Třinecké železárny dají na dekarbonizaci 25 miliard. Potřebujeme co nejvíc zelené elektřiny, říká expert

Těžký průmysl patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů a ocelárny a železárny nejsou výjimkou. Výroba kvalitní oceli je ale pro evropské hospodářství kriticky důležitá a neobejde se bez ní ani zelená transformace. Ostatně výrobky s původem v Třinci najdeme i třeba ve větrných elektrárnách.

Nyní Třinecké železárny, podnik s téměř 200letou tradicí, stojí před zásadním mezníkem. Během příštích šesti let potřebuje investovat 25 miliard korun, aby snížil své emise o desítky procent a dokázal nadále držet krok se zahraniční konkurencí.

„Největší výzva bude zvládnout celý projekt investičně a technologicky tak, aby zapadl tady do našeho areálu. Představte si to jako obrovskou rekonstrukci domu za jeho plného provozu,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Vedoucí oddělení inovací Třineckých železáren Jiří Mravec.

Máte za cíl snížit emise do roku 2030 o 55 procent proti roku 1990. Jak jste zatím pokročili?

Od roku 1990 jsme už snížili emisní náročnost naší výroby z hlediska produkce CO2 o 15 procent. Pokud bychom se bavili o emisích prachových částic nebo oxidů síry, ty jsme za tu dobu snížili dokonce o 90 a více procent.

To znamená, že musíte za pouhých šest let snížit emise skleníkových plynů z provozu ještě o 40 procent oproti stávajícímu stavu?

Ano, jde o zhruba 1 a půl milionu tun CO2 ročně. Nicméně pokud chceme udělat radikální krok a snížit emise skleníkových plynů o 55 procent oproti roku 1990, musíme výrazně zasáhnout do technologie výroby oceli. Největší investiční projekt, který nás čeká v dalších čtyřech až pěti letech, je transformace prvovýroby.

Jak velká je teď uhlíková stopa jedné tuny vaší oceli?

Nejčastěji uvádíme číslo asi 1,6 tuny CO2 na tunu oceli. Jde o emise Scope 1 a 2, tedy o přímé emise z našich komínů a dopravních prostředků plus emise ze spotřebovaných energií.

Pokud srovnáváme ostatní producenty, kteří vyrábějí stejným způsobem jako my, tedy z železné rudy, jsme na úrovni evropské i světové špičky. Pokud bychom započetli i Scope 3, tedy nepřímé emise, jsme na úrovni 2,2 nebo 2,3 tuny CO2 na tunu oceli. Tam už jsou ale započítány všechny emise, které ani nemáme reálně pod kontrolou, proto se nejčastěji uvádí jen Scope 1 a 2.

Jestliže se bavíme o snížení o 40 procent oproti současnému stavu, chceme se do roku 2030 dostat pod jednu tunu CO2 na jednu tunu oceli.

Čím více zelené elektřiny, tím lépe pro oceláře

Můžete představit konkrétní opatření, kterými chcete snížit emise ve Scope 1 a 2?

Náš transformační projekt zahrnuje výstavbu nové elektrické obloukové pece, dále přechod na výrobu oceli ze šrotu a zároveň uzavření jedné části stávající rudné prvovýroby. To je Scope 1, tedy snížení emisí skutečně proudících z našich komínů.

U Scope 2 bude hodně záviset na emisním faktoru energetického mixu v distribuční síti. To se odrazí hlavně na emisní náročnosti elektrické obloukové pece, kterou si v tomto případě můžeme představit jako elektroauto.

• Tip: Fotovoltaiku už chtějí i továrníci, kteří jinak Green Dealu nefandí. Jde jim o stabilitu, říká Čermák z ČEZ ESCO

U normálního benzíňáku jdou emise přímo z výfuku, u elektromobilu záleží na tom, jak je vyrobená elektřina, kterou dobíjím. Proto je pro nás klíčové, aby elektřina v České republice byla vyráběna s co nejnižší uhlíkovou stopou. Díky tomu klesnou emise i v naší výrobě.

Elektrickou pec bychom rádi spustili koncem roku 2028. Představuje pro nás zásadní technologii pro náš dekarbonizační projekt, díky které budeme moci vyrábět nízkoemisní ocel pouze za využití šrotu a elektřiny.

Elektrické obloukové pece byly historicky mnohem nákladnější na provoz než běžné vysoké pece. Jak vám tato změna bude vycházet ekonomicky?

