Vlčí bojovníci letos překonali srážku s autem i život jen s třema nohama

Když se vlk vyřítil z boku těsně mezi jedoucí dvě auta, řidiči již nestihli zareagovat. Ačkoliv to na záznamu není vidět, je jasné, že bílé auto zvíře srazilo. Dosvědčil to i řidič, který na Hnutí DUHA zaslal nahrávku z palubní kamery. I díky tomu vědci z ČZU a Správy Národního parku České Švýcarsko zjistili, o jakého vlka se jednalo, měl na sobě totiž telemetrický obojek. A místo smutného závěru a dohledávání mrtvé šelmy přišlo předvánoční překvapení. Zvíře náraz přežilo a prospívá.

Obojek mladé šelmě nasadili vědci při odchytu na jaře, mohou tak s jistým zpožděním sledovat její pohyb. „Spolu s dalšími partnery aktuálně pracujeme v Českosaském Švýcarsku na výzkumném projektu REDEMA. Ten je sice zaměřený především na populaci jelena, monitorujeme ale i vlky, abychom měli podrobnější informace o jejich počtu, pohybu a získali také přesnější představu o jejich vlivu na množství jelenů,“ říká Aleš Vorel z Fakulty životního prostředí ČZU.

„K metodám monitoringu patří také telemetrické sledování zvířat, zejména jelenů a laní. Vysílací obojky se nám podařilo nasadit i několika vlčím jedincům, a právě tento přístup nám přináší unikátní poznatky,“ dodává Vorel.

• Tip: Mladý vlk Bubla už rok uniká pytlákům a nástrahám. Jiní takové štěstí neměli

I díky informacím z obojku tak vědci a zoologové ví, že se zvíře po srážce nějakou chvíli zotavovalo a odpočívalo na jedné malé lokalitě. Nakonec se ale zřejmě ze srážky vzpamatovalo, začalo být aktivní a opět začalo přecházet silnice. A aby udělal vlk svým obdivovatelům radost, 10. prosince se nechal zaznamenat na fotopasti, a je tak jasné, že je minimálně na první pohled v pořádku.

Právě srážky a kolize s vozidly patří k nejčastějším důvodům úhynu velkých šelem, jak koneckonců ukázal například případ slavného vlka Bubly, který byl také s telemetrickým obojkem vypuštěn do přírody před rokem. I o něm jsme na Obnovitelně.cz psali. Tento případ sraženého zvířete, které mělo zjevně menší následky než Bubla, alespoň dokumentuje skutečnost, že ne vždy musí být srážka fatální.

I skutečnost, že telemetrický obojek stále ještě funguje, je poměrně výjimečná, obvykle jsou zařízení konstruována na maximálně rok. Když fungovat přestanou, uvolní se jejich bezpečnostní mechanismus a ze zvířete spadnou. Spolu s tímto samcem byly odchyceny také dvě vlčice, ale z obou z nich již obojky spadly. I v případě zmiňovaného Bubly došlo bohužel velmi brzy k poruše obojku a touto dobou se pravděpodobně pohybuje bez něj.

„Vlk je jedním z druhů, jehož přítomnosti v přírodě věnujeme velkou pozornost. Vrátil se do oblasti Českého Švýcarska poměrně nedávno a jako lidé si na něj stále ještě zvykáme,“ říká Martin Valášek, zoolog Správy Národního parku České Švýcarsko.

Chování vlků sleduje Správa Národního parku již od roku 2012, kdy se vlci k regionu poprvé přiblížili. „Spolupracujeme přitom s odborníky, vyhodnocujeme také informace od veřejnosti. Díky tomu získáváme stále více poznatků, které na jedné straně odbourávají zažité předsudky o vlcích, na straně druhé pomáhají v situacích, kdy jejich návrat koliduje s lidskými činnostmi,“ dodává Valášek.

