Chceš respekt, holčičko? S tímhle pohlavím na něj zapomeň
Určitou část společnosti více než stále se zhoršující stav planety zajímá, kdo na problémy upozorňuje. Pokud je to žena, situace podle některých evidentně zas tak vážná nebude.
Kristýna Čermáková
6. 2. 2025
Debata pořadu Události, komentáře týdne se od tématu klimatické změny odklonila spíše k feminismu, šovinismu a sexismu, mohlo by se zdát. Rozárie Haškovcová, influencerka známá pod nickem Shluk buněk, na dotazy a rýpnutí ze strany Mirka Topolánka (mimo jiné lobbisty fosilního Energetického průmyslového holdingu), že klima bude problémem až za 50 let a tedy není třeba se o něj dnes starat, odpovídala věcně a pomocí čísel.
Z hlavy citovala procenta i studie a nejspíše se dopustila toho, že čekala relevantní diskuzi či argumentaci opozičního názoru. Na to se jí ale dostalo studené sprchy. „Tak jaké navrhujete řešení, Rozárko?“ zeptal se bývalý premiér s mírným úšklebkem, na což se Haškovcová začala bránit. Poté produkce pořad přerušila, ačkoliv bylo v pozadí slyšet, že se oba diskutéři dohadují.
„Můžete mít ozdrojované informace, můžete to studovat, můžete se tomu věnovat celý život, můžete o tom edukovat a měnit prostředí okolo sebe, ale pokud jste mladá žena a protistraně dojdou argumenty v podobě klima dezinformací, stejně budete v očích machistů prostě Rozárka,“ komentuje velmi trefně magazín Heroine na svých sociálních sítích.
Klima řeší z velké části právě ženy, které tím pronikají do doposud spíše mužských oborů. „Fušují“ do vědy, do ekonomie, do matematiky, do technologií, vyžadují často přehodnocení našeho přístupu k hospodářskému růstu a poukazují na skutečnost, že je třeba se zamyslet i nad budoucností. A to se evidentně mnoha mužům nelíbí.
Ostatně sama to vnímám také. Že se k nějakým mým článkům vyjadřují i nesouhlasící lidé, to je v pořádku. Že mi proto napíší ošklivý komentář nebo e-mail, budiž, vyvolalo to v nich emoce, které mi chtějí dát najevo. Ale snižovat hodnotu mého názoru a nebo dokonce vyvracet vědou dokázaná fakta jen tak oznámením, že jsem žena, nebo že jsem mladší… Ano, děje se to i v dnešní době. Protože ženy či obecně mladí lidé evidentně nárok na názor stále ještě ani v dnešním civilizovaném světě nemají stejný jako ti starší.
Naposledy zhruba před týdnem jsem obdržela e-mail, který začínal „Milá paní Kristýnko“. Že jsem se s daným člověkem nikdy neviděla, nesetkala, a tudíž není jediný důvod se s pisatelem oslovovat křestním jménem ve zdrobnělé podobě, asi není třeba dodávat. Sám se pak podepsal pracovním postavením i svými tituly.
Dokonce mi závěrem zakázal cokoliv z jeho e-mailu citovat bez předchozí konzultace, že by to určitě vyznělo zle, což jsem šibalsky právě proto měla tendenci udělat. Ale jednak se považuji za profesionálku a jednak uvedený e-mail nestál za zveřejnění. Na rozdíl od článku, který ho rozčílil, totiž nebyl podložen žádnými čísly nebo studiemi.
V jiném e-mailu, který mi přišel už před delší dobou, jsem se zase dozvěděla, že jsem příliš mladá na to, abych byla brána vážně, a měla bych se soustředit spíše na rodinu. Mimochodem, jako kdyby muži rodiny neměli.
Celý problém je ale smutný hlavně proto, že ho mnoho mužů rozporuje, shazuje nebo zlehčuje. Feministky proto často musí poslouchat argumenty typu „tak si toho nevšímej“, „ženy přehánějí“ nebo „každý má dnes stejné příležitosti bez ohledu na pohlaví“. Je tomu tak? Pojďme si to ukázat na několika studiích.
Iluze stejných příležitostí
Jak dokazuje výzkum britského vývojového biologa Petera Lawrence už z roku 2006, problém nerovných příležitostí si rozhodně nevymyslely moderní feministky nebo údajná generace sněhových vloček. „Tvrdím, jako jiní mnohokráte přede mnou, že muži a ženy se rodí odlišní. Přesto to i my vědci popíráme tím, že je podrobujeme stejným testům. Ale jelikož tyto testy upřednostňují převážně mužské vlastnosti, tedy sebevědomí a agresivitu, upřednostníme je a ženy odrazujeme,“ komentuje.
Výběrová řízení v akademické obci jsou podle něj určena mužům. V organizacích ale pak často chybí lidé s vlastnostmi, ve kterých častěji vynikají spíše ženy. Vědci zkrátka nedokážou (a možná proto, že jsou to obvykle spíše muži) vybrat kandidáta na základě požadovaných vlastností pro svou společnost a pro účel, který hledají, ale stále ještě vybírají na základě úspěšného, mužského dominantního vystupování při vstupním pohovoru.
A když na tento fakt někdo upozorní, bývá takříkajíc se zlou vykázán. Pokud na zjevnou nespravedlnost navíc poukáže žena, je to chudinka či feministka a kompenzuje si svou stížností nedostatek schopností. Když stížnost přijde od muže, kope za opačný tým a stává se třídním nepřítelem. Pochopitelně s nadsázkou řečeno.
Diskriminačním přístupem k ženám ve vědě, technice či matematice se zabývala studie publikovaná časopisem Psychology of Women Quarterly. Z jejích výsledků plyne, že muži na výsledky výzkumů publikovaných ženami reagují sexisticky. A především, že popírají relevantnost či dokonce vůbec existenci tohoto fenoménu samotného.
Součástí studie byl také pokus, kdy výzkumníci posílali životopisy do různých laboratoří, některé pod identitou Johna, jiné pod identitou Jennifer. Obsah životopisů byl stejný, přesto získal více kladných reakcí ten mužský.
A když obsah této studie zveřejnili, dostalo se jim velmi často zamítavé či sexistické reakce – a to především od mužů. Podle autorky studie je to důvodem, proč se podíl žen ve vědeckých a technických oborech zvyšuje tak pomalu.
„Tento druh studií vede k pokroku a změně jen do té míry, do jaké to je vědecká komunita ochotná akceptovat. Pokud demonstrujeme předsudky, ale příslušné komunity to nezajímá, nebude to mít takový dopad, jaký bychom chtěli,“ dodává autorka Corinne Moss-Racusin.
Pojďme dál. Hledala jsem pro tento článek výzkum, který by se zabýval používáním zdrobnělin pro shazování argumentů ze strany odborníků. (Ne)překvapivě jsem nenašla takový, který by současně nezmiňoval genderový konflikt.
„Je o 50 let mladší“
Když se zkrátka odborníci a odbornice na různá témata setkají v debatě a nesouhlasí spolu, evidentně dokážou diskutovat v rámci možností slušně. Když je ale jedna z nich žena a ten druhý muž, příležitostně to sklouzne k zoufalému zneužití této „výhody“ a snižování ženské profesionality jejím shazováním.
Zmíněný exces v Událostech, komentářích je alespoň hezký důkaz toho, jak zkušený politik dokáže nevhodnou poznámkou spustit lavinu reakcí, které se vážou k sexismu, ale ne k tomu, že nedokázal zareagovat na předložená fakta.
A že to nebylo genderově mířené? Nejsem naivní a nemyslím si, že by fosilní lobbista Topolánek bral v potaz argumenty klimatického odborníka, i kdyby byl na místě mladé influencerky starý muž. Je ale dost vysoce pravděpodobné, že by ho neoslovoval familiárním křestním jménem v podobě zdrobněliny s cílem druhou stranu rozhodit.
Na svém profilu na síti X se k tomu bývalý premiér vyjadřuje tak, že to jméno má rád a že je o 50 let mladší, proto Rozárka. V komentářích se pak bránil tím, že na používání křestního jména Rozárie se dohodli před vysíláním. Jak ale během chvilky přešel z formálního jména na zdrobnělinu, již nevysvětlil.
Klimatickou změnu u nás řeší především mladí lidé, mezi kterými mají velký podíl právě ženy. Celá kauza ukázala, že když chtějí upozornit na problém, který skutečně existuje, musí se prvně vypořádat s tím, že vážnost problému snižuje to, kdo na něj poukazuje. Tedy právě mladí lidé nebo ženy.
Je v pořádku s druhým názorem nesouhlasit, ačkoliv ho podpořilo 97 procent světových vědců. Je v pořádku s ním nesouhlasit a ptát se „kdo je my?", jak také zaznělo při debatě o tom, že potřebujeme více klimatických opatření. Je ale také v pořádku doložit vlastní opoziční stanovisko fakty a čísly, o jejichž výkladu se následně může na odborné úrovni debatovat.
Rozhodně zkrátka není v pořádku problém ignorovat a místo relevantní odpovědi oslovovat diskutující zdrobnělinou, i když je to jmenovkyně něčí babičky a o 50 let mladší žena. Ne, pane Topolánku, není to v pořádku.
Úvodní foto: Hynek Moravec, CC BY 3.0