Energetická závislost na Číně je nebezpečná, Evropa musí najít cestu ven

Co spojuje fotovoltaické panely, turbíny pro větrné elektrárny nebo baterie do elektroaut? Ve velkém se vyrábějí v Číně. Žádná jiná země jich nevyrobí tolik, jako právě Říše středu. Bez čínských dodávek by se neobešla nejedna země. A platí to také o Evropské unii a České republice. Pokud chce mít starý kontinent v budoucnu jistotu bezpečné a nezávislé výroby zelené energie, musí svou závislost na čínské produkci vyřešit – aspoň z části.

Poté, co Vladimir Putin nařídil armádě, aby napadla Ukrajinu, se Evropská unie správně rozhodla odstřihnout od ruských strategických surovin – především zemního plynu a ropy. A postupně se jí to daří. Tyto energetické komodity se současně rozhodla z velké části nahradit masivní výstavbou fotovoltaických a větrných elektráren nebo bioplynových stanic. Jenže tím se dostává do nové energetické pasti – tentokrát čínské.

Stačí si připomenout některá čísla. Jak před časem upozornil Fyzikální ústav Akademie věd ČR, v roce 2020 se v Evropě vyrobilo méně než jedno procento celosvětové produkce solárních článků, ovšem nainstalovalo se zde více než dvacet procent globální fotovoltaické kapacity. „Závislost na dovozu zhruba 97 procent solárních článků z Asie se v kontextu nedávných geopolitických událostí jeví jako energetický hazard, který může ukončit evropský zelený sen,“ upozornil Fyzikální ústav.

Vždycky tomu tak ale nebylo. „Evropa byla před lety lídrem ve výrobě solárních panelů. Pak se ale výroba přesunula do Číny, kde je nyní rekordně nízká cena panelů, dokonce se vrátila pod hodnoty před covidem. Solární panely jsou symbolem evropského zaspání,“ připomněl na nedávné panelové diskusi programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.

Dominance ve větru i bateriích

Podobná situace panuje také v sektoru větrné energetiky. Globální rada pro větrnou energii (GWEC) upozornila, že zatímco před pěti lety se Čína podílela na výrobě turbín pro větrné elektrárny z 37 procent, loni už to bylo 56 procent a letos by tento podíl mohl stoupnout na zhruba 60 procent. Není se co divit: kapacita čínských továren dosahuje 82 tisíc megawattů ročně, zatímco těch evropských jen 21,6 tisíce.

Poslechněte si záznam panelové diskuze o soupeření globálních mocností na poli obnovitelných zdrojů:



Ekonomický deník v této souvislosti upozornil na problémy významných západních firem zaměřených právě na výrobu obřích větrníků, a to v souvislosti s růstem cen energií a vstupních výrobních surovin. „Ve vážných potížích se potácí Siemens Gamesa Renewable Energy. Americký koncern General Electric zase v minulém roce vykázal v oblasti obnovitelné energie ztrátu 2,24 miliardy dolarů. Lídr trhu Vestas loni prodělal 1,57 miliardy eur,“ napsal deník.

Zdá se, že čínským podnikům se takové potíže vyhýbají. Nebo alespoň prozatím. Některé asijské firmy přitom už pronikají na evropský trh, například společnost Mingyang Smart Energy, jejíž větrné turbíny byly loni instalovány na offshore větrných farmách v Itálii.

A připomeňme si ještě výrobu lithium-iontových baterií do elektrovozidel, kde Čína kontroluje drtivou většinu globální produkce. S velkým odstupem je na druhém místě Polsko a za ním Spojené státy. Čína má ale největší podíl rovněž na výrobě dalších komponent.

Evropa potřebuje restart

Obrovská závislost na čínských technologiích a výrobcích se ale pro Evropu může stát osudným. Čína má značné velmocenské ambice a právě díky svému silnému ekonomickému postavení může svou roli v globálním světě ještě posílit. Nehledě na to, že v případě válečného konfliktu, který ve světle ukrajinské války nebo teroristického útoku Hamásu na Izrael a neustálého čínského vyzbrojování rozhodně není nepředstavitelný, se mohou evropské státy dostat do téměř neřešitelné situace.

Evropa potřebuje, aby se opět stala významnějším globálním hráčem na poli nejmodernějších zelených technologií a výrazným způsobem omezila svou závislost na jiných regionech, především Asii. Zcela se odstřihnout samozřejmě nepůjde. Také proto, že Evropa není zcela soběstačná v surovinové základně.

• Tip: Střední a východní Evropa může do roku 2030 snížit ceny elektřiny o třetinu díky ambicióznějšímu zavedení větrné a solární energie

První projekty přitom už existují. Patří mezi ně projekt Pilatus, díky němuž by do několika let měly vzniknout tři pilotní linky na celý výrobní cyklus inovativních křemíkových solárních panelů. Speciální technologie s kontakty na spodní straně panelů umožní fotovoltaickým článkům přeměnu energie s efektivitou více než 26 procent. Dnes se přitom účinnost nových vyráběných článků pohybuje okolo 22 procent, také proto se o panelech nové generace hovoří jako o fotovoltaickém ferrari.

Projekt má přitom pomoci snížit závislost Evropy na čínské produkci. Pokud se projekt ukáže jako životaschopný, bude následovat druhá fáze – továrna s roční výrobní kapacitou několika gigawattpeaků. Plánovaná linka na výrobu fotovoltaických modulů má zvýšit současnou celkovou evropskou kapacitu výroby fotovoltaických článků o 30 procent.

Na projektu se podílí i Martin Ledinský z Fyzikálního ústavu Akademie věd. „Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme přijít s novou, vysoce účinnou technologií, díky které bude fotovoltaika cenově dostupná a zároveň splní přísné ekologické požadavky. Proto budeme pro výrobu tohoto fotovoltaického ‚ferrari‘ využívat z velké části energii z norských vodních elektráren a minimalizovat tak jeho uhlíkovou stopu,“ řekl Ledinský.

Ilustrační foto: Pixabay