Blokáda měla smysl, u šumavského Ptačího potoka roste zdravý divoký les

Nakonec k zemi padlo méně smrků, než plánovalo v rámci boje s kůrovcem tehdejší vedení Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí. Soud pak označil kácení za nezákonné a po deseti letech se ukazuje, že si příroda s lýkožroutem poradila lépe než motorové pily. Blokáda pomohla nejen lesu, ale třeba také tetřevům.

Trvalo to jen několik týdnů v létě 2011, ale pro toto území u Ptačího potoka v oblasti Modravských slatí to mělo klíčový význam. Vystřídaly se tady stovky ochránců přírody z celé republiky, členů ekologických organizací i „normálních“ občanů, kterým nebyl lhostejný kus lesa nedaleko Modravy.

„Je mi líto těch stromů, co už tady byly pokácené. Je třeba tomu zabránit,“ svěřila se koncem července 2011 například Venda Balabánová. Drobné černovlasé ženě bylo tehdy sedmapadesát. Měla chalupu relativně nedaleko, nad Čeňkovou Pilou. Ráno vstávala ve čtvrt na pět, aby byla včas na svém stanovišti u lesa. Jezdila sem několik dní. Dokonce si kvůli tomu vzala dovolenou. Když okolo procházeli turisté, vysvětlovala jim smysl nenásilné blokády.

Zachráněné stromy

K zemi měly jít tisíce stromů. Pokyn k tomu dal tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) a čerstvě jmenovaný ředitel šumavského parku a někdejší politik Jan Stráský. Kácet se mělo i přesto, že toto místo bylo před několika lety zařazeno do širší oblasti ponechané samovolnému vývoji. Podle Chalupy ale bylo zapotřebí s kůrovcem rozumně bojovat a nikoli ho chránit. „Naopak chránit máme šumavskou přírodu, a to před každým a vším, co ji ničí,“ řekl tehdy Chalupa, byť těžba neměla potřebné zákonné výjimky.

Účastníci blokády bránili kácení na 280 hektarech cenných horských a podmáčených, místy i rašelinných smrčin, z toho 32 hektarů se těžařům pod „ochranou“ policie podařilo vykácet. Byla to velmi vyhrocená doba. Proti blokádníkům například protestovalo na dvě stě lidí, kteří se vydali k Ptačímu potoku z Modravy v čele s tamním starostou Antonínem Schubertem. „Nepotřebujeme nikoho, kdo nám bude říkat, jak máme na Šumavě žít,“ řekl tehdy Schubert. Teď už se k událostem před deseti lety nechce vracet.

Blokáda trvala do poloviny srpna 2011, kdy nechal ministr Chalupa kácení na Ptačím potoce zastavit. „Nenásilná akce pomohla v mnoha směrech,“ říká dnes Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Nejen, že se zachránila větší část lesa u Ptačího potoka, ale kácení bylo zastaveno i na několika dalších obdobně cenných lokalitách – například v kaňonu Křemelné nebo na Jezerním hřbetu. Dnes – po deseti letech – je oblast Ptačího potoka součástí jádrové přírodní zóny Národního parku Šumava, která je ze zákona ponechána samovolnému vývoji a přírodním procesům. A to se skutečně děje.

Přirozená obnova

„Dneska, když tam jdete, tak vidíte krásnou přirozenou obnovu. Přežily tam takové podkápky smrky (mladé stromečky vyrostlé ze semen přímo pod stromy), které by těžbu nepřežily. Když se totiž těží kůrovec, tak se to bere hlava nehlava. Není to tak, že se u každého smrku třikrát rozvažuje, jestli je napadený kůrovcem nebo ne. Prostě harvester jede. Takže se tam jistě uchránilo mnohem víc živých stromů, než kdyby se těžilo klasicky,“ popsal nedávno Českému rozhlasu ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

„Smyslem parku je mít divoký, přirozený les. Kůrovec tu vygradoval přirozeně, což je pro smrkový les normální. Teď se tu vytváří to, co naši následovníci budou za padesát let považovat za prales,“ dodal Hubený. Podle zjištění na tamějších výzkumných plochách činí početnost zmlazení průměrně 6 120 mladých stromů na hektar. Oblast se navíc stala významným místem, kde žije a hnízdí kriticky ohrožený tetřev hlušec.

„Díky blokádě se podařilo zachránit jedinečné zbytky horského smrkového lesa a současně biotu s ním spojenou. Místo obrovské holiny zde tedy na velké části Ptačího potoka zůstaly přirozené ekosystémy a žijí zde dále svým nerušeným životem. To má samozřejmě velký význam pro záchranu biodiverzity v této oblasti,“ konstatoval profesor Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Soudní dohra

Ani deset let po nenásilné blokádě ale není tamní akce z právního hlediska zcela uzavřená. Případem se totiž na základě žaloby proti postupu speciální policejní jednotky zabýval Krajský soud v Plzni. A na podzim 2011 konstatoval, že policejní zásah byl nezákonný. Blokáda byla podle krajského soudu jedno kontinuální shromáždění od 25. července do 12. srpna. Jenže Nejvyšší správní soud na podzim 2015 vyhověl kasační stížnosti policie. Blokáda nebyla podle jeho výkladu projevem shromažďovacího práva.

Jenže tím právní spor neskončil, jen se přenesl na evropskou úroveň. „Obrátili jsme se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku,“ řekl Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Na jeho verdikt se stále čeká.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Edvard Sequens (Pod kůrovcovými stromy opět roste zdravý silný les)