Kapitalismus se zelenou tváří: Sázíme Česko seje byznys na záchranu lesů, sklízí ale spíš kritiku

Dvojice osvícených ajťáků Richard Krajník a Filip Hradil si jednoho slunečného dne při výběhu do lesa řekli, že holé pláně po smrkových monokulturách jsou depresivní a je načase s tím něco udělat. Vymysleli projekt Sázíme Česko. Přidali špetku laických znalostí o přírodě, následně tunu marketingu a na první pohled velmi lákavý projekt byl na světě.

Nabídli lidem možnost zalesnit české stráně a holiny po kůrovci. Za 69 korun si zájemce může zakoupit jednu sazenici stromu, kterou oni následně zasadí. Pozemky pro výsadbu budou vybírat tak, aby vždy pomáhali nezabezpečeným začínajícím majitelům, kteří si zalesnění svého pozemku nemohou dovolit a kůrovcová kalamita jim téměř zničila živobytí. Tímto krokem především zvýší počet stromů v České republice a tím zachrání čisté ovzduší.

Na první pohled je to myšlenka zajímavá, až dušínovská, na pohled druhý se ovšem ukazují trhliny. Na sociálních sítích se ozývají hlasy, že cena za jeden strom je přemrštěná, v týmu chybí kvalifikovaný odborník a že vše je to jen jeden velký marketing. I kvůli obrovské reklamní kampani projekt neunikl pozornosti médií, a posledních několik měsíců jsou oba autoři masírováni ze všech možných stran.

• Tip: Staré vzácné lesy mizí alarmujícím tempem. Evropští vědci vyzvali k jejich záchraně

„Projekt Sázíme Česko přiměl nákladným marketingem lidí platit za výsadbu stromků. Cena sazenice je ovšem v rámci projektu podstatně vyšší, sází se navíc tam, kde by stromky stejně většinou vysadili vlastníci," kritizuje například magazín Reportér na svém Twitteru. Jak to tedy ve skutečnosti je?

„Spíše neumíme komunikovat veřejně a s médii,“ přiznává Richard Krajník, který se se mnou sešel k rozhovoru a vše se mi pokusil vysvětlit a uvést na pravou míru. Působí nervózně a dodává, že zatím neměli příliš dobré zkušenosti s novináři. Když zjistí, že jsem byla na jedné z podzimních výsadeb vyzkoušet si sázení na vlastní pěst a zjistit o projektu více informací, trochu pookřeje.

Server Ekonews je označil za prodejce hrnců, Ekolist jim poskytl prostor vícekrát, hned první článek byl ovšem ryze kritický. Většina kritik uvedených médií se podle Krajníka zakládá buď na zastaralých informacích nebo na domněnkách anebo na zášti konkurenčních organizací. „V červnu bychom měli spustit nový web, kde bude budeme mít i nejčastější otázky a odpovědi a aktualizované některé údaje,“ slibuje, když podotýkám, že některé informace by stačilo poskytnout veřejně a transparentně.

Dobrovolné peníze, dobrovolná práce, spousta marketingu

Cílem projektu je údajně vysadit co nejvíce stromů a podpořit tak biodiverzitu smíšených druhů dřevin. Peníze jsou vybírány formou nákupu „výsadby stromku“ za 69 korun. Z těchto peněz jde část na samotnou sazenici, část na marketing a provoz celé organizace, část na náklady s výsadbami spojené a část na materiál a občerstvení pro sázecí dobrovolníky. To je totiž druhá forma, kterou může člověk do projektu přispět – svou vlastní fyzickou účastí při výsadbě.

• Psali jsme: České lesy chřadnou, na 80 procent starších jehličnanů není v dobré kondici

Majitelé pozemků se do projektu sami dobrovolně hlásí, Krajník s Hradilem pak vyberou vhodné adepty pro účast v projektu. „Snažíme se vybírat především majitele pozemků, kteří nemají příliš velké cashflow. Holina po kůrovci je pro ně v ten moment zásadní finanční problém, ocitnou se totiž v pasti, a nejjednodušší cestou by pro ně bylo opět osadit les smrkem. My jim pomůžeme, aby byla skladba lesa pestřejší a zdravější,” vysvětluje Krajník.

