Davis: Řešení klimatu je nad síly současných politiků, éra Zelených ještě přijde

Pro Stranu zelených skončily letošní krajské volby velkou porážkou. Ze sedmi zastupitelů obhájili Zelení jediné místo v Plzeňském kraji, a to ještě na kandidátce Starostů a nezávislých. Neuspěla ani spolupředsedkyně Magdalena Davis, která kandidovala jako lídryně ve středních Čechách, kde Zelení v koalici s hnutím SEN 21 dostali pouhé jedno procento.

„Byl to totální výbuch,“ říká Davis, která bezprostředně po oznámení výsledku voleb rezignovala na vedoucí post ve straně. V rozhovoru pro Obnovitelně.cz hovoří také o tom, proč se Zeleným dlouhodobě nedaří ve sněmovních volbách, kdy by se to mohlo změnit, nebo jak se dívá na budoucnost strany a zda se nemůže stát, že zanikne.

Příští rok to bude patnáct let, co Strana zelených opustila sněmovnu, a od té doby se tam nevrátila, protože nikdy nezískala ve volbách aspoň pět procent hlasů. Kdy se tam vrátí?

Kdybych to věděla, možná bych znovu kandidovala na spolupředsedkyni. Osobně si myslím, že se Zelení do sněmovny opět vrátí, což bude spojeno s našimi klíčovými hodnotovými tématy, jako je udržitelnost, klimatická změna nebo sociální spravedlnost.

Zelení se vrátí v době, kdy lidé začnou skutečně pociťovat negativní dopady těchto procesů.

Copak už to nepociťují? Letos jsme prožili 57 tropických dní, pak přišly katastrofální povodně, které prohloubilo právě globální oteplování.

Česká republika je skutečně jednou ze zemí, která se na severní polokouli otepluje nejrychleji. Myslím ale, že se projevuje jistá setrvačnost a ještě zcela nezafungoval kumulativní efekt. Jako se to například už děje s covidem-19, kdy mnozí lidé teprve teď zažívají dozvuky krize, které vznikly už za pandemie před několika lety. Mám na mysli například problémy ve vztahu s partnerem nebo s výchovou a vzděláváním dětí.

Zaznamenala jsem to ostatně i ve své rodině, kdy si mi třeba má nejstarší, dospívající dcera stěžovala na přerušené vazby se svými vrstevníky a další problémy, které mají kořeny právě v letech 2020 a 2021. V současné době se zase začínají projevovat dopady energetické krize, na kterou společnost nebyla dostatečně připravená.

Co máte konkrétně na mysli?

Spousta rodin přišla kvůli dramatickému zdražení o velké peníze, které měly připravené třeba na něco jiného. Nebo to byla jejich finanční rezerva, kterou ale už dneska nemají, a dostávají se kvůli tomu na hranici chudoby. A do toho se objeví vámi zmiňované povodně.

Zelení by měli nabízet recept, jak se vyrovnávat se současnými, skutečnými problémy, ale s jasnou vizí do budoucna, což je dekarbonizace, zásadní proměna zemědělství, komunitní energetika, jde vlastně o zásadní změnu myšlení a pohledu na řešení aktuálních otázek. To je pro Zelené tou největší výzvou.

• Tip: Nečinnost při řešení klimatické změny nás ekonomicky stojí více než investice do udržitelnosti

Současní vrcholoví politici přitom nejsou schopni prezentovat a vysvětlovat občanům ani základy Zelené dohody, dokonce s ní nespojují ani energetické úspory domů nebo podporu obnovitelných zdrojů. Lidé pak mají pocit, že se jich Zelená dohoda netýká a nepokládají ji za důležitou.

Ale velká část veřejnosti má pocit, že se jich to týká, protože jim Green Deal, respektive Brusel zakáže auta na spalovací motor.

Protože jim to tak předkládají politici. Kdyby místo toho říkali, že díky Zelené dohodě máte zateplený dům a nainstalovanou solární elektrárnu na střeše, což vám výrazně ušetří rodinný rozpočet, a současně říkali, že musíme vyřešit emise z dopravy, myslím, že by ten pohled lidí byl úplně jiný.

Když se vrátíme k Zeleným, není za vaším dlouhodobým neúspěchem také to, že vám některá zelená témata „ukradly“ jiné strany, například TOP 09 nebo lidovci?

