Ochranář: Proti Národnímu parku Křivoklátsko se vede dezinformační kampaň. Lidé se bojí vyhlášení podporovat
Proti plánům vyhlásit na Křivoklátsku nový národní park se postavily tamní obce včetně většiny obyvatel. Všichni ale nejsou proti, místní ochránce přírody Ivan Kasalický sbírá podpisy pod petici pro vznik národního parku.
Pavel Baroch
1. 3. 2023
Když pravděpodobný nový ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) svolal koncem února schůzku, na níž chtěl debatovat o novém národním parku, osmnáct z devatenácti pozvaných starostů Křivoklátska nedorazilo.
„Zajímá mne pohled starostů a sleduji jejich dlouhodobý nesouhlas s naším záměrem. Chtěl jsem se s nimi především seznámit a vyslechnout jejich výhrady. Většina z nich ale na setkání nepřišla, což mě mrzí,“ uvedl Hladík, který současně oznámil, že se za starosty a obyvateli Křivoklátska osobně vydá. „Chci situaci v regionu poznat a slyšet názory místních před tím, než se rozhodneme pro další postup v komunikaci s obcemi a občany,“ dodal.
Starostové svou neúčast zdůvodnili tím, že ji pokládali za zbytečnou. Své stanovisko k vyhlášení parku totiž napsali písemně, jak ukládá správní řád. A nyní očekávají písemné odpovědi na své námitky. „I s ohledem na jejich obsah vnímáme jakékoli právně nezávazné, tedy zejména společné ústní jednání, jako v danou chvíli nadbytečné a pro všechny strany nic nového nepřinášející,“ uvedl starosta Lukáš Kocman z obce Běleč.
Jedním z těch, kdo naopak vyhlášení nového národního parku veřejně a aktivně podporuje, je Ivan Kasalický, jehož rodina žije na Křivoklátsku po generace. Kasalický pracoval v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a nedávno, už jako důchodce, založil petici pro vyhlášení národního parku. A doufá, že zde nakonec národní park také vznikne. „Když ne, tak se také svět nepřestane točit. Bude mi to ale líto za budoucí generace,“ říká Kasalický v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.
Jaký je vlastně váš vztah k přírodě a krajině Křivoklátska?
Mám na Křivoklátsku hluboké rodinné kořeny. Moji předkové z matčiny strany pocházejí z tohoto regionu od pradávna a z otcovy strany po několik generací zpátky také. Byli mezi nimi vzdělaní zemědělci i významní lesníci, řemeslníci, stavitelé a architekti, někteří i ve službách majitele křivoklátského panství.
Já jsem se tu narodil, bydliště jsme měli na Křivoklátě. Pak jsem se na dětství trochu vzdálil, ale trávil jsem tu mnoho volných chvil, prázdniny, víkendy. Ale nejen na Křivoklátsku. Od dětství také navštěvuji především Krkonoše a další krásné kouty naší země. Můj vztah k přírodě, vedle rodinné výchovy, formulovalo i to, že jsem od dětství skautem a „skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských“, jak praví šestý bod skautského zákona.
Po skončení studií na Vysoké škole zemědělské jsem se na Křivoklátsko vrátil a po několika letech v zemědělské praxi jsem se stal ochranářem ve Správě CHKO Křivoklátsko, a to hned od jejího založení. Teď už jsem v důchodu, ale stále se snažím k ochraně přírody přispět jako předseda místní základní organizace Českého svazu ochránců přírody.
Proč jste se rozhodl zorganizovat petici na podporu Národního parku Křivoklátsko?
Jakmile se objevila první zmínka o případném vyhlášení národního parku Křivoklátsko, zvedla se velmi silná vlna odporu, provázená také peticí proti tomuto záměru. Argumentace ze strany jejích tvůrců však nebyla věcná, postavená na vědeckých zjištěních, ale silně manipulativní, emotivní a bohužel až dezinformační.
Spočítejte si úsporu a získejte střešní elektrárnu do několika týdnů
Je pravda, že ani Ministerstvo životního prostředí, ani Středočeský kraj nepředložily včas nijak kvalitní a obsáhlé informace k tomuto záměru. Ale odpůrci na to ani nečekali a ihned začali veřejnost masírovat různými polopravdami, manipulacemi s citáty vytrženými z různých zdrojů, aby vytvořili dojem, že se státní instituce chystají omezovat občanská práva, zakazovat místním občanům a uživatelům křivoklátské přírody chodit do lesů, obvinili stát a kraj z „bolševického myšlení“ a podobně.
