Budou stačit zlaté české ručičky? Pro dekarbonizaci máme těžší pozici než ostatní evropské státy
Česko je nejen montovna, ale také hlava Evropy, zaznělo na konferenci o vývoji technologií i byznysových strategií. Přesto musíme bojovat s především legislativními překážkami.
Kristýna Čermáková
8. 6. 2024
Debata, kterou pořádala Aliance pro bezemisní budoucnost, se zaměřila na vývoj technologií pro dekarbonizaci v Česku, zastoupení žen v technických oborech nebo i problematiku PPA projektů. To vše jsou aktuální témata, která hýbou a ovlivňují cestu ke snižování emisní náročnosti české ekonomiky a k naší budoucí pozici v dodavatelských řetězcích.
„Český vstup do dekarbonizace je těžší, než jaký mají ostatní země v Evropě. Jsme dvojnásobně nad průměrem Evropské unie, co se týče průmyslové výroby. Současně ale nemáme dokonalý solární i větrný profil, ačkoliv není tak špatný, jak se občas říká,“ komentuje Jakub Živanský, partner společnosti McKinsey & Company.
Přesto podle něj mají Češi šanci se uchytit v dekarbonizaci jinak. Dlouhodobě jsou schopni vytvářet a vyvíjet různorodé technologie, stále platí, že jsme národ velmi schopný nejen montovat, ale také vymýšlet i vlastní nová řešení.
Zlaté české ručičky
„Elektrolyzér sestává asi z 35 odlišných komponentů a řada našich firem to zvládá a bude vyrábět produkty s podobnými aspekty. A to je naše výhoda a měli bychom se pokusit se uplatnit na trhu technologií,“ dodává Živanský. Právě v komplexní výrobě s přenosnými vlastnostmi, jako jsou součástky pro elektrifikaci, by Češi mohli uspět i na celosvětovém poli.
Jiří Háze, vedoucí Ústavu mikroelektroniky z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, vyzdvihuje historii českých vývojářů a inovátorů. Dlouholetou tradici mají například v Rožnově pod Radhoštěm, kde se zrodilo hned několik významných českých firem. Jak jsme na Obnovitelně.cz již psali, právě v Rožnově vznikly také první české solární panely vlastní výroby dnes již neexistující Tesly Trimex.
„O Brně a Jihomoravském kraji se také hovoří jako o českém Silicon Valley pro úspěchy na poli polovodičů. Úspěchy slaví i pražské strojní školy nebo Západočeská univerzita. Pro vládu a i pro Evropu samotnou jsme proto dostatečným partnerem, aby nás brali vážně,“ komentuje Háze.
Finanční podpora a snižování ceny
K dekarbonizaci přispívá rozšiřování již funkčních technologií a především snižování jejich ceny. „Solární panely nikdy nebyly levnější,“ dodává Živanský. V Německu vzniká absurdní situace, kdy je solární panel levnější než některá pletiva a ploty. Někteří lidé proto oplocují své pozemky právě fotovoltaikou.
Totéž platí i o akumulaci. Jaroslav Kindl z ČEZ ESCO popisuje, že aktuální nabídky na baterie jsou třikrát levnější, než byly před půl rokem. „Vývoj jde velmi rychle kupředu, a to by mohlo umožnit státu, aby podporoval rozvoj akumulace stejně, jako se snaží podporovat fotovoltaiku,“ doufá Kindl.
Dotační programy České republiky podporují dvě oblasti, nejen realizaci obnovitelných zdrojů, ale také výzkum a vývoj inovací. „Není ani problém množství finančních prostředků. Důležitá je ale koordinace a prioritizace,“ komentuje Tomáš Holinka. Prostředky musí být správně zacílené do konkrétních potřebných oblastí i správně seřazené.
Malé firmy nepřikládají dekarbonizaci důležitost
Řečníci se také shodli na tom, že většina vývoje, technologií a modernizací probíhá jen ve velkých korporacích, které na ně jednak mají vlastní finanční zdroje, jednak jsou okolním trhem nucené být aktivní.
„Malá a střední firma řeší nyní úplně jiné problémy, než je dekarbonizace. Ta pro ně ještě nějakou dobu nebude dávat smysl, pokud její majitel není nadšenec do nových technologií,“ popisuje Josef Švejda, site director společnosti Onsemi. Aby drobnějším firmám modernizace dávala smysl, musí se zapojit stát a musí jim poskytnout vnější motivaci.
„Za pár let se malé a střední firmy probudí a zjistí, že jejich velcí odběratelé chtějí produkty vyrobené v zelené firmě, a tím způsobí problém,“ komentuje. Menší firmy nemají dostatečný investiční kapitál, aby byly schopné svou technologickou modernizaci rychle dohnat, a může tak hrozit prudký kolaps celého sektoru drobných firem.
To je podle něj bohužel českou přirozeností, nechávat podobné problémy na poslední chvíli a pak je řešit již jako akutní problém. Potřebná je státní i bankovní podpora, ale i přirozený vývoj trhu, jak se ukazuje například na prodeji elektrických aut. Nové technologie obvykle začínají s nevýhodnou cenou a slouží jen velkým nadšencům, než se samovolně rozšíří na trhu a nakonec jsou cenově dostupné a ekonomicky výhodné.
