Úspěch českých firem: Třetina kogeneračních jednotek na Ukrajině je z Česka
Dva a půl roku od začátku ruské invaze Ukrajina stále trpí nedostatkem energetických zdrojů. Decentralizované kogenerace poskytují v obraně před Putinem zásadní výhodu.
Kristýna Čermáková
30. 10. 2024
Dříve byla Ukrajina závislá především na uhelných, jaderných a vodních elektrárnách. Válka ale způsobila, že velké centrální zdroje nejsou tím nejbezpečnějším a nejjistějším řešením v době krize. Společnosti TEDOM a GENTEC proto začaly zásobovat zemi kogeneračními jednotkami a už nyní drží velký podíl ukrajinského trhu. Jde zpravidla o speciálně navržené motory, které spalováním zemního plynu (či jiného plynného paliva, třeba bioplynu nebo skládkového plynu) vyrábějí elektřinu a teplo.
„TEDOM se snažil přinést první kogenerační jednotky na Ukrajinu už v 90. letech, tehdy to ale nedávalo ekonomický smysl,“ vysvětluje Robert Géc, regionální obchodní ředitel TEDOM. Technologie se potýkaly se zastaralou distribuční sítí, potřebnými rekonstrukcemi i neochotou lidí vůbec investovat do nové technologie.
Dnes je ale situace jiná. Válka podle Géce změnila přístup Ukrajinců ke zdrojům energie. „Rok 2022 byl obrovským šokem a zničil mnoho standardních zdrojů pocházejících z uhlí nebo vody. Ukrajina v jednu chvíli přišla o 80 procent svých výrobních zdrojů a rychle hledala řešení, jak je nahradit. Přišla proto poptávka po kogeneračních jednotkách a generátorech,“ vysvětluje.
Na poptávku rychle zareagoval evropský trh i mezinárodní pomoc, Češi mezi prvními. Objevili se další zahraniční investoři, starostové obcí a samospráv se začali zajímat o to, jak technologie funguje. Géc popisuje, že ze začátku to nebylo snadné, místní nedokázali odhadnout, kolik energie potřebují, nenapadlo je, že musí mít přivedený plyn. Mnoho objednávek bylo velmi chaotických a nerealizovatelných.
„Letošní rok je ale již v rovnováze, pomoc začala být cílená i smysluplná. Řešíme především kritické případy v průmyslových odvětvích, v nemocnicích, v kotelnách,“ dodává Géc. Zpočátku dodávali spíše méně výkonné kogenerační jednotky, nyní se pozornost spotřebitelů přesunula i na větší zdroje o výkonech 1600 až 4500 kilowattů.
„České kogenerační jednotky hrají při obnově ukrajinské energetiky důležitou roli. Z Česka už na Ukrajinu zamířily desítky jednotek a zdaleka nejvíce jich dodal GENTEC CHP společně s TEDOM. Dodávky českých kogeneračních jednotek představují zhruba třetinu z veškerých mezinárodních dodávek. Na dalších dodávkách české firmy pracují, číslo se tak bude zcela jistě zvyšovat,“ vysvětluje pro Obnovitelně.cz jednatel firmy GENTEC CHP Václav Klein.
Společnost vyrábí kogenerační jednotky o flexibilních velikostech od desítek kilowattů až po desítky megawattů. „Vždy záleží na konkrétní poptávce a řešení pro zákazníka. Naše poslední dodávky na Ukrajinu byly nejčastěji většího výkonu nad jeden megawatt,“ specifikuje Klein.
Riziko války
Kogenerační jednotky představují také výhodu rychlé instalace i dodání. Není třeba chystat veliké a zdlouhavé projekty na míru, povolovací procesy také netrvají dlouho a od začátku do konce celý proces zabere rok, rok a půl.
Podle Kleina jsou plynové kogenerační jednotky pro zajištění rychlé obnovy zdevastované ukrajinské energetiky tím nejvhodnějším řešením. Jedná se o malé energetické zdroje, které vyrábí elektřinu a teplo a vynikají velkou flexibilitou – od nastartování je kogenerační jednotka schopna dodat energii do dvou minut.
Většina dodavatelů kogeneračních jednotek je ale ze zahraničí a ne každá společnost je ochotná či schopná zásobovat právě Ukrajinu. „Mnoho dodavatelů tam nechce jezdit, bojí se tam o své zaměstnance,“ vysvětluje Géc. Instalační či dodavatelské firmy jsou pak odkázány na místní techniky. Jenže tam je také potíž.
„S místními řešíme projekty a možnosti připojení, jenže oni jsou mezitím třeba odvedeni do armády. Nebo na dálku testujeme novou jednotku při zapojování do provozu a několikrát denně to musíme přerušit, protože se technici musí běžet schovat do krytu,“ dodává Géc.
Kogenerační jednotky nabízí kromě možnosti rychle spustit výrobu elektřiny či tepla také flexibilní rozsah výkonu. Je možné si pořídit kogenerační jednotku o výkonu 30 kilowattů nebo deseti megawattů. Díky jejich relativně snadné instalaci představují decentralizovaný zdroj, který je závislý pouze na dodávce plynu. Zatím se běžně používá zemní plyn, Géc očekává, že se v budoucnu navýší využití biometanu, vodíku a dalších nízkoemisních plynů.
