Babiš se vysmívá klimatickým aktivistům. Češi však závažný problém změn klimatu vnímají

Podle výsledků reprezentativního výzkumu veřejného mínění, který na základě odpovědí 2 762 lidí připravil tým Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity a neziskové iniciativy Green Dock, je většinový názor poměrně jednoznačný.

„Pro většinu české veřejnosti už není sporu, zda je změna klimatu závažný problém. V současnosti 76 procent veřejnosti ví, že změna klimatu probíhá, a 71 procent si uvědomuje, že její hlavní příčinou jsou lidské aktivity,“ okomentoval výsledky průzkumu sociolog Tomáš Chabada z Masarykovy univerzity. Celých 28 procent dotázaných navíc uvedlo, že podporuje ochranu klimatu více než před dvěma lety. „Jen 4 procenta se přiklání k názoru, že klimatická změna neexistuje, a pouze 2 procenta odmítají ochranu klimatu více než před dvěma lety.“

Stejně tak se většina obyvatel shoduje, že je zapotřebí problémy s globálním oteplováním řešit. „Podle 68 procent dotázaných je důležité, aby Česká republika přijala opatření proti změně klimatu. Zvláštní pozornost si zaslouží, že podle 66 procent má Česko snižovat své emise skleníkových plynů bez ohledu na emise jiných zemí. Zároveň 70 procent Čechů a Češek stojí o předvídavou, strategickou politiku a je přesvědčeno, že český stát má řešit problémy, které hrozí naší zemi kolem roku 2050,“ konstatoval sociální psycholog Ondřej Kácha z Green Dock.

Pohrdání aktivisty

Kniha Sdílejte, než to zakážou, pod níž je podepsán Andrej Babiš, ovšem ochranu klimatu prakticky neřeší. A pokud, tak jen okrajově, a nejde k jádru věci, což je především energetika. Spíše se zabývá řešením následků, jako je vysazování stromů nebo zadržování vody v krajině. Babiš navíc některé okolnosti nepopisuje přesně, třeba proto, aby mohl zvýraznit své zásluhy. Anebo se vysmívá klimatickým aktivistům (a rovněž „klimatické lobby v Bruselu“) a jako by jim říkal: „Já přece vím nejlépe, jak na to.“

V kapitole Jsem venkovan je popsána historka, kdy před sídlem vlády demonstrovali demonstranti požadující větší ochranu klimatu. „Demonstranti, kterým nebylo ještě ani dvacet let, na nás přes plot hulákali, že nic neděláme. Tak jsem je pozval dovnitř, přímo do Strakovy akademie. Upřímně jsem se chtěl dozvědět, proč stávkují a co podle nich děláme špatně. A stejně upřímně jsem byl překvapený stylem jejich jednání. Já fakt neberu svůj věk jako nějakou zásluhu, nenadřazuju se nad mladší a rád se bavím otevřeně, ale tohle bylo i na mě trochu moc. Podobnou povýšenost a agresivitu jsem naposledy viděl v OSN, když jsem na záznamu sledoval vystoupení Grety Thunbergové,“ stojí v knize.

A pokračuje: „Ptali jsme se jich s ministrem životního prostředí a ministrem průmyslu a obchodu na jejich názory. Jestli máme budovat jádro, jestli máme uzavřít uhelné elektrárny, ale oni nám řekli, že to sami neví a máme se víc bavit s klimatology. Jasně. Jenže to my pravidelně děláme. Vždyť klimatologové sedí i v naší Národní koalici proti suchu.“

Pak si ovšem Babiš protiřečí. Zatímco před několika řádky uvedl, že aktivisti nevědí, jak chránit klima, najednou píše, že „nám dále řekli, že máme víc investovat do obnovitelných zdrojů“. Následuje ovšem Babišova kritika obnovitelných zdrojů – od fotovoltaiky až po vítr. Podle něj se aktivisté asi nikdy nepodívali na mapu, jak Česká republika vypadá. „Věděli by, že vodní elektrárny u nás v důsledku sucha bohužel nemají velkou budoucnost. A větrné elektrárny? Obestavět naši krásnou krajinu sloupy s obřími větrníky? To by se asi nelíbilo nikomu. A taky, jak známo, nemáme moře, na kterém jsou větrníky suverénně nejúčinnější.“

Pak ovšem zase obrací, ale v tradičním pojetí mnoha politiků, tedy ve stylu, že obnovitelné zdroje tedy ano, ale jen v určitých mezích. „Soláry podporujeme dál, ale hlavně na střechách rodinných domů nebo supermarketů a továrních hal. Tam mají určitě větší smysl než na polích a loukách,“ uvedl Babiš v knize, v níž dál píše o aktivistech jako o obtížném hmyzu, který jenom obtěžuje. „Když jsme všechny tyhle logické argumenty aktivistům představili, nevšiml jsem si, že by jediný z nich aspoň pokýval hlavou nebo rozumně zareagoval. Stejně jako povýšeně přišli i povýšeně odešli. Mezi dveřmi ještě jeden z nich prohodil: ‚Vyřešte si to sami.‘ Samozřejmě. A nazdar.“

Nepodpora fotovoltaiky

A teď fakta: solární elektrárny hnutí ANO rozhodně nijak extra nepodporuje. Pokud by tomu bylo jinak, nemusel by Senát vracet návrh novely zákona o podporovaných zdrojích energie z pera ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO), kde se na tržní podporu fotovoltaiky „zapomnělo“ a horní komora parlamentu to aspoň z části napravuje.