Upřednostňují majitele pozemků, kteří o své lesy přišli kvůli kůrovci či jiné přírodní kalamitě. Dřevo prodali za minimum peněz, často i se ztrátou. Takový majitel je povinen do dvou let (v posledních letech kůrovcové kalamity byl tento termín posunut na pět roků) svůj pozemek zalesnit. Často je pro něj nejjednodušší vysázet smrky a nic víc neřešit. Autoři projektu právě tenhle lesnický koloběh chtějí údajně změnit.

S majitelem lesa sepíší a podepíší smlouvu. Vlastník pozemku se zaváže k tomu, že se o les bude nadále starat, bude ho správně prořezávat, bude kontrolovat oplocenky a zkrátka provádět veškeré nezbytné úkony v lesním porostu. Jednou z kritizovaných částí projektu je i fakt, že les je veden jako hospodářsky a jeho majiteli se v momentě, kdy je osázen listnatými sazeničkami, zvedá jeho hodnota. Zabránit prodeji smluvně pořádně nelze, proto oba autoři projektu spoléhají na svou intuici při výběru osvícených majitelů a doufají, že jejich přístup a filozofii k přírodě přebere širší společnost.

Majitel lesa se pak také zavazuje, že povede vysázený smíšený či listnatý les ve zdravém duchu. „Často se pak procházíme s místními, s majiteli, s pracovníky v lese, se starými lesáky a dalšími, a oni jsou překvapení, že se nám nelíbí čistý les, kde nic není. My se jim snažíme dokázat, že takhle přirozeně vedený les vypadat nemá, že půdu podporuje, pokud na ní necháte ležet padlý strom, který jí přidá živiny do budoucna,” říká Krajník.

Lesy nebo remízky, co je víc?

V čem tedy spočívá zakopaný pes? Od samého začátku reklamní kampaně (za kterou mimochodem za zhruba deset měsíců fungování zaplatili jen na platformách sociálních sítí Meta 2 900 000 korun a jejich reklamy se objevují i na Googlu) se na autory valí kritika. Začala několika nenápadnými twitterovými posměšky od lidí, kteří se lesnictvím zabývají, rozumí tomu, a konání této na první pohled neziskově se tvářící firmy se jim nezdálo.

Ekoložka Tereza Rumanová z Ostravské univerzity považuje dobrovolnické výsadby hospodářských lesů za doslovné nošení dříví do lesa, protože lesy není potřeba rozšiřovat. „Nehledě na to, že pokud vám kůrovec sežere les a vznikne vám tam holina, tak je to důsledek vašeho špatného hospodaření. Jak to, že se vám pod tím už nezmlazoval porost? Jak to, že najednou musíte sázet celou holinu? Z tohoto hlediska používat dobrovolnickou práci – a ještě to rámovat klimatickou změnou – je hloupost,“ říká.

• Tip: Unikátní drony českých vědců létají podobně jako hejno ptáků. Kůrovce najdou dřív než lesník

„Idea je to zajímavá a dobře vybraným vlastníkům to může skutečně pomoci. Občas se na mě obrátí lidé, a říkají mi, jak museli les prodat, protože nevěděli, jak na to. A přitom by je stačilo jen informovat, často nevěděli ani to, že mohou získat dotace,” vysvětluje Michal Kubelík, specialista péče o chráněná území z Odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Stejně jako některé tweety ale zpochybňuje fakt, zda je zapotřebí zrovna další zalesňování.

„Často se pod záminkou sázení stromů akorát utrácí zbytečné peníze, často se tím ničí příroda. Lokality se zbytečně či nevhodně osázejí, pak se likvidují. A tam, kde jsou ty stromy potřeba, třeba v zemědělské krajině, tam zas nenajdete vlastníka, který by se zalesněním souhlasil,” říká Kubelík. Jedním z argumentů projektu je totiž právě ona udržitelná a ekologická rétorika i s odkazem na samotný název „Sázíme Česko”.

