Z Česka se stává ráj pro pěstitele lanýžů. Houby za miliony můžou růst i pod solárními panely

K lanýžům se Richard a Lenka Benešovi dostali téměř náhodou. Po letech v kanceláři se rozhodli zcela změnit svůj byznys a obnovit českou tradici pěstování lanýžů. „Vůbec jsem nevěděl, že u nás lanýže rostou, ale receptů s těmito houbami máme v kuchařkách z 19. a 20. století hodně,“ vysvětluje místopředseda Asociace Českého lanýže Richard Beneš v rozhovoru pro Obnovitelně.cz. Tyto kulinářsky oblíbené a cenné houby rostou pár centimetrů pod zemí v listnatých lesích, k vyhledání zralých kusů se využívají psi.

Lanýž v české krajině roste v přírodě i dnes. Je ale přísně chráněný a jeho sběr či „lovení“ je zakázáno pod vysokou pokutou. V České republice přirozeně roste odrůda lesního lanýže burgundského. Pokud se ale pěstuje záměrně v takzvaných „lanýžárnách“, může se jednat o zajímavý podnikatelský plán, odolný klimatické změně i oteplování a zkvalitňující okolní krajinu a prostředí.

Kvůli postupující klimatické změně je v zemích, kde se lanýž tradičně pěstoval, příliš velké teplo a sucho. Stane se proto Česká republika ideální lokalitou?

Je to velmi pravděpodobné. Naše teplotní průměry se stále více blíží ideálním podmínkám pro pěstování lanýže burgundského. To byl i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli to zkusit. Klimatická změna tu je a bude se asi projevovat stále výrazněji. Už nyní postupuje, otepluje se tu. Lanýžářství se u nás stává jedním z mála oborů, který bude mít i v budoucnosti velikou perspektivu. To nejhorší, co se nám totiž v případě ještě většího oteplení může stát, je, že budeme moci pěstovat místo lanýže burgundského dražšího lanýže černovýtrusého.

Česká zemědělská tradice je tak vytrvalá, že ačkoliv mají nyní některé naše plodiny velké problémy, téměř násilím je pořád ještě pěstujeme. Naše asociace pěstitelů lanýžů je jednou z prvních vlaštovek, která v zemědělství reaguje na klimatickou změnu v praxi.

Jak se pěstuje lanýž?

Nejlepší cestou je pro nás zatím držet se na našem území přirozeného druhu, lanýže burgundského. Je to druh lesního lanýže, vyžaduje zapojení korun stromů, potřebuje stín, zelené světlo, lesní mikroklima, vlhkost. Teploty se poslední dva roky začínají blížit k jeho optimu. Právě proto je pro nás na pěstování i s ohledem na klimatické podmínky nejperspektivnější.

Na teplomilného lanýže černovýtrusého je podle vědců u nás stále ještě zima. Vyžaduje naopak málo stromů a nahřátou půdu. Ale přestože je takto teplomilný, v jižních státech už je na něj příliš velké teplo. Zajímavě to zatím řeší Španělé, kteří ho často pěstují ve výškách nad 1000 metrů nad mořem. Zřejmě ho tímto způsobem „chladí“.

Jak jste s pěstováním lanýžů začínali?

Jednou z prvních a největších překážek bylo zajistit kvalitní lanýžové sazenice a ověřit, že jsou správně naočkované lanýžovým myceliem. Proto jsme oslovili profesora Milana Gryndlera, jednoho z nejlepších vědců na lanýže v celosvětovém měřítku, který tehdy vedl laboratoř Akademie věd.

• Tip: Konec skladů a výrobních hal? Za dva týdny začne platit přísnější ochrana zemědělské půdy

Nakoupili jsme vzorky sazenic z celé Evropy a profesor Gryndler je geneticky testoval, aby zjistil, zda jsou správně naočkované. Bohužel se ukázalo, že mnoho sazenic nebylo očkováno lanýžem úspěšně, což podtrhuje složitost symbiotického vztahu mezi lanýžem a jeho hostitelskou rostlinou.

Proč se genetické testy na sazenice běžně nepoužívají?

Standardní genetické testování je finančně náročné a výrazně by zvýšilo cenu sazenic až na čtyři tisíce korun za kus. Při potřebě asi tisíc sazenic na hektar by náklady byly obrovské. Naše laboratoř proto vyvinula genetický test speciálně určený pro testování sazenic, díky kterému stojí sazenice očkovaná lanýžem burgundským, včetně genetického testu, přibližně tisíc korun. Unikum je ale především to, že genetikou testujeme každou jednu sazenici. Podle dostupných informací to umíme jako jediní na světě.

