Biopotraviny jsou budoucnost, říká Marian Jurečka

Jak Vy sám vnímáte současnou situaci na poli ekologického zemědělství v ČR?

Myslím si, že za posledních 25 let došlo k poměrně významnému rozvoji českého ekologického zemědělství. Máme velké množství zemědělců, kteří jsou v tomto režimu, a máme také, dle mého názoru, velice kvalitní legislativu a propracovaný kontrolní systém, což jsou vcelku výrazné pozitivní změny. Patříme také k prvním třem zemím s nejvyšším podílem ekologického zemědělství v EU. Pořád se však potýkáme s problémem, kdy mnoho ekologických produktů nakonec skončí jako jedna ze surovin v konvenčních potravinách a nejsou prodávány jako certifikované biopotraviny.

Můžete jako bývalý ministr zemědělství zhodnotit současnou situaci v české zemědělské produkci? A na čem by podle Vás měla současná vláda zapracovat jak v podpoře konvenčních zemědělců, tak v podpoře ekologického zemědělství?

Současná vláda by se měla snažit o to, aby český zemědělec mohl více finalizovat svou produkci a nebyl závislý na tržbách z prodeje základních surovin. Český zemědělec by měl také daleko více oslovovat tuzemské zákazníky a zaměřit se na zdůrazňování benefitů nákupu českých výrobků, čím je jejich nákup prospěšný pro naši krajinu, životní prostředí a vytváření pracovních míst.

Také si myslím, že je důležité dbát na lepší hospodaření s půdou, otázky eroze a znečišťování vod. To by se mělo společným úsilím zemědělců, vlády a ministerstva řešit a posouvat kupředu. Myslím si, že tady je stále spousta věcí, které by se v tomto ohledu měly učinit a kde bychom měli hledat motivaci pro to, aby zemědělci hospodařili lépe podle zásad správné zemědělské praxe. Současně by se české zemědělství mělo zaměřit na diverzifikaci osevních postupů a snižování pesticidní zátěže krajiny, výskyt glyfosátů v půdě je podle mě velké téma do budoucna. Česká vláda by v této oblasti měla hledat další nástroje pro motivaci zemědělců v rámci integrované produkce a zároveň dokázat veřejnosti vysvětlit, kde jsou hranice možností o omezení a vyjímání některých přípravků na ochranu rostlin. Pokud totiž následně hledáme náhradu dvou či tří účinných látek za jednu látku původní, často nedosáhneme pozitivního efektu. Tedy ne vše, co vypadá prospěšně na první pohled, může mít v praxi pozitivní výsledek.

Pro podporu ekologického zemědělství je podle mě klíčové rozvíjet trh s biopotravinami tak, aby produkce zhruba 13 % plochy ekologického zemědělství měla daleko větší procento zastoupení na trhu s biopotravinami. Dnes z celkového trhu potravin mají biopotraviny zastoupení pouze zhruba 1 %, takže zde vidím velký nepoměr.

V čem jsou podle Vás biopotraviny přínosné pro zemědělce a spotřebitele?

Největší přínos biopotravin vidím v průběhu jejich výroby, kdy zemědělec hospodaří co nejvíce v souladu s krajinou a nepoužívá žádná umělá hnojiva a pesticidy. To je hlavní přínos ekologického zemědělství – zemědělec nezatěžuje krajinu aplikací chemie a také nezatěžuje životní prostředí jejich výrobou a logistikou. Dalším benefitem je samozřejmě samotná produkce ekologického zemědělce, biopotraviny nemají reziduální zátěž chemických látek a nakonec spotřebitelé nákupem biopotravin podporují také lokální ekonomiku.

Ekologických farem meziročně přibývá, čím to podle Vás je a jsou tato čísla dostatečná k tomu, abychom se v ekologickém zemědělství vyrovnali západním sousedům a evropským trendům?

