Z Česka může být energetická křižovatka Evropy. Cesta ale vede přes OZE, nikoliv jádro, myslí si Peksa

Bývalý europoslanec Mikuláš Peksa nedávno opustil Českou pirátskou stranu a připojil se k progresivnímu hnutí Volt Česko. V rozhovoru pro Obnovitelně.cz popisuje, proč podle něj Evropa potřebuje federální uspořádání, jaké výzvy přináší klimatická krize, a proč je nezbytné, aby se Česká republika stala bateriovým srdcem Evropy.

„Byli jsme zvyklí na to, že svět funguje nějakým způsobem a že si můžeme dovolit roztahat zásobovací řetězce po celé planetě. Nevnímali jsme to jako ohrožení. Jenže dnes vznikají různá mocenská centra, která se k nám chovají nepřátelsky, a na to si musíme začít dávat pozor,“ upozorňuje Peksa. Evropský kontinent je přitom podle něj schopný fungovat nezávisle na zbytku světa.

Nedávno jste oznámil konec svého působení v Pirátech a přechod ke straně Volt Česko. Je to méně známá strana, představil byste její hlavní myšlenky?

V Česku Volt skutečně zatím není moc známý, ale celoevropsky již funguje jako první strana svého druhu – máme jen jednu databázi členů pro celou Evropu a fungujeme jako jednotná komunita, nerozdělená hranicemi členských států. Máme i zástupce v několika parlamentech.

Jsme sociálně liberální, podobně jako byli původně Piráti, než je Zdeněk Hřib posunul spíše ke konzervativnějším a možná až anarcho-kapitalističtějším postojům.

Jak se Volt staví k otázce energetiky a klimatické změny?

Jednou z hlavních priorit Voltu je budování silné soběstačné Evropy. Jsme přiznaně eurofederalistická strana a dlouhodobě usilujeme o strategickou autonomii – i v oblasti energetiky. Právě mé postoje a názory, bavíme-li se o energetické politice, jsou dlouhodobě shodné s Voltem. Naším cílem je Evropa nezávislá na dovozu energetických surovin zvenku.

• Psali jsme: Příliš velká očekávání od malých reaktorů? Jejich vývoj je rizikový a pomalý, varují experti

I klimatická změna je pro nás naprosto klíčové téma. Volt je stranou mladších lidí, kteří do politiky vstoupili často v důsledku zkušeností získaných po absolvování programu Erasmus, a to nás formuje. Mladá generace má z klimatické krize větší respekt a obavy – pokud plánujete žít dalších 60 let, nechcete planetu vidět zničenou. Proto klademe důraz jak na klimatickou, tak energetickou bezpečnost.

Evropa může fungovat jako Německo

Jak si představit eurofederalismus v praxi?

Jsme eurofederalisté, tedy si přejeme federaci. Srovnat by se to dalo se Spojenými státy americkými nebo Spolkovou republikou Německo. Tyto státy fungují na dvou úrovních, první je ta federální, a pak je úroveň národní. Obě tyto úrovně musí fungovat v rovnováze.

Máte tedy vládu spolkovou, současně ale vládu svobodného státu Saska, pokud se budeme držet německého příkladu. Rovnováhu mezi nimi pak udržuje soudní moc. Podobné uspořádání můžeme vidět fungovat v řadě zemí, kromě zmiňovaných také třeba v Brazílii nebo Indii. A podle mě by tak mohla fungovat i Evropa.

V tuto chvíli ale pozorujeme u některých států rozkol a snahu se od unie distancovat. Může v Evropě podobný systém fungovat?

Ve Voltu to vnímáme tak, že jsme všichni občané Evropy bez ohledu na to, v jakém státě působíme. Cílem je, aby se Evropa více spojila a více spolupracovala. Ten trend, kdy se někteří lidé snaží izolovat od těch ostatních, kteří jsou aktuálně u moci, a snaží se ideálně uzavřít svůj stát do vlastních hranic, sledujeme.

• Tip: Syndrom větrných elektráren je nesmysl, jejich dopad na mozek je srovnatelný se silnicí

A je to věc, kterou je potřeba z našeho pohledu změnit. Je třeba, aby se k rozhodování o budoucnosti dostali proevropští lidé, kteří budou usilovat o spojení Evropy.

Jak si myslíte, že tuto evropskou vizi přijmou Češi?

Přesvědčit lidi je nejtěžší část politiky. V Česku je navíc mediální prostor často ovlivňován firmami napojenými na fosilní průmysl. Zahlcují nás tím, že obnovitelné zdroje nemohou fungovat, že musíme zůstat u starého energetického modelu. To je zkrátka problém, protože překřičet to je těžké. Ale vývoj moderních technologií v Evropě ukazuje, že nám vlak energetiky ujíždí. Lidé to začínají vnímat. Doufám, že je přesvědčíme – i když si přeji, aby to šlo rychleji.

