Jen zlomek klimatických politik opravdu funguje. Osamocené zákazy nebo dotace nestačí, zjistili vědci
Poslední desetiletí se téměř celý svět aktivně snaží snižovat emise. Ne vždy se to ale daří. Vědci pro OECD proto srovnali, jak jednotlivá opatření skutečně fungují.
Redakce Obnovitelně.cz
21. 9. 2024
Analýza účinnosti klimatických politik publikovaná letos v srpnu využívá rozsáhlou databázi 1500 klimatických politik, které byly vyzkoušeny po celém světě. Tu nedávno sestavila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Vědci analyzovali účinky politik zavedených v letech 1998 až 2022 ve 41 zemích světa, jež se podílejí na více než 80 procentech globálních emisí.
Pouze pár desítek ze stovek klimatických politik, které byly v posledních dvou desetiletích zaváděny, znatelně snížila emise skleníkových plynů. Analýza, kterou vypracovali vědci z německých a anglických univerzit, také ukazuje, které přístupy fungují nejlépe v kterých průmyslových odvětvích za jakých ekonomických podmínek.
Úsilí zemí o snížení emisí skleníkových plynů pravděpodobně výrazně zaostane za tím, co si státy předsevzaly v rámci cílů Pařížské dohody. Do roku 2030 se odhaduje, že bude vypuštěno 23 miliard tun oxidu uhličitého „navíc“ oproti cílům dohody. Důvodem jsou nedostatečně ambiciózní závazky zemí, ale i to, že zavedené politiky často nefungují podle plánu.
Dosud nepanovala shoda na tom, které klimatické politiky snižují emise ve velkém měřítku nejúčinněji. Dosavadní výzkumy účinnosti klimatických politik se zaměřovaly na několik málo známých politik a ignorovaly stovky ostatních. Databáze OECD zahrnuje desítky různých typů klimatických politik, od stavebních předpisů a dalších regulací souvisejících s energetikou přes dotace na nákup výrobků šetrných ke klimatu až po uhlíkové daně. Zahrnuje zavádění nových politik i zpřísňování těch stávajících. Zkoumá účinky kumulativně, ale i v různých kombinacích opatření prováděných ve stejnou dobu.
Vzhledem k obrovskému celkovému množství různých politik a jejich kombinací výzkumníci při analýze zvolili přístup tzv. strojového učení, přičemž použili verzi statistické techniky, která se běžně používá k odhadu kauzálního účinku intervence.
Pouze 63 z 1500 opatření skutečně přineslo znatelné snížení emisí uhlíku, uvádějí vědci v článku zveřejněném v časopise Science. Podle vědců z oboru se jedná o přelomovou a zatím nejpropracovanější studii efektů klimatických politik. Vědci se ale zaměřili pouze na šest desítek statisticky identifikovatelných velkých zlomů, čímž opominuli dopad tisíců drobnějších opatření a jejich vzájemně se posilující dlouhodobé účinky.
„Většina klimatických politik má dlouhodobou trajektorii a trvá mnoho let, než se vybuduje ekologičtější infrastruktura nebo přejde na udržitelnější způsob života. Studie ukazuje, že dosáhnout rychlého snížení emisí je obtížné a že změna je obvykle pomalá. To znamená, že musíme postupovat rychleji a zavádět promyšlené právní předpisy co nejdříve,“ komentoval Robin Lamboll, výzkumný pracovník Centra pro politiku životního prostředí z Imperial College London. „Jedná se o důležitý krok v analýze toho, co funguje, a závěr, že velké dopady vyžadují kombinace politik, dává naprostý smysl,“ dodal k práci Michael Grubb, profesor mezinárodní energetiky a klimatických změn na University College London (UCL).
Většina úspěchů byla dosažena kombinací dvou nebo více politik a analýza naznačuje, že kombinace politik byla často účinnější než jednotlivá opatření sama o sobě. Například samotné dotace nebo regulace nefungují, je třeba je kombinovat s cenovými nástroji, jako jsou uhlíkové a energetické daně. Pouhý zákaz uhelných elektráren nebo automobilů se spalovacími motory emise nesníží, ale může je snížit, pokud se zavede ve spojení s daněmi nebo cenovými pobídkami (jako v případě uhelných elektráren ve Velké Británii a automobilů v Norsku).
Tak mají účinkovat i politiky v rámci Zelené dohody pro Evropu, například systém obchodování s povolenkami ETS2, který se má od roku 2027 vztahovat na dodavatele fosilních paliv, doplní současný systém zpoplatnění emisí vypouštěných v průmyslu a další mitigační nástroje. V kombinaci s citlivou sociální politikou a Sociálním klimatickým fondem může vést k výrazné redukci vypouštěného oxidu uhličitého.
„Ve většině případů jsme zjistili, že účinek je větší, pokud je politický nástroj součástí kombinace a není uplatňován samostatně,“ píší výzkumníci. Například ke snížení emisí v odvětví výroby elektřiny ve Spojeném království v polovině roku 2010 nedošlo pouze díky zavedení minimální ceny uhlíku, jak se běžně předpokládá, ale díky celé řadě politik zavedených ve stejné době. Také v polovině minulého desetiletí došlo ke snížení emisí v čínském průmyslu nejen díky nástupu systémů obchodování s emisními povolenkami, ale i díky snížení dotací na fosilní paliva a posílení opatření na podporu investic do energetické účinnosti.
Výsledky ukazují nejefektivnější varianty, jak snižovat emise v sektorech stavebnictví, výroby elektřiny, průmyslu a dopravy v průmyslových i rozvojových zemích. Výzkumníci také vytvořili interaktivní webovou stránku Carbon Policy Explorer, kde se veřejnost může seznámit s metodami a výsledky analýzy. Pro Českou republiku jsou zde data za konkrétní období v odvětvích průmyslu a stavebnictví.
Úvodní foto: Freepik