Jakou souvislost mají povodně s klimatickou změnou? Za záplavy si částečně můžeme sami

Česko čelí nevídaným záplavám, které zažilo naposledy před více než dvaceti lety. Na extrémnosti a síle povodně se podílí kromě přírodních jevů také dva antropogenní faktory, úprava hospodářské krajiny a klimatická změna.

Povodeň je jev, který se jednou za čas odehraje zcela přirozeně. Nedá se říct, že by byl přímo vyvolán klimatickou změnou, na rozdíl od dlouhé série vln veder, které jsme zažívali během celého léta. Intenzita a množství srážek je ale ovlivněna oteplováním planety, jak jsme vysvětlovali i v pátečním článku.

Podle Miroslavy Floriánové, specialistky klimatických adaptací v krajině, se vlivem vysokých teplot nemění množství ročních srážek, mění se jejich rozložení v čase. „To, co dříve napršelo za celý rok po troškách, nyní naprší v mnoha místech během jediného víkendu. Když tedy čísla aktuálních srážek započítáte do celoročního průměru, nevyjde vám tento rok jako deštivý ani suchý, jenže reálně je to problém,“ popisuje pro Obnovitelně.cz.

• Tip: Příprava na stoletou vodu. Nad Českem se vyprší výpary z rekordně teplého Středozemního moře

Jakmile na jednom metru čtverečním naprší 100 a více litrů vody, většina se nevsákne a nevytvoří přirozenou zásobu podzemní vody. „Voda odteče do řeky, půda samotná bude vlivem větrné a vodní degradace trpět suchem už za pár dní. A ta síla v řece vyplaví obce a způsobí škody, doufejme, že jen na majetku, a ne i na lidských životech,“ komentuje Floriánová.

Vliv na srážky má také teplota moří a častější odpařování způsobené vytrvalými nadprůměrnými teplotami. Podle serveru Copernicus byl díky tomu rok 2023 čtvrtý nejdeštivější rok od historie měření v roce 1981. V evropské říční síti pak v průběhu celého roku třetina řek zažila alespoň jeden povodňový stupeň a 16 procent přineslo silnou povodeň.

Je to dané i tím, že kvůli malému množství sněhu v zimě se většina srážek vyprší naráz a krajina není připravena přívalovou vlnu zachytit. Podle Evropské komise je povodněmi ohroženo zhruba 170 tisíc lidí ročně a do konce století by tento počet mohl narůst na 480 tisíc.

Průšvih jménem meliorace

Floriánová vysvětluje, že bez ohledu na klimatickou změnu si za sílu některých povodní můžeme sami. Hospodářská krajina dlouhodobě trpí větrnou i vodní erozí, řeky jsou vedeny v umělých korytech a nekonečné lány polí a lesů nedokážou zachytit téměř žádnou vodu.

Dříve se totiž věřilo, že právě meliorace je ideální prostředek ke kvalitní úrodě. Tento přístup k půdě bohužel na mnoha místech funguje i dnes. Meliorace znamená umělou úpravu říčního či potočního koryta tak, aby vedla ke zvýšení úrodnosti půdy. Ať už to přinese odvodnění mokřadních luk nebo naopak zásobení vodou pomocí tunelů a trubek pod zemědělskou půdou. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy podobná zařízení je možné najít na více než milionu hektarech pozemků a odvodňována je až třetina zemědělské půdy.

• Psali jsme: Tornáda, povodně, vichřice: Končící extrémní léto ukazuje, jaké dopady má měnící se klima

K melioracím patří také zarovnávání řek tak, aby se lépe udržovaly a současně nepřekážely rozšiřování měst. Každá větší voda pak odhalí původní koryto. Stačí se podívat do historických map, některou krajinu by už dnes člověk nerozpoznal, jak se za posledních sto let změnila. Košaté klikatící se řeky, meandry, ostrůvky a potůčky.

„Podle výzkumů ještě před 40 lety byl metr čtvereční půdy schopný zadržet až 300 litrů vody. Dnes už je to jen 60, a to kvůli degradaci půdy erozí, přílišným hnojením, absencí organické hmoty. Zkrátka jsme ji naším drancováním zničili a ona ztratila svůj klíčový potenciál zachytit vodu,“ dodává Floriánová.

Když se mluví o revitalizacích krajiny a nutnosti vytvořit opatření na zádrže vody, často se právě tento půdní potenciál zapomíná. Kvalitní organické pole nebo přirozený a stále hospodářský les mohou dokázat daleko víc než drobný remízek nebo krátký meandrovitý pás řeky uprostřed městského parku. Platí to právě i třeba u jehličnatých lesů. Jak jsou čisté, nemají keře a nízké patro, nejsou schopné zachytit téměř žádnou vodu.

Jak to napravit?

„V Adapterra Awards vidíme spoustu krásných příkladů ohleduplného zemědělství nebo povedených revitalizací, jsou to ale jenom vlaštovky, jednotky procent. S ohledem na to, jak klimatická změna postupuje, pořád nestačíme napravovat staré chyby dostatečně rychle,“ komentuje Floriánová. I kdyby stát i soukromí vlastníci začali na nápravě meliorací a mozaikovitosti krajiny pracovat okamžitě, potrvá desítky let, než zde budeme mít zdravou přírodu schopnou zachytit většinu povodňových vln.

„Máme ještě velký kus práce před sebou, ale můžeme si i na těch povodních najít alespoň jeden pozitivní faktor. Přinesou nám totiž takový vzor, jak by řeka mohla vypadat, kdybychom do ní nezasahovali,“ komentuje krajinářka. Záplavy jsou totiž do jisté míry přírodní renaturalizací. Vytvoří nové meandry, spadané stromy, které řeka přinese, vytvoří nové přírodní přehrady, z nánosů budou za pár měsíců ostrůvky plné života.

Tam, kde to neponičí potřebnou infrastrukturu, by proto nemuselo být od věci nechat řece přirozený proces obnovy. Co se týče měst, vždy se budeme muset spolehnout na umělý přístup k říčnímu toku, který se musí uskrovnit kompromisu lidského obydlí a alespoň rámcově přirozené krajiny. Příkladem mohou být některé úseky řeky Svratky v Brně či Moravy v Olomouci. Obě revitalizace plní i účel protipovodňové ochrany a dokazují tak, že někdy není nutné stavět hned vysoké zdi a hráze.

Úvodní foto: Jeník, CC BY-SA 3.0