Třínohý vlk z Minnesoty

Podobně zázračný příběh sdílela také organizace monitorující vlky v americké Minnesotě. Již na začátku roku 2023 zaregistrovali výzkumníci na fotopastech vlka s evidentně nefunkční a nehybnou přední nohou. To je pro šelmu obvykle fatální zranění.

Pokud se z jakéhokoliv důvodu psovité šelmě musí amputovat zadní noha, je možné, aby se s tím naučila relativně obstojně přežívat. V přírodě sice stejně nejspíše časem zahyne, psi se ale s chybějící zadní končetinou dožívají vysokého věku. V případě přední tlapy je to ale problematičtější. „Většina síly a rovnováhy vlka pochází z předních nohou, na kterých leží většina jeho objemu i svalů,“ vysvětluje organizace.

• Psali jsme: Evropa se chystá vlkům snížit ochranu. Střílení ale problémy nevyřeší

Výzkumníci proto čekali, že zraněný vlk brzy zahyne. To se ale nestalo. Nepohyblivou nohu vláčí stále s sebou, na záběrech z fotopastí ale celé dva roky monitorování vypadá dobře živený a v rámci možností zdravý. Jeho kulhání je přitom znatelné a lovit zcela jistě nedokáže.

„Nicméně vlci jsou vytrvalí a vynalézaví. Je zřejmé, že osamělé zvíře přišlo na způsob, jak si najít dostatek potravy na několik let života, zdá se být ve slušné tělesné kondici,“ komentují vědci. Domnívají se, že se živí pravděpodobně mršinami, cizími kořistmi, zvířaty sraženými u silnic nebo odpadky z lidských obydlí.

I pro zraněného vlka je navíc stále reálné ulovit na jaře a v létě mláďata vysoké zvěře či bobry, kterých je v krajině hojné množství a jsou pomalí. Do vláčené nohy se mu navíc zatím zjevně nedostala žádná infekce, nebo alespoň ne taková, se kterou by se nedokázala šelma vypořádat. Jedná se tak skutečně o zázrak.

Podobný příběh registrovalo také Slovensko, které zaznamenalo zranění jednoho z dominantních a velkých vlků ze smečky na Muránské planině. První záznamy pochází z roku 2015, kdy bylo zvíře čerstvě zraněné, zoologové předpokládají, že se tak stalo při srážce s autem. Vlk postupně hubl a na dalších záběrech se sice držel své smečky, ztrácel ale na kondici.

Se zjevně nefunkční zadní nohou dokázal přežívat minimálně další tři roky. Vždy se držel smečky, ačkoliv jí při lovu nemohl stíhat. Dobrovolní i profesionální stopaři ho sledovali jak na záběrech z fotopastí, tak na sněhu. Otisky pouze tří stop jsou totiž jedinečné. Naposledy se na kameře ukázal v roce 2018 a není jasné, co se s ním stalo pak. Mohl zemřít z přirozených příčin, možná i na stáří. Nebo ho mohlo opustit štěstí a mohl zemřít hlady, či ho opět mohlo srazit auto nebo ulovit pytlák. Také mohl se svou smečkou odejít do jiné lokality, kde neprobíhá monitoring. To už se nejspíše nedozvíme.

Koneckonců i na území Česka se dlouho pohyboval třínohý vlk, a to na Broumovsku. Také ale není známo, jak se mu dnes daří, poslední jeho záznamy z fotopastí pochází z února 2023. Stejně jako v případě minnesotského jedince se jednalo o zranění přední nohy, respektive o její částečnou amputaci. Nejednalo se ale o samotáře, nýbrž o člena místní smečky. Existuje tak pořád naděje, že se o něj ostatní vlci postarali a o svou kořist se s ním dělí, stejně jako tomu nejspíše bylo v případě slovenského vlka.

Úvodní foto: Vlk po srážce, zdroj s dovolením využití snímku Správa Národní park Švýcarsko / projekt REDEMA