Uhlíkové offsety jsou netransparentní, raději děláme projekty v regionech, říká Sommer z Kofoly

Skupina Kofola se v rámci naplňování dekarbonizačních cílů zaměřuje hlavně na oblasti úspor energií i materiálu, využívání vratných obalů a zkracování dodavatelského řetězce. Na dnes tak často skloňované uhlíkové offsety, tedy kompenzování vlastní uhlíkové stopy, firma aktuálně nesází a raději emise snižuje vlastními silami.

„Nechceme jít cestou offsetů, kterým bychom nevěřili, protože podle nás nejsou plně transparentní. Nevíme, jak jsou počítané a nejsme schopni se dostat ke konkrétním datům. Jdeme spíše cestou vlastních projektů na obnovu krajiny. I filozoficky dává největší smysl být aktivní v regionu, kde podnikáte,“ říká David Sommer, manažer udržitelnosti ze skupiny Kofola.

David Sommer vystudoval business management na univerzitě v britském Swansea, z níž má bakalářský titul. Následovalo postgraduální studium environmentálních věd a managementu na univerzitě v Yorku, které ukončil v roce 2020. V Kofole nejdříve zastával roli specialisty pro udržitelnost, od května 2021 je manažerem zodpovědným za oblast udržitelnosti v celé skupině.

Do roku 2030 chcete dosáhnout uhlíkové neutrality. Na co se primárně soustředíte?

Uhlíkovou stopu měříme už nějakou dobu, a tak dobře víme, kde leží největší úskalí. Jako u téměř každé výrobní firmy je to v oblasti Scope 3 (emise dodavatelského řetězce). Jako výrobní společnost můžeme snížit maximálně Scope 1 a 2, tam jdeme primárně cestou energetických úspor.

Velkým zefektivněním výroby jsme schopni výrazně snížit uhlíkovou stopu na Scope 2. Co jsme schopni ovlivnit, to se snažíme ovlivnit, ale vidíme, že z velké části jsme závislí na našem dodavatelském řetězci.

Zvládnete své cíle splnit?

Co se týká cílů pro rok 2030, budeme se snažit dosáhnout jich primárně přes energetické úspory a zelenou energii. Ale samozřejmě není to jen na nás, jsme závislí na celkovém systému, jak se bude postupně měnit a vyvíjet.

Snižování uhlíkové stopy v rámci Scope 3 je pro nás mnohem efektivnější například pomocí rPET, nebo odlehčování PET, čili volbou materiálu a surovin. Pracujeme na vytvoření strategie cílů uhlíkové neutrality, která nám stanoví konkrétní místa, kde a jak budeme snižovat. Nic od stolu, chceme mít vše podložené daty a analýzami na základě toho, čeho jsme schopni objektivně dosáhnout.

O kolik jste snížili uhlíkovou stopu za posledních pět let?

Uhlíková stopa nám sice v poslední době vzrostla, ale bylo to dáno akvizicemi a tím, že se nabalují další výrobní linky. Nicméně na litr vyrobeného nápoje nám uhlíková stopa dlouhodobě klesá.

Rozšiřujete fotovoltaiku či vlastní zdroje zelené energie?

Nemáme zatím hodně fotovoltaiky či zdrojů vlastních zelených energií. Dokončili jsme projekt ve Slovinsku, kde jsme na jeden závod umístili fotovoltaické panely, které nyní pokrývají asi 15 procent spotřeby. Často ovšem narážíme na to, že výroba je ve starších halách a střechy ty panely neunesou.

• Tip: Orlen v Litvínově postaví vodíkový hub, další zvažuje v Kralupech nad Vltavou

Co se týká nákup OZE, jsme limitování situací na trhu. Byli jsme schopni nakoupit zelenou energii, poslední roky ale bohužel ne. Důvodem je především nižší dostupnost a s tím spojená narůstající cena. Jsme hodně závislí na tom, jak se trh s OZE bude vyvíjet.

Co možnost většího využití offsetů? Je to pro Vás cesta?

Offsety jsou určitě možnost, jak dosáhnout posledního kroku uhlíkové neutrality. My ale nechceme jít do cestou offsetů, kterým bychom nevěřili a které nejsou plně transparentní. Máme projekty, které se týkají obnovy krajiny a jdeme cestou spíše tohoto lokálního offsetování.

Spolupracujeme s místními organizacemi v Rajecké dolině. V Krnově se spolu s odborníky a zástupci města zabýváme zadržováním vody v krajině. Vodozádržná opatření zajišťují dostatek vody pro rostliny, což podporuje růst vegetace a tím pádem zvyšuje sekvestraci uhlíku. Tato funkce vodozádržných opatření je obecně známá a relativně dobře vědecky popsaná, ale špatně se kvantifikuje její výsledný efekt.

Spolupracujeme od začátku experty a akademiky, třeba z Ostravské univerzity, abychom postupovali science-based. Když jsme dostávali nabídky různých offsetů napříč celým světem, například vysazování pralesů ve střední Americe a ptali jsme se, jakým způsobem je to počítané, tak jsme zjistili, že nejsme schopni dostat se ke konkrétním datům a nechceme jít do něčeho tak netransparentního a pro nás vlastně i vzdáleného. I filozoficky nám dává co největší smysl být aktivní v regionu, kde podnikáme.

Zmínil jste náročnost snížení uhlíkové stopy v dodavatelském řetězci. Zpřísňujete výrazně nároky?

