Středoškoláci stávkují pro planetu: proč má smysl podpořit mladou generaci v ochraně klimatu

Celosvětové hnutí Školní stávky pro klima má kořeny ve Švédsku. V srpnu loňského roku začala protestovat před tamní vládou Greta Thunberg, kterou motivovala vlna požárů a sucha. V rámci svého apelu požadovala po švédských politicích, aby podpořili potřebné snížení emisí oxidu uhličitého, tak jak se k tomu zavázali v Pařížské klimatické dohodě. Ve čtvrtek 14. března byla tato šestnáctiletá aktivistka nominována na Nobelovu cenu za mír.  

Její hnutí se postupně rozšířilo do celého světa. Školní stávky za klima proběhly minimálně ve třech stovkách měst nejen v Evropě, ale také v Kanadě, Austrálii nebo Kolumbii. 

Také Greta nezůstává stranou. Vystoupila například na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, kam dorazila po 32 hodinách vlakem – na rozdíl od světových lídrů, kteří zaplavili přistávací dráhů svými soukromými tryskáči. Poté navštívila Brusel, kde se setkala s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem. Ten jí slíbil, že v následujících sedmi letech bude každé čtvrté euro z rozpočtu EU investováno do boje se změnou klimatu. V květnu pak bude vystupovat na klimatické konferenci ve Vídni vedle rakouského kancléře Sebastiana Kurze, prezidenta Rakouska Alexandera Van der Bellena a Arnolda Schwarzeneggera. 

Česká stopa v ochraně klimatu 

Ke světovému hnutí se přidávají také čeští studenti. „Reakce politiků na vědecká varování neodpovídají závažnosti situace. Příkladem může být prolomení limitů těžby, emisní výjimky pro uhelné elektrárny nebo neudržitelné nakládání se zemědělskou půdou. Stát investuje z převážné většiny do fosilního průmyslu namísto do čistých zdrojů energie,“ uvedli studenti spojení v platformě Fridays For Future Česká republika ke zdůvodnění, proč se přidávají ke globální stávce 15. března. Podobné akce by měly proběhnout také v dalších 50 zemích světa. 

Jejich úsilí podpořila také více než stovka vědecký kapacit a akademiků. „V situaci, kdy v produkci oxidu uhličitého na obyvatele stále patříme mezi největší světové znečišťovatele, se nemůžeme tvářit, že se nás problém změny klimatu netýká. Jen rychlým naplňováním konkrétních kroků týkajících se například útlumu těžby a spalování uhlí, jakož i péče o zemědělskou půdu, lesy, vodu v krajině a dalších aspektů klimatické adaptace, se nám může podařit předat zemi dalším generacím tak, abychom stávkujícím středoškolákům a jejich vrstevníkům zcela nezkazili budoucnost,“ uvedli vědci ve svém prohlášení. Podepsali ho například klimatolog Alexander Ač, bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, sociolog Ondřej Císař, fyzik Jan Hollan nebo zakladatel Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově Bedřich Moldan. 

Účet za průmyslovou revoluci 

Lidstvo od počátku průmyslové revoluce vypustilo do atmosféry přes 500 miliard tun emisí oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu. Spalování fosilních paliv nevratně mění zemské klima. Podle americké akademie věd PNAS směřujeme ke klimatickým podmínkám, které naposledy panovaly před 56 miliony roky, kdy prošel svět etapou extrémního oteplení. Skleníkové plyny se ale dnes do atmosféry dostávají přibližně desetkrát rychleji než tehdy. V důsledku změn klimatu roste množství, rozsah a intenzita extrémních jevů: such, požárů, vln horka, povodní, přívalových dešťů. Nad Tichým a Atlantským oceánem přibývá velkých hurikánů a tropických cyklon s devastujícími dopady. Tají ledové a sněhové příkrovy, ledovce a permafrost, a mizí hmyz a některé přírodní druhy. 

Více než 90 % nadbytečného tepla, které zůstává v atmosféře kvůli rostoucí koncentraci skleníkových plynů, neohřívá pevninu, ale vodu oceánů. I proto se například oblast Severního ledového oceánu ohřívá přibližně třikrát rychleji, než je světový průměr. 

To jsou přesně důvody, proč bychom neměli být k iniciativám vyzývajícím k ochraně klimatu lhostejní. Ostatně také Česko pociťuje důsledky změny klimatu. Kvůli teplejší Arktidě zakouší výrazně teplejší zimy, během nichž čas od času náhle udeří vlna velkých mrazů či nastane skokový přechod do léta. Kvůli suchu a vedrům nemá řada obcí dostatek vody.Historické dědictví průmyslové revoluce 

Nyní jde nejvíce emisí na vrub Asii. Historicky však nesou největší odpovědnost Evropa a USA. V minulosti vypuštěné emise oxidu uhličitého z atmosféry jen tak samovolně nezmizí – jejich rozklad potrvá stovky, či spíše tisíce let. Ze všech emisí, které lidstvo historicky od roku 1870 vypustilo do atmosféry, připadá na členské státy EU 22 %, na USA pak 25 %. 

