Češi mohou vydělat na výrobě elektromobilů. Je to vlak do budoucnosti, říká Švejda z onsemi
Pokud se domácí výrobci zvládnou uchytit v elektromobilovém průmyslu, můžou do Česka přilákat i své dodavatele.
Pavel Hejkrlík
10. 2. 2025
„Firmy by si měly dát pozor na to, že velcí odběratelé mají své strategie a budou trvat na jejich dodržování. A budou trvat na tom, aby se dodavatelé těmto plánům přizpůsobili. Takový ten český přístup, že se některé věci nechají vyhnít a ono to nějak dopadne, se u takto velkých a zásadních věcí nedá aplikovat,“ varuje Josef Švejda, který je jednatelem a finančním ředitelem výrobce čipů a polovodičů onsemi v Rožnově pod Radhoštěm.
Společnost ON Semiconductor Czech Republic vznikla v roce 2003 fúzí dvou nástupnických firem bývalého státního podniku Tesla. Sídlí v Rožnově pod Radhoštěm a do rozšíření výroby čipů chce investovat 2 miliardy dolarů (asi 48 miliard korun). Mateřská společnost onsemi také veřejně deklarovala svůj závazek být do roku 2040 uhlíkově neutrální, což je při energeticky náročné výrobě nelehký úkol.
Josef Švejda působí ve firmě už přes 22 let. Na VŠE vystudoval obor informační technologie. Kariéru začal v roce 1996 jako ekonomický manažer ve společnosti Meopta, od roku 2000 do roku 2003 byl jejím finančním ředitelem. Poté nastoupil do společnosti onsemi, kde působí jako jednatel a finanční ředitel. Onsemi v Česku zaměstnává 2 300 pracovníků, z toho přibližně 400 ve výzkumu a vývoji. Josef Švejda byl také mezi únorem a listopadem 2024 členem Rady vlády pro výzkum a inovace.
Onsemi chce být do roku 2040 uhlíkově neutrální. Jaké budou dílčí kroky k tomuto cíli?
Zavázali jsme se k tomu, takže to splnit musíme. Bereme to jako náš veřejný závazek vůči společnosti, akcionářům i zákazníkům. Co se týká dílčích kroků, do roku 2030 budeme používat z 50 procent obnovitelné zdroje energie. Snažíme se investovat do nejlepších dostupných technologií a využívat materiály s co nejmenší uhlíkovou stopou.
Dá se to rozdělit na dva hlavní kroky. U energií je to o využívání odpadní energie a snižování spotřeby. V rámci materiálů se při výrobě polovodičů bavíme například o technických plynech. Snažíme se proto z plynů, které mají vyšší uhlíkovou stopu či vyšší dopad na ozónovou sféru, přecházet na plyny, které jsou šetrnější.
Jakým způsobem se strategie promítá do vašich nároků na vlastní dodavatelský řetězec? Upravujete mix dodavatelů, aby odpovídali vašim plánům?
Dodavatele jsme oslovili a oznámili jim náš závazek. Abychom jej splnili, je potřeba, aby přijali obdobná opatření. Chceme s nimi pracovat na tom, aby se jejich uhlíková stopa ve stejném termínu opravdu snížila. Pokud se nebudou chtít přizpůsobit, může to znamenat i změny v dodavatelském řetězci.
Obecně z pohledu Green Dealu a Česka je to věc, na niž by firmy měly klást větší důraz. A zaměřit na to svou pozornost, protože takových společností, jako jsme my, bude stále více. Aby firmy pak nebyly překvapené, že jejich odběratelé mají požadavky, které nejsou schopné splnit.
Jak se plánovaná obří investice ve výši 48 miliard korun podepíše na produkci čipů?
Výrobek bude mít vyšší přidanou hodnotu i lepší parametry. Klíčové pro nás je, že okno, které se otevírá právě s přechodem na elektromobilitu a zavádění součástek do aut, je unikátní a my do něj potřebujeme naskočit včas. Potřebujeme být schválený dodavatel pro automobilky po dobu následujících několika let.
