné úspěšně ovlivnit a upravit dnes žijící zvířecí druh.

Laboratoř a startup Colossal Biosciences sleduje dva hlavní cíle. Tím prvním je vytvořit a odchovat mamuta a tím druhým, kterým svá jednání eticky obhajují, je pokus o záchranu čerstvě vyhynulých druhů či podporu těch stávajících kriticky ohrožených. Mezi jejich další pokusy totiž patří snaha o oživení vakovlka tasmánského, zvířete, které vyhynulo v minulém století a kterému jsme na Obnovitelně.cz již věnovali celý článek. Dále je na řadě vlk rudohnědý, který ve volné přírodě již vyhynul, ale v zajetí existuje stále ještě několik desítek jedinců.

• Tip: Mohl tasmánský tygr přežít déle, než jsme si mysleli? Nová studie dává naději, že ano

Trojice pravlčat – Romulus, Remus a o pár měsíců mladší samička Khaleesi – byla přivedena na svět pomocí pečlivě upraveného genomu. K přenosu embryí byly použity domestikované fenky psů jako náhradní matky. Vědecká komunita se tak stala svědkem prvního úspěšného pokusu o návrat vyhynulého druhu vyšších savců prostřednictvím cílené genetické rekonstrukce. Všechny dosavadní výzkumy totiž probíhaly na drobných zvířatech.

Klíčem k úspěchu bylo získání kvalitních vzorků DNA z dobře zachovalých fosilií starých 11 až 72 tisíc let. Tým bioinformatiků následně rekonstruoval úplný genom pravlka a identifikoval klíčové genetické odlišnosti oproti vlku obecnému. Využil aktuální DNA živých zvířat nejpříbuznějšího vlčího druhu a upravil jeho jednotlivé části. Konečná transformace vyžadovala pouhých 20 cílených editací ve 14 genech, které ovlivňují morfologii lebky, svalstvo končetin, strukturu srsti, metabolismus a především vokalizaci.

Vědci byli z chování vlků v šoku

Pravlci jsou proto na první pohled k nerozeznání od těch dnešních. Rozdílem by měla být primárně velikost, zatím se ale jedná o pětiměsíční vlčata, a tak není rozdíl snadno viditelný. Už odmala se ale chovají jako divoká zvířata, ačkoliv byla částečně vychovávána lidmi.

Zatímco si veterinární technici pouštěli při vážení vlčat hudbu, ani ne dvouměsíční zvířata se pustila do vytí. „Pro mě to byla chvíle šoku a vzácný moment,“ popisuje hlavní zootechnik Matt James. Dnes žije trojice zvířat ve větším výběhu pod bedlivým dohledem jejich ošetřovatelů.

Návrat dávno vyhynulých zvířat ale vyvolává řadu etických otázek. Kritici upozorňují na rizika neplánovaných ekologických dopadů – zejména pokud by došlo k útěku zvířat do volné přírody bez důkladného otestování a zmapování jejich interakcí s ekosystémem. Snadno se tak nabízí přirovnávání s Jurským parkem. Mnoho historických predátorů a velkých savců může mít v případě nekontrolovatelného množení se v dnešním prostředí nezvratný vliv na moderní ekosystémy.

Navíc panují obavy i o welfare geneticky upravovaných a klonovaných zvířat. Stále častým problémem je totiž vyšší výskyt defektů, abnormalit a komplikací u zvířat i jejich náhradních matek. Projekt pravlka je nicméně prvním praktickým důkazem, že takzvaná de-extinkce velkých savců není jen teoretickou vizí. Pokud budou úspěšně překonány biologické a etické překážky, může se jednat o počátek nové éry – éry, v níž člověk zaujímá roli nejen ochránce přírody, ale i jejího aktivního architekta.

Mamut už příští rok?

Společnost slibuje, že prvního živého mamuta představí nejpozději do roku 2028. Nyní ještě pracuje na úpravě jednotlivých genů, celkem jich bude muset upravit z původního zdroje DNA slona indického až 85. První pokus o umělé oplodnění slonice mamutím embryem chystají vědci na příští rok a následně budou muset počkat 22 měsíců do porodu. To je další problém, který se s chovem velkých savců spojuje. Vědecký výzkum komplikuje dlouhá doba březosti, náročné rozmnožovací procesy a obvykle nízký počet mláďat.

• Psali jsme: Záchrana na poslední chvíli. Vědci dosáhli průlomu v umělém oplodnění vyhynulých nosorožců 

Již dnes se vědci snaží o umělé oplodnění prakticky vyhynulého nosorožce severního bílého. Aktuálně jsou naživu poslední dvě samice, chybí jim ale samec a ani jedna z nich není považována za plodnou. Vědci ale uchovali zamražená vajíčka i sperma. Předchozí pokusy o umělé oplodnění příbuzného nosorožce jižního bílého ale nedopadly, již úspěšně březí samice bohužel uhynula na infekci.

Vzhledem k nevratné ztrátě přirozeného prostředí a pokračujícímu poklesu biodiverzity může být právě syntetická biologie jedním z mála nástrojů, jak udržet evoluční ekosystémy aktuálního světa. Otázkou zůstává, jakou cenu jsme ochotni zaplatit – a kde končí vědecká záchrana a začíná novodobá domestikace přírody.

Úvodní ilustrační foto: Unsplash