Že se v úsporných budovách nedá dýchat je mýtus. Česko se bez renovací neobejde
České budovy jsou v rámci EU nadprůměrně nehospodárné. Jejich modernizace uspoří zásadní množství energie i emisí, říká Ondřej Šumavský ze Svazu moderní energetiky.
Kristýna Čermáková
15. 11. 2024
Budovy jsou zodpovědné za velikou část emisí oxidu uhličitého, bez jejich modernizace se nám úspěšná dekarbonizace nevydaří. Postavit udržitelnou a nízkoemisní šetrnou budovu navíc nemusí být drahé.
„Při vhodné kombinaci technologií a efektivnímu řízení spotřeby, se investice může vrátit do 10 až 15 let, u některých projektů i dříve,“ vysvětluje Ondřej Šumavský, odborník divize moderních budov Svazu moderní energetiky.
Nová divize se soustředí především na velké a průmyslové areály a také na implementaci směrnice EPBD IV, která se zaměří na snižování energetické náročnosti budov pomocí jejího propojení s energetikou.
Kolik emisí nyní představují budovy?
Budovy v Evropské unii jsou zodpovědné přibližně za 36 procent emisí oxidu uhličitého. Toto číslo zahrnuje jak provoz budov, tak i jejich konstrukci. V Česku je to dokonce 44 procent emisí oxidu uhličitého a 35 procent spotřeby koncové energie (více než třetina spotřebované energie v zemi připadá na budovy).
Je to podstatný podíl a zároveň jeden z důvodů, proč se evropská legislativa zaměřuje na dekarbonizaci stavebního sektoru – nabízí příležitost pro rychlé snížení emisí.
Čím to je, že je na tom Česko hůře, než většina zemí Evropské unie?
Obecně se dá říci, že máme budovy v horším stavu, než je tomu v zahraničí, jsou staré, nezateplené. Odpověď na otázku, jak moc špatně na tom jsme, přinesou výsledky výzkumu Ministerstva životního prostředí a Národního plán obnovy.
Jedním z cílů je zmapovat a identifikovat budovy v nejhorším stavu a zaměřit se primárně na ně. Dotkne se to také rezidenčních budov. Na prozatímním vzorku to vypadá, že máme oproti zbytku Evropské unie velké množství PENB štítků v nehospodárných kategoriích E i G.
Jak moc je možné tento stav změnit pomocí moderních budov?
Moderní budovy mohou emise dramaticky snížit. Aktivní budovy, které vyrábějí vlastní energii a využívají chytré technologie, dokážou pokrýt až 100 procent své spotřeby z obnovitelných zdrojů a některé mohou být dokonce čistými producenty energie.
Směřujeme k tomu, aby se budovy proměnily z pasivních konzumentů na aktivní prvky energetického systému.
Nakolik je lepší rekonstrukce staré budovy a kdy už je čas na demolici a výstavbu nového domu?
Rekonstrukce je často ekonomicky i environmentálně výhodnější, obzvlášť u historických a kvalitních staveb. Pokud ale rekonstrukce nemůže zajistit požadovanou energetickou účinnost a bezpečnost, může být výhodnější nová stavba.
Základem rozhodnutí je analýza životního cyklu, která zohledňuje materiálové a energetické náklady během celé životnosti budovy.
Svaz moderní energetiky spouští novou divizi Moderní budovy, která se zaměřuje hlavně na větší budovy, kancelářské komplexy či průmyslové a logistické areály. Proč právě tento segment?
Velké budovy a průmyslové areály mají vysokou spotřebu energie, a tedy i největší potenciál pro úspory a snižování emisí. Také mohou snáze implementovat komplexní řešení, jako jsou systémy řízení energie, bateriové úložiště či flexibilní prvky, které zvyšují efektivitu provozu a mohou poskytovat služby pro elektrickou síť. Tyto budovy také neslouží primárně k bydlení, ale spíše ke komerčním účelům, kde je zpravidla vyšší tlak na ekonomickou návratnost jednotlivých opatření.