„Zasadíme co nejvíce stromů, které budou přeměňovat oxid uhličitý na kyslík a bude se nám lépe dýchat,“ hlásají Hradil s Krajníkem na svých webových stránkách i sociálních sítích. A následně sází stromy na místa hospodářský lesů, které stejně za zhruba 80 až 120 let budou pokáceny, a i bez jejich pomoci by je tam majitel pozemku vysadil – i proto, že to má ze zákona povinné.

Mohli by se sice zaměřit na výsadbu remízků, podporu vícepatrového lesa nebo zavlažování mokřadů, výsadba stromků do řady po stovkách do připravené holiny je pro ně ovšem výrazně jednodušší a finančně příjemnější. Konfrontovala jsem proto s touto myšlenkou Richarda Krajníka a zajímal mě jeho názor.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

„Ano, to je pravda. Ale taky je dost složité běžnému člověku vysvětlit funkci remízku. Strom je jednoduchý na pochopení. Když nabídneme výsadbu stromu, člověk okamžitě pochopí, má z toho zážitek, chce pomoct, ukáže mu to nějakou možnost, jak pomoci přírodě. Ale chceme to do budoucna rozšířit přesně o to, co jste říkala. Remízky, cesty, rozmanitější příroda na polích,” říká.

Cílem projektu není totiž přímo vysadit les, jak by se z webových stránek mohlo zdát, ale propojit lidi s přírodou, vysvětluje Krajník. Ne všechny aktivity se totiž snaží prodat a některé ani nikde nezmiňují. „Cokoliv, co bude mít přidanou hodnotu pro přírodu, to děláme a ukazujeme to lidem. Například při samotných výsadbách a přípravách na sázení necháváme záměrně klestí, snažíme se, aby probírka lesů neprobíhala přímo tvrdou holosečí,” vysvětluje a dále se brání označení greenwashing.

Jejich cílem je podle jeho slov spíše popularizace správné a zdravé výsadby lesa, než samotný fakt, že vysází tisíce stromků. Odporuje tím sice mnoha sloganům na samotném webu, ale jak sám říkal hned zpočátku, web by se měl aktualizovat. Snad tam tedy podobné marketingové věty o zvyšování počtu stromů nepřeváží nad smysluplnou myšlenkou, kterou nabízí při osobním setkání.

Je to drahé nebo levné?

Cena sazenic je prvním, a tím nejvíce zazlívaným problémem. Sazenice stojí 69 korun. V lesní školce se dá sazenička získat za zhruba deset až dvacet korun. Část peněz, jak sami přiznávají v jednom z veřejných rozhovorů, jde na marketing, část jde jejich dvanáctičlennému organizačnímu týmu. „Už jsme opět jen čtyři,” opravuje mě při rozhovoru Krajník. Projekt se zpočátku rozjel rychleji než čekali a nezvládali ho ukočírovat. I proto prý vzniklo mnoho nepochopení a špatných emocí, které s ním při rozhovoru rozebírám.

• TIp: Pomohou cizokrajné stromy českým lesům s klimatickou změnou? Vědci je otestují

„Teď to byla horská dráha,” přiznává Krajník. Pro něj se práce ve společnosti Sázíme Česko stala prací na plný úvazek, doslova. „Zredukovali jsme to, proškrtali. Deset, dvanáct lidí bylo moc. Ale zpočátku se nám to vymykalo z rukou, museli jsme dělat realizace lesa, odpovídat na komentáře, dělat marketing. Ale teď už jsme na čtyřech lidech, museli jsme se vzpamatovat a rozvíjet ten projekt dále zdravě.”

Zpět k ceně stromků. Podle informací na webu v polovině května 2023 si lidé nakoupili 159 tisíc sazenic. To znamená zhruba 10 milionů vybraných korun. Cena sazenice je její cena plus přímé náklady na organizaci výsadby, materiál, doprava a další. Přímý náklad se pohybuje mezi dvaceti až dvaceti pěti korunami. Dále je v ceně zahrnut celý realizační tým, který pracuje na komunikaci s lidmi, s firmami a na celém projektu.

