Vítejte v pyrocénu. Podle vědců je 21. století věkem ohně

Oheň bezesporu stojí za úspěchem lidského druhu. Schopnost měnit energii rostlin (a později fosilních paliv) na něco, co člověk využije pro svou potřebu, nám dala svobodu a možnosti, jaké nemá žádný jiný druh na Zemi. Navíc je pode některých studií příprava vařeného masa přímo zodpovědná za vzestup inteligence lidstva Ale současně s tím začal oheň měnit i povrch planety – v současné době to dělá víc, než kdykoliv předtím. A bude hůř, shodují se klimatické modely.

Podle historika klimatu Stevena Pyna se dá říct, že první stopy po tom, že člověk začal plameny měnit obraz Země k obrazu svému, se objevují na konci poslední doby ledové, tedy asi před 11 500 lety. Nijak zásadně, příroda se dokázala s plamínky, jiskrami, uhlíky i oharky z lidských ohnišť snadno vypořádat, ekosystémy byly přece na ohně z blesků, sopek a dalších možných zdrojů zvyklé stovky milionů let.

Jenže pak se člověk naučil využívat fosilní zdroje, jejich spalováním začal jednak chrlit do svého okolí mnohem více jisker než dříve, ale tím také zahřál atmosféru, která na začátku 21. století získala vlastnosti jako stvořené pro to, aby se stále větší část Země ocitala v plamenech.

V současné době je pyrocén stále větším hybatelem podoby moderního světa, byť si to lidé nemusí moc uvědomovat. Podle některých autorů dokonce tím hlavním. Při detailnějším pohledu o tom není příliš sporu. Města, dopravní sítě, zemědělská i energetická infrastruktury, o té vodní ani nemluvě, se budují tak, aby byly odolné stále častějším požárům.

• Tip: Zbrojit, nebo krotit emise? Výdaje na obranu se s dekarbonizací nevylučují

Masivní zavlažovací systémy mají udržet pole zelená, úrodná a nezranitelná plameny. Přehrady a další vodní zdroje se udržují v dostatečné naplněnosti, aby se z nich dala brát voda pro případné hašení.

A lidé také přidávají do prakticky všech výrobků látky, které brání hoření, čímž se snaží zpomalit šířené ohně. Bohužel, tyto látky označované jako zpomalovače hoření, mají docela dramatické dopady jak na ekosystémy, tak i na lidské zdraví.

Ale nestačí to. Podmínky v atmosféře, které způsobují stále více sucha (větší teplo vede k rychlejšímu odparu) vytvářejí svět, kde stačí jen jediná jiskra a oheň je na střeše – nebo v lese. Právě stromové porosty jsou požáry nesmírně zranitelné, protože jde o obrovské koncentrace hořlavé hmoty na jednom místě.

Plamenné projevy

A vliv pyrocénu se projevuje i v politice. Obří lesní požáry, které se přenesly v Kalifornii i do měst, vyvolaly letos reakce nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nechal pro jejich uhašení vypustit část vody ze dvou kalifornských nádrží, které ale měly zadržovat vláhu na letní zavlažování polí. Bohužel obě nádrže byly několik stovek kilometrů od požárů, takže to vůbec nepomohlo.

A když zasáhly před pěti lety zatím nejsilnější požáry Austrálii, vedlo to k politickým protestům, obviňovaní všech stran navzájem a nakonec i ke změnám ve vládě.

Hravým plamenům, které pohlcují lesy, pole, lidská sídla i národní parky, pomáhá kromě klimatické změny i spousta dalších lidských aktivit spojených s moderní civilizací. Patří mezi ně šíření invazivních druhů, které narušují během několika let přirozené ekosystémové procesy, jež by dokázaly vzniku požárů zabránit.

Paradoxně i láska lidí k přírodě: velmi zjednodušeně řešeno – kdyby nemilovali přírodu, nenavštěvovali ji tak často a seděli domu, nebylo by tolik požárů.

A čím víc svět hoří, tím lepší podmínky pro další požáry vznikají. Z masivních lesních ohňů se do vzduchu uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého, plynu, který je hlavním viníkem globální změny klimatu. Právě to, jak moc se nyní na objemu tohoto plynu v atmosféře právě požáry podílí, je jedním z nejlepších důkazů o tom, jak hluboko v pyrocénu už lidstvo vězí.

• Přečtěte si: Bude nás v noci pronásledovat obří tvář Donalda Trumpa nebo logo Pepsi? Astronomové varují před kosmickou reklamou

Loňská studie Centra pro výzkum lesních požárů na univerzitě ve Swansea prokázal, že emise oxidu uhličitého z lesních požárů vzrostly od roku 2001 celosvětově o 60 procent, ale a v některých částech severních lesů se dokonce téměř ztrojnásobily.

A to přesto, že právě severské země mají nejlepší systémy na ochranu přírody před požáry.

Tato studie, která vyšla v odborném časopisu Science, přesně potvrdila předpoklady, s nimiž vědci pracují: Zvýšené emise ve výši další půl miliardy tun CO2 ročně souvisely s nárůstem požárům příznivého počasí, jako jsou horké a suché podmínky, které se objevují během vln veder a sucha, a také se zvýšenou rychlostí růstu lesů vytvářejících více rostlinných paliv. „Oba trendy jsou podporovány rychlým oteplováním ve vysokých severních zeměpisných šířkách, které probíhá dvakrát rychleji než celosvětový průměr,“ konstatovali.

Je dobré poznamenat, že vědci narazili i na povzbudivou informaci: v tropických oblastech emisí spojených s lesními požáry ubylo. Když pak ale analyzovali proč, zjistili, že příčinou je hlavně úbytek lesů v těchto oblastech: zkrátka se tam vykácelo už tolik lesů, že tam nemá co hořet.

Úvodní foto: Pixabay