Spálené miliardy 

Závislost na spalování fosilních paliv však sebou také táhne ekonomické břemeno. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) dosahují dotace pro fosilní paliva částky okolo 300 miliard dolarů ročně (údaj z roku 2017). Studie Mezinárodního měnového fondu (MMF) z roku 2015 odhaluje toky dotací pro fosilní paliva ještě komplexněji: svět doplácí pět bilionů dolarů za spalování uhlí, ropy a zemního plynu na dotacích, ale také externích sociálních a environmentálních nákladech. Pro srovnání – globálně vydáme na přímých a nepřímých podporách pro fosilní paliva podstatně více, než kolik tvoří veřejné výdaje na zdravotnictví. 

Evropská komise pak uvádí, že znečištěné ovzduší způsobuje v Evropě těžká onemocnění a téměř půl milionu předčasných úmrtí ročně. Přechod na čistou ekonomiku sníží četnost předčasných úmrtí způsobených jemnými prachovými částicemi o více než 40 % a zdravotní škody o přibližně 200 miliard eur ročně. Experti Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy spočítali, že externí náklady spojené s českými uhelnými elektrárnami přesahují 50 miliard korun ročně. 

Řešení, na kterém se shodl celý svět 

Svět závažnost změny klimatu potvrdil v prosinci 2015 uzavřením průlomové Pařížské dohody. Všech téměř dvě stě států, které ji schválily, se bude podílet na jejím naplňování. Obsahuje systém pro monitorování a reportování. Závazky jednotlivých zemí lze pouze zpřísňovat, nikoli oslabovat. Veškeré emise způsobené činností člověka by měly být po roce 2050 kompenzovány nebo ukládány. Smlouva navíc klade důraz na to, aby maximální oteplení nepřesáhlo 1,5 °C. 

Omezení nárůstu teploty na této hranici má mnoho výhod pro lidi i přírodu. Pokud by teplota narostla o půl stupně více, vyvolá to podle studie publikované v prestižním vědeckém časopise Nature náklady v přepočtu 450 bilionů korun. Řešení však vyžaduje rychlou a důkladnou transformaci všech sektorů – globální emise oxidu uhličitého musí v příští dekádě klesnout o 45 % oproti roku 2010 a dosáhnout „čisté nuly“ do roku 2050. 

Pojďme se stát lídrem v rozvoji čisté energetiky 

Loni Evropská komise přijala strategickou vizi prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky do roku 2050 – Čistá planeta pro všechny. Cílem je vytvořit z Evropy první kontinent, který spojuje doprava nezávislá na ropě, domy, které neplýtvají energií, elektřina vyrobená především obnovitelnými zdroji, zemědělství ohleduplné k životnímu prostředí a průmysl založený na inovativních technologiích a energeticky efektivních procesech. 

To je také šance pro Českou republiku. Jenže české ministerstvo průmyslu dlouhodobě odmítá otevřít prostor pro rozvoj moderních typů obnovitelných zdrojů, které jsou přitom právě již dnes levnější než nové elektrárny na uhlí nebo uran. Středoškoláci by se proto měli politiků vedle apelů na snižování emisí také ptát konkrétně na to, proč vláda dlouhodobě odmítá zvýšit podíl obnovitelných zdrojů. Například fotovoltaika již dnes patří mezi nejlevnější řešení, kterými lze nahradit spalování uhlí. Od roku 2010 jsou solární panely levnější zhruba o 80 %. 

Právě ekonomický úspěch solárních, ale také větrných elektráren stojí za jejich globálním rozmachem. Celosvětově instalovaný výkon solárních a větrných elektráren překročil koncem loňského června milník 1 000 gigawattů (tedy výkon odpovídající 1 000 temelínských reaktorů). Druhá tisícovka by měla podle expertů z Bloomberg NEF přibýt do pěti let a investice na jejich pořízení bude téměř o polovinu levnější. Jen loni vzniklo ve světě celkem 100 gigawattů solárních elektráren. Pro srovnání v Česku to bylo 0,007 gigawattů.

Zdroj: S využitím infomateriálu Století páry skončilo; Foto Flickr Commons/ World Economic Forum, Wikimedia Commons/ Leonhard Lenz