Ano, dříve tomu tak bylo, nicméně dnes už to z hlediska provozních nákladů vychází v podstatě na stejno. Závisí samozřejmě na vývoji nákladů na elektřinu. Kdybychom v roce 2022 neměli zafixované ceny a museli v té době nakupovat na burze, tak by oblouková pec byla strašně drahá.

Ale při dnešních normálnějších cenách bychom se nákladově pohybovali na úrovni běžné vysoké pece. Navíc Evropská unie skrze emisní povolenky vytváří podmínky pro to, aby ocel z vysokopecní cesty zdražila, protože za emisní povolenky budeme muset platit více peněz.

Na druhou stranu, teď se objevují zprávy o tom, že svět zaplavuje levná čínská ocel, protože tam věci jako emisní povolenky neřeší. Jak se připravujete na takovouto formu konkurence, která nebude zatížená západními podmínkami?

Nezbývá nám než dělat kvalitní výrobky, poskytovat našim zákazníkům kvalitní servis a doufat, že zákazníci za kvalitu zaplatí. Jinou možnost nemáme. Pokud evropský zákazník půjde jenom po ceně a bude mu jedno, odkud ocel pochází, a pokud Evropa neochrání svůj trh, jako to dělá Amerika například prostřednictvím cel nebo kvót, budeme to mít samozřejmě těžké.

Investujeme do modernizace, snažíme se zvýšit svou konkurenceschopnost, ale těžko můžeme čelit firmám ze zemí, kde jsou podmínky výroby úplně jiné.

Jako obří rychlovarná konvice

Co se týče emisí Scope 2, tedy z energetiky, plánujete jít snižování emisí naproti nějakou vlastní cestou, například výstavbou vlastních OZE nebo přímými nákupy čisté elektřiny prostřednictvím PPA kontraktů?

Zhruba 60 procent elektřiny a velké množství dalších energií, jako například stlačený vzduch nebo teplo, nám dodává naše dceřiná firma Energetika Třinec. Tato společnost má vlastní velký transformační projekt, kdy postaví úplně novou paroplynovou elektrárnu s možností spalování směsi vodíku.

• Rozhovor: Nečinnost při řešení klimatické změny nás ekonomicky stojí více než investice do udržitelnosti

Nová elektrárna bude v provozu v roce 2027. Nebude samozřejmě přímo zásobovat pec, ale bude posílat energie do celého areálu, potažmo do celého Třince. Představuje pro nás ale jeden dostupný nízkoemisní zdroj.

Další potřeby se budeme snažit pokrýt prostřednictvím PPA kontraktů na přímý nákup zelené elektřiny. Půjde minimálně o část produkce pro vybrané zákazníky. Zbytek energií budeme nakupovat klasicky na trhu.

Nepočítáme s výstavbou velkého fotovoltaického nebo větrného parku. Nemáme pro to úplně vhodné podmínky. Nějaké soláry máme na vlastních střechách, v okolí máme připravené větší pozemní fotovoltaické elektrárny, ale nepůjde určitě o zdroje, které by dokázaly zásobovat tak obrovské agregáty, jako je třeba elektrická oblouková pec.

Představte si to jako obří rychlovarnou konvici, tak velkou, že bude muset být napojená na páteřní vedení, kde bude mít rezervovaný příkon 150 MW. Ročně se bavíme o spotřebě přes 600 GWh elektřiny. Oproti současnému stavu nám spotřeba elektřiny naroste asi o 30 procent. A je v našem zájmu, aby co nejvyšší podíl byl s garancí bezemisního původu a samozřejmě za rozumnou cenu.

Když se ale podívám tady po vašem třineckém areálu, vidím tu spoustu hal s velkými plochami střech. Plánujete třeba projekt právě na výstavbu střešních fotovoltaik přímo tady v místě spotřeby?

Snažíme se je budovat na těch provozech, které jsou pro to vhodné, a to ať už tady v Třinci, v Ostravě nebo jinde. Problém je často nosnost střech, které můžou být starší a nejsou konstruovány na to, aby unesly velkou fotovoltaiku. A není úplně jednoduché dělat rekonstrukci střechy teď za plného provozu.

• Tip: Spolehlivost pranostik klesá, klimatická změna posunula třeba ledové muže, říká meteorolog Žák

I přes tyto překážky ale nějaké fotovoltaiky máme, byť vzhledem k celkové náročnosti výroby pokrývají jen zlomek spotřeby.