Kromě toho náš genetický test pomáhá chránit pěstitele i před dalším velmi nenápadným, ale zřejmě velmi klíčovým problémem, a to zavlečením agresivních konkurenčních hub do lanýžárny. I když odebíráme sazenice od nejrenomovanějších evropských dodavatelů, zjistili jsme, že sazenice, které test vyřadí jako nekvalitní, často obsahují podhoubí jiných druhů hub.

Od loňského roku je již lanýž oficiální zapsanou zemědělskou plodinou v Česku, že?

Ano, to byl velký úspěch naší asociace. Trvalo nám to šest a půl roku, ale podařilo se, a to především díky otevřenosti Ministerstva zemědělství. Pro představu, kolegové lanýžáři na Slovensku se o to stejné snaží již 15 let a zatím prý bez úspěchu. U nás je nyní lanýž již rok oficiální zemědělskou plodinou České republiky.

Lanýž burgundský u nás roste i přirozeně v přírodě, kde patří mezi přísně chráněné druhy. Jeho sběr, respektive lov v přírodě je přísně zakázaný a hrozí skutečně vysoké pokuty. Ochránci přírody lanýžové lokality znají a mají u nich umístěné fotopasti, takže skutečně lov ve volné přírodě nedoporučuji zkoušet.

Na kořenech jakých stromů lanýže pěstujete?

Nabízíme tři sazenice naočkované houbou lanýže. Lísku, habr a dub, nyní úspěšně testujeme také lípu. Každá sazenice má jiné vlastnosti a rychlost růstu. S tím zřejmě souvisí i rozdílná doba, než na nich lanýž začne plodit, i následně doba celkové plodnosti, která se dle francouzských zdrojů průměrně pohybuje kolem 30 let.

Jak probíhá sklizeň?

Pozor, lanýže se nesklízí, ale jak jsem zmiňoval – loví. Je to asi jediná plodina, u které se ke sběru využívají cvičení psi. Mycelium totiž utvoří v půdě pod stromy jeden veliký ekosystém. Kdybyste využili ke sklizni lanýžů nějaký stroj, potrhali byste mycelium a bylo by na několik let po dalších úrodách, dokud by se mycelium nezregenerovalo.

V minulosti se lovilo pomocí prasat, od čehož se časem upustilo. Přesvědčte třeba třísetkilové prase, aby nesnědlo tu neodolatelnou houbu, kterou našlo. Pes je daleko ovladatelnější a navíc se dá vycvičit, že označuje lovci jen lanýže v ideálním stavu zralosti.

• Tip: Farmáři ničí půdu tak, že bude za 50 let nepoužitelná. Pomůže regenerativní zemědělství?

Naše asociace by ráda podpořila naše národní plemena. V tento okamžik se již cvičí český fousek. Málokdo ví, že se jedná doslova o národní poklad. Prvním chovatelem českého fouska byl prý již Karel IV., který fousky daroval na řadu královských dvorů po Evropě. Dalším velmi zajímavým psem pro lanýže je například i český strakatý pes. Toto plemeno má velmi pohnutou minulost a určitě si zaslouží pozornost veřejnosti.

Jaké pozemky si pro lanýže vybíráte?

Lanýžům se dá překvapivě přizpůsobit velké množství pozemků. Například naše zkušební plochy byly původně pro lanýže naprosto nevhodné. Špatné pH, žádný vápník v půdě, téměř nulová organika, zkrátka tradiční české pole.

Na základě testů naší laboratoře, které jsou nyní přístupné i veřejnosti, jsme dodali vápenec a organiku a ladili půdu na ideální hodnoty, které jsme naměřili v nejlepších přírodních lokalitách výskytu lanýže burgundského v tuzemsku. Díky genetickým testům víme, že se to povedlo a mycelium lanýže se nám na lanýžárně úspěšně rozrůstá.

V tento okamžik navíc umíme již i povzbudit půdní mikrobiologii. Naší laboratoři se podařilo objevit tři kmeny bakterií, které lanýže v přírodě vzácně doprovází a velmi významně podporují jeho činnost. Zdá se, že tento preparát, který se aplikuje formou zálivky, máme rovněž jako jediní na světě.

Jak tedy vypadá ideální plantáž?

Jestli se budeme bavit o našich výzkumných plochách a pokusíme se o objektivní hodnocení, tak dle současného vědění tam máme prokazatelně mycelium lanýže burgundského, což je naprosto klíčové. Je to v podstatě poprvé v novodobé tuzemské historii, co bylo lanýžové mycelium zaznamenáno vědeckou metodou na zemědělských plochách.

Kde je mycelium, může být i lanýž, obráceně to nefunguje. Dokonce podle některých zdrojů, když se myceliu nechce plodit lanýže, ale je na lanýžárně, nic není ztraceno a můžete ho zkoušet rozplodit a často úspěšně. Celkově nyní na našich plochách máme téměř ideální pH půdy, ideální obsah vápníku, máme tam organiku. Jediné, co nemáme dokonalé, je zastínění plochy.

