Ničit energetický trh se nevyplatí, vysoké ceny by nám zůstaly, říká Jan Palaščák

Minulý týden si nešlo nevšimnout na sociálních sítích zklamaných zákazníků Nano Energies, které tento obchodník převedl na spotové ceny. Jak se na podobný krok díváte? Není to podobný průšvih jako pád Bohemky, možná ještě horší kvůli současným cenám na burze?

Vypadá to podobně a paradoxně ti, kdo očistcem DPI prošli dříve, na tom mohou být nyní lépe. Ale nevím, za jakých smluvních podmínek to Nano realizovalo, tak nechci být příliš nekolegiální. Nicméně určitě v tuto chvíli není fér spotové ceny propagovat jako dlouhodobě levnější řešení než futures či nějakou formu vizionářství.

Řada lidí dnes volá po konci volného trhu v elektroenergetice. Je to řešením současné situace s vysokými cenami elektřiny?

Konec trhů v energetice znamená o něco málo nižší ceny teď, ale dlouhodobě vysoké ceny napořád. Pohled a obavy koncových spotřebitelů chápu, vláda musí vyztužit státní rozpočet a napnout sociální síť a také najít kupř. formou “počeradského plynu” v ČEZ řešení pro průmysl, který plyn technologicky nahradit nemůže. Kritické situace ale využívá řada odpůrců trhu pro volání po kontraktech s Ruskem a dále velcí čeští výrobci elektřiny pro ustanovení jakéhosi korporativistického uspořádání mezi nimi, klienty z veřejného sektoru či domácnostmi a státní agenturou, které se dosud eufemisticky říkalo “státní obchodník”.

K řešením může patřit i tzv. Iberijský model, tedy řešení cenových stropů na zemní plyn známé ze Španělska a Portugalska. Může to být cesta pro celou Evropu?

Stále se domnívám, že je jednodušší zregulovat menší problémovou část trhu než vše ostatní či trhy jako celek. Dle mého názoru některé země jako Česko by plynové elektrárny mohlo přesunout výhradně do režimu podpůrných služeb, my např. paroplynové Počerady jako Česko jinak než jako horkou rezervu nepotřebujeme. A země, kde je plyn pro výrobu elektřiny významnější, by mohly okopírovat iberijskou cestu s tím, že EU by to celé zarámovala jako “řešení přes plyn ve výrobě elektřiny”.

Evropská komise z dostupného leaku navrhuje jiné řešení extrémních cen: snížit zisky levným zdrojům (OZE, jádro) a pomocí nich kompenzovat spotřebitelům vysoké ceny. Jakou má takový návrh šanci problém vyřešit?

Je to velmi ambiciózní. Zní to na první pohled schůdně, ale známe náklady OZE, jádra, uhlí nebo to bude předmětem letitých sporů a třenic o výši “zisku” či “renty”? A jak potom spravedlivě rozdělíme vybrané peníze? Tyto dvě úlohy jsou na úrovni centrálního plánování. Raději bych šel cestou intervencí menšího rozsahu s menšími škodami.

Do třetice z možných řešení, německý ministr Habeck hovoří o oddělení trhu plynu a elektřiny. Existuje ještě jiná cesta pro ochranu spotřebitelů?

Pro začátek bych oddělil ruský trh s plynem a okamžitě na úrovni EU nastavil cenový strop pro jeho import či lépe na ruský plyn uvalil speciální clo (mohlo by se jednat i o uhlíkové clo uvalené na enormní emise spojené s pálením plynu etc.). Nebo zkrátka můžeme ruský plyn vypnout, protože se nám pokazila dioda z podniku Katoda Olomouc. Cest je mnoho, ale všechny jsou velmi ošidné a protitržní, je třeba počítat s tím, že to bude bolet, a dívat se za horizont.

Pojďme z Evropy zpět do Česka. Vláda připravila zatím úsporný tarif jako řešení vysokých cen pro domácnosti. Co si o tom myslíte?

Myslím, že někdy před půl rokem to bylo obstojné řešení, až na to, že tarif motivuje k plýtvání a ne k úsporám, což by se ale dalo škrtem pera změnit – dát stejnou částku všem distribučním sazbám. V nynější situaci tisícikoruny pro rodiny, které budou platit desítky tisíc, vyznívají až nedůstojně a také nespravedlivě, když více peněz dostanou movitější domácnosti. Teď bych tarif okamžitě zrušil a zaměřil se na stávající sociální síť a na její radikální zjednodušení a digitalizaci.

Pojďme využít i váš ekonomický rozhled. Co byste přidal pro lepší ochranu firem před vysokými cenami energie?

Jedenáct let doporučujeme podnikům i municipalitám nakupovat postupně, rok či dva dopředu. Každý podnik v nějakém okamžiku fixuje svoje prodejní ceny a řadu vstupů, úplně nerozumím tomu, proč u energií se řada manažerů a podnikatelů chovala jinak a nákupy energií odkládala. Každý podnik může udělat tři věci, nakupovat energie průběžně, řídit spotřebu energií zásadami energetického managementu, investovat do fotovoltaiky na střechách či v areálu podniku. Na makro úrovni můžeme pro začátek začít sledovat, jak se vyvíjí HDP Česka / energetická náročnost, či HDP Česka / peníze posílané do Ruska za plyn. O incentivizaci prospěšných opatření se bohužel velmi krutě nyní postarají ceny samotné.

Možná pohled z druhé strany: řada firem byla zvyklá nakupovat spíše za spotové ceny, díky tomu před válkou na Ukrajině šetřily vznamné částky. Nebyla jejich chyba, že si energii nekoupily včas?

Ano, opravdu tomu nerozumím, proč řada jinak velmi konzervativních podnikatelů typu pana Hlavatého hrála takové casino. Bylo to podnikatelské riziko jako každé jiné, ale od jara 2021 již velmi enormní a zjevné, je silnou dezinformací tvrdit, že ceny energií začaly růst až během války. Ve veřejném sektoru proto navrhujeme postupný nákup energií nařídit formou vyhlášky Ministerstva financí či podobně. A licencovaní obchodníci (od pádu Bohemky se na ně nějak zapomnělo) by měli nakupovat nejméně 50% portfolia, resp. 75 % fixovaných cen.

Data Amper Meteo ukazují, že jen ekonomický tlak snížil spotřebu plynu o necelých 15 %. Podaří se úsporu udržet i po startu topné sezóny?

Obávám se, že i bez jakékoliv evropské či české politiky úsporu udržíme a zvýšíme někam k 20 % jen efektem cen. To bude nevyhnutelně spojeno s ekonomickou recesí. Doufám, že se politici tímto výsledkem nebudou chlubit.

Úspory se zatím redukovaly na doporučení ohledně dvou svetrů. Co může udělat stát víc, aby jejich potenciál využil naplno?

Stát by především neměl odkládat realizaci vysoutěžených či rozjetých projektů úspor ve veřejném sektoru, k čemuž dosud v některých resortech docházelo. Za druhé je na čase uvolnit překážky pro financování energetických úspor formou EPC v podobě přísné interpretace Maastrichtských kritérií. A stát by měl úspory postavit i do čela kritérií dotačních programů.

Autor: Martin Prax

FOTO: Skupina Amper