Každopádně je důležité, aby zelená témata ve společnosti vůbec byla. Otázkou je, nakolik jsou tyto strany schopny je i prosazovat. Když se to zrovna hodí, rádi se k ekologii hlásí třeba i Piráti. Ale jakmile dojde na lámání chleba, na prosazování konkrétních opatření, najednou se zelený přístup výrazně rozředí – typickým příkladem je ekologizace zemědělství, které je nyní v gesci KDU-ČSL. Pro Zelené by to byla agenda, kde by nikdy neustoupili.

A není rovněž vaší nevýhodou, že vás voliči vidí jako až příliš úzce zaměřenou stranu právě jen na životní prostředí?

Zelená témata vychází z různých průzkumů jako důležitá pro významnou část veřejnosti. Na druhou stranu to pro ně nejsou věci, podle nichž by se rozhodovali, komu dají ve volbách svůj hlas. Nepokládají je za akutní témata, která by vyřešila jejich současné problémy. Lidé řeší, co je teď, a Zelení se hodně dívají do budoucna. Je to dlouhodobý rozpor.

Proč jste ho jako spolupředsedkyně Strany zelených neřešila?

Samozřejmě jsme se o to vždycky snažili. Naší poslední snahou, byť z mého pohledu nakonec nebyla ideálně odprezentována, byla ekonomická analýza, co by přineslo zdanění superbohatství. Udělali jsme to podle vzoru některých zemí, které k tomu přistoupily, protože se jim hroutily veřejné finance, například Španělsko.

Byla to naše snaha hledat peníze pro státní rozpočet, aby to nebyly jen škrty. Naše snaha se setkala s částečným pochopením, ale současně jsme čelili kritice, že Zelení jen chtějí zdanit bohaté. To se ostatně děje často: Když naše strana vykročí ze své environmentální sféry, bývá hned onálepkována jako komunistická partaj, protože mediální debata je tu výrazně vychýlena „doprava“ a diskuse nad některými tématy je tím pádem takřka nemožná.

Zdanění bohatých je ale skutečně hodně levicové téma. Když se na to podívám z pravicového pohledu, boháč si své peníze vydělal díky své šikovnosti, ať se na ni můžeme dívat jakkoli.

Každému jeho peníze přeji. Aby bylo jasno, nemluvíme o někom, kdo má dům za pět milionů korun, ale kdo má miliardy. Jde o to, že se rok od roku více rozevírají nůžky mezi výdělky těch nejbohatších a běžných zaměstnanců.

Například u Amazonu je mzda TOP manažera 300krát až 6000krát vyšší než u obyčejného dělníka. Přeložme to do praxe: dělník by nyní musel pracovat 300 až 6000 let, aby vydělal stejnou částku jako nejvyšší manažer za jeden rok. Dříve to bylo „jen“ okolo 30 let. To není spravedlivé, škodí to celé společnosti.

Ale například v Německu se Zeleným dlouhodobě daří, mají stále své poslance ve spolkovém parlamentu, i když jednou získají více, jednou zase méně hlasů. Proč oni jsou úspěšní a vy ne?

Roli hrají dva hlavní aspekty. Německo vlastně není jedna země. Pokud bychom měli hledat srovnání s Českou republikou, měli bychom je hledat ve východní části, tedy v bývalé NDR. A ve východním Německu Zelení skomírají. V Sasku se letos ještě udrželi v zemské vládě, ale v Durynsku spadli pod pět procent.

• Tip: Zateplení domů může Česku ušetřit dva Temelíny a lidem nechat v peněženkách 90 miliard korun

Když se podíváte na Polsko, Slovensko, Maďarsko, Zelení tam vždycky uspěli jen díky nějaké strategické koalici či shodě okolností. Není to nic stabilního jako v západním světě.

Jak je to možné?

Mluvila jsem o tom s německými kolegyněmi, říkaly mi, že strana, která byla v 70. letech skutečně hodně zaměřená na životní prostředí, byla spíše aktivistická, se od té doby hodně posunula ke straně sociálních témat, byť ekologie zůstává důležitá.

Když se podíváte na naše krajské osobnosti, také už mezi nimi nepotkáte tolik ekologických aktivistů jako v minulosti. Jenže nám se pak často stává, že když zvedneme sociální téma, narážíme na negativní reakce řady voliček a voličů, že to jsou priority sociální demokracie nebo dokonce komunistické strany. Jsme jakoby sevřeni v úzkém kroužku environmentálních témat a nemůžeme ani moc doleva, ani moc doprava.