Ano, tento trend je v posledních letech dlouhodobě pozitivní a takovýchto zemědělců, ale i zpracovatelů biopotravin v ČR přibývá. Například mezi lety 2015–2016, kdy máme poslední data, meziroční růst biopotravin na českém trhu stoupl o 24 %, což je poměrně výrazný růst a já osobně si myslím, že tento trend bude i nadále pokračovat. Růst trhu s biopotravinami přitom odráží i současnou společenskou situaci, kdy si lidé s vyšší životní úrovní a vyššími příjmy mohou dovolit hledat kvalitnější produkty a více biopotraviny nakupovat. Myslím si, že v tomto je Česká republika na špičce trendů, které v EU můžeme pozorovat, a podle mě mají ekologické zemědělství a biopotraviny obrovskou budoucnost.

Jak by podle Vás měla vypadat ideální situace na poli bio potravinové produkce?

Ideální by bylo, aby to procento biopotravin na trhu bylo jen o něco málo nižší, než je celkové procento využitých ploch v ekologickém zemědělství. To znamená, aby v maximální možné míře to, co ekologické zemědělství na svých plochách vyprodukuje, bylo v podobném podílu na trhu s potravinami. Tady vidím velký prostor pro rozvoj podpory ze strany státu.

Co přesně Vy sám ve své funkci navrhujete a děláte pro podporu biopotravin na českém trhu?

V tento okamžik vidím dvě klíčové věci, které by mohly pomoci biopotravinám na trhu, a budu je i jako poslanec navrhovat. Zaprvé budu chtít, aby v rámci novely zákona o DPH biopotraviny spadaly do té nejnižší snížené sazby 10% DPH. Přispějeme tím k případnému snížení cen těchto komodit a motivujeme sektor k dalšímu rozvoji. U druhého opatření, které bych rád zavedl, jsem už v loňském roce apeloval na starosty a hejtmany, aby ve svých zařízeních, jakými jsou školní či nemocniční jídelny, zvýšili procento biopotravin a v těchto jídelnách biopotraviny nabízeli a vařili z nich. Tento přístup jsem zavedl i na Ministerstvu zemědělství, kde místní jídelna vaří z biopotravin, a chtěl bych, abychom do zákona o veřejných zakázkách dali to, co je v mnoha státech EU běžnou praxí. Veřejný sektor zde má stanovený minimální podíl biopotravin, které musí ve svých stravovacích provozech využít. Třeba Slovinsko stanovilo tento podíl na úroveň minimálně pět procent.

Stát by také mohl výrazně pomoci ve vzdělávání. Za mého působení na postu ministra jsme v loňském roce odsouhlasili rozběhnutí kampaně na podporu biopotravin, která by měla v druhé polovině letošního roku startovat, a to by mohlo pomoci vzdělávání českého zákazníka v tom, co biopotravina je, jaký příběh skrývá a kolik taková výroba přináší pozitiv nejen pro něj jako spotřebitele, ale i pro celý zemědělský sektor a českou krajinu obecně.

Nakupujete na lokálních trzích a u místních farmářů? Máte svého oblíbeného farmáře?

Naše rodina se snaží nakupovat především od lokálních dodavatelů potravin. Prakticky si troufnu říci, že většinu potravin nakupujeme od výrobců a dodavatelů z našeho domovského okresu Přerov. Někdy už přímo od farmářů, kteří mají svou mlékárnu či zpracování masa, ale třeba i od pekárny, která je u nás v okresním městě. Snažím se tedy opravdu podporovat lokální ekonomiku a lokální zemědělce a takto by se podle mě měla chovat většina spotřebitelů v České republice.

Ing. Marian Jurečka

Poslanec Parlamentu České republiky Marian Jurečka vystudoval obor Rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně a do KDU-ČSL, kde zastává také funkci 1. místopředsedy, vstoupil v roce 1999. V letech 2013 – 2017 působil v Sobotkově vládě ve funkci ministra zemědělství ČR. Zemědělství se věnuje jak v osobní, tak profesní rovině po celý život. V Rokytnici u Přerova, kde žije, farmaří na rodinném statku a řídí se heslem, že dobrý hospodář nežije na dluh a poctivost je začátkem prosperity.