A také je v ceně marketing, nepochybně. Minimálně tři miliony korun musely jít do reklamy, která byla placená z třetinového zisku za zakoupené za sazeničky. „Tak to úplně není. Přemýšlíme dlouhodobě, jsme společnost s ručením omezením, takže všechny stromy, které si lidé zaplatili, vysázet musíme, oni si u nás zaplatili službu. Reálně jsme spíše v červených číslech a ještě několik let asi budeme,” říká Krajník. Službu vnímají jako komplexní servis osvěty a zjednodušení celého procesu mezi člověkem, který chce pomoci přírodě, a samotným lesem.

• Rozhovor: Česká krajina není na klimatickou změnu připravená, varuje rektor Sklenička

Suma sumárum, existuje mnoho podobně zaměřených společností, které to dělají zcela určitě levněji a které to dělají možná odborněji. Dva ajťáci, kteří se vše učí za pochodu, občas chybují, se občas ocitnou v hledáčku rozezlených odborníků, kteří si nechtějí nechat mluvit do řemesla a poučovat se od laiků. Přesto se jim nedá upřít, že podobně rozsáhlé výsadby a podobně známé jméno za tak krátký čas nemá nejspíše nikdo. A to je jedna z jejich motivací i strategií.

„Jak říká Daniel Stach, věda musí být popularizována, aby mohla být vědou. Vnímám to podobně. Pokud bychom to dělali bez takové reklamy, nebude to mít ten dosah. V tuto chvíli jsme vysázeli třicet tisíc stromků za půl roku. To mají jiné organizace za pět let,” říká Krajník. Nepopírá, že by do budoucna měl být projekt ziskový. V současnosti se ale po všech počátečních výdajích a při vidině výdajů budoucích za ziskovou společnost nepovažuje. Veškeré finance totiž používají k tomu, aby kolo roztáčeli dál.

Do ceny sazenice se tak promítá i vývoj produktu, tedy projektu a jeho inovace. V tuto chvíli například doplněk do internetových eshopů. Při kliknutí na košík si může zákazník vybrat, zda si k ceně připočítá i výsadbu jednoho stromku. Je to sice drobnost, ale může přinést z dlouhodobého hlediska úspěch.

Po vlně kritik na nedostatečné množství odborníků na lesní hospodářství se také autoři poučili a snaží se sestavit paletu odborníků, která by figurovala mezi nimi a společností a popularizovala by zdravý přístup k lesu. Od toho si slibují určitou expertní skupinu, která by měla na starost větší projekty, než jsou pár hektarové holiny.

• Psali jsme: Úředníci blokují vznik unikátního prosvětleného lesa. Vědcům pomohl až soud

„To už zní celé jako velká firma,” neodpustím si poznámku. „Ano, ale to je také náš hlavní cíl,” přiznává Krajník. „My stavíme tak trošku korporát. A chceme to dělat tak, aby to mohlo být veliký, aby to vytvořilo tlak na společnost. Je to trošku protichůdná myšlenka, na první dobrou, ale dává mi to smysl. Pokud chci být udržitelný, musím fungovat jako korporát,” vysvětluje.

„Hrozně bych si přál vybudovat firmu, která bude nosit a předávat dané hodnoty, a která pojede ve výsledku i beze mě, klidně dalších sto let,” říká, a vysvětluje, proč zvolili formát společnosti s ručením omezeným místo neziskové organizace, což bývá tradičním řešením projektů s hlubšími hodnotami. Aby se projekt udržel na nohou i po finanční stránce, musí podle něj fungovat jako firma, musí vydělat na svůj provoz a nesmí být závislý na grantech, dotacích či politicích. Zkrátka zelený udržitelný korporát.

Jakou skladbu stromů volí na zalesnění? Jak se z ajťáka stane téměř teoretický lesník na plný úvazek během jednoho roku? Co si o projektu myslí odborníci? Jak funguje dotační systém a proč ho vlastníci pozemků nevyužívají? Odpověď na tyto otázky bude v dalším díle série věnované projektu Sázíme Česko.

Text: Kristýna Čermáková

Foto: Pixabay