Zelení se dlouhodobě chlácholili, že se jim sice na celostátní úrovni moc nedaří, ale o to víc jsou silnější v regionech. Jenže v posledních krajských volbách, i když jste kandidovali v různých koalicích, to byla jednoznačná porážka. Obhájili jste jeden mandát ze sedmi, a to ještě na plzeňské kandidátce STAN. Bylo to proto, že šlo spíše o referendum o vládě než o řešení regionálních témat?

Domnívám se, že většina voliček a voličů dodnes neví, co vlastně kraje dělají a proč existují. Takže ti, kteří přijdou do volební místnosti, se hodně rozhodují podle toho, co se děje na celostátní úrovni. A pak jsou pro ně důležití významní krajští politici.

• Podcast Pod proudem: Na domácí úspory šlo už 80 miliard. Zájem o NZÚ je po 10 letech od startu stále obrovský

V posledních volbách doplatila naše strana na dlouhodobou kritiku Zelené dohody pro Evropu, protože v médiích byl výraz často používán v kontextu „zdražování“ nebo jakéhosi zeleného „příplatku“. Když máte v takové době v názvu Zelení, ocitáte se ve velké nevýhodě.

Ostatně ani vám to nevyšlo…

Byl to spíše totální výbuch, ve středních Čechách, kde jsem byla lídryní, jsme dostali jedno procento. Nemohla jsem nepřevzít zodpovědnost za to, že výsledek byl takto špatný.

Není pro voliče chaotické, že má vaše strana dva spolupředsedy, tedy ženu a muže?

I kdyby většina lidí říkala, že je to pro ně nepochopitelné, dostali jsme se do stavu, kdy už bychom se toho nevzdali. Je to pro nás funkční. Vždycky jsme byli zastánci mužského i ženského pohledu na politiku. Ze své zkušenosti bych to doporučila naopak všem firmám a institucím.

Doporučíte na sjezdu Zelených začátkem listopadu své nástupce?

Mezi ženami je zatím jedinou kandidátkou bývalá diplomatka Gabriela Svárovská, což mi udělalo radost, protože má za sebou hodně zkušeností. Je ale možné, že se ještě někdo objeví (rozhovor vznikal čtyři dny před sjezdem – pozn. aut.). Mezi muži jsou dva kandidáti, současný místopředseda Tomáš Mígl a další člen předsednictva Matěj Pomahač. Na sjezdu nikoho přímo doporučovat nebudu, nechci do toho nijak zasahovat.

• Související: Zelení varují před novými reaktory. Vidí v nich ekonomické riziko

Nechybí Zeleným skutečně ostřílená, známá, výrazná osobnost celostátního nebo dokonce evropského střihu, která by dokázala upoutat pozornost větší části veřejnosti?

Nemyslím si, že by Zelení neměli pět až deset skutečně nadaných osobností, které by se mohly vypracovat jako charismatičtí lídři a lídryně. Zásadní překážku vidím v tom, že tito talentovaní lidé se nemohou dále rozvíjet, že nezažili reálnou politickou zkušenost. Například jako asistenti poslanců a poslankyň nebo senátorů a senátorek, což by jim ohromně pomohlo v dalším růstu. Ostatně někteří z nich ze strany nakonec odešli.

Kde vidíte Stranu zelených za pět, deset let?

Bude to hodně souviset s tím, co jsem říkala na začátku. Pokud se dopady klimatické změny a další společenské krize začnou u nás projevovat více, je možné, že už to politici současného střihu nebudou schopni řešit – a my budeme připraveni se toho chopit.

Na druhou stranu je samozřejmě i možné, že stále budeme dostávat mezi jedním až třemi procenty hlasů jako doposud. Ale i kdybychom stále měli tak nízká procenta preferencí, jsem přesvědčená o tom, že společnost a demokracie Zelené potřebuje, musí tady být nositel témat, která jsou pro budoucnost důležitá. Věřím, že Strana zelených tady bude i za deset let, protože v české společnosti jsou desítky tisíc lidí, kteří souzní s našimi hodnotami.

A jak to bude dále s vaší politickou kariérou?

Rozhodně zůstanu členkou Strany zelených. Potřebuji ale pár let pauzu. Mám tři děti, nejstarší dcera se za pár let osamostatní. Ráda bych se věnovala rodině, přátelům i sobě. Ve vedení Zelených jsem byla téměř sedm let, uvědomila jsem si, že to byl takový závod, kdy jsem se snažila stihnout všechno od osobních záležitostí po politiku, a ono to nikdy úplně zvládnout nešlo.

Úvodní foto: Strana zelených