Lukáš Hejlík z Gastromapy: Udržitelnost by měla být součástí sociální a emoční inteligence

Češi neumí plánovat své nákupy a často plýtvají přebytečným jídlem. Stojí za tím jednak marketingové strategie obchodních řetězců, které cílí na lákavé slevy, a pak jednoduše neznalost a chybějící osvěta, vysvětlil pro Obnovitelně.cz Lukáš Hejlík. Právě produkce jídla přitom vytváří až deset procent skleníkových plynů, třetinu z výsledných produktů vyhazujeme bezmyšlenkovitě pryč.

Lukáš Hejlík je herec, influencer a autor projektu Gastromapa. Při mapování kvalitních a originálních podniků vnímá i trend udržitelnosti, ekologie a snahy o lokálnost. V současnosti natáčí seriál o projektech, které se zabývají udržitelností v gastronomii a bojují proti plýtvání s potravinami.

Co vás přivedlo k zájmu o udržitelnost a ekologii?

Myslím, že to přišlo úplně spontánně už třeba před 20 lety, když slovo udržitelnost nebylo definované a rozhodně se v tomto kontextu nepoužívalo.

Mám za sebou různé životní styly, někdy až na hranici urputnosti a silného nasazení. Ty časy jsou už za mnou, ale přesto jsem si udržel jistý náhled na fungování ve světě. Nevím, jestli bych použil slova jako ekologický nebo udržitelný, ale spíše bych to nazval ohleduplným přístupem.

Jak tedy vypadá váš ohleduplný přístup k životu?

Podle mě je důležité, aby se společnost nerozdělovala na ty, kteří se chovají udržitelně, a na ty, kteří ne. Udržitelnost by měla být součástí sociální a emoční inteligence, kterou by v sobě lidé měli mít. A když mají a záleží jim na tom, věřím, že jsou schopni začlenit ji do svého každodenního života.

Moje volba je, že jezdím elektrickým autem, zadržuji vodu, mám solární elektrárnu, nekupuji přebytečné potraviny, dojídám všechno jídlo nebo ho sdílím s ostatními, nakupuji u místních prodejců, a když jdu na výlet, sbírám odpadky a odnáším je do koše.

• Tip: Umělá pizza v Love Islandu, vermikompostér v Ulici. Čeští filmaři ukazují, jak natáčet udržitelně

Nechci z toho ale dělat agendu, která společnost rozděluje. Nechci, aby se někdo cítil špatně, že něco z toho nedělá, nevnucuji to lidem. Chci být spíše inspirací pro ostatní, nechci být aktivistou.

Může být ohleduplný přístup k životu koníčkem? Baví vás?

Určitě ano. Vidět, jak vám slunce vyrobí energii, kterou můžete rovnou poslat do auta, a díky tomu přesunete dvoutunový vůz o sto kilometrů a úplně zdarma, to je neskutečné.

A samozřejmě mě baví věci spojené s jídlem. Zajímám se o plýtvání potravinami nebo o koncept zero waste. Pokud třetina potravin končí na skládkách, je to naprosto strašné číslo, a ještě horší je, že na tom mají největší podíl domácnosti. Tam je pořád ještě cesta k osvětě hodně dlouhá navzdory množství zajímavých projektů.

I proto jsem vytvořil dokonce seriál, kde prezentuji šest takových spolků zaměřených na záchranu jídla. Protože projekty, jako je Zachraň jídlo, ReKrabička nebo Nesnězeno, si více osvěty zaslouží, i když už jsou leckde hodně známé.

Čím to podle vás je, že lidé plýtvají jídlem? Neumíme plánovat nebo na to zkrátka mnoho lidí vůbec nekouká?

Podle mě je to ještě horší – my si to zkrátka neuvědomujeme. Je to také tím, že lidé nakupují ve slevách, kde si nakoupí zbytečně moc do zásoby, a poté to nestihnou spotřebovat a jídlo se zkazí. To je jeden z největších problémů.

Další problém je, že lidé vaří větší porce, než je třeba, pak to vyhazují. I na to slouží projekt Zachraň jídlo a další, jak jsem již zmiňoval. Tenhle projekt doporučuji, pokud to někoho zajímá víc.

• Psali jsme: Vodu na splachování někdy musím vysekávat z ledu, říká herec Petr Vacek

Zásadní je podle mě také jeden velmi děsivý fakt. Pokud skleníkové plyny z deseti až dvanácti procent vytváří výroba potravin, pak je škoda, že třetinu z toho zahodíme. A to je smutné.

Zmínit bych chtěl i činnost potravinových bank, které jsou další skvělou iniciativou. I jim se ve svém seriálu věnuji. Když pak vidíte, co vše se k nim dostane a jak to s dobrovolnickými silami distribuují dál, tak je to velmi záslužná činnost.

Co byste tedy doporučil?

Nakupovat více česky a méně. Více plánovat, vědět, kdy budu vařit a co budu potřebovat. Shánět si přesné množství věcí, které potřebuji. Ale to souvisí i s ekonomikou domácnosti, na kterou útočí nabídky slev.

