Tornáda, povodně, vichřice: Končící extrémní léto ukazuje, jaké dopady má měnící se klima
Přívalové povodně, kroupy o sedmi centimetrech nebo dlouhá sucha, která umoří zemědělství. To vše přináší projevy klimatické změny.
Kristýna Čermáková
30. 8. 2024
Letošní léto pomalu končí a loučí se s námi opět teplotami přes 30 stupňů a občasnou extrémně silnou bouřkou. Oproti tomu, co se dělo v uplynulých týdnech, je vlastně docela klid. Připomeňme, že Česko postihla řada bleskových povodní, silná krupobití a spekulovalo se dokonce o výskytu tornáda. To ve Studénce se nakonec nepotvrdilo, ale jinde v Evropě ano.
Na podobně extrémní léta si budeme muset zvykat, jedná se o nejpřímější dozvuky klimatické změny, jak vysvětluje pro Obnovitelně.cz meteorolog Michal Žák. Nejvýraznějším projevem, se kterým se setkáváme nejen nyní v létě, ale paradoxně také uprostřed zimy, jsou silné vlny veder.
„Samozřejmě by se vlny veder přes léto objevily i bez klimatické změny. Byly by ale kratší a slabší. Klimatická změna přispívá k jejich délce, síle a také k tomu, že se objevují i mimo sezónu. Ty vysoké teploty, které jsme pociťovali v únoru a březnu, by bez přicházející klimatické změny nejspíše nebyly,“ popisuje Žák.
Jak jsme již psali v samostatném článku, červen byl nejteplejším měsícem v historii měření s průměrnou teplotou 16,66 stupňů Celsia. Tento rekord ale překonal červenec, který byl teplejší než historicky nejteplejší červenec v předchozím roce. A s „teplými rekordy“ nekončíme, červenec 2024 byl totiž současně čtrnáctým měsícem v řadě, který byl nejteplejší ve své měřící historii.
Šňůra čtrnácti měsíců překonávajících rekordy dříve nebo později skončí, přesto si na extrémní teploty musíme zvykat. Podle meteorologického serveru Copernicus rekordy překonaly nejen teploty zemského povrchu, ale také mořské hladiny. „Velké plochy Jižního oceánu kolem Antarktidy zaznamenaly pozoruhodně teplé anomálie pro danou roční dobu, spojené s mnohem nižším pokrytím mořským ledem celého kontinentu,“ popisují klimatologové.
Právě kvůli vysokým teplotám nad mořem odborníci očekávají nadprůměrné výsledky i v srpnu a možná i v dalších podzimních měsících. Za zvyšování teploty může především antropogenní, tedy lidská činnost. Jinými slovy, zvýšené emise skleníkových plynů, které vytváří celkový komplex ve změně klimatu.
„Poslední rok, dokonce už rok a půl, můžeme sledovat, jak extremita jevů počasí stoupá. Ale fyzikálních limitů počasí jsme skutečně ještě nedosáhli, dají se očekávat stále silnější a častější výkyvy od normálu,“ komentuje Žák.
Kroupy o sedmi centimetrech i přívalové deště
„Nečekám, že se u nás kvůli klimatické změně začnou objevovat častěji třeba tornáda a podobně, zato se bude výrazně zvyšovat extremita a četnost netypických projevů počasí, které jsme dřív zažívali jen občasně,“ popisuje Žák české podnebí. Máme štěstí, dalo by se říct. Uprostřed Evropy a hor jsme chráněným údolím, oproti například Francii nebo Středomoří netrpíme tak moc na sucha, vedra či lesní požáry.
Už právě letošní léto dokázalo, jakou spoušť mohou natropit jen silné a velké bouřky, které se za horkých dnů zjeví jakoby z ničeho nic. To, co se dříve stávalo jen vzácně a zřídka, nás nyní bude potkávat často. „Budou přicházet například bouřky s kroupami o rozměrech pět až sedm centimetrů, neminou nás také přívalové deště,“ vysvětluje Žák.
Když pak bude další silná vlna veder, může způsobit i dlouhou éru sucha. Jaké to je, když chybí voda nejen pro průmysl a technologie, ale také pro zavlažování, jsme totiž ještě nepoznali ani v suchém roce 2020. Nejspíše nás to ale někdy v budoucnu čeká, jsme pomyslnou střechou Evropy, a tak od nás voda odtéká spíše pryč.
Na některé následky extrémních projevů počasí si můžeme zvyknout, na jiné se budeme muset adaptovat. „Je potřeba se připravit na jednu stranu na zadržování vody v krajině, na tu druhou stranu se musíme připravit i na častější přívalové povodně. A to může být například ve městech, které mají památkovou ochranu, problém,“ komentuje Žák.
Další adaptační opatření pomohou například proti vlnám veder. Někde je možno pomoci přírodní cestou, vytvářením zeleně v obydlených oblastech, zastíněním ulic pomocí alejí. Jinde bude muset přijít na řadu třeba klimatizace, která ale paradoxně přispívá k oteplování. Ohroženým skupinám společnosti ale pomůže a výrazně zkvalitní život nejen v létě.
Netypickým chováním počasí ale netrpí pouze lidé. Bojovat bude muset také příroda, která se musí přizpůsobit rychleji, než by se dělo bez antropogenní klimatické změny. Například dřívější příchod tepla na jaře probouzí vegetaci o týdny dříve, než je přirozené. Raná zeleň potřebuje velké množství vody, srážky ale přicházejí až o měsíc později a navíc chybí voda z tradičních sněhových pokrývek.
Druhy plodin se mění, některé původní odrůdy stěží přežívají, nové invazivní naopak skvěle prosperují. Mění se situace i pro zvířata, mění se potravní řetězec. Celá klimatická změna je složitý komplex různých proměnných a působí na ještě složitější komplex přírody. O to důležitější je se nejen adaptovat, ale také brzdit a usilovat o snižování emisí v atmosféře.
Úvodní foto: FCB Excalibur, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons