Fotovoltaiku už chtějí i továrníci, kteří jinak Green Dealu nefandí. Jde jim o stabilitu, říká Čermák z ČEZ ESCO
Firmy a veřejné subjekty stále více investují do EPC projektů. Stát díky nim může ušetřit i 20 miliard korun ročně.
Pavel Hejkrlík
17. 10. 2024
„Resorty zdravotnictví, životního prostředí i financí jsou nyní vůči energetickým projektům se zaručenou úsporou (EPC) liberálnější a manažerská odvaha subjektů ze státní správy je konečně vyšší,“ říká Kamil Čermák, předseda představenstva a generální ředitel ČEZ ESCO. Slova o solárním boomu bere spíše s rezervou, protože trh jen reaguje na roky zamrzlou poptávku, která se po letech probouzí. Stále více průmyslových firem se každopádně o dekarbonizaci výroby aktivně snaží a investuje do ní.
Kamil Čermák je od roku 2016 předsedou představenstva a generálním ředitelem ČEZ ESCO, které sdružuje firmy ČEZ z oblasti moderní energetiky. Čermák začínal jako reportér a moderátor v České televizi a poté byl mluvčím a poradcem ministra průmyslu a obchodu. Vedoucí manažerské pozice zastával také například ve společnostech Czech Telecom, České Aerolinie, BM Management, ČEZ Polska a řídil i mediální dům Economia. Je předsedou představenstva Svazu moderní energetiky a také předsedou správní rady Aliance pro bezemisní budoucnost.
Tržby ČEZ ESCO loni dosáhly 14 miliard korun. V roce 2018 jste prohlásil, že vidíte potenciál na získání pětiny trhu, což jste v podstatě splnili. Jaké jsou plány na dalších pět let?
Navzdory covidu, válce a dalším událostem, které postihly celý sektor, se nám cíl obsadit pětinu trhu a stát se jedničkou podařilo splnit. Příležitost k dalšímu růstu vidím pořád v oblastech, v nichž už fungujeme.
Jde o tři základní balíky, přičemž první jsou energetické úspory. Podařilo se restartovat, snad i s naším drobným přispěním, aktivity kolem EPC projektů. Dále je to oblast dekarbonizace průmyslu. Dlouho se o tom jen mluvilo, ale už se to konečně reálně děje, a v této oblasti chceme výrazně růst.
Třetí balík se týká integrovaných služeb tepla. Pod ESCO přechází ČEZ Teplárenská, která má centrální zdroje, a ČEZ ESCO je zase silné v decentralizovaných, jako jsou kogenerační jednotky. Integrací získáme další výhody pro nás i zákazníky, což nám příklady z měst jako Havířov nebo Ústí nad Labem potvrzují. Stanovili jsme si cíle, které chceme splnit, což vzhledem k tomu, co se na trhu děje, nebude jednoduché, ale věříme v růst.
Máte za sebou desítky projektů napříč ČR. Který byl za vás nejzajímavější?
Škála je široká a příběhů, které činnost ESCO ilustrují, je hodně. Mohu to ukázat na příkladu Moravskoslezského kraje. Spolupracují s námi velká města. Havířov v teplárenství, dále Bohumín nebo Orlová, pro které dekarbonizujeme teplárnu Dětmarovice. Třinecké železárny se začaly vážně bavit o dekarbonizaci provozů a přechodu na elektrickou vysokou pec.
Spolupracujeme ale i s malými zákazníky a nedávno jsem se byl v tomto kraji podívat například na kozí farmě, pro níž jsme instalovali soláry i baterie. Pokud bych měl vypíchnout něco dalšího, šlo by o EPC projekty ve velkých nemocnicích jako Thomayerova nebo Na Homolce, v ČVUT, nebo pro Dopravní podnik hlavního města Prahy.
O jaký typ energetické optimalizace mají klienti největší zájem?
Výhoda komplexnosti ESCO je, že řešíme nejen úsporná řešení, ale i komoditu jako takovou, tedy elektrickou energii, zemní plyn a teplo. Když od nás klienti odebírají komoditu, ptají se logicky jak ušetřit a přes solární řešení se dostaneme k dalším možnostem spolupráce.
Architektem tohoto přístupu je Škoda Auto, která od nás odebírala komoditu do všech výrobních závodů. Na střechách těchto závodů jim nyní postupně instalujeme velké fotovoltaické elektrárny.