Přitom podle nedávno publikované studie Univerzity Karlovy zpracované pro Alianci pro energetickou soběstačnost lze výrobu solární elektřiny do roku 2030 zvýšit zhruba o pětinásobek, na 12 milionů megawatthodin ročně. Spolu s dalšími typy obnovitelných zdrojů by pak podle této studie mohly fotovoltaiky přispět ke snížení emisí o 53,5 procenta oproti roku 2030. Současně by zajistily snížení škod na zdraví a životním prostředí o 6,4 miliard korun a snížení negativních dopadů na změnu klimatu o 18 miliard.

Právě fotovoltaika se může stát klíčovým obnovitelným zdrojem pro českou dekarbonizovanou energetiku. Podmínkou ovšem je, že se navzdory Babišově odmítání budou stavět i velké pozemní solární parky – například na místech bývalé povrchové těžby, jak s tím počítá skupina ČEZ. Sektor zelené energetiky by díky tomu mohl vytvořit více než 100 tisíc pracovních míst.

K Babišovu negativnímu postoji k větrným elektrárnám je možné připomenout studii Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Komory obnovitelných zdrojů, podle níž by tuzemské větrné elektrárny mohly v roce 2040 reálně pokrýt až třetinu dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Kupříkladu vnitrozemské Rakousko má podobnou rozlohu a v úhrnu i podobné větrné podmínky jako Česká republika, ale z větrných elektráren už nyní pokrývá dvanáctkrát víc elektřiny než Česko.

Stromy klima nezachrání

Když Babiš v knize popisuje, jak na ochranu klimatu, píše o sázení stromů nebo zadržování vody v krajině, aby zemi netrápilo sucho. „Právě v OSN jsem vystoupil se závazkem, že do roku 2025 vysadíme 10 milionů stromů a do dalších deseti let miliardu semenáčků,“ uvedl Babiš, podle něhož strom během svého života vstřebá tolik oxidu uhličitého, kolik by ho do vzduchu vypustilo auto, kdyby třikrát objelo Zemi. Babiš si ale také neodpustil další útok na aktivisty. Tvrdí, že vysazování stromů „by šlo ještě rychleji, kdyby se k nám připojili všichni ti studenti, co chodí v pátek místo školy demonstrovat“.

Stromy jsou nepochybně užitečné a důležité při boji s klimatickou změnou, přirozeným, ekologickým a jednoduchým způsobem, jak vázat uhlík z atmosféry. Jenže to nestačí. Stromy jsou schopné zachytit jen menší část vypouštěného oxidu uhličitého. „Elektrárna Počerady ročně vypustí 5,5 milionů tun CO2. Kdybychom chtěli roční emise elektrárny vyvážit a uložit (odborně řečeno offsetovat) ve stromech, potřebujeme vysadit les, který bude růst 30 let a bude mít celkem 19 milionů stromů. Což na plochu činí zhruba rozlohu Ostravy nebo o něco více než je rozloha třetiny Prahy. A to je pouze číslo za jeden rok provozu takové elektrárny,“ uvedlo před časem Greenpeace.

„Celková čísla ročních emisí CO2 ještě jasněji prokazují, jak se politici snaží sázením stromů odklonit pozornost od reálných kroků pro řešení klimatické krize, na které jim schází odvaha. Pokud bychom chtěli offsetovat celkové roční emise ČR ve formě stromů, potřebovali bychom každý rok vysázet astronomických 450 milionů stromů, které se dožijí 30 let. A zde již narážíme na limity naší republiky,“ dodalo Greenpeace.

Jádro a zase jádro

V ochraně klimatu je v první řadě klíčová energetika, a pak samozřejmě další odvětví, kde se spalují fosilní paliva. Ale o energetice se Babiš v souvislosti s globálním oteplováním prakticky nezmiňuje. A pokud, tak píše především o jaderných elektrárnách. „Musíme mít odolnou a spolehlivou energetiku, rozvinout výstavbu spolehlivého jádra s dostatečnou rezervou výkonů,“ píše se například v knize. A samozřejmě se Babiš nezapomene pochválit: „Na Evropské radě jsem prosadil jádro a zemní plyn jako čistý zdroj při plnění klimatických cílů EU.“

Jenže realita kolem „zeleného“ jádra v EU je poněkud odlišná, jak připomněl web Euractiv.cz. Babiš na zmínění jádra v závěrech zmiňovaného jednání trval údajně tak urputně, že si od bruselské korespondentky Financial Times Mahreen Khanové dokonce vysloužil přezdívku „Pan Potížista“. Pravdou je, že se v závěrečném dokumentu skutečně píše, že „Evropská rada uznává, že je třeba zajistit energetickou bezpečnost a respektovat právo členských států rozhodovat o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie. Některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná.“

Jenže nejde o nic víc než o konstatování, které je už zakotveno ve Smlouvách o EU, konkrétně v Hlavě XXI, která se věnuje právě energetice. „V tomto bodě je přímo uvedeno, že členské státy mají právo volby mezi různými energetickými zdroji,“ připomněl Euractiv. „O tom, že by bylo jádro bezemisním, nízkoemisním nebo čistým zdrojem, se však nikde v závěrech Evropské rady nepíše.“

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Foto: Jan Kamenicek / Creative Commons / CC-BY-SA