Zvířecích přechodů je stále více. Postavit je i pro jediného vlka nebo losa má smysl
Ekodukty jsou pro záchranu divokých zvířecích populací nezbytné. Konečně to začíná docházet i státu při výstavbě a modernizaci silnic a dálnic.
Kristýna Čermáková
28. 4. 2024
V průběhu zimy došlo ke dvěma nešťastným událostem. Hned v jednom týdnu srazila auta vlky v Českém ráji i na Šumavě. Podobné události nejsou výjimečné, ostatně střetnutí s automobily je nejčastějším důvodem úmrtí vlků i rysů. Předcházet se jim dá výstavbou ekoduktů, po kterých by zvířata mohla bezpečně přejít a pokračovat v cestě.
Ekodukt je přírodní most přes silnici či dálnici, který je několik metrů až desítek metrů široký, zalesněný či zarostlý křovím. Zeleň je důležitá, aby se zvířata nebála přes most přecházet na druhou stranu. Často je to totiž jejich jediná možnost, jak překonat dlouhý oplocený úsek dálnice. Železnice, dálnice nebo i vybetonovaná vodní koryta jsou velkou překážkou.
„Dálnice jsou největší migrační bariérou. Když byla vybudována a oplocena naše první dálnice D1, tak tím výrazně omezila možnou migraci přes Česko mnoha druhům zvířat,“ komentuje pro Obnovitelně.cz Václav Hlaváč, ředitel regionálního pracoviště Vysočina z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK).
V zastavěné hospodářské krajině je pro zvěř velmi obtížné přecházet z jedné strany lesa na druhou, snižuje se tak pestrost populace a mnohdy kvůli smrtelným nehodám výrazně ubývá chráněných druhů živočichů. V případě velkých savců totiž mnohdy i jediný kus může mít vliv na zdraví a udržitelnost celé populace.
Vliv liniových staveb na migrační trasy divokých zvířat přitom dlouho unikal pozornosti ochranářů. To se ale v posledních letech mění. Například Finsko postupně buduje síť „renoduktů“, tedy speciálních přechodů pro soby, Spojené státy dokonce vyčlenily 1,2 miliardy dolarů pro výstavbu ekoduktů a přechodů pro pumy.
„Před deseti lety byly ekodukty jen pokusem o zlepšení situace. Nevěděli jsme, jestli vůbec budou fungovat. Ale teď již vidíme, že fungují a snižují množství kolizí o 85 až 99 procent,“ komentuje ekolog Rob Ament pro deník Guardian. Ekodukty chce budovat dokonce i například Izrael, který se v tomto ohledu inspiruje v Holandsku.
Česko se polepšilo
Tristní situace byla před lety také v České republice. Ekoduktů bylo jen pár a navíc na naprosto nevhodných místech, například na Pražském okruhu. A když už byl ekodukt na první pohled v zeleni, objevoval se například mezi dvěma vesnicemi, kde jednak žádný migrační koridor nevedl a jednak ho používali místní na procházky se psy.
„Dřív vznikaly ekodukty bez jakéhokoliv odborného vyhodnocení. Některé fungovaly, některé ne. V roce 2015 proto vznikla dobrá celorepubliková koncepce, kde byly vymezené hlavní migrační koridory volně žijících živočichů, které identifikují priority, kde ekodukty stavět a kde ne,“ popisuje Hlaváč. V tuto chvíli je v Česku 27 funkčních staveb.
Některé stávající ekodukty zvířata využívají hojně, některé o něco méně. Je to dáno řadou nepředvídatelných faktorů, například využíváním mostů lidmi nebo i zalesněním a odcloněním ekoduktu od silnice.
Svou roli hraje také povrch a úprava. Nesmí se jednat o příliš zarostlou plochu, aby prošli i velcí kopytníci, současně je ale třeba odclonit hluk a vizuální smog z dálnice pomocí křoví. Je třeba hlídat, aby ekodukt nezarostl stromy, což by mohlo poškodit jeho statiku, stále je to jen umělý most vybudovaný nad dálnicí.
Když prošla zmiňovaná D1 modernizací, byly na ní vystavěny čtyři ekodukty, všechny má nyní v péči AOPK. „Když se D1 stavěla, nikdo nepřemýšlel nad tím, jakou způsobí fragmentaci krajiny. Dálnice utnula přirozenou migraci losů i rysů,“ popisuje Hlaváč.
Právě losí populaci dálnice doslova ukončila. Z původní zhruba stovky zvířat, která se pohybovala v Jižních Čechách, dnes zbylo patnáct. Velcí kopytníci totiž nemají šanci D1 překonat a česká populace byla závislá na mísení s polskými zvířaty, se kterými se během migrace setkávala. Například v roce 2001 se jeden vytrvalý jedinec pohyboval podél plotů celé tři dny, než ho myslivci uspali, převezli traktorem na druhou stranu a následně vypustili.
Po modernizaci opět živo
Když po výstavbě ekoduktů odjely poslední stavební stroje, život zvířat se opět rozběhl. Všechna místní zvěř je okamžitě začala využívat. Podle Hlaváče je využívají stovky až tisíce zvířat ročně, podle čísel ale úspěšnost ekoduktů nelze úplně měřit. „Někteří jeleni například ekodukty využívají každý den k tomu, že se chodí napást na louku, která je na druhé straně dálnice, a ráno se zas vracejí,“ komentuje. Když se ale objeví skutečně migrující jedinec například vlka, ekodukt využije pouze jednou v životě, zato přinese nedocenitelné omlazení krve třeba šumavské populaci této šelmy.
Co ekology a vědce při monitorování ekoduktů překvapilo, bylo velké množství drobných lesních živočichů, kteří je využívají. Monitorovatelní jsou větší savci od kun a lišek po jeleny či losy. Veliký přínos mají ekodukty ale také pro hmyz, plazy nebo třeba i netopýry. Ukázalo se totiž, že některé drobné druhy lesních netopýrů nejsou schopné dálnici a široké pásmo bezlesí přeletět.
Dnes je doporučená výstavba ekoduktů zpravidla součástí procesů EIA. Aby bylo možné novou dálnici či trať postavit, zahrnuje se mezi nutné vlivy k posouzení i právě lokalita a migrační koridory.
Foto: Ekodukt Dolní Újezd, Tomáš Valer, se souhlasem