Dotace pro firmy by měly být víc motivační, úsporné projekty často stojí na nadšencích, věří Tobiáš z UCEEB ČVUT

Státní podpora firem v Česku oproti třeba Dánsku, Německu či Švédsku silně pokulhává, vysvětluje autor projektu Repower Industries Michal Tobiáš z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT. Mezinárodní projekt nyní mapuje situaci mezi českými firmami a představuje příklady dobré praxe.

Když se totiž firma zaměří na vlastní energetickou nezávislost a soběstačnost, prochází byrokraticky a ekonomicky náročnou cestou, se kterou jí stát nijak nepomůže. To by se ale mohlo změnit, když si zástupci firem a veřejného sektoru sednou k jednomu stolu a proberou vzájemné otázky, věří Tobiáš.

Projekt Repower Industries tak chce shromáždit zástupce firem, které se o energetickou soběstačnost snaží, spolu se zástupci státu. Dohromady by pak měli být schopni vytvořit takový systém, který by myslel i na společnosti, které se o nezávislost snaží, a podpořil by je za dosažení maximální úspornosti.

Co přesně znamená projekt Repower Industries?

Repower Industries je projekt zaměřený na energetickou soběstačnost a nezávislost firem v průmyslu. Reaguje na situace, jako byla pandemie covidu nebo turbulentní ceny energií spojené se současným geopolitickým stavem.

Cílem Repower Industries je dotknout se nastavení místních politik i v rámci celé Evropské unie v oblasti podpory průmyslu a jeho energetické soběstačnosti a stability. Součástí je podpora využívání zelené energie, energie z obnovitelných zdrojů a z lokálních, respektive vlastních zdrojů, včetně komunitní energetiky. Do projektu se zapojilo celkem šest partnerských zemí. Kromě Česka je to Řecko, Itálie, Litva, Irsko a Slovinsko.

Jak bude vypadat v praxi?

V Česku máme nastavenou určitou podporu a dotace při využití obnovitelných zdrojů energie a podporu na zvýšení energetické efektivity v průmyslu, respektive na úspory energie. V projektu se budeme snažit posunout podporu ještě dále, aby motivovala firmy usilující o energetickou nezávislost například bonusem za dosažení určité míry soběstačnosti.

Představa zeleného ostrova, tedy že se firma zcela odstřihne od externích zdrojů energie, je téměř nereálná. Do jisté míry se ale k tomu může přiblížit. My chceme tyto firmy motivovat v jejich snaze o energetickou nezávislost, a to především šířením informovanosti o možnostech, jak se k ní přiblížit a jaké podpůrné mechanismy lze při realizaci takových opatření využít. Zároveň se budeme snažit zacílit na stávající programy podpory a dotace a přizpůsobit je poptávkám trhu tak, aby právě firmy, které chtějí dosáhnout, respektive se chtějí blížit energetické soběstačnosti a nezávislosti, byly k tomu motivovány.

Jak se vám to zatím daří realizovat?

Projekt je teprve na začátku, a proto v současné době mapujeme trh a jeho jednotlivé segmenty, abychom věděli, jaké míry soběstačnosti lze v těchto segmentech dosáhnout a jaké technologie a investiční nástroje lze k tomu využít. Zároveň se snažíme najít příklady dobré praxe, kde již firmy, zejména výrobní, jisté míry energetické soběstačnosti dosáhly. Zástupce firem pak chceme dostat na jednání ke kulatým stolům a propojit je s veřejnými subjekty, zejména poskytovateli dotací a podpor, aby si vzájemně ujasnili, jaká jsou očekávání a potřeby trhu a jaké možnosti má veřejný sektor pro podporu firem, které se vydaly na cestu k energetické soběstačnosti.

• Tip: Třídíme třikrát více elektroodpadu než před deseti lety. Některé kolektivní systémy ale balancují na hraně zákona

V tuto chvíli je největší překážkou u většiny firem nedostatek financí. Neexistuje žádná ucelená podpora mířící přímo na energetickou soběstačnost firem. Dostanou maximálně dotaci na zateplení, fotovoltaiku a jiná úsporná opatření. Když se ale firmě podaří šikovně dosáhnout významného podílu vlastní nezávislosti, není za to nijak odměňována.

Za nás by bylo ideální, kdyby byly tyto kroky k energetické soběstačnosti bonusované.

Kdy byste to chtěli mít hotové, kdy bude projekt u cíle?

Brzy. Začali jsme letos v dubnu a projekt je naplánován jako čtyřletý. Nyní sestavujeme seznam společností – příkladů dobré praxe a také významných osobností, které se pohybují kolem tématu energetické efektivity, soběstačnosti a nezávislosti. Zveme je na národní i mezinárodní setkání. První již proběhlo a konalo se právě v Česku. Šlo o kick-off celého projektu. Scházet se a spojovat veřejný sektor a jednotlivé firmy chceme každé tři–čtyři měsíce.

Pod proudem: Dekarbonizace jako služba pomáhá firmám snížit emise, a ještě ušetřit za teplo

Takže ideálním cílem by měla být změna systému dotací?

Nemyslím si, že je z naší strany možné změnit celý dotační systém. Ale líbila by se mi jakákoliv dílčí změna například v podobě dotace, která odmění firmu, jež 80 procent své energie vyrobila z vlastních zdrojů. Z takové dotace by například mohla získat další bonus v podobě dodatečných 10 nebo 20 procent z nákladů na realizaci a zavedení těchto opatření.

Projekt cílí tedy především na industriální společnosti?

