Je lepší při setkání s medvědem utíkat, nebo dělat mrtvého? Ani jedno, radí zoolog

Podle něj je základem dodržovat veškerá preventivní opatření. Setkání s velkou šelmou je vysoce nepravděpodobné, pokud se tak ale přesto stane, šelma se bude snažit utéct a nebude chtít zaútočit.

Na území České republiky se momentálně vyskytují jen dvě šelmy, ze kterých by člověk mohl mít oprávněný strach. Medvěd hnědý a vlk obecný, přičemž medvědů je v českých lesích minimum a jde spíše o migrující jedince. Naopak vlci u nás žijí v již několika smečkách třeba na Šumavě.

V případě medvěda je potřeba dodržovat spíše preventivní opatření, zejména o sobě v oblastech s vysokým výskytem těchto zvířat dávat vědět. Nemusíte přímo křičet anebo být extrémně hlasití, ale pohybujte se lesem tak, aby o vás zvíře vždy vědělo. Vyhýbejte se nepřehlednému terénu a houštinám, protože v těchto místech jsou medvědi aktivní i během denní doby.

Když se medvěd postaví na zadní, neznamená to útok

„Pokud člověk zahlédne v dálce medvěda, ale zvíře o něm ještě neví, je vhodné se vrátit zpět, odkud člověk přišel. Nechat to zvíře tam kde je, neupozorňovat na sebe, neprovokovat, vyhnout se tomu střetu,“ říká Duľa. Pro české turisty jsou opatření využitelná spíše na vycházky do slovenských hor a lesů, v tuzemském prostředí se medvěd vyskytuje vzácně.

V momentě, kdy si člověk všimne medvěda, který o něm již ví, měl by zůstat stát, a nechat vše na zvířeti. „Zůstaňte na místě, pozorujte medvěda, nekřičte, nehýbejte se, nedělejte prudké pohyby. Medvěd má velmi špatný zrak. Musí si sám vyhodnotit co vidí, takže se obvykle postaví na zadní. To ale neznamená, že chce zaútočit,“ vysvětluje Duľa.

Ve chvíli, kdy zvíře vyhodnotí, že se jedná jen o člověka, který pro něj neznamená nebezpečí, okamžitě uteče. Samozřejmě jsou i případy, kdy člověk medvěda překvapí, a ten pak nemá čas rychle vyhodnotit nezvaného vetřelce jako krizovou situaci a utéct.

• Čtětě také: Jak se na výletě vyhnout vlkům a medvědům: riziko je malé, stačí dodržovat pár pravidel

Nejčastější případy setkání s medvědem jsou v nepřehledném houští anebo když se člověk pohybuje rychle a tiše a svým chováním medvěda nestihne včas varovat. Například při cyklistice či běhání. „Když se poté člověk dostane omylem třeba mezi medvědici a její mladé, zvíře může zaútočit, protože se bude cítit ohroženo,“ říká Duľa a dodává, že takových případů je ale skutečně velmi málo.

Při útoku si chraňte břicho a hlavu

Obrovské šelmě není možné se ubránit, je proto třeba si alespoň zachránit život. „Aktivní obranu by medvěd vnímal jako hrozbu a to je pak problém. Jeho útok trvá jen pár vteřin, útočí přes hlavu a kouše do končetin. V této situaci je nejdůležitější, aby uškodil co nejméně. Obvykle to skončí pokousáním a poškrábáním,“ říká Duľa.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Podle něj je nejlepší strategií stočit se do klubíčka, chránit si břicho a životně důležité orgány. Jediný smrtelný útok registrovaný v Česku i na Slovensku za posledních sto let byl v roce 2021, kdy měl člověk zlomený vaz. Druhý útok s nešťastným koncem proběhl letos na jaře v Itálii, kdy zemřel napadený běžec. Jinak jsou ovšem setkání se s medvědy téměř vždy bez poranění.

Vlk na člověka nezaútočí, pokud není nemocný nebo zraněný

Pravděpodobnější setkání pro turistu v České republice bude s vlkem, druhou velkou šelmou, která se na našem území vyskytuje. Šlo by sice o vzácnou příležitost, přirovnatelnou spíše ke štěstí, ale přesto je dobré vědět, jak se v takovém případě chovat a minimalizovat riziko i vlastní strach.

Nejčastější setkání s vlkem je s takzvanými „bold“ jedinci. To je označení zvířete, které právě čerstvě dospělo, opustilo svou rodnou smečku a nyní migruje, a hledá si partnera či partnerku a nová území. Takový vlk by se dal přirovnat trochu k odrostlému štěněti. Je zvědavý, je nebojácný a může se k lidem přiblížit, protože si je bude chtít prohlédnout.

„Takto chovající se vlk není nebezpečný. Pokud se k člověku přiblíží blízko, může to být také třeba kvůli jeho psovi. Vlk se zajímá spíše o něj, než o člověka, ale z přítomnosti člověka mu ještě chybí přirozený strach. Nezaútočí, jen je zvědavý,“ vysvětluje Duľa. V ten moment je důležité dát zvířeti najevo, že je člověk silnější. Zakřičet, zařvat, ohnat se rukou či klackem. Zkrátka předvést, že se dokáže bránit.

• Tip: O víkendu se koná mapování invazivních a nepůvodních živočichů a rostlin, přidejte se také

To vlkovi postačí k tomu, aby zjistil, že mu to za riziko přiblížit se ještě více nestojí. Vlk je šelma, a ta nikdy nechce utrpět v boji zbytečná zranění, která by jí, i v případě vítězství, mohla stát život, protože by z utržených ran mohla získat infekce nebo být oslabena na lovu. I proto některá teritoria sdílí různé velké šelmy společně. Vzájemně na sebe neútočí, vyhýbají se konfliktu, pokud mohou.

Pokud by přesto k napadení člověka vlkem došlo, minimálně ve středoevropském regionu neskončí smrtí, ale pouhým pokousáním. „V ten moment je nutné vyhledat vyšetření, protože vlk měl nejspíše vzteklinu. V celé Evropě historicky registrujeme pouze několik napadení vlkem, která vždy skončila pouze pokousáním, ničím horším. A vždy se později ukázalo, že to bylo proto, že daný jedinec byl nemocný, nejčastěji vzteklinou,“ uzavírá Duľa.

Text: Kristýna Čermáková

Foto: Unsplash / Danika Perkinson