Drobné kogenerační jednotky, mikrokogenerace, se ale zatím většinou finančně nevyplatí. Přesto se na Ukrajinu dodávají také, jejich akutní potřeba převyšuje jejich ekonomickou návratnost.
Nutný a potřebný rozvoj decentralizovaných technologií na Ukrajině způsobil, že se celý byrokratický a úřední kolos posunul kupředu daleko rychleji, než je tomu ve zbytku Evropy. „Princip kogenerační jednotky už dnes znají i úřednice na obecním úřadě, protože to už několikrát řešily, nebo se jich to dokonce týká přímo,“ popisuje praxi Géc.
Pod proudem: Ukrajinské nemocnice trpí výpadky proudu. Pomáhají solární elektrárny z Česka
Existuje i snaha vyrábět zdroje přímo na Ukrajině, zatím ale drží významný podíl na trhu právě české firmy. Společnost GENTEC CHP dodala do země 30 kogeneračních jednotek od října 2023 do června 2024 o celkovém výkonu 17 megawattů, které teplem a elektřinou zásobují 17 tisíc domácností.
„Díky desítkám kogeneračních jednotek Ukrajina postupně decentralizuje svoji energetickou soustavu, a tím posiluje její bezpečnost a odolnost proti ruské agresi. Obnova ukrajinské energetiky potrvá ještě mnoho let a poptávka po kogeneračních jednotkách stoupá. V GENTECu pracujeme na dalších dodávkách na Ukrajinu, které budou v objemu desítek kusů. A pokračovat v dodávkách jednotek na ukrajinský trh budeme i v roce 2025,“ dodává Klein.
Zaostávající Česko
Česko oproti tomu příliš nestíhá. Do roku 2030 bychom se v ideálním scénáři měli definitivně zbavit uhelných elektráren, zatím nám ale chybí takové zdroje, aby dokázaly vyrovnávat energetickou síť. „S naší rychlostí paroplynové elektrárny do šesti–osmi let nepostavíme. Zatím tu ani není takhle schopná firma. Za nás je jediné rozumné a dostatečně rychlé řešení zaměřit se na kogenerační jednotky a plynové turbíny,“ dodává zástupce společnosti GENTEC CHP Jiří Novák.
Kogenerační jednotky jsou občas kritizovány za spalování zemního plynu, tedy dalšího fosilního zdroje. Vystavět okamžitě nebo do roku 2030 adekvátní množství technologií využívajících pouze obnovitelné zdroje ale není reálné. Mezičas od uhlí k plné bezuhlíkové strategii musí vyplnit alternativní zdroje energie. „Kogenerace budou nyní hrát velkou úlohu, jen je časem začne převyšovat úloha dekarbonizace,“ vysvětluje René Neděla z Ministerstva průmyslu a obchodu.
Kogenerační jednotky jsou ale přesto jediným užívaným zdrojem, který už nyní plní emisní faktory. Oproti paroplynu mají poloviční emise a oproti uhelnému sektoru dokonce čtvrtinové.
S využitím tepla je také kogenerace až dvojnásobně účinná oproti jiným zdrojům. Nejvýkonnější a nejefektivnější jednotky dosahují účinnosti až 95 procent. „Brzdou plynových kogenerací jsou aktuálně jen lidé, kteří nechtějí přijímat změny, nechtějí modernizovat teplárny, ať už formou využití kogeneračních jednotek, nebo alespoň výměnou kotle,“ dodává Novák. Evropská komise navíc od Česka očekává naplnění ambiciózního cíle mít v roce 2030 až tři gigawatty v kogeneračních jednotkách.
„Za nás je ideální cesta k úsporám energie právě kogenerace. Zemní plyn je klíčovým palivem pro dekarbonizaci teplárenství. Následně agregace flexibility, tedy využití přebytků z obnovitelných zdrojů tak, aby teplárenství pomohlo například zmírňovat efekt záporných cen přes letní přebytky z fotovoltaiky,“ vysvětluje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.
Zatím je v Česku ale kogeneračních jednotek poměrně málo a evropské cíle zatím neplníme téměř vůbec. „Na podpoře OTE bylo za poslední dva roky zaregistrováno asi 12 megawattů, reálně jich je více, protože ne všechny se registrují. Můžeme se proto bavit třeba o 20 až 30 megawattech výkonu v kogeneračních jednotkách,“ vysvětluje Lukáš Dobeš, ředitel společnosti COGEN Czech.
To je oproti přislíbeným třem gigawattům, které musíme nainstalovat do necelých šesti let, velmi málo. „Sám jsem zvědavý, zda ty cíle budeme schopni naplnit. Určitě to nebude všechno jen ve spalovacích motor-generátorech, jak jsme zatím zvyklí dnes,“ dodává Dobeš.
Potenciál podle něj mají také opomíjené menší drobné kogenerace, takzvané mikrokogenerace, do 50 kilowattů. U běžných spotřebitelů mohou mít velký význam a navíc nemusí platit distribuční poplatky. V celkovém výkonu ale mikrokogenerace se zásadními čísly příliš nepohnou, bez modernizace teplárenství se tak zkrátka neobejdeme.
Úvodní foto: GENTEC; Třicátá kogenerační jednotka odvezená na Ukrajinu