Rok 2050 je blíže, než si premiér Babiš myslí. Česko může na klimatické politice vydělat

Evropská unie představila loni návrh strategie, která má do poloviny století starý kontinent zbavit závislosti na spalování uhlí. Přijetí vize zablokovaly čtyři státy: Polsko, Maďarsko, Estonsko a bohužel také Česká republika v čele s Andrejem Babišem. Ten se bránil, že Evropa není hlavním zdrojem znečištění, a tak nemusíme tolik tlačit na pilu, protože jinak bychom mohli ohrozit evropský průmysl. Tento přístup má několik zásadních ale. 

Zodpovědnost Evropy 

Mezi současné producenty emisí sice patří především Asie, ovšem historicky nesou za znečištění ovzduší největší odpovědnost Evropa a USA. V minulosti vypuštěné emise oxidu uhličitého z atmosféry jen tak samovolně nezmizí – jejich rozklad potrvá stovky, či spíše tisíce let. Ze všech emisí, které lidstvo historicky od roku 1870 vypustilo do atmosféry, připadá na členské státy EU 22 %, na USA pak 25 %. 

Druhým důvodem, proč by nás ústup od uhlí měl zajímat, jsou dopady znečištění na zdraví. Evropská komise pak uvádí, že špinavé ovzduší způsobuje v Evropě těžká onemocnění a téměř půl milionu předčasných úmrtí ročně. Přechod na čistou ekonomiku sníží četnost předčasných úmrtí způsobených jemnými prachovými částicemi o více než 40 % a zdravotní škody o přibližně 200 miliard eur ročně. V případě Česka pak experti Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy spočítali, že externí náklady spojené s českými uhelnými elektrárnami přesahují 50 miliard korun ročně. 

V neposlední řadě je tu pak čistě ekonomické hledisko. Evropa utratí za dovoz fosilních paliv stovky miliard eur ročně. Na dovozu ropy je závislá z 90 %. Peníze tak odtékají z kontinentu namísto toho, aby zůstaly v lokální ekonomice. 

Klíč k moderní ekonomice 

Strategie klimaticky neutrální ekonomiky by dala šanci vzniknout prvnímu kontinentu, který by propojila doprava nezávislá na ropě, kde by lidé žili a pracovali v domech, které neplýtvají energií, kde by se elektřina vyráběla především obnovitelnými zdroji, potraviny by dodávalo zemědělství ohleduplné k životnímu prostředí a průmysl by byl založený na inovativních technologiích a energeticky efektivních procesech. 

Využití obnovitelných zdrojů významně přispěje k posílení energetické nezávislosti Evropy. Ta dnes utrácí za dovoz fosilních paliv 266 miliard eur. Při realizaci progresivních scénářů založených na rozvoji obnovitelných zdrojů může tato závislost klesnout o více než 70 %. Souhrnná úspora za nedovezená a nespálená fosilní paliva mezi lety 2031 a 2050 představuje 2–3 biliony eur. 

Realističnost návrhů Evropské komise potvrzují loňské studie Evropského svazu elektroenergetiky, Eurelectric. Také podle nich se Evropa může zbavit závislosti na spalování uhlí, a to díky přechodu na obnovitelné zdroje. Ty by mohly pokrývat až 80 % spotřeby energie v roce 2045. Díky stále konkurenceschopnějším technologiím obnovitelných zdrojů budou náklady na dekarbonizaci evropské ekonomiky nižší, než se původně očekávalo. 

Návrh klimaticky neutrální strategie EU však není jen o energetice. Klíčem je vedle energeticky úsporných budov nebo efektivního průmyslu také zemědělství. Vlivem průmyslového zemědělství ztratilo 45 % evropské půdy významné množství organické hmoty včetně humusu a jen z českých polí vodní eroze každý rok odnese asi 21 milionů tun zeminy.  

Zemědělská produkce je pak také největším zdrojem jiných skleníkových plynů než oxidu uhličitého – zejména metanu a oxidu dusného. Zbavit se těchto plynů je složitější. Bude je nutné ukládat pomocí přirozených technik či technologií na zachycování a ukládání uhlíku. Přirozenou cestou bude buď zalesňování a ozeleňování, nebo lepší hospodaření s půdou. Půda je totiž důležitým rezervoárem uhlíku – obsahuje ho dva až třikrát více než atmosféra. Rostliny během fotosyntézy „uklidí“ jednu třetinu oxidu uhličitého, který vznikne pálením uhlí, ropy a zemního plynu, a z ní přibližně 10–15 % uloží do půdy. Co se produkce metanu a oxidu dusného týče, největší přínos slibují progresivní techniky chovu hospodářských zvířat a účinnější nakládání s hnojivy a chlévskou mrvou. 

Příležitost pro Česko 

Česko teď balancuje na hraně, a kam se bude vyvíjet směr naší země, je jen na nás. Na rozdíl od současného přístupu vlády však potřebujeme sebevědomý plán, který nám pomůže nastartovat rozvoj moderní, k životnímu prostředí šetrné energetiky. 

Předseda vlády Andrej Babiš by měl svou odmítavou pozici k evropské vizi klimaticky neutrální ekonomiky přehodnotit. Nejde jen o to, jaká bude Evropa za 31 let. Jde o kvalitu života současných generací. 

Navíc se Česko rozvoje moderní ekonomiky nemusí bát. Během příštího desetiletí můžeme pohodlně zdvojnásobit naši produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Může jít o nové instalace solárních panelů na střechách budov nebo na nevyužitých průmyslově znečištěných lokalitách. Pro výrobu energie lze také využít biologicky rozložitelné odpady, které dnes končí bez užitku na skládkách. Příležitostí je také energie z větru, která již dnes poráží svou cenou konvenční elektrárny. 

Zatím takový sebevědomý plán Česko nemá. Nejenže český předseda vlády pomohl zastavit debatu nad možnostmi přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku, ale Česku také chybí jasná strategie rozvoje obnovitelných zdrojů do roku 2030. Po právu náš přístup Evropská komise zkritizovala a vyzvala nás, abychom připravili ambicióznější plán rozvoje energetiky. 

Svaz moderní energetiky připravil soubor jednoduchých opatření, která mohou rozhýbat rozvoj obnovitelných zdrojů, energeticky efektivních budov a dalších chytrých řešení v české ekonomice. Seznámit se s ním a podpořit jej můžete na www.novaenergieceska.cz. Nová energie Česka s puncem moderních zdrojů znamená svěží vítr inovací. Naopak zůstat u uhlí je symbol návratu do minulosti.