Ve Škoda Energo zase řešíme, jak jejich závodní energetiku překlopit na biomasu a ostatní bezemisní zdroje tak, aby do roku 2025 byla výroba emisně neutrální. Je to klient, pro něhož pracuje celkem sedm našich firem. Nebráníme se udělat řešení i pro malé a střední firmy, protože do budoucna nám to přinese další růst.
20 miliard ročně díky EPC
Loni v ESCO proběhlo 34 EPC projektů, které náklady klientů na energie snížily o 393 milionů korun. Dosažené úspory přitom často převyšují garantovanou hodnotu. Proč tedy není nárůst zájmu vyšší?
To je, jak se říká, otázka za milion dolarů. Jde o více faktorů, nedávno jsme o tom měli kulatý stůl za účasti ministra zdravotnictví, který inicioval meziresortní vládní komisi na EPC.
Historicky byl s EPC problém legislativní, protože objekty patřící pod rezorty, ať už školství či zdravotnictví, musely dělat EPC na výjimku Ministerstva financí. Podle zákona o státním rozpočtu je totiž EPC skryté zadlužení, neboť pracujete s pohledávkou a bankou, vše se financuje z úspory.
Stát byl hrozně ostražitý, takže i představitelé firem nebo společností, nemocnic a škol spadajících pod stát, byli hodně opatrní. Projekty je také náročné připravit, ale výsledek se rozhodně vyplatí.
Celkově by podle vás mohl stát ve veřejných budovách ušetřit energetickou modernizací až 20 miliard korun ročně. Evidujete nárůst poptávky? Od koho roste v poslední době poptávka nejrychleji?
Pokud nějaká nemocnice ušetří díky EPC třeba 30 až 40 procent za energie, je to skvělý signál pro ostatní. Resorty zdravotnictví, životního prostředí i financí jsou nyní vůči EPC liberálnější a manažerská odvaha subjektů ze státní správy je vyšší.
Máme 10 tisíc škol, stovky nemocnic, veřejných budov. A dokončených EPC projektů bude i s námi v ČR kolem 50. Mohlo by jich být klidně několikanásobně ročně víc a snažíme se na tom pracovat. Potenciální roční úspora je 20 miliard korun, což je částka, která je v rámci konsolidace státního rozpočtu určitě zajímavá. Když vyšla zpráva ohledně mezirezortní komise, začaly nám volat desítky menších špitálů a ptát se na EPC. I proto představíme brzy „Kuchařku EPC pro nemocnice“, která jim dá optimální návod.
Podle dat Solární asociace došlo k propadu poptávky po domácích fotovoltaických elektrárnách. Roste zájem o větší firemní řešení, táhne trh nyní firemní sektor? Vidíte i nárůst zájmu o bateriová úložiště?
K domácnostem se vám nevyjádřím, pro ty dodává fotovoltaiky naše sesterská firma ČEZ Prodej, ale jako součást procesu dekarbonizace průmyslu vnímám, že i majitelé továren, kteří nejsou zrovna fandové Green Dealu, si u nás koupili velké solární elektrárny. Chtějí mít totiž stabilizovanou dodávku i ušetřit.
Cítíme, že firemní poptávka trvá, chtějí po nás více i bateriová řešení. Ale i malé i střední firmy berou solární energii už automaticky a k tomu se ptají na další služby. Zajímá je agregace a flexibilita. Moderní energetika tak dostala nakopnutí i ze strany průmyslu.
Řeší firmy dekarbonizaci nyní více proaktivně? Uvědomily si, že pokud chtějí uspět v globální konkurenci, nejde to přehlížet? I energetická bezpečnost a soběstačnost nabrala po invazi Rusů nový směr.
Válka přinesla nové paradigma kvůli bezpečnosti, kterou do té doby nikdo nesledoval. I továrny berou solární zdroje jako příspěvek nezávislosti a bezpečnosti. Zní to jako fráze, ale já to denně od těch majitelů slyším. Chtějí mít cenově dostupný a bezpečný zdroj elektrické energie.
O dekarbonizaci nyní hovoříme s Třineckými železárnami, které budou žádat o dotaci z Modernizačního fondu, protože elektrická oblouková pec stojí více než 10 miliard korun.