Velké společnosti ale mají výhodu počátečního cashflow a možnosti investic. Například společnost Sigma Group se vydala cestou snižování energetické náročnosti pomocí energetického auditu, instalace fotovoltaických panelů i úsporných opatření jednotlivých budov.
Ženy v oboru chybí
Řečníci konference zmínili také nedostatek žen na odborných pozicích. „Potřebujeme odbourat předsudek, že na studium technických oborů ženy nemají,“ potvrzuje Háze. Začít je podle něj nutné už na základních školách. „Zápolíme především s předsudky výchovných poradců, kteří děvčatům doporučují technické oblasti vynechávat, aniž by vyhodnotili jejich předpoklady pro fyziku a vědu,“ dodává.
Před lety výrazně pomohla třeba kampaň brněnské VUT Technika je pro holky. Během roku, kdy probíhala, pocítily školy dvojnásobný zájem o studium ze strany žen. Po skončení kampaně se ale čísla vrátila do běžného průměru.
Podle zkušeností zástupců velkých firem je to ale z velké části náš národní trend. Například v Asii je inženýrství nejprestižnější obor a každý rodič se snaží své dítě dostat na technický obor bez ohledu na pohlaví dítěte, které nehraje roli. Nemusíme ale ani chodit tak daleko, jak dokládá zkušenost Josefa Švejdy z Onsemi.
„Když k nám přijela na závod v Rožnově výprava studentů z Rumunska, z autobusu vystoupila skupina těch nejlepších studentů a z dvou třetin to byly dívky,“ popisuje Švejda. „Když rumunské maminky radily svým dcerám, kam jít studovat, směřovaly je na techniku. I proto jsou tamní obory víceméně vyvážené. A u nás je to naopak, jak výchovní poradci, tak samotní rodiče jsou vůči ženám v technologických oborech skeptičtí,“ dodává.
Nejisté ale potřebné PPA kontrakty
Řeč padla i na problematiku PPA kontraktů, tedy dlouhodobých smluv o dodávkách obnovitelné energie za pevnou či indexovanou cenu. Ačkoliv by PPA kontrakty měly být stěžejním pojítkem mezi výrobcem zelené energie a průmyslovým subjektem, zájem o tuto formu kontraktů zatím není příliš vysoký. Jsou přitom klíčovým nástrojem pro budování zeleného profilu ESG.
„Spousta zákazníků už dnes zapomněla na to, jaké extrémy jsme zažili v předchozích dvou letech, a čekají na snížení cen energií,“ komentuje Jaroslav Kindl, manažer produktového managementu komodit ČEZ ESCO. Neochota zákazníků něco měnit je pro distributora brzda vývoje. ČEZ ESCO vnímá také problém ze strany regulace státu a tlaků bank. „Znevýhodnění firem, které neplní ESG profily, prakticky zatím nefunguje,“ dodává.
Dlouhodobost kontraktu sice přináší jistoty, ale současně také více rizik v případném krachu nebo zničení obnovitelného zdroje. Není také jisté, kdo případné odchylky a s nimi související změny cen pokryje. „Problémem je i legislativní nejistota. Například u záruk původu dojde nyní k řadě změn a v jednu chvíli nám z potenciálu PPA kontraktu vypadne 90 procent obnovitelných zdrojů, které v Česku máme,“ vysvětluje Kindl.
Pokud by PPA kontrakty kvůli legislativnímu prostředí nemohly fungovat, zbrzdí se vývoj jak obnovitelných zdrojů, tak samotných velkých a energeticky náročných společností. Týká se to především budoucích cílů v oblasti zelených vodíkových technologií, které potřebují velké množství obnovitelné energie.
„Část potřeby výroby obnovitelných zdrojů si pokryjeme a vyrobíme sami. Ale pravidla pro výrobu vodíku jsou tak striktní a složitá, že PPA kontrakty zkrátka budeme potřebovat, abychom mohli využít elektrolyzéry na maximum,“ vysvětluje Tereza Nislerová, ředitelka pro evropské fondy ORLEN Unipetrol.
„Pokud máme uzavřít kontrakt na deset let, není to reálné. Naše představa o ceně versus predikce dodavatelské společnosti se naprosto rozchází,“ komentuje Nislerová. Svůj podíl na vysoké ceně má české zaměření jen a především na fotovoltaiku. Energetický mix je ale třeba rozšířit, čímž se sníží právě i cena.
Atmosféra v prostoru je podle Miloslava Keltnera, ředitele odboru strategie a dekarbonizace ekonomiky z Ministerstva životního prostředí, velmi nejistá. Banky se bojí poskytovat finanční investice, ve hře zůstávají zatím pouze velcí hráči, jako je ČEZ. „Plány na deset gigawattů výkonu jsou podle mě nereálné, a to i pokud budeme mít akcelerační zóny,“ komentuje. Provozní podporu považuje za velmi důležitou pro rozvoj funkčních PPA projektů.
V porovnání se zahraničím, kde v posledních letech registrují veliký zájem a růst PPA smluv, se v Česku jedná jen o několika málo projektech. Částečně také proto, že například v Německu a Polsku doplňují projekty fotovoltaiky větrnou energií, aby udrželi křivku výroby co nejvíce stabilní. I proto je potřeba podle všech řečníků přidat i na povolování a rozvoji větrné energetiky.
Úvodní foto: Kristýna Čermáková