Učitelé na holičkách. Mají větrat a mrznout, nebo riskovat vydýchaný vzduch a kontrolu hygieny?

Současná legislativa nechává na učitelích, aby kvalitu vzduchu kontrolovali a vyhláška o požadavcích na výstavbu. Na druhé straně ale také očekává, že studenti budou v teple.

Na povinné měření koncentrace oxidu uhličitého se mohou od tohoto školního roku spolehnout alespoň žáci a rodiče v těch školách, které budou nově vystavěné nebo u nich dojde k rekonstrukci zasahující do systému vzduchotechniky. Ti, kdo studují na školách již postavených, mají zatím smůlu. Z 11 tisíc českých škol totiž disponují systémem pro řízené větrání jen něco přes dvě stovky z nich.

Dotace s nezamýšlenými důsledky? Tak trochu

Problém s nekvalitním vzduchem ve školách má kořeny v minulosti, kdy se díky bohatým dotačním programům kladl velký důraz na zateplení budov a výměnu oken. Výměna starých oken za plastová a zateplení fasád mělo za cíl zvýšit energetickou efektivitu a snížit náklady na vytápění. Nicméně tato opatření často opomíjela důležitý aspekt – větrání.

„Prioritou pro dotace bylo zateplení, ale nemyslelo se na to, že s výměnou oken a zateplením fasád se ze tříd stanou nevětrané ‚skleníky‘, kde nedochází k přirozené výměně vzduchu,” vysvětluje Barbora Paříková, specialistka řešení vzduchotechniky a vytápění pro občanskou výstavbu ze společnosti Atrea.

V nevětraných pobytových prostorech dochází k akumulaci škodlivin, jako je prach, viry, bakterie a v neposlední řadě právě ke zvýšení hladiny CO2. Tyto faktory mají přímý dopad na zdraví a výkonnost žáků. Špatný vzduch způsobuje únavu, ztrátu koncentrace, bolesti hlavy a další zdravotní problémy. Děti, které tráví čas v takových podmínkách, jsou méně schopné se soustředit a podávat optimální výkon.

Kumulace těchto škodlivin vede k překračování zákonných hygienických limitů CO2, což má negativní dopad na kvalitu výuky a celkový komfort ve třídách.

Graf: Srovnání koncentrace CO2 s využitím větrání vzduchotechnikou a bez ní ukazuje na propastný rozdíl mezi starými a nově budovanými školními budovami. Zdroj: ATREA

Nedostatek čerstvého vzduchu v učebnách je klíčovým faktorem zhoršujícího se vnitřního prostředí, což vede ke zvýšené únavě, pocitům dusna a bolestem hlavy. A zatímco vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj o požadavcích na výstavbu pro nové budovy stanovuje, že koncentrace oxidu uhličitého (CO2) ve vnitřním vzduchu nesmí přesáhnout 1200 ppm (částic na milion), přičemž doporučená hodnota by měla být nižší než 1000 ppm, starší a zateplené budovy tento limit překračují už v průběhu první vyučovací hodiny.

Měření ukazují, že koncentrace CO2 v učebnách zateplených budov velmi rychle roste a již po 18 minutách od začátku vyučování dosahuje maximální povolené hranice. Ani pravidelné větrání okny nedokázalo dlouhodobě snížit tuto hodnotu pod 900 ppm, což podtrhuje nutnost efektivnějšího řešení pro zajištění kvalitního vzduchu ve školních učebnách.

Možnosti řešení a dostupné dotace

Studenti dvou stovek škol, které mají k dispozici systém řízeného větrání tak mají k dispozici výrazně lepší studijní podmínky než studenti zbylých 98 % institucí. Obrácení situace je ale finančně i stavebně náročné, byť v současné době existuje několik možností, jak kvalitu vzduchu ve školách zlepšit.

Jednou z nich je využití dotačních programů z Operačního programu Životní prostředí, které poskytují finanční prostředky na energeticky úsporné renovace školních budov. Ty totiž míří nejen k zateplení obálky budovy, včetně výměny oken, ale i k pořízení systému řízeného větrání se zpětným získáváním tepla, vnějších pohyblivých stínících prvků a účinných technologií snižujících spotřebu energie či zajišťujících efektivní výrobu elektřiny a tepla, primárně s využitím obnovitelných zdrojů energie.

Zdroj: Komentář ATREA

Úvodní foto: Pixabay