Mezi velké zdroje a flexibilní prvky patří tepelná čerpadla, akumulace, velké systémy odvětrávání nebo rekuperace. Zkrátka systémy, které potřebují velké množství energie, ale u kterých nevadí, když se zapnou o půl hodiny později.
Upozornil bych třeba na zajímavý projekt společnosti Budex, která postavila českou nejvyšší kancelářskou budovu ze dřeva, přes 17 metrů. Dokazuje, že to jde i v případě staveb, které nejsou rezidenční. Má nainstalovanou fotovoltaiku, vrty na tepelná čerpadla.
Do jaké míry jsou nyní pasivní či nízkoenergetické budovy ekonomicky návratné?
Návratnost se stále lepší. Díky rostoucím cenám energie a klesajícím nákladům na technologie jsou úspory dosažené nízkoenergetickými budovami výraznější. Při vhodné kombinaci technologií a efektivnímu řízení spotřeby, se investice může vrátit do 10–15 let, u některých projektů i dříve.
U menších staveb často platí, že pasivní domy jsou o zhruba 15-20 procent dražší investičně, což je následně vyváženo nižšími provozními náklady.
Svaz se také soustředí na implementaci směrnici EPBD IV, čeho se týká?
Směrnice EPBD (Energy Performance of Buildings Directive) má za cíl podporovat budovy s nulovými nebo téměř nulovými emisemi a zlepšit energetickou náročnost budov v Evropské unii. Zaměřuje se na opatření jako energetické štítky, standardy pro nové budovy a podporu renovací starších objektů.
My se do debaty snažíme vnést důležitost propojení s energetikou. Kvalitní obálka je základem, ale jako perspektivní vnímáme právě otázky akumulace energie, flexibility, chytrého řízení nebo integrace prvků elektromobility.
Jaké jsou legislativní překážky pro moderní budovy?
Hlavní překážkou je složitost stavebního řízení a jeho délka, požadavky na energetickou účinnost a často i problémy s přetoky obnovitelných zdrojů do sítě. I přes jasnou podporu Evropské unie trvá implementace klíčových směrnic do české legislativy.
Výzvou je také integrace nových technologií, jako je agregace flexibility nebo akumulace energie, kde máme více než 3 leté zpoždění v implementaci.
Jak se mohou moderní budovy podílet na agregaci flexibility?
Moderní budovy s flexibilními prvky jako bateriová úložiště, tepelná čerpadla, elektrokotle a inteligentní systémy řízení spotřeby mohou sloužit jako flexibilní zdroje energie. To znamená, že při vyšší poptávce mohou buď snížit svou spotřebu, nebo energii odebírat při jejím nadbytku. Tento systém pomáhá stabilizovat síť a zvyšuje efektivitu využívání obnovitelných zdrojů.
Vlastníci a provozovatelé budov mají několik možností, jak své moderní budovy maximálně vytěžit. Měli by si ale nechat poradit od odborných partnerů. Jedním z nich jsou například agregátoři, což je pojem zavedený právě nově připravovanou legislativou známou jako LEX OZE 3.
S jakým nejčastějším mýtem či dezinformací se setkáváte?
Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že moderní budovy jsou kvůli své vysoké energetické účinnosti “hermeticky uzavřené” a nedá se v nich fungovat ani větrat. Ve skutečnosti jsou tyto budovy vybaveny sofistikovanými systémy větrání s rekuperací, které nejen zajišťují stálý přísun čerstvého vzduchu, ale také optimalizují teplotu a vlhkost v interiéru.
Zavádění nových technologií a obchodních modelů do budov musí jít ruku v ruce s bezstarostností pro své uživatele. Ideální je, když se budova řídí sama, bez zásahů lidí, protože lidské zásahy často narušují predikovatelnost chování budovy, což komplikuje efektivní práci s flexibilitou.
Úvodní foto: Kristýna Čermáková