Státní „podpora“ OZE v praxi: celníci kasírují zemědělce i za teplo z bioplynu, které uniká do okolí

Na jednu stranu stát deklaruje, jak mu záleží na rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Na druhou stranu hází některým výrobcům klacky pod nohy. Příkladem je aktuální spor o daň z části vyrobeného bioplynu, který slouží k výrobě tepla.

„Chceme zásadně zvýšit objem produkce domácího bioplynu. A podpoříme investice do energetických inovací a také do úspor. Ano, bude nás to stát spoustu úsilí a hodně peněz. Ale je to cesta, která se českým domácnostem i českým firmám nakonec bohatě vyplatí. Je to investice do naší energetické suverenity.“ To jsou slova premiéra Petra Fialy (ODS) v mimořádném televizním projevu z června 2022, v němž reagoval na Putinovu agresi na Ukrajině.

Fiala v projevu správně uvedl, že Rusko vede války dvě. Jednu vojenskou proti Ukrajině, druhou – ekonomickou – proti západním zemím. A premiér také správně konstatoval, že účinnou protizbraní je zbavit se závislosti na ruských energetických surovinách včetně plynu. Jedním ze zásadních řešení je právě rozvoj vlastní výroby bioplynu.

Jak se to ale také projevuje v praxi? Celní správa v některých krajích vybírá od bioplynových stanic daň ze zhruba poloviny bioplynu, který se vyrábí z kejdy, hnoje, bioodpadu, ale třeba i z pěstované biomasy. Proč jen z poloviny? Bioplyn je totiž jen meziprodukt, posléze v kogeneračních jednotkách slouží primárně k výrobě elektřiny, ale také tepla. A zatímco „bioplynová elektřina“ zdaněná není, „bioplynové teplo“ celníci v některých regionech zdaňují.

Farmáři přitom musí platit několik stovek tisíc korun ročně. „Není to pro ně zanedbatelná částka,“ řekl Obnovitelně.cz právník Luděk Šikola z kanceláře Doucha Šikola advokáti, která ve sporu zastupuje zdaněné farmáře.

Kogenerační jednotka coby motor

O této problematice se rovněž hovořilo na nedávné konferenci Bioplyn a legislativa 2024. Problém s daní ale nastal už v roce 2021, kdy přestalo platit osvobození od daně pro pohon motorů. Původně bylo toto opatření zacíleno na využití bioplynu, respektive biometanu v dopravě, jenže celníci podle svého výkladu zákona usoudili, že kogenerační jednotky spalující bioplyn jsou svým způsobem také motor.

„Podle zákona je předmětem daně plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla. Bioplyn k výrobě tepla podléhá sazbě daně ve výši 30,60 Kč za MWh spalného tepla. Za výrobu tepla je nutné považovat rovněž spálení bioplynu při takzvaném „havarijním pálení“, kdy teplo vzniklé spálením uniká do ovzduší, aniž by bylo dále jakkoliv využito. V tomto případě platí pro zdanění bioplynu rovněž sazba daně 30,60 Kč za MWh spalného tepla,“ stojí ve stanovisku Celní správy.

• Tip: Biomasa je pro Česko ideální zdroj energie. Na naplnění svého potenciálu ale stále čeká

Redakce Obnovitelně.cz má k dispozici dokumentaci, která se týká sporu majitele bioplynové stanice v Královéhradeckém kraji s celníky, kteří mu vyměřili daň právě na „bioplynové teplo“. Farmář pak neuspěl ani s odvoláním u Generálního ředitelství cel, které se zastalo svých podřízených.

„Pro daňové účely je nutné vycházet ze samotného principu kogenerace a za produkci kombinované výroby elektřiny a tepla považovat nejen veškerou elektřinu, ale i veškeré teplo, které vzniklo přeměnou (použitím) bioplynu jako pohonné hmoty motoru kogenerační jednotky, bez ohledu na to, zda bylo odvolatelem využíváno či nikoli,“ uvádí se mimo jiné v mnohostránkovém zdůvodnění. Celníci rovněž odmítli „obecnou argumentaci o veřejné podpoře obnovitelných zdrojů“, protože podle nich „rozvíjí mimoprávní argumenty“.

