Raději vítr než jádro. Analýza prokázala, že nejvýraznější vliv na cenu energií bude mít rozvoj větrných elektráren
Nová studie vymodelovala nejpravděpodobnější budoucí energetické scénáře. Obnovitelné zdroje musí výrazně zrychlit rozvoj, dostavba čtyř jaderných bloků není zásadní.
Kristýna Čermáková
12. 6. 2024
Portál Fakta o klimatu představil a zveřejnil svou poslední analýzu, která se zabývá nejschůdnější cestou k levné a nízkoemisní elektřině v roce 2050. Zaměřili se na náklady i zisky, které dekarbonizace přinese, a také na to, jakou roli v ní bude hrát nyní diskutované jádro.
„Některé parametry elektřinu zdražují, některé naopak zlevňují, nedíváme se na ten jeden jediný optimální scénář, ale na celkové náklady na budoucí energetický mix,“ komentuje Ondráš Přibyla z Fakta o klimatu.
Hlavní autor robustní citlivostní analýzy Jan Krčál předpokládá, že v roce 2050 bude téměř dvojnásobná spotřeba elektřiny kvůli rozsáhlé elektrifikaci. Proto je třeba i nadále rozvíjet obnovitelné zdroje a také úsporná opatření tak, abychom dekarbonizaci zvládli ekonomicky i emisně. A s otevřeným energetickým trhem.
Navýšení větrného výkonu razantně sníží ceny
„Dnes máme spotřebu elektřiny zhruba 60 terawatthodin. V roce 2050 předpokládáme spotřebu něco kolem 105 terawatthodin,“ dodává Krčál. Velká část by pocházela právě z větru nebo slunce, zbylou chybějící elektřinu bude potřeba získat z dalších zdrojů, jako je jádro nebo nové vodíkové technologie.
Krčál zdůraznil potřebu navýšit větrný výkon. Bez ohledu na budoucí počet nových jaderných bloků totiž bude mít větrná energetika výrazný vliv na snížení celkových nákladů. V případě rozvoje větru na 15 gigawattů by se celkové náklady snížily až o 23 eur za megawatthodinu oproti stávajícímu větrnému jednomu gigawattu.
„Optimální instalovaný výkon slunce hodně závisí na rozvoji větru a jádra, na flexibilitě spotřeby a na ceně fotovoltaiky a akumulace,“ vysvětluje Krčál. Rozhodně se vyplatí investovat do prvních slunečných 10 až 15 gigawattů. Poté ale cena elektřiny vlivem rozvoje solární energetiky klesat již nebude, trh bude nasycený. I kdybychom nainstalovali 70 gigawattů solární energie, výslednou cenu elektřiny bychom snížili jen o 4 eura na megawatthodinu oproti stávajícímu stavu.
„Je potřeba přestat mluvit o obnovitelných zdrojích jako celku, musíme rozlišovat větrnou a solární energii. Chovají se jinak, mají jiný vliv na celkové náklady,“ dodává Přibyla. Používat spojení jako „rozvoj obnovitelných zdrojů“ bez specifikace, zda jde o větrnou nebo solární energii, může zkreslovat výslednou situaci. Velkou pomoc přinesou také potřebné úspory energií, které by celkové náklady mohly snížit o 14 eur za megawatthodinu.
Cena za jádro? Od 160 do 750 miliard
Vliv, jaký bude mít v roce 2050 rozvoj jádra na cenu energií, je velmi těžké určit. „Závisí to na ceně výstavby. V našem modelu počítáme s tím, že stát bude nadále podporovat financování jako doposud a výstavba bude závislá na čtyřprocentním WACC,“ komentuje Krčál.
WACC znamená doslova vážený průměr nákladů kapitálu a jedná se zjednodušeně řečeno o úrokovou sazbu. Ta by se v případě pozitivního vztahu státu k jádru měla udržet kolem čtyř procent. V tom nejhorším scénáři ale může vystoupat až k osmi procentům. A v tom optimistickém, kdy veškeré náklady prakticky zaručuje stát, může být WACC nulový.
Zatím není známa ani cena a podmínky výstavby jednoho bloku, natož čtyř. Cena za výstavbu jaderného bloku osciluje v různých odhadech mezi 160 a 750 miliardami. Stěžejním faktorem je především délka výstavby a také cena elektřiny v průběhu výstavby, která ovlivní její samotné náklady. Cena 160 miliard by byla reálná jen při nulovém WACC a bez ohledu na overnight cost, tedy bez ohledu na průběžné a budoucí náklady bloku a bez ohledu na jeho životnost.
„Naopak extrém s cenou 750 miliard počítá s osmiprocentním WACC a opožděnou desetiletou výstavbou, což také není pravděpodobné,“ vysvětluje Krčál. Podle modelu s čtyřprocentním úrokem by se cena výstavby měla pohybovat mezi 212 a 339 miliardami korun podle rychlosti výstavby.
Citlivostní analýza
„Po letech jsme konečně dospěli k mezinárodní praxi energetiku plánovat podle dat a studií,“ chválí projekt bývalý ministr životního prostředí Petr Kalaš. „Státní energetická koncepce nebo i Národní plán obnovy nezahrnují do svých dekarbonizačních plánů právě vývoj ceny elektřiny, který by pomohl i rozhodování, zda stavět jeden, nebo hned čtyři reaktory,“ komentuje.
„Model uvažuje rozvoj zdrojů elektřiny po celé Evropě (31 států včetně propojení) a pro každou z 8760 hodin v roce hledá co nejlevnější způsob, jak nakombinovat výrobu z různých typů zdrojů a přenos elektřiny po Evropě, aby se v každé takové hodině nasytila poptávka po elektřině,“ popisují autoři analytický model. Oproti modelům, které používají státní plány a koncepce, se jedná o citlivostní analýzu zaměřenou právě na nákladovost celé energetické transformace.
Tento model najednou optimalizuje rozvoj zdrojů (tedy například kolik v které zemi postavit větrných nebo plynových elektráren) stejně jako provoz soustavy během celého roku tak, aby dosáhl co nejnižších nákladů (tedy aby se postavilo potřebné minimum elektráren a utratilo co nejméně peněz na provozní náklady – hlavně palivo a emisní povolenky).
Celý model je k dispozici veřejně zde.
V nejpravděpodobnějším scénáři modelu navýšení počtu jaderných bloků sníží cenu energie jen nepatrně. V případě nejoptimističtějšího scénáře by rozvoj jádra a jeho levná výstavba mohla snížit cenu o 10 eur za megawatthodinu, v případě toho nejhoršího scénáře opožděné a drahé výstavby by naopak jaderný rozvoj mohl situaci zhoršit a cenu zvýšit až o zhruba 13 eur za megawatthodinu.
Ze zpracovaného modelování vyplývá, že pro udržení nízkých nákladů na výrobu elektřiny jsou klíčové tři faktory: rozvoj větrné energetiky, úspory ve spotřebě a míra propojení a spolupráce v Evropě. Výstavba nových jaderných reaktorů naopak celkové náklady na výrobu elektřiny nejspíš příliš snížit nedokáže.
Foto: Unsplash