Během energetické krize politici obnovitelné zdroje velebili, teď je chtějí potopit. Stejně jako před lety
Když po ruské agresi na Ukrajině vyskočily ceny energií do neuvěřitelných výšin, vládní koalice domácnostem doporučovala solární panely. Teď je ale celý obnovitelný sektor v ohrožení.
Pavel Baroch
21. 11. 2024
Vraťme se na chvilku o více než 1000 dní zpátky do roku 2022. Na konci února napadla ruská vojska z rozkazu Vladimira Putina sousední Ukrajinu, ceny plynu a elektřiny rázem vystřelily na rekordní hodnoty. Vláda Petra Fialy (ODS) se ocitla pod bezprecedentním tlakem, aby s tím „něco udělala“.
Kabinet začal mimo jiné velebit solární panely, které se pro mnohé domácnosti rázem staly rychlým nástrojem, jak účty za energie srazit. Desítky tisíc střech pokryly fotovoltaické elektrárny a sektor se po letech ústrků konečně začal naplno restartovat. V Česku se vzedmula solární vlna.
Vláda se měla o co opřít, ve svém programovém prohlášení slibovala, že přispěje k „rehabilitaci fotovoltaiky“, protože ji považuje „v našich geografických podmínkách za klíčový obnovitelný zdroj“. Slovní spojení „obnovitelné zdroje“ se v klíčovém dokumentu objevuje pětkrát.
„Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulární ekonomiky výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí,“ stojí například ve vládním prohlášení. Anebo: „Budoucnost české energetiky vidíme v kombinaci jaderné energie a decentralizovaných obnovitelných zdrojů s důrazem na technologickou neutralitu a vědecké poznání, energetickou účinnost a energetické úspory.“
O potřebě obnovitelných zdrojů opakovaně při různých příležitostech hovořil i sám premiér Fiala. „Musíme podporovat výstavbu bezemisních zdrojů energie. Naším pilířem bude jádro, ale masivně podpoříme i výstavbu fotovoltaických elektráren a budeme podporovat i využívání tepelných čerpadel,“ uvedl v červnu 2022.
Útok na OZE
Když se Fiala koncem téhož roku osobně zúčastnil spuštění největšího solárního zdroje v centru hlavního města na střeše pražského Kongresového centra, prohlásil: „Energetické úspory a nové obnovitelné zdroje jsou přesně to, co v současné situaci potřebujeme, abychom snižovali náklady na energie a zvýšili svou energetickou soběstačnost a nezávislost na energiích z Ruska.“
Dokonce i na konferenci OSN o změně klimatu COP29, která se konala teď v listopadu v ázerbájdžánském Baku, konstatoval: „Naše energetika se mění, přestaneme používat uhlí a prosazujeme obnovitelné zdroje a jadernou energii.“ V případě zelených zdrojů jsou ovšem jeho slova v přímém rozporu s tím, s čím přišel Fialův stranický kolega, ministr financí Zbyněk Stanjura a částečně i nový ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN).
Pozměňovací návrhy k aktuálně projednávané novele energetického zákona, který je označován jako LEX OZE lll, totiž fakticky představují útok na fotovoltaické elektrárny a celý obnovitelný sektor, který se po několika letech „rehabilitace“ ocitá ve faktickém ohrožení. Úprava zákona, jejímž původním a hlavním smyslem je zavedení agregace flexibility a akumulace energie (což je zásadní krok pro stabilizaci elektrizační soustavy a další rozvoj obnovitelných zdrojů), totiž v konečném důsledku může znamenat razantní omezení státem původně garantované provozní podpory.
Vypadá to, jakoby někteří politici po chvilkové „renesanci“ už zelené zdroje zase nepotřebovali – ceny energií opět razantně klesly. Ministr Stanjura chce například zavést individuální kontroly výnosnosti tisíce solárních elektráren z let 2009 a 2010. Nechme teď stranou, že tento krok je nejspíš v rozporu s evropskou i národní legislativou, protože hranice povolené výnosnosti byla stanovena jako průměr pro celý sektor, nikoli jako maximum pro konkrétní projekty.
Může to mít způsobit i jeden nelogický paradox. Podnikaví provozovatelé, kteří investovali do modernizace svých solárních parků, vylepšovali je, aby zvýšili jejich účinnost, by totiž mohli o finanční příspěvek na provoz přijít, protože po „individuálním“ posouzení se zjistí, že jejich výnosnost překročila přípustnou mez. Ti „méně“ schopní pak budou dostávat dotace dál.
Fosilní lobby za tím výjimečně nehledejme
Ačkoli premiér Petr Fiala před několika dny na mezinárodním fóru mluvil o tom, že „přestaneme používat uhlí“, pozměňovací návrhy jeho poslanců svádí k domněnce, jestli se někde v zákulisí nehraje o malou domů pro podnikatele v uhelném sektoru. Jenže v tomto případě to tak s největší pravděpodobností není.
V celé kauze jde nejspíš čistě o politiku, kde už reálné argumenty a tvrdá čísla nehrají roli. Blíží se volební rok, koalice chtěla ukázat, že plní svůj hlavní slib – snížit deficit státního rozpočtu. Stanjura ukázal na obnovitelné zdroje, což je z jeho pohledu snazší terč než třeba školství nebo zdravotnictví. Ostatně nemalá část veřejnosti stále vidí v provozovatelích fotovoltaických elektrárnách chamtivé solární barony.
U Stanjury jde už o druhý útok. S tím prvním před rokem neuspěl, když se proti razantnímu seškrtání solárních dotací postavil tehdejší ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN). Stanjurův plán přišel v době, kdy se Síkela stěhoval do Bruselu a nahradil ho „nerozkoukaný“ Vlček. Ještě stále jsou ale Stanjurovi plány jenom návrhy, parlament je zatím neodhlasoval. Ještě je čas je zastavit. Ve hře nejsou jen současní solární podnikatelé, ale i pověst celého Česka jako nespolehlivé země, která nedodržuje vlastní pravidla a nenabízí stabilní investorské prostředí.
Ilustrační foto: Pixabay