Pojďme k aktuální politické i energetické situaci. Vypadá to, že se snaha o zmírňování dopadů změn klimatu zpomaluje, a svůj prostor dostává zbrojení. Jak by se měla Evropa zachovat?

Byli jsme zvyklí na to, že svět funguje nějakým způsobem a že si můžeme dovolit roztahat zásobovací řetězce po celé planetě. Nevnímali jsme to jako ohrožení. Jenže dnes vznikají různá mocenská centra, která se k nám chovají nepřátelsky, a na to si musíme začít dávat pozor. Musíme zajistit, aby ty zásobovací řetězce co nejméně vybočovaly z evropského hospodářského provozu.

Evropa má dlouhodobý problém se závislostí na dovozu fosilních paliv – ropy, plynu a dokonce i uhlí. Původně jsme hodně dováželi z Ruska, po začátku války na Ukrajině jsme se přeorientovali na USA. Problémem je, že ani americká vláda se nechová úplně důvěryhodně. Nový americký prezident nyní otevřeně vyhrožuje Evropě obsazením Grónska, vysokými cly a dalšími kroky. Myslím si, že budeme muset celý tento problém vyřešit systémověji. A je potřeba zcela se zbavit závislosti na fosilních palivech.

Bude to stačit? I v případě obnovitelných zdrojů jsme závislí na dovozu ze zahraničí.

Ano, není to jediný problém, který z hlediska evropské soběstačnosti máme. Musíme vyřešit dodávky i v ostatních klíčových oblastech, jako jsou fotovoltaické panely, baterie nebo i elektromobily. Zkrátka si je musíme začít, my jako Evropané, vyrábět sami, nesmíme být i nadále závislí na dovozu. A to možné je, dokážeme to.

Nezpomalí obrat ke zbrojení přechod k obnovitelným zdrojům?

Já to tak nevnímám. Obnovitelné zdroje jsou nejlevnější dostupná forma energie, kterou umíme technologicky získat. A čím rychleji přejdeme na obnovitelné zdroje, tím rychleji si zajistíme levnější energie, které jsou pro zbrojení klíčovou prioritou. Energetická a vojenská bezpečnost se nedají oddělit. Představa, že budeme zbrojit, zatímco dovolíme našim konkurentům odříznout nás od klíčových surovin, je úplně lichá a nesmyslná. Budování strategické autonomie musí zahrnovat obě oblasti.

Jádro nikdo neumí stavět levně

Má Evropa dostatek schopností a surovin k tomu, aby se stala energeticky i technologicky soběstačnou?

Nepochybně. Energetický zdroj vyrobíme pouze jednou a nemusíme ho neustále zásobovat surovinami ze zahraničí. Je jednodušší vyrobit fotovoltaické panely nebo větrníky, než neustále dovážet ropu nebo plyn. Navíc infrastruktura pro dovoz fosilních paliv je nákladná, poruchová a ekologicky problematická – úniky metanu z plynovodů nebo paliva z ropovodů jsou jedním z největších problémů s tím souvisejících, poškozují životní prostředí i klima. Zbavením se závislosti na nich by se nám ulevilo.

Bude se na energetické soběstačnosti podílet i jaderná technologie?

Energetika nemá být ideologická. Pokud někdo navrhuje jaderný projekt, měl by začít ekonomickou rozvahou. Kolik to bude stát a co to přinese? Nemůžeme si dovolit budovat projekty, které jsou ztrátové, speciálně, bavíme-li se o výdajích ze státního rozpočtu v řádech stovek miliard.

• Tip: Z USA se šíří další nebezpečný trend. Proti pasterizaci mléka bojují i Trumpovi muži

Samozřejmě, když někdo představí fungující a účelně užitečný projekt, budu za něj rád. Zatím se ale ukazuje, že postavit levně jadernou elektrárnu v podstatě nikdo neumí. Možná to změní jaderná fúze – to bych uvítal – ale zatím je realita taková, že se musíme spoléhat na obnovitelné zdroje, máme-li výrobu energie škálovat rychle a efektivně.

Jakou roli v Evropě budoucnosti může hrát Česká republika?

Stačí se podívat na mapu. Česko je přirozenou křižovatkou Evropy čehokoliv, což je pozice, ze které můžeme hodně těžit. Jsme ve středu kontinentu – ideální pro nabíjení a distribuci. Dovedu si představit, že ve světě, kdy energii zajišťuje výroba třeba větrných elektráren z Baltu nebo solárních elektráren na jihu, vznikne potřeba vybudování masivního množství bateriových kapacit.

A logicky by se měly nacházet ve středu kontinentu, kde je možné snadno nabíjet a zásobovat ostatní. To přinese Česku pracovní místa i investice, je to příležitost pro české firmy a umožní nám to stát se klíčovým hráčem v evropské energetice.

Úvodní foto: archiv Mikuláš Peksa