Tato nová epocha nám umožňuje chytit vlak, který nám zajišťuje budoucnost. Předpokládáme, že investice bude mít vliv na příchod dodavatelů, aby byli blíže k nám. Už dnes vidíme, že dodavatelé mají zájem a ptají se na vybudování třeba servisních středisek. Zároveň dodavatelé například technologických rozvodů budou muset navyšovat kapacity. Budou to pro ně další zkušenosti, které pak budou moci využít třeba u jiných projektů v rámci Evropy.
Bude tlak na ně sílit?
Pokud budou chtít zákazníky, jako jsme my nebo ostatní velké firmy, tak se bez toho neobejdou. Nemohu vyloučit, že nějaké menší firmy orientované na koncové zákazníky tento přímý požadavek takto daný mít nebudou.
Ale předpokládám, že velké firmy budou pod stejným tlakem, jako jsme my. Postupně se zavádí ESG reporting jako neoddělitelná součást reportů, které je každá firma povinna zakládat do Sbírky listin a reportovat veřejnosti. Předpokládám, že tlak bude čím dál tím větší.
Neskončí povinný ESG reporting jako zveřejňování účetních závěrek? Řada firem se touto povinností neřídí...
Je to o tom, jak to bude stát vyžadovat. Co vím, tak podmínky se přitvrzují. Pokud chcete státní podporu či účast v evropských fondech, tak poskytovatelé dotací si kontrolují, jestli daná firma tyto povinnosti plní.
Předpokládám, že pokud se někdo bude chtít účastnit státních zakázek, může narazit na to, že bez zveřejněného ESG reportu to nepůjde.
Pomůže i nepřímý tlak z bankovního sektoru a lepší úroky pro firmy plnící reporting?
Nepřísluší mi komentovat politiku bank, ale realita je taková, že banky se už dnes dívají na ESG strategie firem. Zda mají ESG plány, zda jsou udržitelné. Berou to tak, že firma, která nemá ESG strategii, může být do budoucna ohrožená tím, že může přijít o zakázky.
Ve finále to může být o rizikové analýze banky, která si řekne, že firma, která ESG oblast zanedbává, nemá budoucnost.
U Green Dealu zaměňujeme fakta a emoce
Jaké OZE využíváte a jaký mají podíl na energetickém mixu? Vyrábíte si vlastní zelenou energii?
V rámci České republiky zatím nakupujeme elektřinu standardně dodávanou ze sítě. Energetický mix, jak uvádí ČEZ, je zhruba 6,5 % OZE, asi 42 % tvoří jádro. Zatím nenakupujeme kontrakty na obnovitelné zdroje.
Plánujeme výstavbu solárních elektráren na našich střechách tam, kde to bude možné. Často je totiž využíváme jako takzvané technologické patro. Zatím je to ve stadiu studie. Potřebujeme ověřit, kde to dává smysl z hlediska zastínění okolních budov. Výroba polovodičů je ale hodně energeticky náročná, proto se bavíme o méně než jednom procentu. Je to spíše ukazatel snahy.
Budeme muset zvážit investici do solárních parků mimo náš areál. V okolí nemáme žádné pozemky, na nichž bychom mohli postavit solární elektrárnu nebo větrný park. Pokud vyhodnotíme, že to bude vhodné, tak spíš půjdeme cestou investice do projektu třetí strany. Nebo budeme nakupovat elektřinu od jiného výrobce.
Onsemi je členem Aliance pro bezemisní budoucnost. Jakým způsobem se snažíte v rámci Aliance prosazovat přechod na klimaticky neutrální technologie?
Aliance pořádá kulaté stoly a vzájemně sdílíme zkušenosti. Velkým cílem je odpolitizovat Green Deal a změnit k němu v Česku přístup. Aby se přestal považovat za synonymum pro zákaz spalovacích motorů a byl vnímán jako příležitost pro český průmysl posunout se dopředu.
