Větrné elektrárny mají Češi raději než jádro. Vrtule za obcí lidem nevadí, pokud z ní mohou profitovat
Rozvoj větrných elektráren usnadní plánované akcelerační zóny. Obcím a městům se otevírá prostor pro vyjednávání s investory. Pro obyvatele mohou zajistit třeba výhodnější ceny energií nebo peníze do obecních rozpočtů.
Kristýna Čermáková
24. 11. 2024
Česká energetika stojí na prahu zásadní proměny. Díky legislativním změnám se otevírají cesty pro komunitní energetiku, rozvoj větrných elektráren i nové fotovoltaické technologie. O budoucnosti solární a větrné energie, ale také propojení zemědělství a energetiky hovořili během programu konference Pro moderní Česko v Olomouci ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), Jakub Novotný z JRD Energo nebo Tatiana Mindeková z Aliance pro energetickou soběstačnost a think-tanku Ember.
Ministr Hladík představil koncept akceleračních zón, který má zásadně zrychlit povolování projektů OZE v Česku. Tyto zóny budou rozděleny do tří úrovní – státní, krajské a obecní. „Státní zóny se budou nacházet zejména v bývalých těžebních oblastech, kde již existuje infrastruktura vhodná pro vysoké výkony. V těchto lokalitách získají investoři povolení k výstavbě do jednoho roku,“ vysvětlil Hladík. Zóny budou umístěny mimo chráněná území, jako jsou národní parky či lokality s vysokou biodiverzitou, aby se minimalizoval případný dopad technologií na přírodu i krajinný ráz.
Rychlejší povolování se ale nebude týkat jen akceleračních zón. „Změny legislativy urychlí procesy po celé republice s výjimkou takzvaných no-go zón, kam právě spadají citlivé oblasti chráněné přírody,“ doplnil Hladík. Tento krok má pomoci odblokovat rozvoj projektů, které jsou dosud zdržovány složitou byrokracií, a sjednotit některé povolovací procesy EIA.
Výstavbu větrných elektráren mnohdy blokovali občané dotčených obcí v referendu. Už i to se ale mění, podle výzkumu SEEPIA s instalací větrných turbín 500 metrů a dále od prvního obydlí souhlasí 40 procent občanů. Pokud by výstavba větrné elektrárny znamenala i finanční příspěvek do obecní kasy, či podpořila každého občana snížením ceny za elektřinu, souhlasilo by 60 procent z nich.
Zároveň 67 procent lidí souhlasí s tím, že by se podíl větrné energetiky měl zvyšovat. Oproti tomu s rozšiřováním jaderných zdrojů souhlasí 54 procent lidí. Podrobné výsledky výzkumu jsou k dispozici na stránkách agentury CENIA.
Jakub Novotný z JRD Energo poukázal na velký potenciál větrné energetiky v Česku, která je v současnosti téměř nevyužitá. „Větrné elektrárny tvoří pouhé jedno procento našeho energetického mixu, zatímco okolní země jsou na úplně jiné úrovni. Často slýcháme, že u nás nejsou vhodné větrné podmínky, což není pravda. Vítr tu fouká dostatečně, a zejména ve třetím a čtvrtém čtvrtletí, kdy je nejvyšší poptávka po elektřině, mohou větrné elektrárny sehrát klíčovou roli,“ zdůraznil.
Podle Novotného jsou větrné elektrárny výhodné i z hlediska ekonomiky a využití půdy. „Zábory půdy jsou minimální a pod větrnými turbínami lze nadále hospodařit. Navíc přinášejí obcím příjmy, které mohou investovat do svého rozvoje, a umožňují sdílet vyrobenou elektřinu mezi občany a obecními budovami,“ uvedl.
Jen v Olomouckém kraji, kde se panelová debata Pro moderní Česko tentokrát konala, je podle Novotného v optimistickém scénáři potenciál pro dva až tři gigawatty instalovaného větrného výkonu s roční výrobou přibližně čtyři až šest terawatthodin. Celkem by se mohlo jednat až o 500 větrných turbín.
Olomoucký kraj je přitom průměrným představitelem větrného potenciálu České republiky. V těch skutečně větrných oblastech, tedy v Jihomoravském, Moravskoslezském, Ústeckém kraji a Vysočině, by dohromady mohly být podle realistického scénáře nainstalovány necelé čtyři gigawatty energie z větru.
Až 178procentní výnosnost půdy
Dalším tématem spojeným s rozvojem obnovitelných zdrojů je agrovoltaika – propojení solární energetiky se zemědělstvím. Tatiana Mindeková z Aliance pro energetickou soběstačnost a think-tanku Ember vysvětlila, že tento koncept může přinést výhody jak pro výrobu elektřiny, tak pro zemědělskou produkci.
„Existují plodiny, kterým částečné zastínění vyhovuje, například bobuloviny nebo plodová zelenina. Agrovoltaika nejen zvyšuje efektivitu využití půdy, ale také chrání rostliny před stresem během vln horka,“ popsala.
Agrovoltaické instalace mohou být horizontální, kde panely poskytují stín a částečné zastřešení, nebo vertikální, které umožňují lepší pohyb zemědělských strojů a jsou vhodnější pro plodiny, které vyžadují přímé slunce. Horizontální agrovoltaika navíc dokáže navýšit výnosy plodin až o 16 procent. Celkovou výnosnost půdy, tedy součet zisku za výsledné plodiny i za solární energii, pak může navýšit až o 178 procent. V případě vertikálních panelů se může celková výnosnost půdy zvýšit až o 123 procent.
„V Evropě je nyní více než 200 agrovoltaických projektů a Česko je první zemí z Visegrádské čtyřky, která tento koncept již zapracovala do své legislativy. Bohužel zatím definovala pouze horizontální systémy, což omezuje potenciál agrivoltaiky,“ dodala Mindeková.
Díky agrovoltaice by navíc středoevropské země dokázaly vyrobit až 180 gigawattů energie navíc, 39 gigawattů z toho připadá na plodiny, které by ze zastínění a částečného krytu horizontálními panely benefitovaly a zvýšily svoji výnosnost.
Všichni tři řečníci se shodli na tom, že budoucnost české energetiky spočívá v kombinaci různých obnovitelných zdrojů, jejich propojení s lokálními komunitami a zavádění inovací. Legislativní změny, jako jsou akcelerační zóny a novely energetického zákona, mohou výrazně urychlit realizaci projektů, které pomohou stabilizovat ceny energií, zvýšit energetickou soběstačnost a zároveň přispět k ochraně klimatu.
Autor: Kristýna Čermáková, Ondřej Novák
Úvodní foto: Unsplash