Hořká pachuť z otrávené Bečvy: selhání úřadů a rozsudek „aby se vlk nažral a koza zůstala celá”
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl v kauze otrávené Bečvy. Je z něj patrné, že se na 99,99 procenta nedozvíme, co se před třemi lety vlastně stalo.
Pavel Baroch
23. 10. 2023
Rozsudky soudů se v demokratické společnosti mají respektovat, tak respektujme i zatím nepravomocný verdikt Okresního soudu ve Vsetíně ke kauze Bečva. To ovšem neznamená, že k němu nemůžeme mít výhrady a poznámky. A právě v tomto více než tři roky starém případu je toho k připomínkování více než dost. Soud například vůbec neodpověděl na otázku, co se vlastně 20. září 2020 stalo. Je už takřka jisté, že se to nikdy nedozvíme.
Připomeňme, že na podzim před třemi roky kdosi otrávil asi 40 kilometrů Bečvy a zahubil minimálně 40 tun ryb. Pro lepší představu: představuje to přibližně 100 tisíc kusů těchto vodních tvorů. Ze zavinění ekologické havárie nebývalých rozměrů byla obžalována rožnovská společnost Energoaqua a její ředitel Oldřich Havelka. Firma spravuje tovární areál bývalé rožnovské Tesly a zajišťuje v něm i čištění odpadních vod.
Katastrofa byla od počátku mimořádně sledovanou událostí nejen kvůli rozsáhlému dopadu na životní prostředí, ale také proto, že nedaleko místa nehody stojí chemička Deza ze svěřenského fondu expremiéra Andreje Babiše (ANO). Fabrika od počátku patřila mezi hlavní podezřelé, ale policie, Česká inspekce životního prostředí a nakonec i soud vinu Babišovy chemičky odmítly.
Vinen, nebo nevinen?
Zproštěn obžaloby byl nakonec ale také šéf společnosti Energoaqua Havelka, byť soud konstatoval, že firma sice může za otravu řeky, nicméně podle jeho výkladu nejde o trestný čin, ale pouze o přestupek, takže by se věcí měla zabývat Česká inspekce životního prostředí. Rovněž se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku před otravou stalo.
Zde se samozřejmě nabízí první zásadní otázka: když se nepodařilo zjistit, co se v rožnovské firmě osudného dne odehrálo, je ona tím skutečným viníkem? Zvláště když si uvědomíme, že ryby začaly hynout až zhruba 3,5 kilometru od výpustě z firmy. Skutečně se jedovatá látka takovou vzdálenost plazila podél břehu, překonala několik jezů a až pak se rozlila po celé délce toku a začala zabíjet jednu rybu za druhou?
Stačí si připomenout zajímavý experiment profesora Jakuba Hrušky, který působí jako vedoucí biochemických a hydrologických cyklů v Ústavu globální změny Akademie věd ČR, a rybáře Stanislava Pernického, který se v kauze otrávené Bečvy angažoval od počátku. Nalili do ústí rožnovského kanálu roztok chloridu draselného, tedy kuchyňské soli, a pozorovali, jak sloučenina postupovala řekou, která měla v tu dobu zhruba stejný průtok jako v den havárie.
A posléze došli k jednoznačnému závěru, že řeka musela být otrávená z jiného zdroje, tedy blíže k místu, kde začaly hynout první ryby. Rybáři a další odborníci si rovněž stěžovali, že bezprostředně po havárie odpovědné úřady neodebraly dostatek vzorků, aby se mohlo přesně zjistit, odkud se jedy do Bečvy dostaly, a co to bylo za jedy – panují totiž i pochybnosti o tom, zda to byl skutečně kyanid, jak se od počátku tvrdilo. Právě kvůli nedostatečné reakci úřadů a státních institucí se Bečva stala symbolem zásadního selhání odpovědných organizací. A tato nálepka zůstala na kauze až do soudního verdiktu.
Ostatně také devítičlenná poslanecká komise ve své dvaatřicetistránkové zprávě o tom, co se odehrálo na Bečvě od osudného nedělního dopoledne 20. září 2020, kritizuje zejména práci České inspekce životního prostředí, ale všímá si také vodoprávního úřadu ve Valašském Meziříčí a dalších institucí.
Soud proti soudu
Že je něco v nepořádku, se ukázalo hned na počátku vyšetřování. Aniž ještě byly provedeny patřičné posudky a analýzy, tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) několik dní po havárii ukázal právě na společnost Energoaqua a označil ji za viníka. Kritiku České inspekce životního prostředí a výsledky sněmovní vyšetřovací komise následně odmítl.
Nebyla to ale jediná podezřelá okolnost. Když byl spis o několika tisících stranách předán rok a půl po havárii vsetínskému soudu, odehrála se dnes už trochu pozapomenutá událost. Předseda soudu Pavel Kotrady uvedl, že v předloženém spisu chybí jednoznačné důkazy o vině za ekologickou havárii. „Není to s čistým srdcem možné poslat do hlavního líčení, protože z toho spisu a obžaloby nevyplývají důvody pro podání obžaloby,“ sdělil na jaře 2020 Deníku N Kotrady.
Soudní líčení začalo až po zásahu nadřízeného krajského soudu. A dopadlo to, jak dopadlo, tedy ve stylu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Bohužel. Pokud se nestane zázrak a pod tíhou černého svědomí nepromluví například zásadní svědek události z konce září 2020, už se patrně nikdy nedozvíme, co se na tehdy na Bečvě stalo. Zůstala jen hromada uhynulých ryb, pochybnosti o fungování veřejné správy „když se něco stane“ a spousta nezodpovězených otázek.
Foto: Hasičský záchranný sbor