Chceme cílit hlavně na výrobní firmy, protože to jsou ty, které mají velkou energetickou zátěž. Otevřeni jsme ale i společnostem z jiných oborů. Dlouhodobě spolupracujeme například se společností ARBYD, což je výrobce nábytku, a uvádíme ji jako jeden z příkladů dobré praxe. Další pak je společnost Malfini, bývalý Adler, která vyrábí textil na severu Čech a díky zajímavé kombinaci různých opatření je téměř energeticky soběstačná. Zmínit můžeme i velké korporace, jako je Siemens nebo Ikea, které jdou také směrem k energetické soběstačnosti. A další firmy se snad budou postupně nabalovat jako sněhová koule.

Je to ve zbytku Evropské unie lepší nebo horší než u nás?

Zbytek Evropy na rozdíl od nás řeší energetickou nezávislost už třeba i dvanáct let. Jsou hodně napřed, a to nejen časově, ale i zkušenostmi. Firmy podporují dotacemi. Německo, Dánsko, Švédsko – to jsou ideální příklady, kde mají opatření již letitou historii a my za nimi těžce pokulháváme.

Navíc na rozdíl od jiných zemí je český systém hodně komplexní a kvůli tomu občas i velice nepřehledný. Ti, kteří žádají o dotace, musí vyplnit spoustu papírů, a pokud to udělají špatně, dotaci musí vrátit. To je mnohdy riskantní. Pro průmysl jsou řešení často byrokraticky zbytečně složitá, ačkoliv by mu měl stát spíše pomáhat.

• Psali jsme: Čeští vědci objevili unikátní pyl. Vyšlechtěné zemědělské plodiny lépe zvládnou změnu klimatu

Ale i to se pomalu zlepšuje. Třeba Svaz strojírenské technologie uvedl, že chce alespoň pětinu firem dotáhnout do stavu téměř energetické soběstačnosti. Vidíme tedy, že snaha je, know-how se šíří a my chceme také přispět.

Váš projekt se tedy zaměří i na poradenství?

O to se budeme snažit také. Chceme s pomocí poskytovatelů dotací upravit pravidla poskytování dotací tak, aby byla více atraktivní. Musíme také zapracovat na zjemnění některých byrokratických nároků. Velmi úzce spolupracujeme s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem průmyslu a obchodu i Státním fondem životního prostředí a dokonce i s kanceláří prezidenta republiky. Snažíme se zjistit, jaké jsou vůbec možnosti veřejného sektoru zjednodušit byrokracii.

Jak se firmy mohou stát součástí vašeho projektu?

Některé nás už znají z našich předchozích projektů, využíváme tedy zejména kontakty z ČVUT i od různých expertů z oboru. Sami také vyhledáváme firmy, které nám přijdou zajímavé. Snažíme se být v tomto ohledu hodně aktivní, aby naše snaha měla nějaký smysl a praktický výstup.

Je důležité zjistit, co trh vlastně chce. Zda vůbec je na trhu snaha dosahovat energetické soběstačnosti. To je právě to, co potřebujeme zjistit od firem. Na skupinových diskuzích s ministerstvy si budou vyměňovat zkušenosti, sdělovat názory i překážky, které jim znemožňují být více energeticky soběstačné.

A nejsou na to české firmy konzervativní?

Neřekl bych. Pracuji v oboru už deset let a pokaždé mě překvapí, jak neuvěřitelně schopné lidi dokážete najít napříč všemi sektory, ať už v privátní či veřejné sféře. Důležité je narazit na ty správné zapálené nadšence pro věc, kteří chtějí, nehledě na okolnosti, dosáhnout energetické soběstačnosti.

Trochu problém je to u velkých korporátních firem, protože jejich cíl sice může být stejný, dosáhnout ho je ale složitější. U malých firem je to i otázka vlastní ekonomické výhodnosti realizovaných opatření.

Velmi nadšené lidi jsem našel například v již zmíněné společnosti ARBYD nebo Malfini. Hledám lidi nadčasové a s vizí.

Jak vlastně budete energetickou nezávislost posuzovat, když je každá firma úplně jiná?

Právě případ od případu. Společnost ARBYD například využívá odpad z produkce, jako jsou třeba piliny, k výrobě tepla v bio kotli. Šetří tak za teplo, které potřebovali mít ve výrobě také. Pak následovala realizace dalších opatření jako například fotovoltaika a velké bateriové úložiště, které jim vykryje výkyvy spotřeby energie při výrobě. V jejich případě se tak významně blížíme pokrytí téměř všech nákladů z vlastních zdrojů. Podobně je na tom i společnost Malfini.

Je ale pravdou, že obě firmy jsou výrobny s relativně nízkou energetickou náročností, pokud je srovnáme například se sklárnou či papírnou. Tam se bavíme o úplně jiných číslech. Takové firmy nikdy nebudou schopné pokrýt vlastní spotřebu z vlastních zdrojů, a je proto potřeba pokrýt ji ideální kombinací i z cizích zdrojů.

Dá se započítat také komunitní energetika. Pokud společnost sídlí ve velkém průmyslovém areálu, kde je několik různých firem, mohou si například společně instalovat velkou fotovoltaiku, tři větrné turbíny a pořídit biokotel. Vytvoří se tím nezávislá komunita, která si může navzájem pomoci.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Předpokládám, že za rok budeme mít jasnější představu o tom, jak trh přistupuje k energetické soběstačnosti a budeme se snažit adekvátně přizpůsobit nastavení dotací.

Nyní jsme zaměření na výrobní, energeticky náročné a průmyslové firmy. Zabýváme se ale myšlenkou věnovat se také veřejnému sektoru. Optimálně by ke změně a zefektivnění využívání energetických zdrojů mělo docházet napříč všemi obory a sektory.

Úvodní foto: Unsplash