Benzín kvůli povolenkám zdraží maximálně o koruny. Cenu ovlivní spíš OPEC nebo dění ve světě
Češi dnes mohou koupit skoro třikrát víc benzínu než v 90. letech. Povolenky na tom mnoho nezmění, píše v komentáři analytik Oldřich Sklenář.
Redakce Obnovitelně.cz
4. 9. 2024
Do června letošního roku měla být dokončena transpozice legislativy řešící rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami na paliva pro dopravu a vytápění. Zatím se tak nestalo a je otázkou, kdy k tomu dojde. Pod vlivem vypjaté mediální kampaně totiž někteří vládní představitelé začali otevřeně mluvit o nutnosti revize či dokonce zrušení už dříve schválené celounijní legislativy. Za tímto obratem stojí mimo jiné i novinové titulky hlásající chystané zdražení benzínu až o deset korun.
Jaký je však reálný dopad tohoto kroku na dostupnost pohonných hmot a mobilitu obyvatel?
Nejprve je vhodné si připomenout, jak se vyvíjela dostupnost pohonných hmot v uplynulých letech. Například v roce 1995 si za tehdejší průměrnou mzdu (8172 Kč) bylo možné koupit 424 litrů benzínu, který se tehdy v průměru prodával za něco málo přes 19 korun za litr. V loňském roce už stál litr benzínu téměř dvojnásobek, respektive necelých 38 korun, avšak za průměrnou mzdu (40 324 Kč) ho bylo možné nakoupit 1067 litrů.
Graf: Množství benzínu Natural 95, které bylo možné nakoupit za průměrnou českou mzdu mezi lety 1995 a 2024. Hodnoty na svislé ose jsou uvedeny v litrech paliva. Zdroj dat: ČSÚ
Od 90. let tak množství benzínu, které lze nakoupit za průměrnou mzdu, vzrostlo o více než 250 procent. Když k tomu připočteme skutečnost, že jen mezi lety 2000 a 2021 se v EU snížila průměrná spotřeba automobilů se spalovacím motorem o jednu třetinu (z 8,4 na současných cca 5,6 litrů na 100 kilometrů), bavíme se o zvýšení počtu kilometrů, které lze urazit za průměrný český výdělek o přibližně 375 procent.
Naproti tomu chystané zpoplatnění emisí z pohonných hmot by znamenalo navýšení ceny benzínu o necelých 7 procent, respektive 2,7 korun na litr tohoto paliva při ceně povolenky 45 eur. Tato cena současně představuje strop, po jehož překročení následuje intervence v podobě uvolnění dalších povolenek do oběhu. To by mělo vést ke snížení jejich ceny zpět na zmíněnou úroveň.
Graf: Vliv ceny povolenky na navýšení ceny pohonných hmot. Zdroj: Fakta o klimatu
Uhlíkové povolenky tak budou ovlivňovat cenu pohonných hmot v relativně omezené míře, respektive méně než mnohé jiné faktory. Mezi ně patří například vývoj cen energetických komodit na světových trzích, kartelové dohody mezi státy vyvážejícími ropu, vývoj kurzu koruny vůči dolaru, omezení zahraničních dodávek ropy apod. V důsledku uvedených faktorů se u nás cena benzínu pro koncové spotřebitele v posledních pěti letech pohybovala v rozmezí 26 až 48 korun za litr.
Minimálně během prvních tří let, kdy má platit zmíněné zastropování, nelze v souvislosti se zpoplatněním uhlíkových emisí očekávat výrazné dopady na mobilitu obyvatel. Mírně vyšší cena pohonných hmot bude možná některé z řidičů motivovat, aby lépe vážili svoje cesty autem, a to i s ohledem na obsazenost vozidel. Ta se v ČR pohybuje kolem dvou osob na vozidlo, nicméně například v Praze nabývá hodnoty 1,3. Vzhledem k tomu, že většina osobních automobilů disponuje pěti místy k sezení, existuje zde stále určitý potenciál pro zlepšení.
Primární motivací k rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami na paliva pro dopravu a vytápění je uplatnění ekonomicko-právního principu „znečišťovatel platí“. Ten, kdo způsobuje znečištění, musí také platit za náhradu škod. Nejedná se přitom o žádnou novinku, tento princip poprvé zavedla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 1972, tedy před více než 50 lety.
Znečištění ze spalování paliv v dopravě se netýká pouze produkce skleníkových plynů. Výfukové plyny jsou významným zdrojem látek s toxickými, případně rakovinotvornými účinky. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je silniční doprava významným přispěvatelem znečištění ovzduší, které se v rámci Evropy každoročně podílí na úmrtí více než půl milionu osob.
Prostředky vybrané pomocí chystaného zpoplatnění budou následně použity jak pro dlouhodobé strukturální investice, tak pro snížení možných dopadů na ohrožené skupiny obyvatel pomocí tzv. Sociálního klimatického fondu. Z něj mohou být vypláceny i dočasné finanční kompenzace domácnostem.
Graf: Schéma nakládání s výnosy ze systému ETS2. Zdroj: Asociace pro mezinárodní otázky
Ty jsou mimo jiné součástí systému zdanění uhlíku v Rakousku, kde se za emise v dopravě platí už od roku 2022. Lidem, kteří zde mají nahlášený trvalý pobyt, jsou prostředky vybrané prostřednictvím tohoto zdanění vypláceny formou každoroční dividendy, takzvaného Klimabonusu. Základní vyplácená částka je pro letošní rok 145 eur, v přepočtu tedy zhruba 3630 korun za rok. Tu dostávají obyvatelé Vídně.
Suma se pak navyšuje v místech s horší dostupností hromadné dopravy. Nejvyšší čtvrtá kategorie zahrnuje venkovské oblasti a pokrývá většinu území Rakouska. Tam obyvatelé každý rok dostávají 290 eur, tedy cca 7260 korun. Důvodem je větší závislost obyvatel venkova na využívání automobilů a tím i nákupu pohonných hmot oproti obyvatelům měst s hustou sítí veřejné dopravy.
V případě Česka má konkrétní podobu nakládání s prostředky z tzv. Sociálního klimatického fondu určit plán, který má ČR stejně jako ostatní členské státy předložit do června roku 2025.
Kromě přímých kompenzací lze v rámci prevence dopravní chudoby uvažovat i o podpoře veřejné dopravy, včetně speciálních zvýhodněných tarifů nebo zavádění veřejné poptávkové dopravy.
Autor: Oldřich Sklenář, analytik Asociace pro mezinárodní otázky
Úvodní foto: PickPik