Na našich prvních plochách z roku 2018 se k nám dva roky po výsadbě ze sousedních pozemků dostali hryzci a začali ožírat kořínky. Z dubů nepřežil téměř žádný, lísky a habry na tom byly výrazně lépe. Všechno špatné pro něco dobré. S hryzci jsme si na novějších lanýžárnách poradili nezinkovanými pletivovými chrániči na kořeny. Jejich výhodu je, že dle výrobce první tři kritické roky kořeny ochrání a do pěti let se rozpadne a neškrtí tak sílící kořeny. Zatím to funguje skvěle.

Jenže po těch zničených sazenicích na výzkumných plochách zbyly mezery, kam nyní svítí slunce. Lanýž burgundský však potřebuje zastíněnou plochu, ideálně tisíc stromů na hektar, aby celý povrch půdy zakryl stín z jejich koruny. Takže jsme velmi zvědaví, jak se to bude vyvíjet. Jestli nám ten stín lanýž odpustí, tak letos, nebo v příštích dvou letech by se již mohl objevit první lanýž.

Co taková agrovoltaika?

Na myšlenku agrofotovoltaiky nás přivedli klienti. Je to úplná novinka, zákon o agrofotovoltaikách se schválil v květnu a najednou nám začaly zvonit telefony s dotazy na možnost kombinace lanýžových kultur a solárů. Lanýž burgundský je jedna z mála plodin, která má ráda stín. Stín solárních panelů by pro lanýžové kultury tedy pravděpodobně znamenal zajímavý přínos. Proto nás to zaujalo.

Kdybychom použili na lanýžárně třeba habr, tak ten výborně snáší zástřih. Můžeme tak jeho výšku regulovat, aby nepřerostl panely, které mohou být okolo 3,5 metru vysoko. Zastřihávání habrů bude navíc stále zvyšovat množství organiky v půdě přes tlející ostříhané větvičky a to lanýž miluje. Miluje to i půda, protože se tím buduje ornice. Zdá se to jako velmi zajímavá kombinace.

• Tip: Zákaz vstupu do lesů nehrozí. Petice a výzvy zafungovaly

Když jsme se ptali na názor krajináře, lanýžové kultury ho zaujaly. Konstrukce budou zarostlé ve stromech, krajní habry se mohou nechat vyrůst o něco vyšší a celá solární elektrárna se stane na rovinatém pozemku téměř neviditelnou. Proti ostatním plodinám použitelným pro agrofotovoltaiku se to prý blíží ideálu.

Vše uvedené ale bude třeba vyzkoušet v praxi. Nikde po světě jsme například nenašli, zda někdo zkusil, jestli elektromagnetické pole solárů, i když je velmi slabé, nějak neovlivňuje růst lanýžového mycelia. Využili jsme tedy opět naplno možností naší laboratoře a již tři týdny probíhá první test. Pokud test dobře dopadne, obdrželi jsme již několik žádostí o realizaci pilotního projektu.

Je tedy možné, že Česká republika ke svým světovým lanýžovým prvenstvím přidá další a bude první, kdo kombinaci lanýžů a solárů vyzkouší.

Jaká může být návratnost lanýžárny?

Lanýže mají velmi vysokou výnosnost. Ale je tam pochopitelně také riziko, že se lanýžárna vůbec nemusí rozplodit. Zřízení lanýžárny stojí zhruba milion korun na hektar, pak se čeká podle druhu stromu zhruba pět až deset let na první lanýže. Následně plodí asi 30 let. Když se lanýžárna povede, má dle francouzských zdrojů výnosnost kolem 120 kilo na hektar. To reprezentuje finanční přínos okolo 1 750 000 korun na hektar za rok.

• Psali jsme: Za přemnoženou zvěří zůstávají miliardové škody. Myslivci ale chtějí změnu k lepšímu zablokovat

Pokud budeme počítat s tím, že bychom ji zkombinovali se soláry, investice na hektar solárů je prý kolem 20 milionů a výnos z elektřiny by mohl být kolem 600 tisíc až milionu za rok. Zřízení lanýžárny je proto v tomto ohledu pouhé pětiprocentní navýšení celé investice, a když se zadaří, finančním výnosem ji násobně převýší. Ale kdyby se lanýžům nedařilo, bude vynášet alespoň elektrárna. Navíc lanýžář nikdy na konci nezůstane s nulou, je tam hodnota dříví, což je schopno pokrýt významnou část investice do lanýžárny.