• Tip: Česko nesmí zůstat fosilním skanzenem. Rozvoj obnovitelných zdrojů pomůže průmyslu i domácnostem

Slevy jsou často marketingovým trikem a v době inflace chápu, že je těžké lidem vysvětlit, aby změnili své nákupní návyky. Ale stačí jim ukázat, že plýtvání potravinami je vážný problém. Každý si to pak může promyslet sám, aniž by cítil tlak.

Co takové bezobalové obchody? Ačkoliv covid jim hodně ublížil, už jich moc nezůstalo.

To jsou také super projekty, ale jsou o něčem jiném, míří spíše k ekologii obalů. Plýtvání jídlem nevyřeší. Nicméně ano, jejich boom je bohužel už za námi, dlouhodobě se ukázaly jako neudržitelná věc, což je škoda.

• Tip: Dobro má špatný marketing, manipulace strachem funguje lépe, říká Simona Babčáková

Paradoxně třeba Rohlík nebo Košík a další online služby tolik nehrají na slevy, přesto na nich lidé mnohdy uletí a nakoupí i to, co se jim zrovna zalíbí, co jim algoritmus nabídne. A pak to ale nestihnou zkonzumovat. Takže jde zkrátka o četnost nákupů a o přesný plán vaření. Nechci říkat, že je přímo nutné si dělat jídelníček, ale aspoň si v hlavě udělat týdenní plán toho, co budu potřebovat a chtít.

A co restaurace a další podniky? Snaží se to dělat lépe, jako třeba být součástí cirkulární ekonomiky nebo vařit z lokálních produktů?

Bohužel, to čtenáře asi zklamu. Takových je málo. Občas se najde výjimka, která se o to snaží. Jenže to většinou kazí neschopnost dodavatelů zajistit například lokální potraviny po celý rok, aby se na ně dalo spoléhat.

Existují hezké příklady, ale obecně se to v českém gastru týká tak maximálně jednoho procenta. A dejme tomu pět procent podniků se o to aspoň zajímá, takže žádná sláva. Chybí tam ten prostřední článek mezi výrobcem a restaurací. Ale pozor, neznamená to, že když restaurace nakupuje třeba v Makru, tak že tam nesežene české suroviny.

Když jsem se zaměřoval na kavárny, spousta nových podniků už má nějaké lokální suroviny, tam je vidět, že se to i zvládnout dá. Není toho moc, ale třeba s vajíčky, mléčnými výrobky nebo občas i se zeleninou se dá vyjít.

A co se týče cirkulární ekonomiky, tu mohou řešit akorát velké nebo korporátní firmy jako pivovary, sušenkárny. Jim to dává logiku ze strany marketingu i čísel.

Několikrát jste zmínil snahu o lokálnost, jaké české potraviny jsou podle vás podceněné a nevyužívané?

Dlouhodobě máme problém se sladkovodními rybami. Některé máme rádi, ale obecně je to nedoceněná položka. Například, i když se s nimi některé restaurace snaží pracovat, s filetem z lokálního pstruha neobstojí stejně jako s lososem. Je škoda, že k nim nemáme lepší vztah. Ale chápu, že třeba co se týče kaprů, může za to spousta zlých vzpomínek z Vánoc.

Stejně tak existuje spousta druhů zeleniny, které u nás dřív bývaly využívanější, než jsou dnes. Na některých z nich by se přitom dalo i teď krásně stavět. Celkově bojuji za jakoukoliv pestrost v gastronomii.

Pojďme pozitivnějším směrem, jaké jsou dnes v gastronomii naopak dobré trendy?

Celkově mají Češi mnohem větší vztah k tomu, že chodí do kvalitních a originálních podniků, kterým udržitelnost není cizí. Do těch se zákazníci rádi vrací, je to součást toho lokálního přístupu – vědět, u koho chci utrácet peníze. To pokročilo hodně.

Jakou roli hrají influenceři při šíření podobné osvěty? Vnímáte třeba svůj vliv?

Úplně to nesleduji. Snažím se inspirovat, rád ukazuji dobrý příklad, je mi příjemnější jít spíše méně aktivistickou cestou. Ačkoliv proti aktivismu nic nemám, je to jedna z možností, jak vzbudit pozornost.

Svůj vliv a nějakou společenskou odpovědnost vůči svému okolí vnímám a snažím se na lidi nějak působit. Ne tím, že bych jim říkal, co mají nebo nemají dělat. Ale tím, že ukazuju, jak to dělám já, vysvětluju, proč a v co přitom věřím. A to ať už z hlediska udržitelnosti, nebo i té emoční inteligence.

Jaké projekty nyní chystáte?

Rád bych zmínil seriál Vlastně se nic nestalo pro iVysílání České televize. Je o vztazích dnešní generace, o intimitě, o OnlyFans. Je to dost dobrý a bavilo mě to i jako diváka.

Jinak dál pokračuji na projektu Gastromapa a už skoro čtvrt století jezdím s divadlem LiStOVáNí po celém Česku.

Jaká by podle vás byla ideální budoucnost gastronomie?

Byl bych rád, kdyby se podniky více koncentrovaly na výkon, na komunitu, na koncept, a když do toho všeho započítají i udržitelnost, tak je to jedině dobře. Nejen kvůli prostředí, které tím mohou ovlivnit, ale také pro ně to bude udržitelnější. To bych si přál.

Úvodní foto: Archiv Lukáš Hejlík