Začali jsme úzce spolupracovat s dodavateli, nastavili jsme pravidla pro výběr nových dodavatelů a snažíme se dodavatelský řetězec co nejvíce zkracovat. Vybíráme dodavatele primárně z Česka, potom z okolních států a až následně dále z Evropy.

Klasifikujeme je podle vzdálenosti a snažíme se využívat ty, kteří jsou nejblíže. Samozřejmě nemůžeme říct, že se rozhodujeme pouze na základě lokálnosti, ale v rámci výběrového řízení je to pro nás důležitý bod. Do budoucna budeme uhlíkovou stopu u nich sledovat ještě více.

V rámci bezemisní dopravy jste hodně sázeli na kamiony na CNG...

Máme asi jednu z největších flotil aut na CNG, ale jejich provoz se vzhledem k situaci na trhu absolutně nevyplatí. Zainvestovali jsme do vybudování celé sítě hodně a bereme to jako jednu z věcí, na které jsme se něco naučili. Uhlíková stopa kamionů je o třetinu nižší, v nákladní dopravě mnoho jiných řešení zatím není.

Budeme hledat další cesty, protože CNG není sice slepá cesta, ale z pohledu ekonomiky se vůbec nezamyká. Čekáme na další inovace a jsme ochotni jít do něčeho nového. Testovali jsme si i elektro automobily, ale zatím není dostatečně připravená infrastruktura ani technologie, která by byla dobře použitelná pro silniční nákladní dopravu. Uvidíme, jak se to dál vyvine.

Loni jste společně s Mattoni kvůli plnění závazků směrem k využívání recyklátu rPET vstoupili do společnosti General Plastic. Potřebujete si surovinu lépe „pohlídat“ v rámci snah o větší udržitelnost obalů?

Do recyklačního byznysu jsme šli proto, abychom získali větší kontrolu nad samotným materiálem a byli tak schopni zajistit i jeho následné zpracování. Cirkularita materiálů je pro nás klíčovým cílem, a recyklovatelnost obalů s tím samozřejmě souvisí. Máme interní cíle na používání recyklátu v PET lahvích, zároveň existují cíle, které na nás klade Evropská unie.

• Rozhovor: O robotické zedníky je velký zájem, Wienerberger už je nabízí jako komerční službu

Snažíme se proto co nejvíce recyklátu dostat zpátky do nápojářského průmyslu a zabránit tak tomu, aby zbytečně nekončil na skládkách či ve spalovně, nebo aby nebyl downcyklován. Tedy jednorázově zpracován například do textilu nebo do koberečků do auta. Naším cílem je udržet potravinářskou kvalitu PETu a vyrábět z „petky do petky“.

Po zmíněné akvizici a díky zálohovému systému, který už funguje na Slovensku, můžeme mít toto více pod kontrolou. Pěkným konkrétním příkladem je pak Kláštorná Kalcia, kterou vyrábíme ze 100% rPET z již vrácených modrých PET lahví ze slovenského zálohového systému.

O kolik už jste dokázali snížit spotřebu plastů?

PET šetříme primárně tím, že ho znovu využíváme jako rPET. Zároveň už několik let řešíme projekt ekomodulace, v jehož rámci odlehčujeme lahve. I pouhých pár gramů na každé lahvi dokáže objemu celé skupiny ušetřit hodně, doteď je to kolem 800 tun PET.

Aktuálně máme v rPET asi 18 procent celkové produkce. V roce 2025 nám zákon ukládá dostat se na 25 procent, což věřím, že s přehledem zvládneme. Ostatně i schválená regulace z Evropské unie nařizuje 30 procent do roku 2030 a dále se to navyšuje.

Kolik procent výrobků máte distribuováno ve vratných obalech?

Pro všechny obaly jsme si udělali studie a analýzy uhlíkové stopy a vychází nám, že nejlepší obaly jsou velkoobjemové vratné obaly. Proto jsou důležitým aspektem těchto snah vratné KEGy.

• Tip: ČEZ má rozpracované tisíce nových megawattů výkonu obnovitelných zdrojů

Narážíme samozřejmě na limity, protože tyto obaly se týkají primárně sektoru gastro. Poměr vratných obalů je momentálně zhruba na 9 procentech celkové produkce (2023) a budeme se to snažit postupně navyšovat přes vratné obaly, které jdou do retailu, tedy do řetězců a obchodů.

Jak daleko je podle vás zálohový systém na plasty v Česku? O tom, že se „brzy“ schválí, se mluví už dlouhé roky...

Že zálohový systém jednou bude, je stoprocentní. Už i EKOKOM, který je zastáncem a provozovatelem aktuálního sběrného systému pomocí barevných kontejnerů a byl dlouhé roky proti zálohovému systému, potvrdil, že zálohový systém je jedinou cestou, jak dosáhnout stanovených cílů EU.

My za Iniciativu pro zálohování se budeme snažit podpořit to, aby systém byl zaveden co možná nejdříve, co nejefektivněji, ale zároveň v takovém časovém horizontu, který je potřebný pro bezproblémové spuštění. Návrh zákona je momentálně na vládě.

Existují ale subjekty jako odpadáři, kteří chtějí zachování současného systému prodloužit co nejdéle. Probíhají diskuze, které ale často zbytečně vedou do slepých uliček a vše se uměle prodlužuje. Dnem D by mohl být 1. leden 2026, ale záleží, jak rychle a v jaké podobě to nakonec schválí Poslanecká sněmovna.

Úvodní foto: Kofola