Proč se to vyvinulo takto? Chcete v komunikaci zesílit právě příležitost pro český průmysl jako odrazový můstek k vyšší konkurenceschopnosti?
Má to spoustu faktorů počínaje tím, že Češi obecně nemají rádi, když se jim něco diktuje. Jsme v zásadě konzervativní, máme rádi svá auta. Když nám někdo začne přikazovat, jak má něco být, tak se často bez ohledu na konkrétní informace začneme řídit emocemi a ne fakty.
Fakta přitom ukazují, že třeba servis elektromobilů bude výrazně levnější než u klasického spalovacího motoru. Ano, v tuto chvíli jsou investice do elektromobilů dražší. Když se to ovšem vezme z dlouhého časového horizontu, mělo by se to vyrovnat.
Spoléhat se, že to s ESG nějak dopadne, se nemusí vyplatit
Vnímáte, že se priority Green Dealu v Evropě s válkou na Ukrajině posunuly? Platí nadále stejné cíle, nebo dojde k úpravám? Třeba kvůli energetické bezpečnosti.
To bychom se museli podívat do každého aspektu Green Dealu zvlášť. Válka na Ukrajině naopak některé aspekty urychlila a změnila. Například trend, že se půjde cestou přechodu na zemní plyn, se utlumil. Místo toho se orientujeme na tepelná čerpadla, v této oblasti by se vše mohlo urychlit.
Vlivy jsou na obě strany, něco změny urychluje, něco zpomaluje. Je možné, že některé věci se mohou posunout třeba o pět let. Nemyslím ale, že by se něco zrušilo. V Česku možná nastalá situace urychlila debaty okolo jádra. Je otázka, jestli by se bez války protahoval tendr na Temelín. Jestli by někdo měl odvahu říct, že nebude jeden blok elektrárny, ale bude jich více.
V tuto chvíli je to otázka času, kdy budou postavené nové zdroje, kolik nás bude stát jejich vybudování a jestli do té doby budeme mít dostatek jiných zdrojů, zejména zemního plynu. Což zatím vypadá, že se podaří.
Jak z pohledu přední technologické firmy, která působí i v zahraničí, vnímáte největší výzvy, jimž Česko v důsledku pomalého přechodu na OZE čelí? Jak to může do budoucna ovlivnit konkurenceschopnost?
Řekl bych, že startovní lajna je hodně podobná, ale náš český přístup může způsobit, že nám vlak ujede. Rád dávám příklad, který nastal před pár lety. Dodavatelé nábytku byli tehdy velmi překvapení, že IKEA opravdu trvala na certifikaci dřeva.
Firmy by si měly dát pozor na to, že velcí odběratelé mají své strategie a budou trvat na jejich dodržování. Budou trvat na tom, aby se jejich dodavatelé těmto plánům přizpůsobili. Takový ten český přístup, že se některé věci nechají vyhnít a ono to nějak dopadne, se u takto velkých a zásadních věcí nedá aplikovat.
O Česku se říká, že je to montovna bez větší přidané hodnoty. Je dekarbonizace příležitostí pro český průmysl díky nutným investicím poskočit kupředu?
Pořád jsme, jestli se nepletu, jedna z nejnáročnějších ekonomik z pohledu spotřeby energie na vyrobené HDP. Ať už jsme montovna, nebo ne, máme vysokou spotřebu energií. Můžeme spoléhat na to, že to za nás udělají výrobci energií a zdroje na jejich straně budou zelené.
Bude ekonomika potom stále konkurenceschopná? Na představu, že budeme mít levnou zelenou energii, bych moc nespoléhal. Spíš bych se na straně firem připravoval na to, že energie bude zelená, ale bude to mít dopad do její ceny.
Bude proto vhodné se připravit na to, že s energiemi bude třeba šetřit. Dále je třeba řešit dopravu a spotřebu materiálů, které mají vliv na uhlíkovou stopu. Aspektů je spousta a firmy na tom musí pracovat. Nejde to udělat z roku na rok.
Úvodní foto: onsemi
Text vznikl za podpory Aliance pro bezemisní budoucnost