Česko by si bez elektřiny z uhelných elektráren poradilo hned, horší to je s teplárnami

Co když cena emisní povolenky vystoupá už příští rok na 100 eur, kdy se již nevyplatí spalovat uhlí? A jak může v nejbližších letech pomoci rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů? Přelomová studie Fakt o klimatu modeluje možné scénáře.

Pavel Baroch

25. 9. 2024

Výroba elektřiny a tepla z uhlí je v Evropské unii každým rokem pod čím dál větším ekonomickým tlakem. Česká energetika, která vyrábí z uhlí stále zhruba 40 procent elektřiny a 50 procent tepla, stojí před rozhodnutím, jak domácnostem i průmyslu zajistit v nejbližší budoucnosti stabilní dodávky elektřiny a tepla za přijatelnou cenu.

„Do uhelného byznysu se zakusuje ekonomická realita,“ konstatuje Jan Krčál, spoluautor nové studie Fakt o klimatu, která přináší nezávislé analytické podklady a data do diskuse o možnostech a podmínkách odklonu od uhlí v ČR.

Studie je založena na hodinovém optimalizačním modelu evropské elektrizační soustavy, který umožňuje analyzovat, jak se promění výroba elektřiny v Česku i v Evropě na základě zmíněných ekonomických tlaků, tedy hlavně rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů napříč starým kontinentem a dalšího zvyšování cen emisních povolenek.

Z tohoto modelování vyplývá, že drahou elektřinu z českých uhelných elektráren mohou už v nejbližších letech dostatečně spolehlivě nahradit levnější zdroje z okolních států. Naopak v teplárenství se v nejbližších letech bude uhlí spalovat i nadále. Ačkoli většina tepláren počítá s koncem uhlí a připravuje se na něj, jejich cesta od uhelných kotlů potrvá déle.

Pro udržení nízkých, respektive přijatelných cen elektřiny je klíčový rozvoj moderní energetiky založené na obnovitelných zdrojích, flexibilitě, chytrých sítích a vysoce účinné kogeneraci. Díky nim také výrazně klesnou české emise skleníkových plynů.

„K zajištění spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla při odchodu od uhelné energetiky bude klíčové dočasně udržet v provozu zbývající uhelné teplárny a k tomu nutnou těžbu uhlí, dokud nebudou k dispozici náhradní zdroje,“ konstatuje se ve studii.

Model 1: zdražení povolenky na 100 euro

Co kdyby emisní povolenky rychle zdražily až na úroveň 100 eur za tunu? Byla by na to česká, ale i evropská energetická soustava připravená už třeba v příštím roce? Ze studie Fakt o klimatu vyplývá, že v takovém případě by výraznou většinu tuzemských uhelných elektráren nebylo ekonomicky výhodné provozovat.

Česko má přitom horší podmínky: v Evropské unii byl v roce 2023 podíl uhlí na výrobě elektřiny pouhých 12 procent, tedy trojnásobně méně, než je tomu v Česku. Podle modelovaného scénáře by část uhlí nahradila tuzemská výroba ze zemního plynu, která by stoupla z 3,3 terawatthodin ročně na zhruba 13 terawatthodin.

Zbytek elektřiny by se dovezl ze zahraničních plynových elektráren, ale také z obnovitelných zdrojů. „Import by byl ve výši přibližně čtyř procent tuzemské spotřeby,“ poznamenal Jan Krčál z Fakt o klimatu. Nejvíce elektřiny by do Česka směřovalo z německé sítě, největšími exportéry by měly být Francie a Švédsko. Česko by se tak z čistého exportéra proměnilo v čistého dovozce. „Elektřiny je po Evropě dostatek,“ dodal Krčál.

Podle studie by v případě uzavření nejvíce znečišťujících elektráren a při výrazném omezení dalších uhelných zdrojů klesly emise skleníkových plynů z výroby elektřiny v Česku o 12 až 14 milionů tun, tedy o 38 až 42 procent oproti stavu s levnější povolenkou. „Část poklesu emisí z uhelných zdrojů bude kompenzována nárůstem emisí z paroplynových elektráren, které však při stejném objemu emisí vyrobí až 2,5krát více elektřiny než elektrárny uhelné,“ uvádí se v dokumentu.

Model 2: rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů

Vyplatí se Česku urychlit rozvoj moderní energetiky? Studie Fakt o klimatu dokazuje, že se to vyplatí. „Tento rozvoj by mohl pomoci snížit velkoobchodní ceny elektřiny, a přiblížit je tak ještě nižší německé úrovni, a také snížit import elektřiny,“ uvádí se v analýze.

Model předpokládá, že v případě rychlého rozvoje především fotovoltaických a větrných elektráren by znamenal mezi lety 2027 a 2029 zvýšení výroby zelené elektřiny ze 14,9 terawatthodiny ročně (pomalejší rozvoj) na 19,6 terawatthodiny.

Vedle toho je ale zapotřebí rozvíjet flexibilitu, akumulaci a kapacitu přenosové soustavy. „Rozvoj sítí je nezbytný, aby bylo možné obnovitelné zdroje fyzicky připojovat. Akumulace a flexibilita nejen pomáhají obnovitelným zdrojům, mohou také poskytovat některé podpůrné služby a v budoucnu nahradit část potřebného výkonu špičkových zdrojů,“ konstatuje studie.

Pro úplný odchod od uhlí je klíčový rozvoj řiditelných zdrojů. „To znamená, že je potřeba rychlá transformace teplárenství (zahrnující investice do vysoce účinné kogenerace stejně jako větší využití obnovitelných zdrojů tepla). Také to ovšem znamená, že pro udržení zdrojové přiměřenosti bude třeba rozvíjet špičkové zdroje elektřiny. Tomuto rozvoji dnes brání především nastavení trhu, které špičkovým zdrojům nezaručuje dostatečně vysoké a předvídatelné příjmy,“ připomíná analýza.

Podle autorů studie si vyšší investice vyžádají částku minimálně 100 miliard korun. „Část nákladů ale mohou pokrýt dotace z evropských fondů,“ uvedl Jan Krčál z Fakt o klimatu, podle něhož by se při rychlém rozvoji obnovitelných zdrojů měly snížit provozní náklady přibližně o osm miliard. Ačkoli by silová elektřina mohla i zlevnit, u konečné ceny pro zákazníky je otázkou, jak se do regulované složky promítnou právě náklady na nutné investice do moderní energetiky.

Ilustrační foto: Petr Kinšt, CC BY-SA 3.0