Stejné argumenty také prezentovali na besedách s občany, kde vyvolávali atmosféru nedůvěry vůči zástupcům ministerstva a kraje. A protože nemám rád takové postupy, rozhodl jsem se založit petici PRO, aby i ti, kdož se nenechají zmanipulovat, mají ke Křivoklátsku podobný vztah jako já, naslouchají odborným argumentům a myslí na budoucnost, měli možnost svůj postoj někde vyjádřit. Tuto moji aktivitu podpořili opravdoví znalci Křivoklátska i sněm Českého svazu ochránců přírody.
Nestačí, aby na Křivoklátsku byla pouze chráněná krajinná oblast? Proč si podle vás toto území zaslouží nejvyšší stupeň ochrany, tedy národní park?
CHKO byla vyhlášena před pětačtyřiceti lety. Za tu dobu se velmi výrazně změnily poměry, a to nejen společensko-politické, ale také a možná především ekologické. O tom, že nastoupila klimatická změna, silně urychlená bouřlivým a neregulovaným rozvojem naší technické civilizace, nelze pochybovat.
Prostředí se mění a je to stále více znát i na stavu přírody. Nejzjevnější je osud lesních porostů, uměle vysázených v předchozích desetiletích až stoletích, především jehličnatých monokultur. A nevyhnuly se ani Křivoklátským lesům. Ale změny se dotýkají prakticky všech společenstev, jen nejsou tak markantní. Stavy spárkaté zvěře jsou tak vysoké, že bez oplocenek prakticky nelze porosty obnovit.
Zároveň se ale také značně zvýšil tlak na přírodu ze strany společnosti. Chceme-li zachovat přírodní a přírodě blízké ekosystémy Křivoklátska, schopné samostatného vývoje, musejí se také změnit způsoby jejich ochrany a řízení dalšího přístupu ze strany společnosti k této jedinečné oblasti.
Ale o národním parku se zde uvažovalo už před dlouhými desetiletími, kdy se o klimatické změně ještě nemluvilo.
O tom, že by si Křivoklátsko zasloužilo být národním parkem se uvažuje opravdu již od konce osmdesátých let minulého století, když bylo hlubším poznáním zdejší přírody doloženo, jak výjimečné a evropsky unikátní je to území – zejména v centrální části kolem údolí Berounky a jejích přítoků.
Bohužel vlivem různých okolností dostala při vyhlašování národních parků přednost jiná území – Šumava, Podyjí a České Švýcarsko, která si to rozhodně také zaslouží. A než se Křivoklátsko „dostalo na řadu“, zesílily na tomto území různé skupinové i soukromé zájmy, které nejsou s důslednější ochranou přírody v souladu.
Jde především o zájmy myslivecké, ale i sportovně-rekreační, nebo podnikání v oborech těžících z přírody. A takovým zájmům se národní park nehodí, proto zní hlasitě ze strany odpůrců pseudoargument, že „CHKO stačí“.
Není ale podložen žádnou relevantní vědeckou studií, jen jednou, zpracovanou na zakázku Lesů ČR, která hlavně srovnává ekonomické efekty současného lesnického hospodaření s případným vynětím dotčených ploch z kompetence Lesů ČR a výnosového lesa. Ale jaké jsou dlouhodobé ekologické efekty, tím se vůbec nezabývá.
Takže proč CHKO nestačí?
Statut CHKO je dnes už pro nejcennější území nedostatečný, nemá takovou zákonnou oporu, personálně, ani finančně není dostatečně zajištěn, aby mohlo být dodržování pravidel ochrany přírody důsledně uplatňováno. Hospodaření v lesích, o které převážně jde, je realizováno státním podnikem zřízeným k vytváření hospodářského výsledku, nikoli ke komplexní ochraně přírody.
