Národní park Křivoklátsko jitří emoce. Podle Hladíka zbytečně, v praxi se změní jen málo
Ještě v roce 2022 vystupovalo proti novému národnímu parku 22 obcí, nyní se jejich počet podle ministra životního prostředí výrazně snížil.
Kristýna Čermáková
10. 7. 2024
Vzniku národního parku Křivoklátsko brání už jen poslední nevypořádané připomínky, když projekt podpoří i Poslanecká sněmovna, dostane zelenou. Přesto se mu místní stále brání, vnímají ho jako omezení hospodářských pravomocí. Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) ale většina ze zastupitelů místních samospráv s budoucím národním parkem nemá problém.
Odpůrci parku nicméně během ministrova pondělního vystoupení přímo v městysu Křivoklát vyslali na oblohu dokonce letadlo s nápisem „Ne národnímu parku Křivoklátsko“. Ministerstvo životního prostředí se s nimi snaží komunikovat, podle Hladíka už se většina z nich s myšlenkou národního parku smířila.
„Když mluvím se starosty a se spolky, tak ten pocit nesouhlasu nemám,“ komentuje Hladík. „Opakovaně nabízíme možnost zapojit a dohodnout se, navrhovat cyklostezky, zonaci a režim fungování národního parku. To vše mají starostové k dispozici už rok a půl a mohou se k tomu vyjadřovat.“
Otevřené Křivoklátsko proti národnímu parku
V dubnu 2022 totiž některé sdružené obce v chráněné krajinné oblasti vyhlásily výzvu proti národnímu parku, který považují za nevhodný. Tehdy se pod veřejnou výzvu podepsalo 22 starostů včetně zástupců obcí Všetaty, Skryje, Račice nebo právě městys Křivoklát. Někteří svůj pohled na budoucnost krajiny změnili, jiní si za ním stále pevně stojí.
Obce se vymezují například proti nejasnému finančnímu rozpočtu či proti bezzásahovým zónám a ochranářskému přístupu k lesu, který by podle nich mohl způsobit vážná bezpečnostní rizika pro lidi i přírodu. „My nechceme, aby Křivoklátsko vypadalo jako Šumava sežraná broukem kůrovcem,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál starosta obce Městečko Jaroslav Jirásek.
„Místní samosprávy nemají dostatečné postavení a vliv na územích národních parků, ač nesou negativní následky managementu správ (hašení požárů, ničení nejen obecních lesů kůrovcem šířícím se z parku, údržbu a opravy přetěžované veřejné infrastruktury, kumulaci odpadu a odpadků, následky overturismu a další),“ stojí ve společném dopise samospráv národních parků a Křivoklátska z dubna 2024.
Podle odpůrců nového národního parku je přílišná ochrana lesů na Křivoklátsku špatným přístupem. Krajina je totiž typická svými hospodářskými tradičními lesy, které nesou staletý odkaz.
„Nepovažujeme za hanbu, že jejich prací není Křivoklátsko divočinou, nýbrž krásnou kulturní krajinou, a domníváme se, že velkoplošná forma ochrany přírody ve formě chráněné krajinné oblasti je pro něj nejvhodnější. To dokazuje setrvale se zlepšující stav křivoklátské přírody a to, že za více než 40 let existence CHKO se ochrana přírody stala respektovanou součástí života v regionu a trojúhelník obec–ochranář–hospodář zde dobře funguje,“ vysvětlují.
Bezzásahová území již existují
Ministr uklidňuje zástupce samospráv i obcí v oblasti budoucího národního parku, bezzásahové oblasti se budou týkat pouze tří již stávajících národních přírodních rezervací, které již roky bezzásahově fungují bez povšimnutí.
Národní park neobsahuje žádnou oblast, kterou by měly ve správě obce, rozkládá se na státních pozemcích. „Týká se pouze lesů a luk a z více než 99 procent je na území, které je v majetku České republiky. Nezahrnuje tedy vůbec žádná města či obce, dokonce ani ne samotný Křivoklát, po kterém je pojmenovaný,“ vysvětluje Hladík. Zbylé necelé jedno procento jsou smluvené pozemky ve vlastnictví církve, soukromých osob a obcí, které to již odsouhlasily.
Infrastruktura zpevněných i pěších a turistických cest se s vytvořením národního parku nezmění. Úprava legislativy by ale měla usnadnit průchodnost a prostupnost území, které je dotčené kalamitními stavy, jako je například polom či les při vichřici, a to nejen na Křivoklátsku, ale také v dalších čtyřech národních parcích. Návštěvníci ale budou na dané stezky vstupovat na své vlastní riziko.
O zónách rozhodnou samotné obce
„Připomínky máme nyní skoro všechny vypořádány, předpokládám, že do konce července už budou vypořádány všechny a návrh bude odeslán na vládu,“ vysvětluje Hladík. Po posouzení vládou by se na podzim mohl dostat na projednání i do Poslanecké sněmovny.
První vnitrozemský národní park má programovou podporu vlády, očekává se proto jeho hladký průchod až do finálního jednání ve Sněmovně. S prezidentem o vzniku národního parku i dvou nových chráněných krajinných oblastí ministr jednal začátkem července.
Spolu s vytvářením nových přírodních území totiž dojde také k mírné úpravě stávající legislativy, která zahrnuje všechny národní parky. Dojde ke změně fungování Rad národních parků, posílí se vliv obcí na dotčená území.
Dále se zachová již zmíněná prostupnost a průchodnost území v souvislosti s kalamitními stavy, aby veřejnost i nadále mohla navštěvovat lokality, na které je zvyklá. V zákoně bude také definována možnost vjezdu záchranných služeb do národních parků bez nutných výjimek, o které doposud museli žádat.
Třetí větší změnou je posílení vztahu mezi Správou národních parků a majiteli a podnikateli, kteří uvnitř žijí a pracují. Ta zasáhne především Šumavu a Krkonoše, kde se vede dlouhodobá diskuze majitelů s ochranáři a kde jsou do území národního parku zahrnuty ve větším i soukromé pozemky.
Strašákem obcí byla také dlouho zonace. O té se přitom budou moci rozhodovat samy. „Řešíme nyní se starosty a zástupci obcí tři dokumenty: zonace, zásady péče a klidová území. Ty se vyhlásí po vzniku národního parku s desetiletou účinností,“ vysvětluje Hladík.
Po uplynutí této doby se dokumenty přezkoumají, případně upraví a znovu schvalují. Vždy je musí odsouhlasit Rada národního parku. „Měníme způsob fungování Rady národního parku tak, že posilujeme hlasování zástupců samospráv,“ dodává Hladík. Tři zásadní dokumenty, které určují fungování národního parku, proto zůstávají v rukou místních obyvatel a nehlasují o nich politici.
Úvodní foto: Wector.sector, CC BY-SA 4.0