Foto: V Česku se už recyklují fotovoltaické panely. Linka zpracuje až dva tisíce tun solárů ročně
Sklo, plast a trocha vzácných kovů. To je vše, co zbyde z většiny solárních panelů, které zamíří na recyklační linku.
Kristýna Čermáková
18. 10. 2024
Solární panely zažívají v posledních dvou letech v Česku druhý boom. I ony ale jednoho dne dojdou ke konci své životnosti nebo se mohou rozbít. Kam s nimi poté? Do běžného odpadu pochopitelně nepatří. V rámci likvidačního poplatku, který je již zahrnut v ceně každého podobného zařízení při koupi, je zaplaceno i jeho následné zpracování.
Na recyklaci solárních panelů se v Česku specializují dvě společnosti, které k tomu mají všechna potřebná oprávnění, a kam je možné technologii odvézt, když se solární panel poškodí nebo jen ztrácí na účinnosti. I když jsou totiž panely často stále funkční, jejich další používání nemusí být ekonomicky výhodné, a proto se majitelé rozhodují pro jejich likvidaci.
„Někdy jsou panely rozbité, jindy jsou už zkrátka zastaralé a někdy je jen ekonomicky výhodnější pořídit novější, účinnější. Je to stejné, jako když někdo mění telefon nebo počítač za novější model, ačkoliv ten původní stále funguje,“ komentuje Václav Douda, provozní ředitel společnosti Resolar.
Jak se recykluje solární panel?
Recyklace probíhá čistě mechanicky a fyzicky, není třeba žádných složitých chemických procesů. „Nepřijímáme akorát solární panely s kadmiem, protože ohrožují naše pracovníky, museli bychom nakládat s nebezpečným odpadem. Jen v omezené a rozumné míře zpracováváme také bifaciální panely,“ vysvětluje ředitel recyklační společnosti Dekonta Vojtěch Musil.
Po přijetí do recyklačního střediska putuje panel na prvotní rozbor jednotlivých komponentů, oddělí se rámy a kabely. Když jsou panely příliš velké, přepůlí se nebo rozčtvrtí, aby se s nimi dalo snáze manipulovat.
„Důležité je, aby zákazník panely přivezl v rozumném stavu, například vyskládané na paletě a v co nejlepší kondici. Když se k nám dostanou soláry naházené do kontejneru, je to nejhorší možná varianta,“ dodává Musil. Skleněná deska totiž může být vážně poškozena, což komplikuje její rozebírání.
Když z technologie zbude pouze fotovoltaická deska se sklem, putuje dál na třídící linku, kde se roztřídí sklo, plasty a kovy. Nejprve panel projede třemi různými frézami, aby se posbíralo veškeré sklo, které na něm ještě drží. Když je deska holá, připomíná tmavě vzorované plátno se špetkou kovu.
„Odfrézované panely drtíme a následně ještě vytřídíme sklo, které tam i přes předchozí frézování zbylo,“ komentuje Musil. Sklo z panelu tvoří největší část hmoty, která zbude. Následují plasty a pouze pět procent ze solárního panelu je samotný kovonosný prach, který obsahuje stříbrno, zinek, křemík a další kovy.
„Sklo končí obvykle ve sklárnách, plasty jsou bohužel nerecyklovatelné, protože se jedná o dvě slepené desky, které nelze oddělit a tak poslouží jako alternativní palivo,“ vysvětluje Musil. Jednotlivé suroviny pak putují různým odběratelům do Česka, Německa nebo Polska.
Cena za získaný materiál podléhá mnoha výkyvům. Snadno obchodovatelný je například hliníkový rám, naopak o jiné materiály není zájem. Někdy vyjde recyklace jednoho panelu do plusu, někdy je ale i prodělečná. Největší roli na výsledný finanční výsledek má cena za dopravu panelů na místo.
Pokud se totiž solární panely vozí z větší dálky nebo jich je menší množství, stane se jejich recyklace nevýhodnou. Kdyby bylo recyklačních linek více, rozprostřely by se do jednotlivých regionů a cena za dopravu by nemusela být tak vysoká.
O recyklaci zatím není zájem
„Společnost Dekont je teprve druhým oficiálním zpracovatelem solárních panelů v Česku, který má veškerá oprávnění pro provoz,“ uvádí Douda. Dříve existovalo recyklačních firem více, povinnost udržovat všechny certifikace ale ostatní společnosti odradila. Do budoucna ale Douda předpokládá, že se počet recyklačních středisek navýší, jak se bude zvyšovat počet zastaralých solárních technologií.
Zatím ale není zájem ze strany majitelů solárních panelů. Roční kapacita společnosti Dekont je dva tisíce tun panelů ročně a zájemcům to stačí. Denně dokáže recyklační linka zpracovat až tři tuny solárů.
Zástupci společnosti Dekont ale předpokládají, že se situace v budoucnu postupně změní, zatím mnoho solárních panelů stále zůstává v provozu na střechách či polích. Technologie z dob solárního boomu kolem roku 2010 mnohdy stačí i moderním standardům. Doba, kdy jich velké množství poputuje do sběru, teprve přijde.
Úvodní foto: Kristýna Čermáková