Zvládněte zimu i bez ruského plynu. Tepelné čerpadlo přinese pohodu i velké úspory rodinného rozpočtu
Navrhovaný národní park by měl vzniknout na 116 kilometrech čtverečních nejcennější části Křivoklátska, z velké části již dnes chráněné formou národních přírodních rezervací a jejich ochranných pásem. To je zhruba osmnáct procent plochy celé CHKO. A jde prakticky výhradně o lesní pozemky ve vlastnictví státu.
Aby se cíle ochrany do budoucna dařilo zajistit, je tato území třeba spojit do souvislé plochy, která bude vyňata z výnosového hospodaření a postupně, v příštích desetiletích, promyšlenými metodami převedena do přírodě blízkého stavu.
Není to tedy žádná revoluční změna, jak se snaží odpůrci lidem namluvit. Oproti současným zákonným regulativům se prakticky nic nezmění. Stačí si porovnat ustanovení lesního zákona, který platí na území CHKO, s ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny v části týkající se národních parků.
K čemu je ještě statut národního parku z vašeho pohledu zapotřebí?
Není důležitý jen pro zachování přírodních a přírodě blízkých společenstev, ale také pro další výzkum přírodních procesů bez rušivých vlivů lesnického hospodaření, který je stále důležitější, abychom vůbec pochopili, jak se příroda sama od sebe přizpůsobuje klimatické změně, a mohli tyto poznatky uplatnit v praxi.
Protože žádný člověk není chytřejší než příroda! A míst, kde se přírodní procesy mohou rozvíjet samovolně, stále ubývá.
A co je ve veřejném zájmu? Zachovat aspoň část naší, doposud málo pozměněné přírody pro budoucí generace, pro vědecký výzkum, nebo houbaření, užívání přírody ke sportu, rekreaci a jiným volnočasovým aktivitám bez větších omezení a bez ohledu na kvalitu ekologických služeb, které nám příroda poskytuje?
Naši předchůdci se na Křivoklátsku chovali poměrně moudře a zanechali nám toto území vzácně málo pozměněné. Proto si Křivoklátsko zasloužilo nejen statut CHKO, ale stalo se i jednou z prvních třech biosférických rezervací UNESCO tehdejšího Československa. Jenomže svět se od té doby významně změnil a mění se stále více.
My jsme ale povinni předat našim potomkům a následovníkům svěřené území v co nejlepším stavu, což si bohužel neuvědomujeme, chceme si užívat a dary přírody – odborně „ekologické služby“ – si bereme podle chuti a momentálních zájmů, bez ohledu na budoucnost.
Kolik lidí už vaši petici podepsalo a jaký je váš cíl? Víte, co to je za lidi a odkud pocházejí? Jsou mezi nimi i obyvatelé v okolí plánovaného národního parku nebo dokonce z Karlovy Vsi?
Naši petici neprovází žádná kampaň. Funguje verze internetová a na několika místech také papírová forma s podpisovými archy. Jak je obvyklé, lidé se víc angažují u petic, které jsou proti něčemu. A tak podpisů PRO nejsou žádné tisíce a přibývají celkem pomalu. Ale mezi těmi, kteří podepsali papírovou verzi naší petice, jsou i občané z Křivoklátska.
A jsou mezi nimi i tací, kteří původně podepsali petici proti, a když si poslechli relevantní informace, proč by měl být Národní park Křivoklátsko vyhlášen, připojili se k naší petici. Bohužel se občas dozvíme i to, že by někdo naši petici podepsal, ale bojí se, že kdyby se to u něj v obci dozvěděli, měl by problémy.
Dokonce došlo i na to, že jsem byl pozván na policii v Roztokách k podání vysvětlení, protože někdo se anonymně neuctivě vyjádřil o paní starostce z Karlovy Vsi a na mě padlo podezření. Tak nevím, co si o tom myslet…
Čím si vysvětlujete takový odpor starostů a mnohých obyvatel proti národnímu parku?
Přiznám se, že nevím. Po čtyřiceti pěti letech fungování CHKO, kdy do relativně nedávna nebyly žádné velké rozpory mezi ochranáři a místními obyvateli, fungovala celkem dobrá spolupráce se státními i nestátními lesníky a při třicátém výročí vyhlášení CHKO se dokonce mluvilo o nadstandardních vztazích, se všechno nějak pokazilo.
