Investiční podpora pro fotovoltaiku nestačí, solární sektor potřebuje i provozní. Havlíček ale její zavedení odmítá
Bez provozní podpory přitom investoři do bezemisní solární energie jen těžko shánějí bankovní financování.
Kristýna Čermáková
11. 6. 2024
Investoři do fotovoltaiky dlouhodobě volají po zavedení alespoň nějaké formy provozní podpory velkých zdrojů. Bez ní je kvůli výkyvům cen energií velmi těžké získat bankovní financování. Rozvoj české bezemisní energetiky, která už tak výrazně zaostává za evropským průměrem, se kvůli komplikovanému financování zbytečně zpomaluje. Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny a bývalého ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) ale investiční podpora, tedy dotace na výstavbu zdrojů, nikoliv na jejich provoz, musí stačit. Přitom provozní podpora dosluhujících a škodlivých uhelných elektráren mu nevadí. Havlíček to řekl na osmém ročníku Solární konference. Na největší akci zaměřené na fotovoltaický sektor v Česku zaznělo mnoho názorů na formy finanční podpory i na termín konce uhelných elektráren.
Podle Havlíčka je loňský nainstalovaný gigawatt ve fotovoltaice přirozeným důsledkem vývoje energetického trhu během posledních dvou až tří let. Soustředit se podle něj musíme na budoucí růst, rychlé povolovací procesy, připravenost sítě a také na financování. Na rozdíl od ostatních řečníků ale nesouhlasí s provozní podporou.
„Braním se provozní podpoře. Místo toho bych dával velkou investiční podporu,“ vysvětloval. Pomocí investiční podpory pak zájemce o provozování fotovoltaické elektrárny musí mít k dispozici bezpečné financování. „Souhlasím s tím, aby banky vstoupily na trh a zaručily úvěry. Tím dodají státu produkt, který může podpořit,“ dodal Havlíček.
Ačkoliv je v Modernizačním fondu rekordní množství peněz, nejčastěji se hovoří o 500 miliardách, na fotovoltaiku půjde jen část, i když většinová. Musí zbýt také na dopravu, teplárenství a další sektory.
Havlíčkovi v názoru, že investiční podpora stačí, oponoval například Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. „Není to ani tak o tom, zda chceme stavět velké solární elektrárny, ale spíše o tom, že je potřebujeme pro zachování konkurenceschopnosti české ekonomiky. Investiční podpora skvěle funguje pro malé instalace například pro domácnosti, velké solární elektrárny potřebují dlouhodobě předvídatelné podmínky, které přináší právě provozní podpora, její využití navíc umožní rychlé zlevnění elektřiny,“ uvedl.
Že investiční podpora nestačí, si myslí také Zuzana Krejčiříková, ředitelka útvaru Public Affairs Skupiny ČEZ. „Problém investiční podpory je, že se průběžně snižuje. Na začátku byla 40 procent, nyní se ale snížila o polovinu,“ komentuje. Protože z obnovitelných zdrojů zatím stavíme stále především fotovoltaiky, nepotkává se v čase spotřeba s výrobou. „Chybí nám větrné elektrárny, které by mohly fungovat, kdybychom využívali efektivnější provozní podporu,“ dodává Krejčiříková.
Za provozní podporu se později během konference postavil i zástupce Unicredit Bank Marek Viták. Podle něj je možnost získání bankovního financování i provozní podpory klíčová především pro menší firmy, které se budou potřebovat udržet v dodavatelském řetězci.
Konec doby uhelné
Kontroverzním tématem byl také termín ukončení výroby energie z hnědého uhlí a případné udržování uhelných elektráren jako kapacitních zdrojů pro udržení rovnováhy distribuční sítě. O zavedení provozní podpory pro uhelné zdroje se teď totiž svádí bitva v rámci projednávání novely Lex OZE III, která má v Česku zavést akumulaci, agregaci a flexibilitu. „Uhlí musíme zabezpečit jak z pohledu ceny, tak z úhlu pohledu dostatku zdrojů, aby nenastal blackout, a také z pohledu diverzifikace energie,“ komentoval Havlíček.
„Stát musí sledovat nejen to, co bude za 20 nebo 30 let, tam se na cílech shodneme. Ale také, jak se to vyřeší už v následujících deseti, patnácti letech. A o tom není ve státní energetické koncepci nic,“ kritizoval Havlíček.
Za správný postup Havlíček považuje výběr potřebných a nepotřebných uhelných elektráren přinejmenším do té doby, než se dobudují plynové zdroje, které je nahradí. Řada českých hnědouhelných elektráren je ale silně zastaralá a překračuje povolené emisní limity škodlivin, například jedovaté rtuti. Vyrovnávání distribuční sítě s vysokým podílem bezemisních zdrojů má navíc zajistit novela Lex OZE III, která má sice řadu let zpoždění, ale měla by konečně začít platit už od začátku příštího roku.
„Uhlí skončí, a je jedno, jestli za dva roky, za pět nebo za deset. Uhlí skončí a to je fakt. Musíme počítat s tím, že jeho výkon zmizí, a musíme se tomu přizpůsobit,“ uvádí Martin Kašák, ředitel sekce Energetický trh společnosti ČEPS.
Právě ČEPS vede diskuze spolu se Státním fondem životního prostředí ohledně podpory akumulace, a to nejenom baterií, ale také například vodíku nebo výstavby nových přečerpávacích elektráren. Pokud provozní podporu na kapacitní služby získá uhlí, dávalo by smysl udělit ji i dalším zdrojům energie, jako jsou obnovitelné zdroje nebo bioplyn.
Řečníci se shodli, že plánování energetického mixu je zásadní pro jasnou budoucnost nejen samotného průmyslu, ale také ekonomiky. „Jsem ráda, že nyní konečně proběhla notifikace KVET. Stát by měl již vypsat první aukce, což je správná forma podpory. Notifikovat ale musíme rychleji,“ komentuje Krejčiříková.
„V situaci, kdy byznysu vytvoříme vhodné a jasné podmínky, najde si cestu sám,“ komentuje Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Je jedno, jestli tomu budeme říkat akcelerační zóny nebo zrychlené řízení. Potřebujeme výstavbu všeho. Jsme špičky v regulaci, ale neumíme vytvářet podmínky pro trh,“ kritizuje.
Foto: Kristýna Čermáková