Slavíme obrovskou investici Onsemi. Firma má od majitelů stanoveno, že se bude dekarbonizovat i ve výrobě. Musí taková být, protože všichni odběratelé, kteří od ní berou čipy pro automotive i počítače, chtějí dekarbonizovanou výrobu. To není žádný tlak Bruselu, to je velká americká korporace. Myslím si, že tohle se už nezmění, ať bude v Americe jakýkoliv prezident, a průmysl půjde vstříc tomuto narativu.
Debata o Green Dealu nabrala špatný směr
Dojde ke schválení akceleračních zón. Bude rozvoj OZE konečně zrychlovat?
Čistá výstavba větrné elektrárny trvá okolo týdne a kolem půl roku i se schnutím betonu, ale předtím je průměrně osm let čekání při „povolovačkách“. Jestli se na něčem celý průmyslový sektor shodne, je to právě urychlení povolovacích procesů, protože jsou velkou brzdou dekarbonizačních snah. Tato státní administrativa přestala ale alespoň ideologicky blokovat dekarbonizaci.
Jsme vděční za každé nakopnutí, včetně akceleračních zón. Probíhá diskuze mezi Ministerstvem životního prostředí, Svazem měst a obcí a Asociací krajů. Všechny strany říkají, že se chtějí domluvit, ale regionální instituce chtějí více decentralizace. Když vidím titulky „boom solárních zdrojů“, tak je to spíš jen zamrzlá poptávka posledních deseti let, která se probudila k životu. Poslouchám nářky nad tím, že jsme za Německem a Rakouskem, ale před námi je už i Polsko a Maďarsko.
Green Deal je v ČR vnímán zúženě jako boj elektromobily versus spalovací motory a je až příliš o emocích místo racionality...
Tato debata nabrala opravdu špatný diskurz a zvrtla se pouze na souboj spalovací motory proti elektromobilům. Působíme ve všech krajích ČR a uvědomuji si proto, že to není legrace v zemi, kde průměrné stáří vozového parku je asi 17 let. Pro lidi není snadné, když žijí ve strachu s tím, že se jim zakáže spalovací motor a bude povinně elektromobil, jakkoliv to takto není.
Fundamenty Green Dealu jako úspory, využití obnovitelných zdrojů a dekarbonizace zajímají všechny a my to vidíme denně na poptávce. Zdravá diskuze měla probíhat po linii: co můžeme udělat pro průmysl, aby se mohl dekarbonizovat? Protože on to potřebuje.
Mezi velké plány patří v rámci odchodu od uhlí přebudování tuzemského teplárenství. Jak se daří postupovat?
Postupujeme ambiciózně s robustní strategií, která říká, že do roku 2030 jsme připraveni v teplárenství velké centrální zdroje tepla jako Dětmarovice, Trmice či Prunéřov dekarbonizovat cestou, která bude stát na biomase a zemním plynu. V některých lokalitách je doplníme tepelnými čerpadly a soláry, o tom diskutujeme například v Havířově nebo v Ústí nad Labem.
Přechodovým médiem změny bude každopádně zemní plyn. Ne z Ruska, ale z bezpečných destinací, a ve velké míře také biomasa. Diskutujeme s politickým vedením měst a lokalit, jak to bude probíhat. Díky spojení ESCO a ČEZ Teplárenská jsme schopni z jednoho místa nabízet přes obchodní složku konverzi evoluční a zároveň rychlou.
Jaké budou dopady na cenu tepla pro domácnosti?
S městy jednáme obvykle o dlouhodobých smlouvách. S Bohumínem a Orlovou jsou na 20 let. Bavíme se s Kadaní, s Ústím nad Labem. Jedním z klíčových předpokladů je to, aby teplo z nových zdrojů bylo pro domácnosti a firmy dostupné a nezatěžovalo jejich rozpočty. Transformace zdrojů v teplárenství ovšem vyjde na 80 miliard korun. Snažíme se to dělat tak, aby to bylo pro města dostupné. Samozřejmě vždy mají právo do toho vstoupit jako naši partneři a řešit s námi aktuální vývoj. Na druhou stranu ta koncepce stojí na tom, že my obrovsky investujeme, dekarbonizujeme a budeme dlouhodobě provozovat.
Úvodní foto: ČEZ ESCO
Text vznikl za podpory Aliance pro bezemisní budoucnost.