Jednu máme přímo tady v třineckém areálu, druhou velkou v areálu Energetiky. Také máme velkou elektrárnu ve Starém městě u Uherského Hradiště, kde jsme stavěli novou halu. Další aktuálně stavíme na válcovně v Ostravě a plánujeme mít fotovoltaiku i na Kladně.

Dekarbonizace závisí na modernizaci dopravy

Zbývají nám zmínit ještě emise Scope 3, tedy u dodavatelů. Jak se vám daří snižovat tuto oblast?

Je to náročné, protože nad tím nemáme plnou kontrolu. Do budoucna to závisí třeba na dekarbonizaci dopravy u našich dodavatelů i zákazníků. Kde to jde, volíme transport po železnici.

Nicméně často to bez kamionů nejde. Například právě šrot, kterého budeme využívat mnohem více, je spíše lokální surovina, u které je výhodnější dovážet ji na krátkou vzdálenost do Třince kamiony. Takže surovina, která u nás v Třinci vede k dekarbonizaci, může mít paradoxně negativní dopad na část našich Scope 3 emisí kvůli způsobu dopravy. Železnou rudu k nám dopravují dlouhé vlaky sice z větších vzdáleností, ale vlastně ekologičtějším způsobem.

Samozřejmě se ptáme dodavatelů na jejich uhlíkovou stopu. Uhlí se snažíme využívat lokální a nevozit ho z Austrálie. Železnou rudu se také snažíme vozit vlakem, místo abychom ji kupovali v Austrálii nebo v Brazílii. Takže ve srovnání s jinými podniky, které vozí suroviny přes půl světa, jsou naše emise poměrně nízké.

Těžba uhlí v Česku končí, odkud ho budete potom brát?

V největší míře z Polska. Černé uhlí se v procesu výroby surového železa nedá nahradit. Neslouží jako palivo, ale jako redukční činidlo. Jakmile OKD ukončí těžbu, přesuneme se nejspíš k dodavateli nedaleko našich hranic, takže transport nebude dlouhý.

• Přečtěte si: Za energie můžete před zimou ušetřit až čtvrtinu. Dodavatelé lákají na výrazné slevy

Když si to všechno shrneme, co pro vás bude největší výzva v dekarbonizaci?

Největší výzva bude zvládnout celý projekt investičně a technologicky tak, aby zapadl tady do našeho areálu. Není to vůbec snadné, areál není historicky uzpůsobený na takovou změnu, na přemístění kolejí, infrastruktury, energií, médií. Představte si to jako obrovskou rekonstrukci domu za jeho plného provozu.

Kromě technologie jde ale také o financování. Teď je na stole dohoda mezi státem a Moravskoslezským krajem o tom, že vám veřejný sektor poskytne na dekarbonizaci dotační podporu. Kolik peněz budete potřebovat?

Náklady na dekarbonizaci Třineckých železáren, zejména tedy pořízení elektrické obloukové pece, vyčíslujeme na zhruba 25 miliard korun. Podpora, která je běžná v západní Evropě a na kterou cílíme i my, by měla být minimálně ve výši 50 procent nákladů. Jedná se o investiční dotaci, abychom stihli provést vše v takto krátkém čase. Nejde ale jen o samotnou výši podpory, ale také o podmínky dotace, abychom dokázali zůstat konkurenceschopní vůči ostatním firmám v Evropě.

Memorandum se státem a krajem máme podepsané, nicméně zatím jde o obecnou deklaraci zájmu. My si vážíme toho, že nás vláda bere jako zodpovědnou firmu, ale nemáme nic konkrétně přiděleno ani přislíbeno.

Zbytek prostředků plánujeme financovat z vlastních zdrojů nebo prostřednictvím bankovních úvěrů. Banky nás sice vnímají jako spolehlivého partnera, ale samozřejmě si hlídají své riziko a získání dotace je pro ně důležitým signálem. Těžký průmysl navíc nemá tak vysoké marže jako třeba IT firmy, není schopen velké investiční akce financovat z vlastních zdrojů, proto také potřebuje státní podporu.

Co bude teď vaším nejbližším krokem ve snižování emisí?

Začátkem září jsme zahájili stavbu nové briketovací linky na železorudné brikety. Půjde o náhradu za aglomeraci, která ušetří desetitisíce tun emisí ročně hlavně díky tomu, že nahradí teplý proces za studený. Díky tomu ušetříme i výrazné množství paliva.

Úvodní foto: Třinecké železárny