Jako daň z elektřiny při poslechu rádia

Podle oborového sdružení CZ Biom a právní kanceláře Doucha Šikola advokáti ale vycházejí celníci z nesprávného výkladu zákona. Důsledkem pak je také to, že se daní i bioplyn, z něhož prací motoru vzniká teplo unikající do okolí a nelze ho ani přesně změřit. Daň je ale vypočítána na základě účinnosti motoru, přičemž farmáři musí platit státu za něco, z čeho ani nemají žádný příjem.

„Celníci nerespektují systémovou hranici bioplynové stanice, ale soustředí se jen na to, že je zde motor a ten spaluje plyn a produkuje teplo. Přirovnáváme to k tomu, jako by bylo nutné platit daň z páry, kterou produkuje kotel – třeba na biomasu – a odchází na turbogenerátor, kde se mění v elektřinu a zbytkové teplo,“ uvedly ve společném stanovisku, podle něhož by podle tohoto modelu bylo možné například i platit daň z elektřiny vyrobené v autě použité při poslechu rádia.

Druhou rovinou je samotná podstata bioplynových stanic, což jsou výrobny elektřiny jako jakékoli jiné elektrárny. „Ekonomika provozu je čistě závislá na výrobě elektřiny,“ sdělily CZ Biom a advokátní kancelář. Zdůraznily, že tato zařízení byla vybudována právě kvůli příjmům z elektrické energie.

„Dnes bohužel vyrábět elektřinu bez současného vzniku tepla neumíme. Pro přeměnu energie bioplynu na elektřinu se používají právě kogenerační jednotky, které jsou kombinovanými zdroji elektřiny a tepla. Jde o motor spojený s generátorem. Teplo je nutný produkt, bez něhož není možné realizovat výrobu hlavního produktu. Z tohoto důvodu považujeme odběr tepla za technologickou nutnost,“ stojí v expertním stanovisku.

• Tip: Bioplynky se bez provozní podpory neobejdou, výrobu elektřiny nyní nabízí i agrovoltaika

Takto vzniklé teplo je buď takzvaně mařeno, stejně jak ve všech tepelných elektrárnách, nebo z určité části využíváno. „Celníci chápou kogenerační jednotku jako zařízení pro cílenou výrobu elektřiny a tepla. Z toho pak odvozují, že se tedy bioplyn dá rozdělit na podíl připadající na výrobu elektřiny a podíl na výrobu tepla. Pletou si aplikaci takového zařízení v teplárenském režimu, kde stejné jednotky nahrazují kotel, a to z důvodu zvýšení účinnosti a úspory primárních paliv,“ uvedly organizace.

Čekání na soud. A na poslance

Podle předsedy CZ Biom Jana Habarta je situace se zdaněním „bioplynového tepla“ o to složitější, že v některých regionech celníci nic takového nevyžadují, jinde zase mají podmínku, že se teplo využije při vytápění veřejných budov. „Je v tom slušný chaos,“ řekl Obnovitelně.cz Habart.

Dva spory o vyměřenou daň už dokonce skončily u soudu, ale ty daly za pravdu celní správě. „Doposud dva krajské soudní procesy skončily zamítnutím naší žaloby, což bylo dáno spíš tím, že krajský soud se nechtěl pouštět do vysvětlení záměru zákona a úmyslu zákonodárce zdanit bioplyn v rámci ekologických daní,“ uvedl advokát Luděk Šikola. Na základě kasační stížnosti se bude spory zabývat Nejvyšší správní soud, jeho verdikt se ale očekává nejdříve na konci letošního roku.

Dříve by o problému se zdaněním „bioplynového tepla“ mohl rozhodnout Parlament. CZ Biom jedná s vybranými poslanci o zpřesnění textu zákona, který debaty nad různým výkladem ukončí. „Je naděje, že by to mohlo být v aktuální novele energetického zákona označované jako Lex OZE III,“ uvedl předseda CZ Biom Jan Habart. Poslanci by předlohu mohli schválit ještě před letními prázdninami.

Ilustrační foto: Pixabay