Ten, kdo investuje do udržitelnosti, je většinou mnohem odolnější vůči krizím, říká Bučová z ING
„Byznys, který je udržitelný, je z našeho pohledu lépe připravený na budoucnost. Společnosti, které si uvědomují změnu a připravují se na ni, bývají zpravidla odolnější,“ konstatuje Eva Bučová, generální ředitelka banky ING v České republice.
Pavel Baroch
11. 3. 2025
Banky se staly výrazným tahounem dekarbonizace průmyslu po celé Evropě včetně České republiky. Většina z nich přestala například finančně podporovat uhelný byznys. „I přes všechny aktuální debaty o dalším zeleném směřování Evropy stále platí, že se státy a další instituce zavázaly k Pařížské dohodě. A k tomu prostě musíme směřovat. Banky tedy mají v tomto ohledu jasný cíl,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Eva Bučová, generální ředitelka banky ING v ČR.
Není bankám včetně ING jedno, kde a jak vydělají? Proč tedy přestávají finančně podporovat uhelný byznys?
V roce 2015 byla ING jednou z prvních bank, která přestala financovat nové uhelné elektrárny a tepelně uhelné doly. Naším cílem je do roku 2025 ztrojnásobit financování výroby energie z obnovitelných zdrojů na 7,5 miliardy eur ročně oproti 2,5 miliardám, což byl náš závazek v roce 2022.
Začátek našich aktivit je ale potřeba hledat v době starší než dvě dekády. Napřed jsme se dívali dovnitř naší firmy, co děláme, jak to děláme, jaký to má dopad na životní prostředí. Jen připomenu, že tehdy ještě nebyly k dispozici sofistikované kalkulace uhlíkové stopy. Postupně jsme ale provoz naší banky začali měnit. Posléze se k tomu přidala i práce s našimi klienty, s portfoliem, které financujeme.
A zmiňované uhlí?
Naše kroky se řídí nejnovějšími poznatky klimatologie a ekonomie. Nové uhelné zdroje jsme přestali financovat už dávno a nyní se zaměřujeme na podporu transformace, na udržitelnou výrobu elektřiny.
Dospěli jsme k závěru, že společnosti, které včas investují do obnovitelných nebo jiných udržitelných technologií a přístupů, jsou pak většinou mnohem odolnější vůči jakýmkoli krizím. Toto zjištění bylo na úplném začátku našeho rozhodnutí, koho a co podporovat.
Jaké to mělo pokračování?
Udělali jsme si z toho jednoznačný závěr, že byznys, který je udržitelný, je z našeho pohledu lépe připravený na budoucnost. Předpokládáme taky, že s vyšší odolností přichází rovněž nižší riziko finanční ztráty. Takové firmy se dokážou potýkat s krizemi mnohem flexibilněji. Druhou věcí je, že banka potřebuje i nějaké vyšší poslání.
A pokud se to snoubí s byznysem, je to také důležitý faktor. K tomu se před pár lety přidala ESG regulace, která se v první řadě zaměřuje na účastníky kapitálového trhu, což jsou primárně banky, a na velké korporace. ESG regulace vyžaduje pravidelné zprávy a reporting o environmentálním hledisku podnikání, proto musíme s našimi klienty komunikovat, proto potřebujeme jejich data.
Protože ESG, tedy zohledňování environmentální a společenské odpovědnosti a vnitropodnikové kultury se netýká jen odděleně jednotlivých institucí, ale promítá se do celého obchodního řetězce. Ve vašem případě jde tedy také o to, nakolik je podnikání firem, které financujete, ekologické, respektive jak se snižuje jejich ekologický dopad.
Přesně tak. Nejde jenom o to, nakolik je náš úvěr „zelený“, ale i jak náš dlužník omezuje emise a tak dále. Proto banky vlastně začaly plnit tuto funkci a pomáhat svým klientům s dekarbonizací.
Tlak na dekarbonizaci jde i od zákazníků
Jak vaši klienti nesli a nesou tlak na to, aby byli více zelení, aby byli udržitelní?
V první řadě je potřeba říct, že každá banka si chce zachovat své klientské portfolio do budoucna. I přes všechny aktuální debaty o dalším zeleném směřování Evropy stále platí, že se státy a další instituce zavázaly k Pařížské dohodě, která je reflektovaná ve Fit for 55 (snížit emise do roku 2030 aspoň o 55 procent oproti roku 1990 – pozn. aut.) a v Green Dealu, tedy plánu na uhlíkovou neutralitu do roku 2050.