Mám takový pocit, že je za tím skupina těch, kterým by případné vyhlášení národního parku omezilo nebo i znemožnilo uplatňovat jejich soukromé či skupinové zájmy v současném rozsahu. A tak se pustili do dezinformační kampaně a podařilo se jim zmanipulovat veřejné mínění, ovlivnit i postoje obecních zastupitelstev.
A bohužel jen málo z místních se o problematiku ochrany přírody a o životní prostředí opravdu zajímá, ačkoli ekologická osvěta je na Křivoklátsku zajišťována. Funguje informační středisko, po území vedou naučné stezky a stojí tu informační panely. Zájem místních je ale dost vlažný. Ostatně se stačí projít za humny většiny obcí a je vidět, jaký reálný vztah k přírodě místní mají.
Není spor o budoucnost Křivoklátska jedním z projevů současné rozdělené společnosti?
I v této oblasti se skutečně projevuje neblahý trend polarizace společnosti a podivný odpor vůči všemu, co přijde „shora“. Uskutečnily se volby do parlamentu, z nichž vzešla většinová vláda, i volby do krajského zastupitelstva, a to zcela demokraticky a ústavně.
A když pak tyto demokraticky zvolené orgány přijdou s něčím, co bylo ve volebním programu vítězných uskupení a dostalo se i do programového prohlášení vlády, vzedme se vlna odporu, jako by místní obce byly z jiné země!
Co by podle vás přesvědčilo většinu obyvatel, aby s národním parkem souhlasila?
To je těžké odhadnout. Ministerstvo životního prostředí vydalo, byť trochu „s křížkem po funuse“, podrobný návrh na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko s obsáhlou důvodovou zprávou a podrobnou mapovou přílohou. Tam je všechno vysvětleno. Proč by měl být národní park i jak se předpokládá, že se bude řídit další postup při jeho ochraně, jaké bude rozdělení na zóny a tak dále.
Přesto se stále opakují stejné otázky a námitky, které jsou v tomto dokumentu zodpovězeny a vysvětleny. Samozřejmě vyšlo i několik článků v odborném tisku i různých dalších médiích. Jenže kdo nechce slyšet, neslyší a nečte, co číst nechce. V parlamentu se konal takzvaný kulatý stůl za účasti všech zainteresovaných stran. Argumenty odpůrců byly vyvráceny zástupci ministerstva i odborných institucí, přesto stále padaly stejné otázky a námitky, odpovědi nebral nikdo na vědomí.
Jak hodnotíte fungování takzvaného Lesnického parku, který před několika lety vznikl na Křivoklátsku?
Lesnický park je obecně dobrá myšlenka a inspirace pro zlepšení způsobů hospodaření v lesích. Bohužel doposud zůstala na úrovni iniciativy, která je realizována na omezené ploše Křivoklátska a ještě na několika dalších místech v ČR.
Vzhledem k tomu, že životní cyklus lesních společenstev probíhá v jiných časových dimenzích než náš lidský, zhodnotí uplatňování metod lesnického parku reálně až další generace, ale vypadá to, že kladně. Rozhodně bych ale přivítal, kdyby se tyto metody lesnického hospodaření rozšířily na větší území, ideálně na celé Křivoklátsko.
To však vyžaduje, aby se lesnický park dostal do lesního zákona a dalších předpisů jako závazný postup, kterým by se mělo řídit zejména hospodaření na citlivých plochách kůrovcovou kalamitou, respektive klimatickou změnou ohrožených nebo už postižených lesů, aby se neopakovaly chyby minulosti. Porosty relativně zdravých přírodě blízkých, neřkuli přírodních lesů takové metody nevyžadují, těm je třeba ponechat co nejvíc volnosti k jejich přirozenému a pokud možno lidmi nerušenému vývoji.
Věříte tomu, že Národní park Křivoklátsko nakonec skutečně vznikne?
Doufám, že ano. Když ne, tak se také svět nepřestane točit. Bude mi to ale líto za budoucí generace. Bude to smutný doklad toho, že Homo sapiens sapiens, jak si sami říkáme, tedy „člověk moudrý“, je jen výraz naší nekonečné pýchy, po které bude jednou následovat pád.
Autor: Pavel Baroch
Úvodní foto: CHKO Křivoklátsko