Vlastně je to podobný princip, jako když se na přelomu 19. a 20. století lanýže pěstovaly ve Francii často v kombinaci s vinařstvím. Buď se dařilo lanýžům nebo vínu, plodiny si vzájemně kryly rizika. Kdo měl lanýžárnu, byl za ni nakonec hluboce vděčný, do vinic totiž přišel révokaz a mnoho jich zaniklo.

Když je jednou ze sazenic líska, napadá mě také využití lanýžárny pro pěstování oříšků…

To dává smysl, ale tam je problém častý škůdce brouk nosatec lískový. Oříšky navrtá, vyžere a pak přezimuje ve spadaných listech. Pěstitelé oříšků to řeší postřiky a sběrem listí. Lanýžáři nemohou stříkat a listí naopak zapravují do půdy. Ale dá se to prý kombinovat ještě se slepicemi, které vyzobávají v listí nosatce, a najednou tu je funkční kombinace lanýžů, oříšků a vajec.

Poslední dobou se tak zabýváme naší myšlenkou, že by lanýžárny mohly být nositelem až neskutečně intenzivního využití půdy. V zemi mohou růst lanýže, na povrchu stromy, které se později sklidí na dřevo. Povrch lanýžárny může být využit například pro slepice a nad lanýžárnou mohou být soláry. Je to však zatím teorie a je třeba to vyzkoušet v praxi.

Vše je bez chemie. Dokážete si představit, kolik cisteren chemikálií by se za 50 let ušetřilo proti standardnímu zemědělství? Výčet přínosů je obrovský. Používají se tradiční stromy pro českou krajinu. Stromy s houbou na kořenech zadržují vodu v krajině, stromy významně omezují větrnou erozi, snižují oxid uhličitý, živočichové v krajině mají k dispozici kus přírody bez chemie.

Jediný, kdo není vítán, je černá a vysoká zvěř, kteří jsou rovněž gurmáni lanýžů. Po celou dobu lanýžárny se buduje nová ornice ze spadaného listí a větviček a nerušeně vzkvétá mikrobiologický život půdy. Je tak velká naděje, že lanýžárny budou jeden z mála způsobů hospodaření, který předá budoucím generacím půdu v lepším stavu, než ji dostaly.

A nakonec vám zbude ještě palivové dříví.

Ano, na konci lanýžárny je padesátiletý zdravý les. U agrosolárů habry budou stříhány, ale kmen samozřejmě bude sílit, u ostatních typů lanýžáren stromům necháváme přirozený vzrůst, za 50 let, když lanýže už nebudou plodit, zbude na místě vzrostlý starší les.

Dnes zemědělec nemá důvod, aby do své jednoduché krajiny zakombinovával remízky, jemu jsou k ničemu. Z pohledu obdělávání půdy si tím ztíží práci. Jenže v okamžiku, kdy výkon jednoho hektaru lanýžárny může finančně vydělávat totéž co 120 až 200 hektarů normální plochy, to důvod už je.

Chystáte něco i pro veřejnost, která o možnostech lanýžů v tuzemsku mnoho neví?

Ano, plánujeme první ročník festivalu „Praha Lanýžová“. Tento nápad jsme dostali loni během natáčení našeho dokumentárního filmu o lanýžích v Paříži, kde jednou jedinkrát vyrostl lanýž na střešní zahradě, a psalo se o tom v půlce světa.

Uvědomili jsme si, že Praha je zřejmě jediné hlavní město na světě, kde přirozeně roste lanýž burgundský, což je tajemství, o kterém mnoho lidí neví. Proto si Praha zaslouží i titul „Praha Lanýžová“.

• Tip: Agrovoltaika pomáhá chránit nejcennější půdu. Velkou budoucnost má ve spojení se živočišnou výrobou

Od 1. října do 31. prosince 2024 budeme v Národním zemědělském muzeu pořádat výstavu o současnosti lanýžů v České republice a v Evropě. Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Národním zemědělským muzeem představíme lanýžovou Evropu a aktuální stav pěstování lanýžů v Česku na 40 bannerech, které se vejdou do velkého výstavního sálu.

Navázali jsme také spolupráci s Asociací kuchařů a cukrářů ČR, která nám doporučila několik špičkových restaurací v Praze, kde návštěvníci budou moci ochutnat pravou lanýžovou gastronomii. K vynikajícímu lanýžovému jídlu patří i kvalitní víno, a proto jsme navázali spolupráci i s Asociací someliérů ČR, kde nyní vybírají vhodná vína k lanýži burgundskému nejen z Burgundska, ale i z českých a moravských vinic.

Doufáme, že Praha Lanýžová přinese nové poznatky o lanýžích, úžasné gastronomické zážitky a radost všem účastníkům.

Úvodní foto: Archiv Richard Beneš