A k tomu prostě musíme směřovat. Banky tedy mají v tomto ohledu jasný cíl. To bez konkrétního plánu, který zahrnuje i klienty bank, nejde. Emise související s klientským portfoliem totiž představují třeba v našem případě 99 procent všech našich globálních emisí.
A jak to vaši klienti přijímají?
Naše banka začala na toto téma vést první diskuse v České republice asi tak před sedmi, osmi lety. Myslím, že jsme se od té doby přehoupli od idealismu přes těžký realismus až do současné doby, kdy je každému jasné, že i přes všechny aktuální diskuse v Evropské unii důraz na udržitelnost zůstane. Klima je skutečně ohrožené a je potřeba s tím něco udělat – a jedním z nástrojů je právě dekarbonizace.
Vzhledem k tomu, že se k ní hlásí i stát, respektive vláda, také naši klienti s tím musí počítat. Samozřejmě jim ukazujeme dobré a inspirativní příklady z praxe. Ukazujeme jim, jak se vyvíjejí jednotlivé sektory, jaká je jejich emisní náročnost a co je potřeba udělat, aby se stal uhlíkově neutrální.
Typickým příkladem je výroba energie, cementu nebo ocele. Vycházíme ze skutečných vědeckých poznatků, jaké čisté technologie se dají uplatnit nebo jaké existují cesty dekarbonizace. Mnohé z nich pak od počátku financujeme.
Mají na to banky dostatek peněz?
Každá k tomu přistupuje trochu odlišně, my v ING jsme se rozhodli každý rok investovat určitou sumu peněz, od roku 2027 to bude už 150 miliard eur ročně, což ale neznamená, že by to nemohlo být ještě více. Snažíme se být vůči klientům aktivní, nabízíme jim poradenství ohledně dekarbonizace včetně financování.
Přijdeme třeba za producentem oceli a otevřeně mluvíme o tom, jak se tento sektor mění, jak se mění i požadavky odběratelů, jaký je náš přístup k dekarbonizaci v jednotlivých sektorech. Současně mu ale představíme řešení, i když třeba není jednoduché a vyžaduje zásadní změny ve výrobě a dalších věcech.
Jsme také transparentní v tom, jakou dynamikou pomáháme dekarbonizovat vybrané sektory a co se reálně musí stát. Někdy zkrátka nestačí jen „vyměnit“ tradiční pec za elektrickou, ale je zapotřebí také sehnat dostatek železného šrotu nebo obnovitelné elektřiny a změnit celý výrobní ekosystém.
A nemůže pak takový klient odejít k jinému finančnímu ústavu?
Může, ale moc dobře ví, že pokud začne s takovým přístupem jedna banka, další se přidají. A takový podnik obvykle potřebuje financování od více institucí. „Zelené“ impulsy ale nepřicházejí jen od bankovního sektoru, ale primárně od investorů nebo od zákazníků. Tam to v podstatě všechno začíná, když odběratel řekne, že chce od určitého data už jen „zelenou“ ocel.
Je mezi vašimi klienty více těch, kteří se vydávají zelenou cestou, nebo raději zvažují, že svůj podnik zavřou, protože se jim časem třeba kvůli emisním povolenkám stejně nevyplatí?
Dlouho to bylo tak, že podniky jely ve svých ustálených a známých kolejích, ale i tak s námi plány na dekarbonizaci řešily. Načež se v určitou dobu rozhodly, že přehodí výhybku.
I bankéři jezdí vlakem
Mnohem lépe se klienti přesvědčují, pokud se i banka chová udržitelně. Jak to máte v ING?
Máme to v několika úrovních. Součástí naší environmentální politiky je například to, že každá funkce má svůj roční uhlíkový limit na cestování. Začali jsme s tím loni, teď si vyhodnotíme, jak to fungovalo a případně systém upravíme.
Snažíme se například o využívání co nejšetrnějšího druhu dopravy včetně služebních cest vlakem do vzdálenosti menší než 500 kilometrů. Ustavili jsme si interní komisi pro udržitelnost. Máme přesný plán dekarbonizace, který každý rok vyhodnocujeme. Vedle energie, vody nebo odpadů řešíme i takové zdánlivé maličkosti jako to, v jakém balení dostáváme objednané zboží.
Jak jste vyřešili energie, tedy světlo a teplo?
Aplikovali jsme samozřejmě různá úsporná opatření včetně toho, kdy svítí firemní logo. Co se týče zdrojů energie: jsme v naší centrále v pražských Vysočanech v pronájmu, podařilo se nám ale domluvit, že odebíráme výhradně čistou zelenou energii.
Také se snažíme naše zaměstnance vzdělávat o udržitelnosti, myslím, že naše instituce má opravdu hodně propracovaný systém, pořádáme také interní Green Orange Week.
Co to přesně je?
Přednášky o různých tématech, které se pořádají ráno před pracovní dobou, anebo večer. Je o ně veliký zájem. Řešila se třeba problematika odpadů, energie nebo šetření s vodou. Pravidelně se přihlašují dvě třetiny zaměstnanců. Mohou přijít osobně, nebo se přihlásit online.
Nedělají to jenom proto, aby si šplhli u svých nadřízených, neberou to jenom jako formalitu, která jim ale může pomoci v kariéře?
Připravují to sami zaměstnanci. Účastníci jsou velmi aktivní, dokonce sami navrhují témata, která chtějí, abychom probrali. A rozhodně za to nemají žádný benefit. Je jenom na nich, jestli se zúčastní, nebo ne.
Ti, co navrhnou téma, také zajistí, aby k tomu přišel odpovídající řečník. O tématu se pak obvykle hodně diskutuje. Pokud je o nějaké téma velký zájem, rozpracujeme ho jako cyklus na celý rok.
Pokud chceme skončit s uhlím, musíme se podle toho také chovat
Co říkáte na politiky, kteří momentálně střílejí do Green Dealu, tvrdí, že se musí předělat, nebo že je celý špatný? Je vůbec ještě možné ten rozjetý vlak zastavit, nebo ho poslat na jinou kolej, když vidíme, kolik miliard hodlá třeba ČEZ investovat do obnovitelných zdrojů a dalších udržitelných technologií?
K politice se úplně vyjadřovat nebudu a ani nemůžu, banky jsou z podstaty apolitické. Každopádně v tuto chvíli platí, že se k uhlíkové neutralitě přihlásily jednotlivé státy Evropské unie a další instituce, všichni mají své závazky.
Jediné, o co se my banky snažíme, je touto cestou jít. Samozřejmě platí, že privátní sektor může splnit jen určitou část. Pokud svou roli nebude hrát i stát, k danému cíli se nedostaneme.
A nemůže se to právě nyní stát?
Ráda bych upozornila a apelovala na jednu věc: Pokud jsme součástí nějakého společenství, které si něco odsouhlasí, musíme se jednoznačně rozhodnout, jestli to budeme plnit, či nikoli, jestli do toho jdeme, nebo nejdeme. Nejhorší je, když se dělá jen něco mezi tím.
Banky například už několik let vyzývají, aby byly schváleny sektorové dekarbonizační koncepce. Bylo by fajn vědět, jak rychle a kterým směrem se chce stát vydat. Protože když se třeba rozhodne, že skončí s uhlím v roce 2033, musí se také podle toho adekvátně chovat. Nejde jen o to stanovit datum, a pak se divit, že v zimě nemáme čím topit. Pokud si nevytvoříme alternativní zdroje, nemůžeme se divit, že se od uhlí nedá odejít.
Jak se k tomu staví bankovní sektor?
Žijeme v tom, že se jde cestou dekarbonizace. Že v podstatě jiná cesta neexistuje. Protože tomu sektor věří. Stejně tak naši klienti. Dostáváme od nich hodně dotazů, jestli investovat, nebo ne, když se politická scéna chová tak, jak se chová. Žijí v nesmírné nejistotě.
My ale investice do moderních technologií, jako jsou solární, vodní nebo větrné elektrárny, jako je ukládání energie, nutně potřebujeme. Jinak nám ujede vlak. Mimochodem z ING fondu udržitelných investic jsme globálně investovali do moderních technologií více než 100 milionů eur a teď jsme tuto částku ještě zvedli na 500 milionů ročně.
Velká část našich klientů už ušla značnou část cesty směrem k udržitelnosti, a pokud to shledaly jako příležitost, vložily do svých řešení nemalé investice. Skutečně se nedá čekat do nekonečna.
Foto: ING